4 Tdo 965/2010 — Nejvyšší soud

4 Tdo 965/2010 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:265b/1e 265b/1g 265b/1l Datum rozhodnutí:15. 9. 2010 Spisová značka:4 Tdo 965/2010 ECLI:ECLI:CZ:NS:2010:4.TDO.965.2010.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Dotčené předpisy:§ 224 odst. 1,2 tr. ř. předpisu č. 140/1961Sb. § 88 odst. 1 tr. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:25. 11. 2010 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 4 Tdo 965/2010 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 15. září 2010 dovolání, které podal obviněný MVDr. V. H., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 15. 12. 2009, sp. zn. 10 To 556/2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 3 T 6/2009, a rozhodl takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného MVDr. V. H. o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : I. Rozsudkem Okresního soudu v Příbrami 25. 8. 2009, sp. zn. 3 T 6/2009, byl obviněný MVDr. V. H. uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1, 2 zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, účinného do 31. 12. 2009 (dále jen „tr. zák.“), jehož se měl dopustit tím, že „dne 22. 6. 2008 v 06:50 hodin v N. na silnici I. třídy č. 38 v ul. K. jako řidič osobního motorového vozidla tov. zn. Škoda Octavia, nepřizpůsobil rychlost jízdy okolnostem, které mohl předvídat a nepřibližoval se k přechodu pro chodce takovou rychlostí, aby mohl zastavit vozidlo před přechodem pro chodce, a to v 62,315 km uvedené silnice ve směru jízdy do centra N. srazil chodkyni J. H., která přecházela vozovku po vyznačeném přechodu pro chodce zprava doleva ve směru jeho jízdy, přičemž porušil ustanovení §§ 4 písm. a), b), 5 odst. 1 písm. h), 18 odst. 1, 4 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích v platném znění, přičemž v důsledku dopravní nehody poškozená utrpěla krevní výron v měkkých pokrývkách lebních v čelní krajině, úrazové podomozečnicové krvácení, přerušení prodloužené míchy v místě přechodu v mozkomíšní most, krevní výrony v dolní třetině mozkomíšního mostu, povlak krve v komorách mozkových, roztržení skloubení lebky s krční páteří, oboustranné sériové zlomeniny žeber, pohmoždění obou plic, trhlinu laloku levé plíce, trhlinu na zadní ploše pravé komory srdeční, neúplné trhliny na přední ploše levé komory srdeční, roztržení hrudní srdečnice, krevní výron v zadním mezihrudí, zlomeninu hrudní páteře s přerušením hrudní míchy, zakrvácení do dutiny hrudní, trhliny sleziny a jater se zakrvácením do dutiny břišní, zlomeninu pánve, roztržení obou křížokyčelních skloubení, zlomeninu obou ramének kosti stydké vlevo, tříštivé zlomeniny v oblasti krčku pravé pažní kosti, levé pažní kosti, obou kostí pravého bérce, obou kostí levého bérce, luxační zlomeninu horního konce levé holenní kosti, luxaci v levém hlezenním kloubu vlevo, oděrky na čele a pravé tváři a oděrky a krevní výrony na povrchu těla, přičemž následkům uvedených poranění víceorgánových systémů na místě nehody podlehla“. Za to byl obviněný MVDr. V. H. odsouzen podle § 224 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. a) tr. zák. zařazen do věznice s dohledem. Zároveň byl obviněnému uložen podle § 49 odst. 1 tr. zák. trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel v trvání pěti roků. Zároveň bylo rozhodnuto o náhradě škody. Současně byl obviněný MVDr. V. H. podle § 226 písm. d) tr. ř. zproštěn obžaloby pro skutek, jímž měl spáchat trestný čin neposkytnutí pomoci podle § 208 tr. zák. ve stádiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák., neboť obviněný nebyl pro nepříčetnost za tento čin trestně odpovědný. Proti tomuto rozsudku Okresního soudu v Příbrami 25. 8. 2009, sp. zn. 3 T 6/2009, podal obviněný odvolání, o němž rozhodl Krajský soud v Praze usnesením ze dne 15. 12. 2009, sp. zn. 10 To 556/2009, tak, že podle § 256 tr. ř. odvolání obviněného MVDr. V. H. jako nedůvodné zamítl. II. Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Praze podal obviněný dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. e), g), l) tr. ř. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř. je dle obviněného dán tím, že proti němu bylo vedeno trestní stíhání, přestože bylo dle ustanovení § 12 tr. zák. trestní stíhání pro nepříčetnost obviněného nepřípustné, dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je pak dle obviněného dán tím, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, když nebyl dán jediný důkaz oprávněnosti právní kvalifikace dle ustanovení § 224 odst. 2 tr. zák., neboť nebylo prokázáno, že by obviněný porušil povinnost zvlášť uloženou zákonem, jmenovitě, že by srazil poškozenou na přechodu pro chodce. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. pak obviněný uplatňuje, jelikož bylo dle jeho mínění rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, uvedeném v § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř., aniž by byla splněna procesní podmínka stanovená zákonem pro takové rozhodnutí a současně byl v předchozím řízení dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. e), g) tr. ř. Obviněný namítl, že odvolací soud se nevypořádal se skutečností, kde fakticky došlo ke sražení poškozené, a dle obviněného nelze učinit závěr, že se tak stalo na přechodu pro chodce, když dané nevyplývá ze svědeckých výpovědí svědků A. Č. a J. H., neboť ani jeden z nich neviděl poškozenou vstoupit do vozovky, stejně tak nelze dané dovodit ze spisového materiálu. Dále soudy neprovedly důkaz znaleckým zkoumáním poškození vozidla ve smyslu deformace vozidla za účelem zjištění rychlosti v době nárazu a výpočtu vzdálenosti poškozené od přechodu pro chodce, a stejně tak nebyl soudy zkoumán palubní počítač vozidla za účelem zjištění průměrné rychlosti jízdy. Obviněný vyslovil přesvědčení, že dle zajištěných stop a fotodokumentace mohlo ke sražení poškozené dojít mimo přechod pro chodce, a obviněný mohl řídit předmětné vozidlo vyšší rychlostí, než ze které vycházel znalec při popisu průběhu nehodového děje. Dle názoru obviněného tak nebyly zjištěny odpovídající skutkové okolnosti, které by naplňovaly materiální a formální znaky trestného činu, resp. „obligatorní a fakultativní znaky skutkové podstaty trestného činu“ ublížení na zdraví (na str. 4 dovolání nesprávně uvedeno „podvodu“) podle § 224 odst. 1, 2 tr. zák. Obviněný má dále za to, že se soudy rovněž nevypořádaly se závěry znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, který naznačoval, že obviněný byl v době spáchání skutku ve stavu vylučujícím odpovědnost. Závěrem obviněný namítl, že uložení nepodmíněného trestu v trvání dvou let se vzhledem ke všem okolnostem jeví zcela nepřiměřené účelu trestu, a má za to, že může připadat v úvahu mimořádné snížení trestu pod dolní hranici trestní sazby, či dokonce trest podmíněný. Z výše uvedených důvodů proto obviněný MVDr. V. H. navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 15. 12. 2009, č. j. 10 To 556/2009-293, zrušil a podle ustanovení § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Praze, aby věc znovu projednal a rozhodl. K dovolání obviněného se ve smyslu znění § 265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Uvedl, že co se týče dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř., shledává jej neopodstatněným, neboť u obviněného lze hovořit o nepříčetnosti nejvýše v souvislosti s krátkodobou poruchou jako akutní reakci na stres, resp. toliko ve vztahu k neposkytnutí pomoci poškozené po dopravní nehodě, což vedlo ke zproštění obžaloby pro tento skutek dle § 226 písm. d) tr. ř, nemohla se ale dotknout událostí předcházejících, tj. samotné dopravní nehody. Uvedl dále, že ačkoli je dovolání podáno s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., uplatněné námitky ve skutečnosti směřují v převážné části proti hodnocení provedených důkazů a skutkovým zjištěním, a tedy nenaplňují tento dovolací důvod, neboť namítaná nesprávná skutková zjištění důvodem dovolání být nemohou. Přestože státní zástupce shledal přípustnost námitky spočívající v tom, že obviněný měl za to, že v daném případě nebyly naplněny materiální a formální znaky skutkové podstaty trestného činu ublížení na zdraví, shledal tuto námitku taktéž neopodstatněnou. Dle skutkových zjištění jel obviněný nepřiměřenou rychlostí a poškozenou, která měla na přechodu pro chodce přednost, v těchto místech srazil a usmrtil. Takto zjištěný skutek pak naplňuje jak po stránce formální, tak po stránce materiální skutkovou podstatu trestného činu ublížení na zdraví podle § 224 odst., 2 tr. zák. Státní zástup