4 Tdo 913/2025 – Nejvyšší soud

4 Tdo 913/2025-583 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. 10. 2025 o dovolání obviněného P. K., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 25. 6. 2025, sp. zn. 9 To 136/2025, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 6 T 18/2025, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění: 1. Rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 15. 4. 2025, sp. zn. 6 T 18/2025, byl obviněný P. K. uznán vinným ze spáchání zločinu loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku spáchaného ve formě spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že (včetně pravopisných chyb a překlepů) „dne 28. 9. 2024 okolo 2:15 hodin v obci XY, okres XY, v XY, před domem č. p. XY, po předchozí domluvě s odsouzeným F. D., se záměrem neoprávněně se obohatit a získat peněžní prostředky, které poškozený R. B. ten večer vyhrál v hernách, počkali na poškozeného před jeho domem, kde ho při jeho příchodu silou udeřili do zad, v důsledku čehož poškozený upadl na břicho na zem, kde jej obvinění přetočili na záda, a zatímco jeden z obžalovaných pokračoval v jeho napadání ranami pěstí směřovanými do horní poloviny těla, druhý z obžalovaných poškozeného prohledal a z kapsy u mikiny mu vzal černou pánskou koženou peněženku s finanční hotovostí ve výši nejméně 22.000 Kč, 120 Euro a osobními doklady poškozeného, čemuž se poškozený pokoušel zabránit tím, že peněženku silně držel, ale obžalovaným se nakonec podařilo mu ji vytrhnout, načež i s peněženkou z místa utekli“. 2. Za shora uvedené jednání byl obviněný P. K. odsouzen podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 36 (třiceti šesti) měsíců. Podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou. 3. Tímto rozsudkem bylo také rozhodnuto o vině a trestu obviněného F. D. 4. Proti rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 15. 4. 2025, sp. zn. 6 T 18/2025, podali obvinění P. K. a F. D. odvolání, o kterých rozhodl Krajský soud v Praze usnesením ze dne 25. 6. 2025, sp. zn. 9 To 136/2025, tak, že podle § 256 tr. ř. odvolání obviněných zamítl. 5. Proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 25. 6. 2025, sp. zn. 9 To 136/2025, podal následně obviněný P. K. prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o důvody dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Obviněný označuje závěry soudů obou stupňů o jeho vině za pouhou spekulaci a dotváření skutkového stavu, které nemá oporu v provedeném dokazování. Má za to, že soudy nevyčerpaly důkazní prostředky, nadto zamítly žádosti o provedení důkazů, zejména výslechu pana V. K. Jako jediný důkaz hovořící v neprospěch obviněného je uveden videozáznam, který má údajně prokazovat jeho přítomnost na jednání. Obviněný má však za to, že na něm nic vidět není a neví tedy, jak je možné, že z tohoto záběru jsou vyvozovány faktické závěry ohledně jeho jednání. Obviněný má za to, že kamerový záběr nebyl přehráván v originále a nebyl ani v originále od jeho pořizovatele zajištěn a předán OČTR. Takový důkaz je dle jeho názoru nepoužitelný v trestním řízení. Obviněný dále namítl nesrovnalosti ve výpovědi svědka T. H. a uvedl, že ani sám poškozený obviněného K. jako útočníka neidentifikuje ani neoznačuje. Za takové situace je proto s podivem, že má soud prvého stupně i soud odvolací za prokázaný skutkový děj a právní hodnocení důkazů, z čehož pak dovozuje i domnělého pachatele v osobě obviněného. Obviněný poukazuje na tu skutečnost, že sám poškozený uvádí jako pachatele jinou osobu, což není nikde reflektováno. Popis možného pachatele je pak v rysech velmi podobný osobě, kterou popisoval spoluobviněný i další svědci. Mělo by se jednat o osobu provozující neautorizované taxi ve vozidle škoda, černé barvy. Je zde tedy dána velice důvodná pochybnost o tom, zda se daného skutku, pokud se vůbec stal způsobem, jak předpokládá dané usnesení, dopustil obviněný a nedopustila se ho některá z dalších osob. Obviněný dále poukazuje i na verzi spoluobviněného D., který si do místa údajného spáchání činu jel koupit návykové látky a uvedl osobu, od které si toto chtěl opatřit – V. K. Obviněný nerozumí tomu, proč nebyla tato osoba ztotožněna a nebyl proveden její výslech. Na základě výše uvedeného navrhl dovolacímu soudu, aby zrušil napadený rozsudek soudu prvého stupně a napadené usnesení odvolacího soudu a věc vrátil soudu I. stupně k pokračování v řízení. 6. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství využila svého práva a k dovolání obviněného se vyjádřila. Ve svém vyjádření stručně shrnula dosavadní průběh trestního řízení a dále uvedla, že nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován, ale je třeba, aby námitky dovolatele svým obsahem takovému důvodu odpovídaly. Obviněný nijak nestrukturoval námitky z dovolání k jednotlivým jím uplatněným dovolacím důvodům. Z podaného mimořádného opravného prostředku je možné seznat, že obviněný brojí pouze proti skutkovým zjištěním učiněným soudem prvního stupně, přičemž podle něj nebylo prokázáno, že by se skutku dopustil právě on. Své přesvědčení založil především na faktu, že byl uznán vinným toliko na základě jediného důkazu, a to kamerového záznamu z obce XY na okrese XY, přičemž soudy se opřely rovněž o jeho trestní minulost. Rozporoval věrohodnost výpovědi poškozeného a svědka H. a poukazoval na neexistenci důkazu o tom, že to byl právě on, kdo oloupil společně se spoluobviněným D. poškozeného B., jehož připravil o finanční výhru z heren. Dovolání obviněného formálně obsahuje i odkaz na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., nicméně v jeho rámci je skutkový stav hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně posouzeny v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Jestliže však obviněný své námitky vystavěl výlučně na odlišném skutkovém podkladě než na tom, který byl zjištěn soudy obou stupňů, je z hlediska tohoto dovolacího důvodu dovolání podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Pro úplnost státní zástupkyně konstatuje, že na základě dokazování provedeného v dostatečném rozsahu soudy dovodily průběh skutkového děje tak, jak je popsán ve skutkové větě výroku rozsudku soudu prvého stupně. Pouhá polemika obviněného s hodnocením důkazů soudy není s to naplnit první alternativu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Dovolatel nespecifikoval předvídaný zjevný rozpor mezi rozhodnými skutkovými zjištěními s obsahem provedených důkazů, neboť po Nejvyšším soudu požaduje pouze přehodnocení skutkových závěrů učiněných soudy na základě provedených důkazů jejich novým přezkoumáním. Vzhledem ke shora uvedenému státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl. Současně navrhla, aby tak učinil v neveřejném zasedání, k jehož konání může přistoupit podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlasila s tím, aby případně Nejvyšší soud v neveřejném zasedání učinil i jiné než navrhované rozhodnutí. 7. Nejvyššímu soudu byla doručena replika obviněného k vyjádření státní zástupkyně. V rámci této repliky obviněný uvedl, že jeho obhajoba zůstává neměnná. Opakovaně poukázal na nezpůsobilost provedených důkazů, a proto se domnívá, že je naplněn dovolací důvod dle § 265a písm. g) tr. ř. Ve zbytku odkázal na svá již předešlá podání ve věci a nadále setrval na svém již dříve podaném návrhu dovolacímu soudu, aby zrušil napadený rozsudek prvého stupně a napadené usnesení odvolacího soudu a věc vrátil soudu I. stupně k pokračování v řízení. 8. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. a v souladu s § 265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu § 265e tr. ř. zachována. 9. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř. 10. Ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně l