4 Tz 19/2019 – Nejvyšší soud

4 Tz 19/2019-20 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání konaném dne 30. 4. 2019 v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Hrabce a soudců JUDr. Jiřího Pácala a JUDr. Marty Ondrušové stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti ve věci advokáta J. S., nar. XY, se sídlem XY, proti pravomocnému usnesení státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 6 ze dne 19. 4. 2017, č. j. 1 ZT 175/2011-142, a podle § 268 odst. 2 tr. ř. rozhodl takto: Pravomocným usnesením státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 6 ze dne 19. 4. 2017, sp. zn. 1 ZT 175/2011, a v řízení předcházejícím byl porušen zákon v ustanoveních § 147 odst. 1 tr. ř. ve spojení s § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř., § 80 odst. 1 tr. ř. a § 2 odst. 5, 6 tr. ř. Odůvodnění: Ministr spravedlnosti dne 23. 1. 2019 pod č. j. MSP-606/2017-OJD-SPZ/3 podal podle § 266 odst. 1 tr. ř. ohledně J. S. stížnost pro porušení zákona proti pravomocnému usnesení státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 6 ze dne 19. 4. 2017, č. j. 1 ZT 175/2011-142, jímž byla podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítnuta jako nedůvodná stížnost J. S., advokáta, se sídlem XY, podaná dne 1. 3. 2017 proti usnesení policejního orgánu 2. oddělení hospodářské kriminality, Služby kriminální policie a vyšetřování Obvodního ředitelství Praha I, ze dne 28. 2. 2017, č. j. ORI-12237-275/TČ-2010-001192-6-BO, kterým bylo podle § 80 odst. 1 tr. ř. rozhodnuto o vrácení 34 ks šanonů účetnictví spol. K., J. S., který předmětné šanony jako insolvenční správce společnosti K., vydal dne 14. 9. 2012 podle ust. § 78 tr. ř., neboť účetnictví k dalšímu řízení už nebylo třeba a nepřicházelo v úvahu jeho propadnutí nebo zabrání. Podle ministra spravedlnosti byl citovaným usnesením porušen zákon v ustanovení § 147 odst. 1 tr. ř. a v řízení, jež mu předcházelo, v ustanoveních § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř., § 2 odst. 6 tr. ř. a § 80 odst. 1 tr. ř. Následně ministr spravedlnosti zrekapituloval zahájení trestního stíhání ve věci obviněného Z. K., nar. XY, pro podezření ze spáchání přečinu neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení a podobné povinné platby podle ustanovení § 241 odst. 1 tr. zákoníku, a průběh výkonu funkce insolvenčního správce firmy K., kterým byl J. S. Současně zrekapituloval obsah rozhodnutí policejního orgánu ze dne 28. 2. 2017, č. j. ORI-12237-275/TČ-2010-001192-6-BO, kterým bylo podle § 80 odst. 1 tr. ř. rozhodnuto o vrácení 34 ks šanonů účetnictví firmy K. J. S., když bylo odkázáno i na obsah podané stížnosti J. S. proti tomuto rozhodnutí a obsah rozhodnutí Státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 6 ze dne 19. 4. 2017, č. j. 1 ZT 175/2011-142, kterým byla podaná stížnost podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítnuta. Následně bylo odkázáno na příslušné ustanovení § 2 odst. 4, 6 tr. ř., § 80 odst. 1 tr. ř., § 147 odst. 1 tr. ř., § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř., když bylo zdůrazněno, že policejní orgán a státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 6 důsledně nezohlednili povahu činnosti insolvenčního správce. V tomto směru bylo upozorněno na ustanovení § 40 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jejich řešení (dále jen insolvenční zákon) a § 313 odst. 1 insolvenčního zákona, když podle ministra spravedlnosti nebylo vzato v úvahu, že J. S. byl zproštěn funkce insolvenčního správce, čímž zaniklo jeho oprávnění jednat svým jménem na účet společnosti K., a tedy i nakládat s jejím majetkem. Za těchto okolností nebyl oprávněn majetek společnosti přijmout, a to zejména za situace, že společnost K. zanikla bez právního nástupce a byla vymazána z obchodního rejstříku. Současně odkázal na nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 199/04, ze kterého vyplývá, že správce konkurzní podstaty nelze automaticky ztotožňovat s fyzickou osobou tuto funkci vykonávající a dovozovat, že se po zproštění této funkce stává v případě exekučního řízení právním nástupcem správce konkursní podstaty. Podle podané stížnosti pro porušení zákona účetnictví právnické osoby, která zanikla bez právního nástupce, nemá žádnou ekonomickou hodnotu, kdy ovšem při nakládání s ním, je třeba respektovat povinnosti k archivaci písemností vyplývající z § 3 odst. 2 písm. a) zákona č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě a změně některých zákonů. Zároveň je poukazováno na § 11 odst. 3 zákona č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě a změně některých zákonů, podle kterého se výběr archiválií provádí v případě, kdy dojde k zániku původně bez právního nástupce, z moci úřední. Proto příslušný oblastní nebo nižší archiv byl povinen provést výběr archiválií z účetnictví firmy K., a předmětné účetnictví mu mělo být předáno. Ministr spravedlnosti zároveň uvádí, že stížnost pro porušení zákona není podávána ve prospěch či neprospěch obviněného, když se netýká obviněného, ale třetí osoby. Dodává, že rozhodnutí má obecnější význam, když uvedená situace může v praxi nastávat častěji v souvislosti se zánikem obchodní korporace v důsledku likvidace bez právního nástupce nebo v případě úmrtí fyzické osoby – podnikatele bez dědiců v průběhu trestního řízení. Zároveň může předmětné rozhodnutí přispět k vyjasnění povinnosti archivů přebírat zajištěné písemnosti. V závěru podané stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že byl pravomocným usnesením státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 6 ze dne 19. 4. 2017, sp. zn. 1 ZT 175/2011, porušen zákon v ustanovení § 147 odst. 1 tr. ř. a v řízení předcházejícím v ustanoveních § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř., § 80 odst. 1 tr. ř. a § 2 odst. 6 tr. ř. Následně Nejvyšší soud přistoupil k posouzení důvodnosti podané stížnosti pro porušení zákona. Z předloženého spisového materiálu bylo zjištěno, že J. S., jako insolvenční správce společnosti K., v rámci podání vysvětlení podle § 158 odst. 3 tr. ř. byl policejním orgánem vyzván podle § 78 odst. 1 tr. ř. k vydání účetnictví firmy K., což učinil (viz str. 411). V dané souvislosti je třeba uvést, že ve spise se sice nenachází písemné potvrzení o převzetí účetnictví podle § 78 odst. 5 tr. ř. či opis protokolu o tomto vydání, ovšem není důvod předání účetnictví J. S. policejnímu orgánu zpochybňovat, když tato skutečnost vyplývá i z podané stížnosti J. S. Usnesením Policie ČR, Obvodního ředitelství Praha I, Služby kriminální policie a vyšetřování, odbor hospodářské kriminality, 2. oddělení hospodářské kriminality, ze dne 28. 2. 2017, č. j. ORI-12237-275/TČ-2010-001192-6-BO, bylo podle § 80 odst. 1 tr. ř., věta první, rozhodnuto o vrácení 34 ks šanonů účetnictví společnosti K., které bylo dne 14. 9. 2012 vydáno podle ust. § 78 tr. ř. S. jako insolvenčním správcem společnosti K., neboť účetnictví k dalšímu řízení už nebylo potřeba a nepřicházelo v úvahu jeho propadnutí nebo zabrání. Policejní orgán v odůvodnění předmětného usnesení uvedl, že dne 14. 9. 2012 byl J. S. podle § 78 tr. ř. vyzván k vydání veškerého dostupného účetnictví společnosti K., jako věci důležité pro trestní řízení. K vydání účetnictví byl vyzván jako insolvenční správce uvedené společnosti, tedy poslední oprávněný statutární orgán společnosti (byť insolvenční správce nebyl statutární orgán – viz níže). Účetnictví bylo vydáno dobrovolně. Vzhledem k tomu, že v průběhu prověřování, resp. vyšetřování věci došlo ke zrušení spol. K., a S. byl posledním oprávněným statutárním zástupcem společnosti K. a zároveň i osobou, která účetnictví dle § 78 tr. řádu vydala (policejní orgán chybně uvádí, že insolvenční správce S. byl statutárním zástupcem) bylo vráceno tomuto jmenovanému, když dle ust. § 80 odst. 1 věty 1. tr. ř. se mj. vrací věc tomu, kdo ji vydal. Proti tomuto usnesení podal J. S. dne 1. 3. 2017 stížnost, v níž namítal, že rozhodnutím Městského soudu v Praze ze dne 31. 7. 2013, č. j. MSPH 96 INS 3724/2008-B-81, byl zproštěn funkce insolvenčního správce dlužníka K., a proto pozbyl oprávnění za tohoto cokoliv činit, tedy i přebírat účetnictví, které dříve předal policejnímu orgánu. Zdůraznil, že na tuto skutečnost v průběhu probíhajícího trestního stíhání policejní orgán opakovaně upozornil, například přípisem ze dne 18. 1. 2016. Stížnost J. S. byla usnesením státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 6 ze dne 19. 4. 2017, č. j. 1 ZT 175/2011-142, podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. jako nedůvodná zamítnuta. V odůvodnění usnesení státní zástupkyně konstatuje, že podle § 80 odst. 1 tr. ř. není-li věci, která byla vydána pro trestní řízení, k dalšímu řízení už třeba, vrátí se tomu, kdo ji vydal. Jestliže na ni uplatňuje právo osoba jiná, vydá se tomu, o jehož právu na věc není pochyb. Účetnictví společnosti K. již není pro trestní řízení třeba, neboť řízení bylo pravomocně skončeno, proto policejní orgán rozhodoval o tom, zda se věci vrátí nebo vydají jiné osobě. O vydání účetnictví společnos