4 Tdo 94/2021 — Nejvyšší soud

4 Tdo 94/2021 citace  Název judikátu:Zneužití pravomoci úřední osoby Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:9. 2. 2021 Spisová značka:4 Tdo 94/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:4.TDO.94.2021.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Zneužití pravomoci úřední osoby Dotčené předpisy:§ 329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:27. 4. 2021 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí IV.ÚS 1420/21 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 4 Tdo 94/2021-752 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. 2. 2021 o dovolání obviněného L. K., nar. XY, bytem XY, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 6. 2020, sp. zn. 3 To 91/2020, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 19 T 27/2017, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění: Rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 10. 10. 2019, sp. zn. 19 T 27/2017, byl obviněný L. K. uznán vinným přečinem zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že „dne 2. 9. 2016 v době kolem 22:50 hodin až 22:57 hodin v XY na parkovišti před Sport barem, na ul. XY č. XY, v souvislosti s výkonem pravomoci policejního orgánu, jako člen hlídky speciální pořádkové jednotky označené jako XY posilující výkon služby v teritoriu působnosti obvodního oddělení Policie České republiky v XY, po ukončení služebního úkonu spočívajícího mimo jiné ve zjištění totožnosti na místě přítomných osob, včetně osoby F. V., narozeného XY, při kterém došlo ke slovní rozepři mezi F. V. a obžalovaným L. K., neboť obžalovaný L. K. po provedené lustraci při vrácení občanského průkazu F. V. tento úmyslně upustil na zem, na což F. V. reagoval přesně nezjištěným verbálním kritickým zhodnocením tohoto postupu, v důsledku čehož obžalovaný L. K. přistoupil k F. V. a v rozporu se základními povinnostmi policisty stanovenými v § 9 a § 11 zákona č. 273/2008 Sb. o Policii České republiky, a v rozporu s Etickým kodexem Policie České republiky, mu úmyslně a bezdůvodně vyrazil z ruky mobilní telefon zn. Samsung Galaxy, který upadl na zem, na což prakticky ihned reagoval velitel hlídky XY již odsouzený A. D., který byl v bezprostřední blízkosti a situaci sledoval, tak, že místo, aby zakročil proti jednání obžalovaného L. K., v rozporu se základními povinnostmi policisty a podmínkami použití donucovacích prostředků stanovenými v § 11 a § 53 odst. 1, odst. 2, odst. 5 zákona č. 273/2008 Sb. o Policii České republiky a v rozporu s Etickým kodexem Policie České republiky, provedl vůči F. V. výpad čelem a následně donucovací prostředek hmaty a chvaty, pomocí kterých ho svedl na zem, kde mu v rozporu s podmínkami zajištění a použití pout dle § 26 odst. 1, § 53 zákona č. 273/2018 o Policii České republiky bezdůvodně přiložil pouta, přičemž obžalovaný L. K. nejen, že jej v rozporu s ust. § 46 zákona č. 361/2003 Sb. o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů neupozornil na protiprávnost jeho počínání, ale společně s ním v rozporu s § 9 a § 11 zákona č. 273/2008 Sb. o Policii České republiky a v rozporu s Etickým kodexem Policie České republiky, spoutaného V. odvedl do služebního vozidla k provedení převozu na policejní služebnu Policie ČR, Obvodního oddělení XY, kdy tímto bezdůvodným protiprávním jednání způsobil F. V. jednak hmotnou škodu ve výši 1 100 Kč, která vznikla poškozením jeho mobilního telefonu pádem na zem a zároveň i nemajetkovou újmu spočívající jednak v potlačení jeho základních práv a svobod ve smyslu čl. 7, čl. 8 odst. 1, čl. 10 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jednak v dehonestaci před přítomnými přihlížejícími občany.“ Za uvedené jednání byl obviněný L. K. odsouzen podle § 329 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 13 měsíců. Podle § 81 odst. 1, § 82 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 let. Podle § 73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu služebního a pracovního poměru v bezpečnostních sborech České republiky na dobu 30 měsíců. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byl poškozený F. V., narozený XY, odkázán se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Proti rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 10. 10. 2019, sp. zn. 19 T 27/2017, podali obviněný L. K. a státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Ostravě, odvolání, o kterých rozhodl Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 8. 6. 2020, sp. zn. 3 To 91/2020, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. b), písm. e) tr. ř. rozhodl tak, že z podnětu odvolání státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Ostravě napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu. Za podmínek § 259 odst. 3 písm. a), písm. b) tr. ř. znovu rozhodl tak, že byl obviněný L. K. uznán vinným přečinem zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že „dne 2. 9. 2016 v době kolem 22:50 hodin až 22:57 hodin v XY na parkovišti před Sport barem, na ul. XY č. XY, v souvislosti s výkonem pravomoci policejního orgánu, jako člen hlídky speciální pořádkové jednotky označené jako XY posilující výkon služby v teritoriu působnosti obvodního oddělení Policie České republiky v XY, po ukončení služebního úkonu spočívajícího mimo jiné ve zjištění totožnosti na místě přítomných osob, včetně osoby F. V., narozeného XY, při kterém došlo ke slovní rozepři mezi F. V. a obžalovaným L. K., neboť obžalovaný L. K. po provedené lustraci při vrácení občanského průkazu F. V. tento úmyslně upustil na zem, na což F. V. reagoval přesně nezjištěným verbálním kritickým zhodnocením tohoto postupu, v důsledku čehož obžalovaný L. K. přistoupil k F. V. a v rozporu se základními povinnostmi policisty stanovenými v § 9 a § 11 zákona č. 273/2008 Sb. o Policii České republiky, a v rozporu s Etickým kodexem Policie České republiky, mu úmyslně a bezdůvodně vyrazil z ruky mobilní telefon zn. Samsung Galaxy, který upadl na zem, na což prakticky ihned reagoval velitel hlídky XY již odsouzený A. D., který byl v bezprostřední blízkosti a situaci sledoval, tak, že místo, aby zakročil proti jednání obžalovaného L. K., v rozporu se základními povinnostmi policisty a podmínkami použití donucovacích prostředků stanovenými v § 11 a § 53 odst. 1, odst. 2, odst. 5 zákona č. 273/2008 Sb. o Policii České republiky a v rozporu s Etickým kodexem Policie České republiky, provedl vůči F. V. výpad čelem a následně donucovací prostředek hmaty a chvaty, pomocí kterých ho svedl na zem, kde mu bezdůvodně přiložil pouta, přičemž L. K., ačkoli si byl vědom skutečnosti, že v daném případě nebyly splněny podmínky k použití donucovacích prostředků a k následnému zajištění F. V., když se tento nedopustil žádného protiprávního jednání, s cílem se F. V. pomstít za jeho předchozí jednání, nezasáhl proti jednání A. D., nýbrž se na jeho protiprávním jednání sám podílel, když zajišťoval A. D. při poutání F. V. a spoutaného jej společně odvedli do služebního vozidla k provedení převozu na policejní služebnu Policie ČR, Obvodního oddělení XY, kdy tímto bezdůvodným protiprávním jednání způsobil F. V. jednak hmotnou škodu ve výši 1 100 Kč, která vznikla poškozením jeho mobilního telefonu pádem na zem a zároveň i nemajetkovou újmu spočívající jednak v potlačení jeho základních práv a svobod ve smyslu čl. 7, čl. 8 odst. 1, čl. 10 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jednak v dehonestaci před přítomnými přihlížejícími občany.“ Za uvedené jednání byl obviněný L. K. odsouzen podle § 329 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 12 měsíců. Podle § 81 odst. 1, § 82 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 1 roku. Podle § 73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu služebního a pracovního poměru v bezpečnostních sborech České republiky na dobu 1 roku. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byl poškozený F. V., narozený XY, odkázán se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Odvolání obviněného L. K. bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto. Proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 6. 2020, sp. zn. 3 To 91/2020, podal následně obviněný L. K. prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný L. K. ve svém dovolání uvedl, že rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení s