4 Tz 246/2001 — Nejvyšší soud

4 Tz 246/2001 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:13. 11. 2001 Spisová značka:4 Tz 246/2001 ECLI:ECLI:CZ:NS:2001:4.TZ.246.2001.1 Typ rozhodnutí:Rozsudek Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 4 Tz 246/2001 ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání dne 13. listopadu 2001 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Danuše Novotné a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Jiřího Pácala stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky v neprospěch obviněného A. N., proti usnesení vyšetřovatele Policie České republiky, Okresního úřadu vyšetřování v Chomutově ze dne 21. 3. 2001, sp. zn. ČVS: OVCV 441/10-2000, a podle § 268 odst. 2 tr. ř. rozhodl t a k t o : Usnesením vyšetřovatele Policie České republiky, Okresního úřadu vyšetřování v Chomutově ze dne 21. 3. 2001, sp. zn. ČVS: OVCV 441/10-2000, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanoveních § 172 odst. 1 písm. b) tr. ř., § 134 odst. 2 tr. ř., a v řízení, které mu předcházelo, v ustanovení § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. ve prospěch obviněného A. N. O d ů v o d n ě n í : Vyšetřovatel Policie České republiky, Okresního úřadu vyšetřování v Chomutově usnesením ze dne 21. 3. 2001, sp. zn. ČVS: OVCV 441/10-2000, zastavil podle § 172 odst. 1 písm. b) tr. ř. trestní stíhání obviněného A. N. pro skutek spočívající v tom, že 1/ za období od ledna 1998 do prosince 1998 jako statutární orgán - jednatel společnosti A., s. r. o. se sídlem v Ch., podal podle ustanovení § 69 odst. 2 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, vyúčtování daně z příjmu fyzických osob ze závislé činnosti a funkčních požitků za rok 1998, kde uvedl výši sražené daně na zálohách poplatníkům (zaměstnancům), kterou byl povinen podle ustanovení § 38h zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, odvést na účet Finančního úřadu v Chomutově v termínech stanovených zákonem, avšak proto, že sraženou daň neodvedl v plné výši správci daně ani po výzvě, ačkoliv tak učinit mohl, způsobil státu zastoupenému Finančním úřadem v Chomutově škodu ve výši nejméně 215 160,- Kč, 2/ v období od listopadu 1995 do března 2000, v témže postavení neplnil zákonnou povinnost odvádět pojistné na zdravotní pojištění za jiného, vyplývající ze zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, přestože svým zaměstnancům pojistné strhával, a tak způsobil Všeobecné zdravotní pojišťovně, Okresní pojišťovně Chomutov škodu ve výši 122 791,- Kč, 3/ v období od července 1997 do ledna 2000 v témže postavení neplnil zákonnou povinnost odvádět za jiného pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti ve smyslu zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení, a způsobil tak státu zastoupenému Okresní správou sociálního zabezpečení v Chomutově škodu ve výši nejméně 1 256 884,- Kč, kteréžto jednání bylo právně kvalifikováno jako trestný čin neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení, na zdravotní pojištění a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti podle § 147 odst. 1, odst. 2 tr. zák. Toto rozhodnutí mělo dle vyšetřovatele nabýt právní moci dne 26. 3. 2001, ač se tak ve skutečnosti stalo až dne 27. 3. 2001, neboť poslední den lhůty pro podání stížnosti připadl na neděli 25. 3. 2001, tedy den pracovního volna, proto podle § 60 odst. 3 tr. ř. bylo nutno za poslední den lhůty pokládat nejbližší pracovní den, tedy pondělí 26. 3. 2001. Proti citovanému usnesení podal ministr spravedlnosti České republiky v neprospěch obviněného A. N. ve lhůtě uvedené v ustanovení § 272 odst. 1 tr. ř. stížnost pro porušení zákona. Vytýká v ní, že napadeným usnesením byl ve prospěch obviněného porušen zákon v ustanoveních § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., § 172 odst. 1 písm. b) tr. ř. a § 134 odst. 2 tr. ř. Ministr spravedlnosti České republiky vytýká napadenému usnesení především to, že není řádně odůvodněno, a tak nelze přezkoumat o jaké důkazy své závěry vyšetřovatel opírá a jakými úvahami se při jejich hodnocení řídil, takže z tohoto pohledu je napadené usnesení nepřezkoumatelné. Vytýká také předčasnost učiněných právních závěrů, neboť dokazování nebylo provedeno tak, aby skýtalo ucelený podklad pro rozhodnutí. Řádná skutková zjištění nebyla provedena ve vztahu ke zjištění výše škody, přičemž za poškozené organizace nebyl vyslechnut nikdo, kdo by škodu objektivizoval a aktualizoval. Obdobně se vyšetřovatel nezabýval obchodními a dalšími aktivitami společnosti A., s. r. o., žádného ze zaměstnanců firmy nevyslechl k činnosti společnosti a finančním záležitostem, nezjišťoval ani výši příjmů obviněného, ani výši příjmů ostatních zaměstnanců. Nedostatek těchto zjištění zpochybňuje správnost napadeného rozhodnutí. Závěrem předkladatel stížnosti pro porušení zákona navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným usnesením byl porušen zákon ve prospěch obviněného v namítaném rozsahu, aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení zrušil včetně všech na něj obsahově navazujících rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a poté aby postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 1 tr. ř. na podkladě podané stížnosti pro porušení zákona správnost všech výroků napadeného usnesení, jakož i řízení, jež mu předcházelo, a shledal, že zákon byl porušen. Především je třeba přisvědčit stížnostní námitce zpochybňující přezkoumatelnost napadeného usnesení. Obsah přezkoumávaného usnesení nekonvenuje ustanovení § 134 odst. 2 tr. ř., které ukládá rozhodujícímu orgánu povinnost uvést skutečnosti, které vzal za prokázané, důkazy, o něž se skutková zjištění opírají, úvahy, jimiž se při hodnocení provedených důkazů řídil, jakož i právní úvahy, na jejichž podkladě posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona. V situaci, kdy usnesení o zastavení trestního stíhání se svým významem a účinky blíží rozsudku, musí mít náležitosti citovaným ustanovením předvídané. Napadené usnesení obsahuje toliko taxativní výčet provedených důkazů, přičemž skutkové a právní úvahy, na jejichž podkladě vyšetřovatel rozhodl o zastavení trestního stíhání obviněného, zcela postrádá. V důsledku těchto vad nelze napadené usnesení přezkoumat. Obviněný A. N. ve svém výslechu připustil, že od roku 1994, kdy se společníkem P. D. založili společnost A., s. r. o., soukromě podnikal, byl mu poskytnut Komerční bankou úvěr ve výši 7,5 milionů Kč. Z této částky použil na zakoupení nemovitosti v Jirkově pro podnikatelský záměr částku 6,2 milionů Kč a zbytek částky ve výši 1,3 milionů Kč zůstal ve společnosti pro potřeby podnikání. Protože D. ze společnosti odešel v dubnu 1995, musel obviněný splácet úvěr částkou 260 000,- Kč měsíčně, což pro něj bylo krajně obtížné. Byť dále podnikal, musel všechny vydělané peníze užít na splácení dluhu v Komerční bance, aby nepřišel o nemovitost z majetku společnosti, která byla současně zástavou úvěru. V roce 1997 pak přestal ve společnosti A., s. r. o. dále podnikat, a byť tato společnost dále právně existovala, založil novou společnost D., která začala podnikat bez dluhů. Všichni zaměstnanci společnosti A., s. r. o. přešli společně s ním do nové společnosti D., přičemž u společnosti A., s. r. o. měl obstaveny účty a podnikat dále nemohl, protože si D., při odchodu ze společnosti A., s. r. o. ponechal stroje v hodnotě 400 000,- Kč, za které mu nic nezaplatil. V pokladně bylo jen pár tisíc, na účtech v bance nic nebylo. I když věděl, že má platit pojistné a daně, neměl na zaplacení finanční prostředky, neboť peníze ze společnosti D., použít nemohl a nadto ani tam nešly obchody dobře. Pokud nějaké finance získal, použil je na zaplacení mezd zaměstnancům, úhradu za elektřinu, plyn, telefon a placení leasingu firemního automobilu Honda Accord. Účetnictví pro A., s. r. o. vedla firma E., v Ch. Jakékoli doklady k účetnickým operacím nemohl poskytnout, neboť v březnu 2000 je předal novému majiteli firmy A., Ke svým majetkovým poměrům uvedl, že v kritickém období si vyplácel mzdu ve výši asi 40 000,- Kč měsíčně, někdy i méně, zakoupil stavební pozemek za částku 530 000,- Kč a staví rodinný dům, na který si vzal hypotéku ve výši 2,1 milionů Kč. Svědkyně M. V., nyní účetní společnosti D., uvedla, že pouze zpracovávala doklady a rozhodnutí o platbách záleželo na obviněném, který jediný měl podpisové právo. Podle jejího názoru byla finanční situace společnosti A., po celou dobu velmi špatn