4 Tdo 901/2024 — Nejvyšší soud

4 Tdo 901/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. h) tr.ř. § 265b odst.1 písm. i) tr.ř. Datum rozhodnutí:31. 10. 2024 Spisová značka:4 Tdo 901/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:4.TDO.901.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Neposkytnutí pomoci řidičem dopravního prostředku Trest Dotčené předpisy:§ 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. § 151 tr. zákoníku § 53 tr. zákoníku § 52 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:27. 12. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 4 Tdo 901/2024-185 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. 10. 2024 o dovolání obviněného R. K., proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 4. 4. 2024, sp. zn. 14 To 39/2024, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Táboře, sp. zn. 5 T 157/2023, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Táboře ze dne 31. 1. 2024, sp. zn. 5 T 157/2023 (dále jen „rozsudek soudu prvního stupně“, popř. „rozsudek nalézacího soudu“), byl obviněný R. K. (dále jen „obviněný“, popř. „dovolatel“) uznán vinným přečinem neposkytnutí pomoci řidičem dopravního prostředku podle § 151 tr. zákoníku. Podle skutkových zjištění nalézacího soudu se trestné činnosti dopustil tím, že : dne 11. 7. 2023 kolem 14:00 hodin v XY, okres XY, jako řidič motorového vozidla tov. zn. Volkswagen Transporter, RZ XY, poté, co při couvání v ulici XY směrem do ulice XY srazil pravou zadní částí vozidla chodkyni M. M., na místě nehody nezastavil, nepřesvědčil se o zdravotním stavu chodkyně a této neposkytl potřebnou pomoc, chodkyně přitom utrpěla drobná zranění, která ještě nejsou ublížením na zdraví ve smyslu trestního zákoníku. 2. Za uvedený přečin uložil soud prvního stupně obviněnému podle § 151 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 10 měsíců. Podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku mu výkon uloženého trestu podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 20 měsíců. Podle § 82 odst. 3 tr. zákoníku obviněnému uložil přiměřenou povinnost, aby v průběhu zkušební doby absolvoval probační program pro řidiče. Podle § 67 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku obviněnému uložil rovněž peněžitý trest v počtu 20 denních sazeb po 1 000 Kč, tedy v celkové výši 20 000 Kč. Podle § 68 odst. 5 tr. zákoníku obviněnému povolil peněžitý trest splácet ve splátkách pod 2 000 Kč měsíčně, počínaje 15 dnem měsíce následujícího po právní moci rozsudku, s tím, že výhoda splátek peněžitého trestu odpadá, jestliže obviněný nezaplatí dílčí částku včas. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku obviněnému dále uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 18 měsíců. 3. Proti rozsudku nalézacího soudu podal obviněný odvolání, které směřoval do výroku o trestu. O podaném odvolání rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře (dále jen „odvolací soud“ nebo „soud druhého stupně“) usnesením ze dne 4. 4. 2024, sp. zn. 14 To 39/2024, tak, že podle § 256 tr. ř. odvolání obviněného zamítl. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočky v Táboře ze dne 4. 4. 2024, sp. zn. 14 To 39/2024, a rozsudku Okresního soudu v Táboře ze dne 31. 1. 2024, sp. zn. 5 T 157/2023, podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. h), i) tr. ř. Podle dovolatele totiž rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení a zároveň mu byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně za trestný čin, kterým byl uznán vinným. 5. Obviněný namítá, že za trestný čin podle § 151 tr. zákoníku lze uložit trest odnětí svobody nebo trest zákazu činnosti. Podle dovolatele mu tedy nemohl být uložen trest odnětí svobody a zároveň trest zákazu činnosti. Měl mu být uložen toliko jeden z těchto trestů. 6. Je tedy přesvědčen, že mu měl být uložen z hlediska trestních sankcí toliko podmíněný trest odnětí svobody, který považuje za zcela dostačující. Akcentuje, že se v případě jeho trestné činnosti nejednalo o úmyslný trestný čin, ale ani o přečin ohrožení pod vlivem návykové látky. Zdůrazňuje, že ztráta řidičského oprávnění je pro něho likvidační, neboť pracuje jako pokrývač a musí do práce dojíždět. 7. V závěru podaného dovolání proto navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 4. 4. 2024, č. j. 14 To 39/2024-150, jakož i rozsudek Okresního soudu v Táboře ze dne 31. 1. 2024, č. j. 5 T 157/2023-136, a věc vrátil zpět k rozhodnutí soudu prvního stupně. 8. K podanému dovolání se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství dne 28. 8. 2024, sp. zn. 1 NZO 625/2024. Nejprve zrekapituloval, jakým trestným činem byl obviněný uznán vinným a jaké mu byly uloženy tresty. Následně poukázal na uplatněné dovolací důvody a jaké jsou zákonné předpoklady jejich naplnění. Poté dospěl k závěru, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. uplatnil obviněný toliko formálně, když fakticky nenamítá žádné vady právního posouzení ve vztahu k tomuto uplatněnému dovolacímu důvodu. Ohledně uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. státní zástupce připouští, že tento uplatnil obviněný právně relevantně, neboť namítá, že mu byl uložen takový druh trestu, který mu nelze uložit. 9. Podle státního zástupce však argumentaci obviněného stran naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., nelze považovat za věcně opodstatněnou. Ustanovení § 151 tr. zákoníku sice skutečně užívá spojku „nebo“ avšak z jeho dikce je patrné, že se jedná o poměr slučovací, nikoliv vylučovací. Oba druhy trestu jsou tedy plně ekvivalentní a jejich užití se nikterak nevylučuje. Proto mohou být současně užity oba druhy trestu, jak se tomu stalo v posuzované věci. 10. Uzavírá tedy, že soudy nižších stupňů nijak nepochybily, pokud obviněnému uložily mj. trest zákazu činnosti, neboť se jedná o druh trestu plně přípustný. Proto dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. nebyl naplněn. 11. Závěrem vyjádření státní zástupce navrhuje, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání odmítl, neboť jde o dovolání zjevně neopodstatněné. Z hlediska § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlasí státní zástupce s projednáním dovolání v neveřejném zasedání. I pro případ jiného rozhodnutí Nejvyššího soudu podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. vyslovuje souhlas s rozhodnutím v neveřejném zasedání. 12. Vyjádření státního zástupce Nejvyšší soud zaslal obhájci obviněného k případné replice, kterou však do dne tohoto rozhodnutí neobdržel. III. Přípustnost dovolání 13. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. a v souladu s § 265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu § 265e tr. ř. zachována, přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.). IV. Důvodnost dovolání 14. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř. 15. Ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. 16. Nejvyšší soud proto připomíná, že není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti