4 Tdo 988/2021 — Nejvyšší soud

4 Tdo 988/2021 citace  Název judikátu:Zneužití pravomoci úřední osoby Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. e) tr.ř. § 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:6. 10. 2021 Spisová značka:4 Tdo 988/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:4.TDO.988.2021.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Zneužití pravomoci úřední osoby Dotčené předpisy:§ 158 odst. 1 písm. a) tr. zák. § 329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:11. 1. 2022 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí IV.ÚS 246/22 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 4 Tdo 988/2021-17292 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 6. 10. 2021 o dovolání obviněného P. Ch., nar. XY, bytem XY a o dovolání nejvyššího státního zástupce podaného v neprospěch obviněného J. H., nar. XY, bytem XY, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 5. 2021, sp. zn. 8 To 90/2020, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 45 T 9/2019, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného P. Ch. odmítá. Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 5. 2021, sp. zn. 8 To 90/2020, a to ve výrocích týkajících se obviněného J. H. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Vrchnímu soudu v Praze přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odůvodnění: Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 9. 7. 2020, sp. zn. 45 T 9/2019, byl obviněný J. H. uznán vinným pod bodem ad I. výroku rozsudku trestným činem zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a), c) trestního zákona, pod bodem ad II. zločinem zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a), b) tr. zákoníku a pod bodem ad III. zločinem zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. d), odst. 3 písm. a), b) tr. zákoníku. Obviněný P. Ch. byl uznán vinným pod bodem ad I. třemi trestnými činy maření úkolu veřejného činitele z nedbalosti podle § 159 odst. 1, odst. 2 písm. b) trestního zákona. Výše uvedené trestné činnosti se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustili tím, že (včetně pravopisných chyb a překlepů): „I. Obžalovaní J. H. a P. Ch.: Obžalovaný J. H. jako odborný referent M. z. Č. – P. ú. P. v ul. XY, ve správním řízení vedeném tímto úřadem podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, v tehdy platném znění (dále jen „zákon o půdě“), jako zaměstnanec pověřený prováděním komplexní posuzovací činnosti v oblasti restitucí, řešením věcně a právně nejsložitějších případů restitucí, a P. Ch. jako ředitel p. ú., jež odpovídal za řádný výkon státní správy v rozsahu svěřené působnosti a za práci obžalovaného J. H. jako jemu podřízeného referenta, když oba obžalovaní měli jako zaměstnanci a úředníci orgánu státní správy v souladu s § 301písm. c), d) zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, v tehdy platném znění, povinnost dodržovat právní předpisy vztahující se k práci jimi vykonávané, a povinnost střežit a ochraňovat majetek zaměstnavatele před poškozením, ztrátou, zničením a zneužitím a nejednat v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele, tedy České republiky, dále měli v souladu s § 3 odst. 1 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení, ve znění pozdějších předpisů, jako pracovníci správního orgánu postupovat v souladu se zákony a jinými právními předpisy, a obžalovaný P. Ch. navíc měl jako vedoucí zaměstnanec podle § 302 písm. a, f) zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, v tehdy platném znění, povinnost řídit a kontrolovat práci podřízených zaměstnanců a zabezpečovat dodržování právních předpisů, 1) ve věci vedené pod sp. zn. PÚ 2525/92 obžalovaný J. H. podle § 9 odst. 4 zákona o půdě v září 2009 vypracoval rozhodnutí č. j.: PÚ 577/09, když při posuzování otázky, zda jsou žadatelé E. B., nar. XY, M. Š., nar. XY, Z. Č., nar. XY, I. Č., nar. XY, a J. Ř., nar. XY, (dále jen „restituenti“) oprávněnými osobami podle § 4 zákona o půdě, zcela rezignoval na zjištění relevantních skutečností, neseznámil se s rozhodnutími v dědických věcech po zemř. J. B. a J. M. B., s rodnými listy E. B., F. Č. a Š. F., ani s výpisy z knihovních vložek a katastru nemovitostí a s rozhodnutími, jimiž nemovitý majetek přešel na stát, a rozhodnutí koncipoval tak, že restituenti jako dědicové oprávněných osob, které uplatnily nárok na vydání majetku před vydáním rozhodnutí podle § 4 odst. 4 zákona o půdě, nejsou vlastníky nemovitostí v katastrálním území XY v obci XY, konkrétně v rozhodnutí vymezených, jejichž původními spoluvlastníky byli J. B., nar. XY, zemř.XY, A. K., roz. B., nar. XY, zemř. XY, a J. M. B., nar. XY, zemř. XY, a že za tyto nemovitosti jim budou Pozemkovým fondem ČR poskytnuty jiné pozemky podle § 11 odst. 2 zákona o půdě, nebo jim bude poskytnuta finanční náhrada podle § 16 odst. 1 zákona o půdě, to ačkoli restituenti nebyli ve smyslu § 4 zákona o půdě osobami oprávněnými žádat o vydání spoluvlastnických podílů původního vlastníka J. M. B. na nemovitostech, které přešly na stát, protože E. B. je pouze dědičkou ze závěti po jeho bratrovi J. B., a M. Š., Z. Č., I. Č. a J. Ř. jsou pouze právními nástupci dědiců ze závěti po jeho sestře A. K., roz. B., tedy restituenti byli ve smyslu § 4 zákona o půdě oprávněnými osobami pouze ve vztahu ke spoluvlastnickým podílům původních vlastníků J. B. a A. K., roz. B., přiznal tak restituentům v rozporu se zákonem o půdě restituční nárok o jednu třetinu větší, když předmětné rozhodnutí následně dne 4.9.2009 obžalovaný P. Ch. jako ředitel p. ú. rozhodující ve správním řízení podle zákona o půdě o nárocích na vydání tímto zákonem specifikovaného majetku podepsal a předmětné rozhodnutí tím vydal, aniž by si ověřil správnost v něm uvedených údajů a skutečný stav věci, obžalovaní tak v rozporu se zákonem o půdě a svými povinnostmi přiznali restituční nárok osobám, které ve vztahu ke spoluvlastnickým podílům původního vlastníka J. M. B. vůbec nebyly oprávněnými osobami, a v důsledku navazujícího vydávání náhradních pozemků z majetku České republiky restituentům podle § 11a zákona o půdě, které probíhalo v období od 21.9.2012, způsobili České republice škodu ve výši nejméně 144.438.367,50 Kč, přičemž zároveň došlo v totožné výši k obohacení restituentů, 2) ve věci vedené pod sp. zn. PÚ 2525/92 obžalovaný J. H. podle § 9 odst. 4 zákona o půdě v říjnu 2009 vypracoval rozhodnutí č. j.: PÚ 1690/09, když při posuzování otázky, zda jsou žadatelé E. B., nar. XY, M. Š., nar. XY, Z. Č., nar. XY, I. Č., nar. XY, a J. Ř., nar. XY, oprávněnými osobami podle § 4 zákona o půdě, zcela rezignoval na zjištění relevantních skutečností, neseznámil se s rozhodnutími v dědických věcech po zemř. J. B. a J. M. B., s rodnými listy E. B., F. Č. a Š. F., s výpisy z knihovních vložek a historickými podklady z katastru nemovitostí, s rozhodnutími, jimiž nemovitý majetek přešel na stát, a rozhodnutí koncipoval tak, že restituenti jako dědicové oprávněných osob, které uplatnily nárok na vydání majetku před vydáním rozhodnutí podle § 4 odst. 4 zákona o půdě, nejsou vlastníky nemovitostí v katastrálním území XY v obci XY, konkrétně v rozhodnutí vymezených, jejichž původními spoluvlastníky byli J. B., nar. XY, zemř.XY, A. K., roz. B., nar. XY, zemř. XY, a J. M. B., nar. XY, zemř. XY, a že za tyto nemovitosti jim budou Pozemkovým fondem ČR poskytnuty jiné pozemky podle § 11 odst. 2 zákona o půdě, nebo jim bude poskytnuta finanční náhrada podle § 16 odst. 1 zákona o půdě, to ačkoli restituenti nebyli ve smyslu § 4 zákona o půdě osobami oprávněnými žádat o vydání spoluvlastnických podílů původního vlastníka J. M. B. na nemovitostech, které přešly na stát, protože E. B. je pouze dědičkou ze závěti po jeho bratrovi J. B., a M. Š., Z. Č., I. Č. a J. Ř. jsou pouze právními nástupci dědiců ze závěti po jeho sestře A. K., roz. B., tedy restituenti byli ve smyslu § 4 zákona o půdě oprávněnými osobami pouze ve vztahu ke spoluvlastnickým podílům původních vlastníků J. B. a A. K., roz. B., přiznal tak restituentům v rozporu se zákonem o půdě restituční nárok o jednu třetinu větší, když předmětné rozhodnutí následně dne 9.10.2009 obžalovaný P. Ch. jako ředitel p. ú. rozhodující ve správním řízení podle zákona o půdě o nárocích na vydání tímto zákonem specifikovaného majetku podepsal a předmětné rozhodnutí tím vydal, aniž by si ověřil správnost v něm uvedených údajů a skutečný stav věci, obžalovaní ta