4 Tz 148/2006 — Nejvyšší soud

4 Tz 148/2006 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:31. 10. 2006 Spisová značka:4 Tz 148/2006 ECLI:ECLI:CZ:NS:2006:4.TZ.148.2006.1 Typ rozhodnutí:Rozsudek Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 4 Tz 148/2006 ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 31. října 2006 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Danuše Novotné a soudců JUDr. Jiřího Pácala a JUDr. Františka Hrabce stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti ve prospěch obviněného J. H., proti pravomocnému usnesení bývalého Vojenského obvodového soudu Praha ze dne 13. 8. 1991, sp. zn. Rtv 601/90, a podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. ř. rozhodl t a k t o : Pravomocným usnesením bývalého Vojenského obvodového soudu Praha ze dne 13. 8. 1991, sp. zn. Rtv 601/90, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních § 1 odst. 1, 2 zák. č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, ve znění zákona č. 47/1991 Sb., a v řízení, které mu předcházelo v ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. ve znění účinném do 31. 12. 1993, v neprospěch obviněného J. H. Napadené usnesení s e z r u š u j e . Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, zejména rozsudek bývalého Vojenského obvodového soudu Praha ze dne 26. 11. 1991, sp. zn. Rtv 601/90. Obvodnímu soudu pro Prahu 4 s e p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. O d ů v o d n ě n í : Obviněný J. H. byl rozsudkem bývalého Nižšího vojenského obvodového soudu Praha ze dne 3. 11. 1950, sp. zn. Vt 432/50, uznán vinným trestným činem vyhýbání se služební povinnosti podle § 271 odst. 1 písm. b) tr. zák. č. 86/1950 Sb., jehož se dopustil tím, že v B. dne 12. 10. 1950 odmítl při slavnostním zahájení výcviku přijmout zbraň – pušku s tvrzením, že se to protiví zákonům božím. Za to mu byl v sazbě § 271 odst. 2 tr. zák. č. 86/1950 Sb. uložen trest odnětí svobody v trvání osmi měsíců. Citovaný rozsudek nabyl právní moci dnem vyhlášení, tj. dne 3. 11. 1950. Bývalý Vojenský obvodový soud Praha rozhodl usnesením ze dne 13. 8. 1991, sp. zn. Rtv 601/90, podle § 14 odst. 1 písm. f) zák. č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, v platném znění, tak, že zrušil v rozsudku bývalého Nižšího vojenského obvodového soudu v Praze ze dne 3. 11. 1950, sp. zn. Vt 432/50, výrok o trestu, včetně všech dalších rozhodnutí, která na původní rozhodnutí obsahově navazovala, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Toto usnesení nabylo právní moci dne 13. 8. 1991. Rozsudkem bývalého Vojenského obvodového soudu Praha ze dne 26. 11. 1991, sp. zn. Rtv 601/90, byl obviněný J. H. při nezměněném výroku o vině trestným činem vyhýbání se služební povinnosti podle § 270 odst. 1 písm. b) tr. zák. č. 86/1950 Sb., z rozsudku bývalého Nižšího vojenského soudu v Praze ze dne 3. 11. 1950, sp. zn. Vt 432/50, odsouzen v sazbě § 280 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců. Podle § 58 odst. 1 písm. a), § 59 odst. 1 tr. zák. mu byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání jednoho roku. Proti usnesení bývalého Vojenského obvodového soudu Praha ze dne 13. 8. 1991, sp. zn. Rtv 601/90, podal ministr spravedlnosti podle § 266 odst. 1 tr. ř. stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného J. H. Namítá v ní, že napadeným usnesením byl v neprospěch tohoto obviněného porušen zákon v ustanoveních § 1 odst. 1, 2 zák. č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, a v ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., v tehdy účinném znění, ve vztahu k ustanovení § 270 odst. 1 písm. b) tr. zák. č. 86/1950 Sb. Ve svém mimořádném opravném prostředku vytýká stěžovatel bývalému Vojenskému obvodovému soudu Praha, že zúžil rehabilitaci pouze na výrok o trestu, a výrok o vině ponechal bez náležité pozornosti, přestože smyslem zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, bylo rehabilitovat, a to nejen právně, ale i morálně, co nejvíce těch, kteří v období totalitního režimu trpěli a byli pronásledováni. Z napadeného usnesení je zřejmé, že soud vycházel ze zjištění, že důvodem odmítnutí vojenské služby obviněným J. H. je jeho respekt k zákonům božím, tj. zejména otázka svědomí. V průběhu rehabilitačního řízení však nebyla vyhodnocena konkrétní situace v době, kdy došlo k trestné činnosti obviněného, kdy přes obecně deklarovanou náboženskou svobodu nebyla současně zajištěna možnost tuto svobodu v případě konfliktu s danými občanskými povinnostmi realizovat. Nebylo přiměřeně vzato v úvahu ani základní lidské právo obviněného vyplývající z čl. 18 Všeobecné deklarace lidských práv, tedy právo na svobodu svědomí, když motiv jednání pod imperativem svědomí je v případě odmítání vojenské služby nutno považovat za určující. S ohledem na výše uvedené a vzhledem k čl. 15 odst. 1 Listiny základních práv a svobod nelze jednání obviněného, spočívající v odmítnutí konání vojenské služby z důvodu uplatnění svobody svědomí, považovat za trestný čin, když tímto jednáním obviněný J. H. pouze realizoval svá základní práva a svobody. Bývalému Vojenskému obvodovému soudu v Praze lze s ohledem na uvedené vytknout závěr o správnosti výroku o vině, při současném konstatování, že nepřiměřeně a vadně bylo postupováno pouze při ukládání trestu. Závěrem svého mimořádného opravného prostředku ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky vyslovil podle § 268 odst. 2 tr. ř., že napadeným usnesením bývalého Vojenského obvodového soudu Praha ze dne 13. 8. 1991, sp. zn. Rtv 601/90, byl v neprospěch obviněného J. H. porušen zákon v ustanovení § 1 odst. 1, 2 zák. č. 119/1990 Sb. o soudní rehabilitaci, a v ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., v tehdy účinném znění, ve vztahu k ustanovení § 270 odst. 1 písm. b) zák. č. 86/1950 Sb., trestního zákona, aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení zrušil, dále aby zrušil také navazující rozsudek téhož soudu ze dne 26. 11. 1991, sp. zn. Rtv 601/90, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále aby postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud), přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející v rozsahu, který mu byl stavem spisového materiálu umožněn, a shledal, že zákon byl porušen. Je nutno uvést, že Nejvyšší soud neměl fyzicky k dispozici spis bývalého Nižšího vojenského soudu v Praze, sp. zn. Vt 432/50, neboť, jak vyplývá z písemné zprávy ředitele Vojenského ústředního archivu v Praze, uvedený spis byl skartován již v období před povodněmi v roce 2002. Nejvyšší soud měl k dispozici pouze ověřenou kopii rozsudku bývalého Nižšího vojenského soudu v Praze ze dne 3. 11. 1950, sp. zn. Vt 432/50. Spis týkající se rehabilitace obviněného J. H., sp. zn. Rtv 601/90, nebyl dohledán ve spisovně Obvodního soudu pro Prahu 3, a proto byla provedena rekonstrukce tohoto spisu. Nejvyšší soud při svém rozhodování proto vycházel z kopie usnesení bývalého Vojenského obvodového soudu Praha ze dne 13. 8. 1991, sp. zn. Rtv 601/90 a z kopie rozsudku bývalého Vojenského obvodového soudu Praha ze dne 26. 11. 1991, sp. zn. Rtv 601/90. Podle ustanovení § 1 odst. 1 zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, ve znění zákona č. 47/1991 Sb., bylo účelem zákona o soudní rehabilitaci zrušení odsuzujících soudních rozhodnutí za činy, které v rozporu s principy demokratické společnosti respektující občanská a politická práva a svobody zaručené Ústavou, vyjádřenými v mezinárodních dokumentech a normách, označoval zákon za trestné. Podle ustanovení § 1 odst. 2 citovaného zákona, činy, které směřovaly k uplatnění práv a svobod občanů zaručených Ústavou a vyhlášených ve Všeobecné deklaraci lidských práv a v navazujících mezinárodních paktech o občanských a politických právech byly československými trestními zákony prohlášeny za trestné v rozporu s mezinárodním právem a mezinárodnímu právu také odporovalo jejich trestní stíhání a trestání. Rehabilitační zákon zrušil některá soudní rozhodnutí přímo sám, u jiných předpokládal jejich zrušení po provedeném přezkumném řízení. Podle § 4 tohoto zákona bylo možno konat přezkumné řízení ve věcech, v nichž v době od 25. února 1948 do 1. ledna 1990 bylo vyhlášeno odsuzující soudní rozhodnutí, jež nabylo právní moci, pro jiné zločiny