4 Tdo 895/2025 – Nejvyšší soud

4 Tdo 895/2025-136 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. 10. 2025 o dovolání obviněné K. P., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. 7. 2025, sp. zn. 11 To 225/2025, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 4 T 37/2025, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné odmítá. Odůvodnění: 1. Rozsudkem Okresního soudu v Nymburce ze dne 7. 5. 2025, sp. zn. 4 T 37/2025, byla obviněná K. P. uznána vinnou přečinem krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustila tím, že (včetně pravopisných chyb a překlepů) „dne 03.04.2025 v době okolo 20:20 hodin v XY v prodejně Kaufland v ul. XY čp. XY odcizila z volného prodeje lahev rumu zn. Caracas Club Ron v hodnotě 719,90 Kč, balzám Elseve HY 200 ml v hodnotě 86,90 Kč, deodorant Fa Paradise Mom 150ml v hodnotě 49,90 Kč, deospray zn. Fa 150 ml v hodnotě 49,90 Kč, tužka zn. Essence v hodnotě 29,90 Kč, pudr zn. Esence v hodnotě 79,90 Kč, hroznové víno koš 500 g v hodnotě 62,90 Kč, 4 ks kaiserky multicereální v hodnotě 19,60 Kč, vše v celkové hodnotě 1.096,90 Kč ku škodě společnosti Kaufland Česká republika v.o.s., IČ: 25110161, se sídlem Bělohorská 2428/203, Praha 6- Břevnov, tím způsobem, že toto zboží vložila do papírové tašky společně s dalším zbožím v hodnotě 236,90 kč, které u samoobslužné pokladny uhradila, a pomocí účtenky za toto zboží opustila pokladní zóny bez zaplacení zboží v hodnotě 1.096,90 Kč, přičemž byla při odchodu z prodejny přistižena pracovníkem ostrahy, a uvedeného jednání se dopustila, ačkoliv byla za takový čin odsouzena trestním příkazem Okresního soudu v Nymburce ze dne 3.3.2017 sp. zn. 4 T 5/2017 s nabytím právní moci dne 13.6.2017, kterým byla odsouzena pro přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců s odkladem na zkušební dobu v délce 24 měsíců, jehož výkon jí byl nařízen dne 15.5.2021, a rozsudkem Okresního soudu v Nymburce sp. zn. 1 T 85/2017 ze dne 4.4.2018 s nabytím právní moci téhož dne, kterým byla odsouzena mimo jiné pro zločin loupeže podle § 173 odst. 1 trestního zákoníku spáchaného ve spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 36 měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu v délce 36 měsíců, jehož výkon jí byl nařízen dne 19.3.2021, přičemž z výkonu trestů z obou výše uvedených rozhodnutí byla usnesením Okresního soudu v Hradci Králové sp. zn. 2 PP 12/2023 podmíněně propuštěna dne 27.3.2023“. 2. Za uvedené jednání byla obviněná odsouzena podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 8 měsíců. Podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byla pro výkon trestu odnětí svobody zařazena do věznice s ostrahou. 3. Proti rozsudku Okresního soudu v Nymburce ze dne 7. 5. 2025, sp. zn. 4 T 37/2025, podala obviněná K. P. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Praze usnesením ze dne 31. 7. 2025, sp. zn. 11 To 225/2025, tak, že odvolání podle § 256 tr. ř. zamítl. 4. Proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. 7. 2025, sp. zn. 11 To 225/2025, podala následně obviněná prostřednictvím obhájce dovolání, když nejprve předložila tzv. bianco dovolání ze dne 29. 8. 2025, které následně rozšířila písemným doplněním ze dne 8. 9. 2025, v němž konkretizovala dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. V rámci dovolání obviněná uvedla, že je podává z důvodu závad skutkových, jakož i procesních. K závadám skutkovým uvedla, že jak soud prvního stupně, tak soud odvolací, nedbaly jejího sdělení, že nakupovat byla s kamarádkou, jejíž jméno a příjmení soudu sdělila, přičemž ta zboží vybírala a vkládala do košíku a obviněná si nevšimla, že některé zboží nebylo předáno k zaplacení. Dále uvedla, že v řízení před soudem prvního stupně navrhla, aby tato kamarádka byla předvolána k podání svědectví, čemuž soud nevyhověl a při hodnocení skutku vycházel pouze z audio záznamu, došlo tedy k porušení zásady in dubio pro reo. Ohledně závad procesních namítla, že rozsudek soudu prvního stupně ani usnesení soudu odvolacího jí nebyly doručeny, a že doručeno bylo pouze obhájci. 5. Z výše uvedených důvodů obviněná závěrem navrhla, aby z podnětu jejího dovolání Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. 7. 2025, sp. zn. 11 To 225/2025, stejně jako jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Nymburce ze dne 7. 5. 2025, sp. zn. 4 T 37/2025, a aby věc vrátil Okresnímu soudu v Nymburce k novému projednání a rozhodnutí. 6. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva a k dovolání obviněného se vyjádřil. Ve svém vyjádření stručně shrnul dosavadní průběh trestního řízení a dále uvedl, že podle dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. se nelze úspěšně domáhat opravy skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, ani přezkoumávání správnosti jimi provedeného dokazování. Z dikce uplatněného dovolacího důvodu totiž vyplývá, že jeho výchozím předpokladem je nesprávná aplikace hmotného práva, nikoli nesprávnost v provádění důkazů, v jejich hodnocení či ve vyvozování skutkových závěrů, jež jsou upraveny předpisy trestního práva procesního. Obsahová náplň dovolání obviněné nedává žádný podklad pro to, aby napadené rozhodnutí a jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně byly podrobeny přezkumu z hmotněprávních důvodů. Její námitky jsou výlučně skutkového, resp. procesního rázu. 7. Jde-li o druhý obviněnou označený dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., obviněná ve svém dovolání při označení tohoto dovolacího důvodu ani nespecifikovala jeho konkrétní variantu, přičemž její argumentace obsahově neposkytuje podklad pro závěr o naplnění předpokladů jakékoliv z těchto tří variant. Pokud obviněná namítá, že soudy nedbaly jejího sdělení, že nakupovala s kamarádkou a ona zboží vybírala a vkládala do košíku a obviněná si nevšimla, když byly u pokladny, že některé nebylo předáno k zaplacení, jedná se o námitku týkající se prostého způsobu hodnocení důkazů. Taková námitka není podřaditelná pod žádnou ze shora popsaných tří variant dovolacího důvodu dle písmene g). 8. Pokud obviněná označila jako závadu skutkovou to, že v řízení před soudem prvého stupně navrhla výslech své kamarádky, která s ní byla v prodejně, čemuž soud nevyhověl, lze uvažovat o tom, že hodlala uplatnit dovolací důvod dle písmene g) v jeho třetí variantě. Ze strany obviněné byl v hlavním líčení před vyhlášením prvního rozhodnutí ve věci – rozsudku Okresního soudu v Nymburce ze dne 7. 5. 2025 – vznesen návrh na provedení výslechu E. Š. Okresní soud návrh obviněné na doplnění dokazování zamítl usnesením, u něhož není vyžadováno písemné odůvodnění (toto bylo dle protokolu podáno ústně). Prvoinstanční soud v odůvodnění odsuzujícího rozsudku uvedl, že návrh zamítl pro jeho nadbytečnost, neboť měl za to, že provedené důkazy byly pro učinění rozhodnutí dostačující. V odůvodnění rozsudku byly přitom provedené důkazy popsány. Uvedenou myšlenku o nadbytečnosti navrhovaného důkazu k odvolací námitce obviněné dále rozvinul odvolací soud v napadeném rozhodnutí. Nejsou tedy splněny ani podmínky pro konstatování, že ve vztahu k rozhodným skutkovým zjištěním, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. 9. Za relevantní pak vůbec nelze považovat ani námitku dovolatelky, že soudy nepostupovaly v souladu se zásadou in dubio pro reo. S touto argumentací nelze věcně souhlasit, jelikož v případě obviněné o pochybnostech, natož pak důvodných hovořit vůbec nelze. Z obecného pohledu pak námitka porušení zásady in dubio pro reo směřuje výlučně do skutkových zjištění a potažmo napadá způsob hodnocení provedených důkazů. 10. Při současném stavu dostupných podkladů se nelze blíže vyjádřit k námitce, že obviněné nebyl doručen rozsudek soudu prvého stupně, ani usnesení soudu odvolacího. Sama obviněná tuto námitku nijak blíže nerozvádí, ani ji nepřiřazuje k nějakému odpovídajícímu dovolacímu důvodu. 11. Závěrem svého vyjádření proto státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. 12. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněné je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.). 13. Z hlediska splnění podmínek ohledně možnosti Nejvyššího soudu se podaným dovoláním zabývat a rozhodnout o něm (v reakci na tvrzení dovolatelky, že jí rozhodnutí odvolacího soudu ani soudu prvního stupně nebyla d