4 Tz 14/2007 — Nejvyšší soud

4 Tz 14/2007 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:7. 3. 2007 Spisová značka:4 Tz 14/2007 ECLI:ECLI:CZ:NS:2007:4.TZ.14.2007.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí II.ÚS 960/07 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 4 Tz 14/2007 ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 7. března 2007 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Danuše Novotné a soudců JUDr. Jiřího Pácala a JUDr. Petra Šabaty stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti ve prospěch i neprospěch obviněného J. L., proti trestnímu příkazu Okresního soudu Plzeň-město ze dne 22. 9. 1994 sp. zn. 4 T 238/94, a podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. ř. rozhodl t a k t o : Pravomocným trestním příkazem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 22. 9. 1994 sp. zn. 4 T 238/94, a v řízení, které mu předcházelo, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních § 2 odst. 5, 6, 13 tr. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2001, a § 166 odst. 1, odst. 2 tr. ř., v neprospěch obviněného J. L., a v ustanovení § 280 odst. 2 tr. zák. ve prospěch obviněného J. L. Napadený trestní příkaz s e z r u š u j e . Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Státnímu zástupci Okresního státního zastupitelství Plzeň-město se p ř i k a z u j e, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud Plzeň-město vydal dne 22. 9. 1994 trestní příkaz pod sp. zn. 4 T 238/94, jímž byl J. L. uznán vinným trestným činem vyhýbání se služebnímu úkonu a výkonu vojenské služby podle § 280 odst. 2 tr. zák. Uvedeného trestného činu se dopustil tím, že dne 21. 3. 1994 na Okresní vojenské správě v S. odepřel převzít povolávací rozkaz z důvodu náboženského vyznání, ačkoli byl u odvodu na témže místě dne 26. 10. 1993 poučen o zákonu č. 18/1992 Sb., o civilní službě, o možnosti podat prohlášení o odepření výkonu vojenské základní služby za možnost nastoupení civilní služby, přičemž tuto možnost v zákonné době nevyužil. Za to mu byl uložen v sazbě § 280 odst. 2 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců. Výkon tohoto trestu byl podle § 58 odst. 1 písm. a) a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou roků. Trestní příkaz nabyl právní moci dne 18. 10. 1994. Proti uvedenému trestnímu příkazu podal ministr spravedlnosti podle § 266 odst. 1, 2 tr. ř. stížnost pro porušení zákona ve prospěch i neprospěch obviněného J. L. Podle názoru stěžovatele byl napadeným trestním příkazem a jemu předcházejícím řízením zákon ve prospěch i neprospěch obviněného porušen v ustanoveních § 2 odst. 5, 6, 13 a § 166 odst. 1, 2 tr. ř. a § 280 odst. 2 tr. zák. v tehdy platném znění. Obviněný J. L. nebyl řádně upozorněn na možnost prostudovat spisy při skončení vyšetřování, byť ustanovení § 166 odst. 1, 2 tr. ř. mu tuto možnost skýtalo, a podle § 2 odst. 13 tr. ř. v tehdy platném znění nebyl o možnosti seznámení se se spisem poučen. Porušení zákona spatřuje stěžovatel i v použití právní kvalifikace jednání obviněného, který byl uznán vinným trestným činem vyhýbání se služebnímu úkonu a výkonu vojenské služby podle § 280 odst. 2 tr. zák. v tehdy platném znění. Tato právní kvalifikace byla užita přesto, že obviněný nebyl v postavení vojáka v činné službě, naopak byl v postavení odvedence. Podle § 90 odst. 1 tr. zák. však pachatelem tohoto trestného činu mohl být pouze voják, nikoli odvedenec. Orgány činné v trestním řízení při posouzení této právní otázky zřejmě postupovaly podle ustanovení branného zákona č. 92/1949 Sb, v tehdy platném znění. V ustanovení § 90 odst. 1, 3, 4 tr. zák. v tehdy platném znění však vymezení vojáka jako tzv. speciálního subjektu bylo pro účely trestního práva odlišné. Od této prvotní vadné právní úvahy se poté odvíjelo i zcela nesprávné užití právní kvalifikace činu, který v době posuzování tohoto jednání zřejmě měl být posouzen jako trestný čin nenastoupení služby v ozbrojených silách podle § 269 odst. 1 tr. zák. V tomto směru byl rovněž zákon porušen ve prospěch obviněného, neboť byl uznán vinným trestným činem, jehož trestní sazba byla mírnější než trestní sazba trestného činu podle § 280 odst. 2 tr. zák. Vzhledem k uvedené argumentaci ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že trestním příkazem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 22. 9. 1994 sp. zn. 4 T 238/94, a v řízení předcházejícím, byl ve prospěch i neprospěch obviněného porušen zákon v namítaném rozsahu, aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. Nejvyšší soud uvedený trestní příkaz zrušil, včetně všech na něj obsahově navazujících rozhodnutí a dále, aby postupoval podle § 270 odst. 1 či § 271 odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a shledal, že zákon byl porušen. Z obsahu trestního spisu Okresního soudu Plzeň-město sp. zn. 4 T 238/94 Nejvyšší soud zjistil, že dne 14. 9. 1994 podal okresní státní zástupce pro Plzeň-město k Okresnímu soudu Plzeň-město obžalobu na obviněného J. L. pro trestný čin vyhýbání se služebnímu úkonu a výkonu vojenské služby podle § 280 odst. 2 tr. zák. Samosoudce tohoto soudu vydal dne 22. 9. 1994 trestní příkaz, kdy při shodném popisu skutku a právní kvalifikaci konvenující podané obžalobě, uznal obviněného tímto trestným činem vinným a uložil mu trest odnětí svobody, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu. Trestný čin vyhýbání se služebnímu úkonu a výkonu vojenské služby podle § 280 tr. zák. je zařazen do hlavy dvanácté trestního zákona pod pojem trestné činy vojenské, oddílu druhého – trestné činy proti povinnosti konat vojenskou službu. Ke spáchání trestných činů podle hlavy dvanácté trestního zákona je zapotřebí zvláštní vlastnosti, způsobilosti a postavení pachatele, a pachatelem nebo spolupachatelem takového trestného činu tak může být jen voják (§ 90 odst. 1 tr. zák.). Tento pojem pro účely trestního zákona je definován v ustanovení § 90 odst. 3 tr. zák., který stanoví, že mluví-li se v trestním zákoně o vojáku rozumí se jím – a) voják v činné službě, - b) osoba, která se povoláním k zvláštní službě stala příslušníkem ozbrojených sil, - c) příslušník vojensky organizovaného nebo jiného sboru, jehož příslušníci podléhají podle zvláštních zákonů ustanovením o trestných činech vojenských, je-li v činné službě, - d) voják nebo příslušník sboru uvedeného pod písmenem c) mimo činnou službu, je-li ve služebním stejnokroji, nebo – e) válečný zajatec. Z odůvodnění obžaloby není zřejmé, z čeho žalobce vycházel při úvaze, že obviněný měl postavení vojáka, lze však usuzovat, že zřejmě ze znění § 21 zákona č. 92/1949 Sb., branného zákona v platném znění, kde je uvedeno, že osoba odvedená se zařazuje dnem odvedení do vojska a stává se vojákem, leč až do dne nastoupení vojenské služby je pro ni nutno užívat pojem odvedenec. Pro účely trestního řízení však bylo nutno vycházet z definice vojáka coby tzv. speciálního subjektu pro trestní řízení z ustanovení § 90 odst. 1, 3, 4 tr. zák., jak citováno výše. Vojákem v činné službě může být podle trestního zákona pouze ten, kdo vojenskou službu vykonává, přičemž výkon vojenské služby začíná presentací u vojenského útvaru, do tohoto rozhodného okamžiku není osoba vojákem v činné službě. Nevykonává-li tedy osoba v postavení odvedence vojenskou službu, nemůže také v postavení vojáka, jímž není, tuto službu odepřít. Je tak zřejmé, že nemůže naplnit takovýmto jednáním skutkovou podstatu trestného činu vyhýbání se výkonu vojenské služby podle § 280 odst. 2 tr. zák. Jednání obviněného v rozsahu, který je popsán ve skutkové větě trestního příkazu, mohlo být v rozhodné době právně kvalifikováno jako trestný čin nenastoupení služby v ozbrojených silách podle § 269 odst. 1 tr.zák., v tehdy platném znění. Tohoto trestného činu se dopustil ten pachatel, který v úmyslu vyhnout se trvale vojenské činné nebo zvláštní službě nenastoupí službu v ozbrojených silách do 24 hodin po uplynutí lhůty stanovené v povolávacím rozkaze. Zatímco tento trestný čin měl stanovenu trestní sazbu trestu odnětí svobody od jednoho roku do pěti let, trestný čin vyhýbání se služebnímu úkonu a výkonu vojenské služby podle § 280 odst. 2 tr. zák. měl rozpětí trestní sa