4 Tz 35/2001 — Nejvyšší soud

4 Tz 35/2001 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:29. 3. 2001 Spisová značka:4 Tz 35/2001 ECLI:ECLI:CZ:NS:2001:4.TZ.35.2001.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 4 Tz 35/2001 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 29. března 2001 stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky v neprospěch obviněného N. H., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 6. 10. 2000, sp. zn. 8 To 316/2000, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 2 T 92/99, a rozhodl podle § 268 odst. 1 tr. ř. t a k t o : Stížnost pro porušení zákona se z a m í t á . O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 19. 7. 2000, sp. zn. 2 T 92/99 byl obviněný N. H. uznán vinným trestným činem výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zák. a pokusem trestného činu ublížení na zdraví podle § 8 odst. 1, § 222 odst. 1 tr. zák. Těchto trestných činů se obviněný dopustil tím, že dne 21. 11. 1998 kolem 23.12 hodin v H. na ulici B. v prostoru benzinové čerpací stanice Schell fyzicky napadl R. B. J. po předchozím slovním nedorozumění tak, že ho zezadu strhl na zem, opakovaně ho udeřil pěstí do hlavy a opakovaně kopl do horní části těla a hlavy okovanou botou, způsobil mu otřes mozku I. stupně, tržnou ránu nosu s krvácením z nosu, krevní podlitinu víček pravého oka, krvácení pod spojivky pravého oka, pohmoždění pravé čelní a temenní krajiny a otok pravé jařmové krajiny, čela a spánku, které ho omezovalo v obvyklém způsobu života po dobu 7 - 10 dnů, přičemž tímto způsobem může za určitých okolností dojít ke vzniku závažnějšího až přímo život ohrožujícího poranění. Za toto jednání byl obviněnému uložen trest odnětí svobody v trvání 2 (dvou) let, jehož výkon byl podle § 58 odst. 1 písm. a) a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu 1 (jednoho) roku. Poškozený R. B. J. byl podle § 229 odst. 1 tr. ř. se svým nárokem na náhradu škody odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních. Proti tomuto rozsudku podal odvolání státní zástupce a poškozený. Odvolání státního zástupce směřovalo do výroku o vině i trestu. Soudu prvního stupně bylo vytýkáno, že neshledal vinu obviněného též podle 2. odstavce písm. b) § 222 tr. zák., tedy podle kvalifikace obsažené v obžalobě. Státní zástupce ve svém odvolání poukázal na prokázaný motiv jednání obviněného, který měl poškozeného napadnout proto, že tento vyslovil nesouhlas s vykazováním dvou mladíků z restaurace obviněným z důvodu rasového. Rovněž uložený trest státní zástupce ve svém odvolání považoval za nepřiměřeně mírný s ohledem na charakter útoku obviněného. Poškozený ve svém odvolání napadl výrok soudu o náhradě škody, která mu nebyla přiznána, přestože tuto řádně uplatnil. Ve věci rozhodl Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 6. 10. 2000, sp. zn. 8 To 316/2000 tak, že podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu a podle ustanovení § 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. i ve výroku o náhradě škody. Za podmínek ustanovení § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněnému N. H. při nezměněném výroku o vině uložil trest odnětí svobody v trvání 2 a půl roku a podle § 60a odst. 1 tr. zák. výkon uloženého trestu podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 3 (tří) let a zároveň nad obviněným vyslovil dohled. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. uložil obviněnému povinnost zaplatit poškozenému R. B. J. škodu ve výši 12 615,60 Kč a se zbytkem nároku na náhradu škody byl poškozený podle § 229 odst. 2 tr. ř. odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních. Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal ministr spravedlnosti České republiky stížnost pro porušení zákona v neprospěch obviněného N. H. a vytýká v ní porušení zákona v ustanovení § 254 odst. 1 tr. ř., § 23 odst. 1 a § 31 odst. 1 tr. zák. a v předchozím řízení též v ustanovení § 2 odst. 6 tr. ř. Nesouhlasí s tím, že Okresní soud v Hodoníně neshledal rasový motiv v jednání obviněného a neposoudil je podle odst. 2 písm. b) § 222 tr. zák., nýbrž pouze podle odst. 1. Podle stěžovatele bylo prokázáno, že poškozený se v restauraci choval normálně, což měli potvrdit svědci P. L. a J. L., jakož i sám poškozený. Taktéž bylo prokázáno, že si k poškozenému v restauraci přisedli dva mladíci (z nichž jeden byl romského původu) a poškozený ze vzájemné komunikace s nimi zjistil, že je obviněný z restaurace vykazoval z důvodu rasového. Z této důkazní situace ministr spravedlnosti dovozuje, že příčinou napadení poškozeného bylo to, že vystoupil na ochranu Roma, tedy jednání obviněného bylo rasově motivováno. Okresní soud pochybil, když v této části neuvěřil výpovědi poškozeného, který potvrzoval rasový motiv v jednání obviněného, ačkoli jiné její části považoval za věrohodné a pravdivé. V důsledku těchto nedostatků při právním posouzení jednání obviněného došlo i k uložení nepřiměřeně mírného trestu. Tato pochybení soudu prvního stupně podle ministra spravedlnosti neodstranil ani odvolací soud, i když obviněnému uložil přísnější trest. Odvolací soud výpověď poškozeného učiněnou v hlavním líčení považoval za nedostačující k potvrzení rasového motivu v jednání obviněného, když jeho výpověď z přípravného řízení označil za nepoužitelnou, vzhledem k tomu, že jako tlumočník byl přibrán zmocněnec poškozeného. S tímto stanoviskem odvolacího soudu stěžovatel nesouhlasí, neboť svědek (poškozený) v hlavním líčení vypověděl v podstatě totéž, co uvedl v přípravném řízení. Rovněž odvolací soud část výpovědi poškozeného shledal věrohodnou a naopak té její části, týkající se tvrzení o rasově motivovaném jednání obviněného, neuvěřil. Ministr spravedlnosti přitom pokládá za nepochybné, že k útoku na poškozeného byl obviněný motivován tím, že poškozený vystoupil na obranu Roma, neboť jiný důvod zde nebyl. V důsledku pochybení ve výroku o vině došlo i k uložení nepřiměřeného podmíněného trestu odnětí svobody obviněnému. V případě uznání viny podle odst. 2 písm. b) § 222 tr. zák. by přicházelo v úvahu uložení trestu nepodmíněného, aby byl dostatečnou výstrahou pro obviněného i ostatní členy společnosti. V závěru stížnosti pro porušení zákona proto ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil porušení zákona ve výše citovaných ustanoveních ve prospěch obviněného, poté podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek odvolacího soudu, jakož i jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně, zrušil, a poté postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) na podkladě podané stížnosti pro porušení zákona přezkoumal podle § 267 odst. 1 tr. ř. správnost všech výroků napadeného rozsudku, jakož i řízení, jež mu předcházelo, a shledal, že zákon porušen nebyl. V prvé řadě je třeba zdůraznit, že v přezkoumávané věci byly až na jedinou výjimku, na níž poukázal odvolací soud, procesně nezávadným způsobem provedeny a posléze i vyhodnoceny opatřené důkazy, potřebné k objasnění skutkového stavu. Okresní soud v Hodoníně, ačkoli jako důkaz chybně hodnotil i nepoužitelnou svědeckou výpověď poškozeného R. B. J. z přípravného řízení, učinil správná a ostatním provedeným důkazům odpovídající skutková zjištění v souladu s ustanovením § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., což v obsahu odůvodnění svého rozhodnutí konstatoval již Krajský soud v Brně, jako soud odvolací. Pokud se týká námitky stěžovatele, že v rozporu s provedenými důkazy nebyl shledán rasový motiv v jednání obviněného, nelze s tímto tvrzením souhlasit. Jediným, kdo tvrdil, že jeden z mladíků, kteří si v restauraci přisedli ke stolu poškozeného, byl romského původu, byl sám poškozený. Ze strany ostatních vyslýchaných svědků, jakož i osoby obviněného, tuto skutečnost neuváděl nikdo. Popřel ji i svědek P. L., jenž v kritické době v restauraci pracoval jako číšník, a k celému konfliktu se stavěl nestranným a nezaujatým způsobem, dokonce v určitém okamžiku vystupoval na ochranu poškozeného. Další tvrzení poškozeného, že obviněný v jedné chvíli přistoupil ke stolu, kde seděl s oběma mladíky a měl jednoho z mladíků vykazovat z restaurace z rasových důvodů, není rovněž žádným dalším důkazem podpořeno. Zmíněné mladíky se přes značné úsilí vyšetřujících orgánů nepodařilo ustanovit a tudíž ani vyslechnout jako svědky. Sám poškozený pak ve své výpovědi v hlavním líčení připustil, že neumí česky a ti dva mladíci neuměli dobře anglicky. Obviněný svoje jazykové schopnosti posoudil tak, že se anglicky není schopen domluvit. Za této situace je třeba souhlasit se závěrem učiněným soudem druhého stupně, že se na vzniku celéh