4 Tz 36/2010 — Nejvyšší soud

4 Tz 36/2010 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 314e odst. 1 tr.ř., § 2 odst. 5,6 tr. ř. , § 181 odst. 2 tr. zák. Datum rozhodnutí:10. 8. 2010 Spisová značka:4 Tz 36/2010 ECLI:ECLI:CZ:NS:2010:4.TZ.36.2010.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Neoprávněné nakládání s chráněnými volně žijícími živočichy a planě rostoucími rostlinami Dotčené předpisy:§ 181f odst. 2 tr. zák. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:22. 10. 2010 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 4 Tz 36/2010ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 10. srpna 2010 v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Hrabce a soudců JUDr. Danuše Novotné a JUDr. Petra Šabaty stížnost pro porušení zákona, kterou podala ministryně spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného S. R., proti trestnímu příkazu Okresního soudu ve Frýdku – Místku ze dne 9. 4. 2009, sp. zn. 4 T 70/2009, a podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 270 odst. 1 tr. ř. rozhodl t a k t o : Pravomocným trestním příkazem Okresního soudu ve Frýdku – Místku ze dne 9. 4. 2009, sp. zn. 4 T 70/2009, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanovení § 181f odst. 2 tr. zák. č. 140/1961 Sb., ve znění pozdějších předpisů, v neprospěch obviněného S. R. Napadený trestní příkaz s e z r u š u j e. Zrušují se též všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Okresnímu soudu ve Frýdku – Místku s e p ř i k a z u j e, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odůvodnění: Obviněný S. R. byl trestním příkazem Okresního soudu ve Frýdku – Místku ze dne 9. 4. 2009, sp. zn. 4 T 70/2009, uznán vinným trestným činem neoprávněného nakládání s chráněnými a volně žijícími živočichy a planě rostoucími rostlinami podle § 181f odst. 2 zák. č. 140/1961 Sb., ve znění pozdějších předpisů, ( dále jen tr. zák.) Tohoto trestného činu se dopustil tím, že přestože je rys ostrovid podle ustanovení § 14 odst. 2 přílohy č. III vyhl. č. 395/1992 Sb. zařazen mezi chráněné druhy živočichů ve stupni kriticky ohrožený a zároveň je druhem uvedeným v příloze A nařízení Rady ES č. 338/97 jako druh přímo ohrožený vyhynutím a jeho chov v zajetí není možný bez udělení výjimky z ochrany zvlášť chráněných živočichů podle § 56 zák. č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, přesto aniž by byl držitelem této výjimky si dne 26. 7. 2008 v N. opatřil samici rysa ostrovida označenou čipem, kterého pak choval až do 20. 8. 2008 v místě svého bydliště v H., okres F. – M., a to i přesto, že si byl plně vědom toho, že k jeho držení výjimku z ochrany zvlášť chráněných živočichů podle ustanovení § 56 zák. č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny potřebuje, přičemž udělení této výjimky Agenturou ochrany přírody a krajiny ČR - Správy chráněné krajinné oblasti Beskydy usnesením o zastavení řízení č. 6248/BE/2008 ze dne 24. 10. 2008 nebylo vydáno. Za to byl obviněný odsouzen k peněžitému trestu ve výměře 15 000,- Kč se stanovením náhradního trestu odnětí svobody v trvání 2 měsíců. Uvedený trestní příkaz nabyl právní moci dne 23. 4. 2009. Podle § 266 odst. 1, 2 tr. ř. podala ministryně spravedlnosti k Nejvyššímu soudu proti výše citovanému trestnímu příkazu stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného S. R. Ke skutkovému stavu věci stěžovatelka uvedla, že obviněný si skutečně přivezl dne 26. 7. 2008 do svého bydliště samici rysa ostrovida označeného čipem a chovaného v zajetí, který u obviněného žil do 20. 8. 2008. Obviněný však neměl na chov rysa ostrovida potřebnou výjimku. Na jaře roku 2008 si obviněný začal vyřizovat potřebná potvrzení a obrátil se proto na Krajskou veterinární správu pro Moravskoslezský kraj, jenž mu 17. 4. 2008 rozhodnutím povolila chov rysa ostrovida na tři roky. Poté obviněný požádal o povolení chovu rysa ostrovida Správu chráněné krajinné oblasti Beskydy, se kterou jednal až do konce října 2008, kdy bylo řízení o povolení chovu rysa zastaveno. V době, kdy měl obviněný podány žádosti na chov rysa, domníval se, že si může rysa ostrovida zapůjčit, jelikož v minulosti, konkrétně v roce 1995 měl již na rysa ostrovida vydanou výjimku, ve které je mimo jiné uvedena podmínka, že při svěření jedince nebo půjčení drženého jedince včetně preparovaného vystaví chovatel dočasnému držiteli potvrzení o půjčení a zaznamená půjčení do své evidence. Pro případ kontroly měl obviněný od majitele předmětného rysa ostrovida pana J. vydáno potvrzení a fotokopii certifikátu předmětného rysa i fotokopii výjimky pro chov vydanou majiteli rysa P. J. Obviněný tak předpokládal, že mu bude chov rysa ostrovida povolen. Dne 26. 7. 2008 si proto zapůjčil samici rysa ostrovida s číslem čipu na zatím neustanovenou dobu, kterou si přivezl domů a umístil ji v kleci schválené krajskou veterinární správou. Přitom čekal na povolení chovu rysa Správou chráněné krajinné oblasti Beskydy (dále jen „správa CHKO“). Někdy počátkem měsíce srpna 2008 přišla do provozovny obviněného kontrola z České inspekce životního prostředí v Ostravě ( dále jen ČIŽP ) a Živnostenského úřadu Frýdek – Místek, přičemž v té době obviněný doma nebyl. Poté se dostavil na ČIŽP v Ostravě, kde předložil doklady na chov rysa, kterými v té době disponoval. Skutečnosti, které se v té době dozvěděl, obviněného přivedly k přesvědčení, že výjimku na chov rysa nedostane, a proto někdy koncem měsíce srpna 2008 vrátil rysa panu J., jenž se pro něj osobně dostavil. Poté bylo řízení o udělení výjimky k chovu rysa zastaveno. Majitel rysa P. J. u policejního orgánu v rámci podání vysvětlení uvedl, že obviněnému rysa přemístil pouze na dobu trvání rekonstrukce svého chovného zařízení, neboť o něm věděl, že má schválený výběh vhodný na chov rysa a pumy. Proto se dohodl s obviněným na pronájmu tohoto výběhu s tím, že se obviněný bude o rysa starat. Nechtěl obviněnému rysa prodat nebo zapůjčit. Potvrzení o zapůjčení rysa P. J. obviněnému vydal pouze z toho důvodu, aby obviněný mohl doložit legálnost zvířete. Z obsahu spisového materiálu dále vyplývá, že obviněný podal dne 22. 4. 2008 u Správy CHKO Beskydy žádost o povolení výjimky ze zákazů u zvláště chráněných druhů živočichů podle § 56 odst. 3 písm. f) ve smyslu ustanovení § 50 odst. 1, 2 zák. č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, neboť rys ostrovid je chráněný druh v kategorii silně ohrožené druhy. Žádost se konkrétně týkala předmětného rysa. Uvedené správní řízení pak bylo přerušeno a poté zastaveno. Pokud jde o jedince rysa ostrovida, ten byl zakoupen panem J. v roce 2007 v SRN od privátního majitele, přičemž se jedná o registrované zvíře narozené v zajetí. Rys má osvědčení o původu vydané za účelem jeho vyjmutí ze zákazu obchodního využití, jenž je platné na území celé EU. P. J. má chov rysa povolen Správou CHKO Kokořínsko a podle Správy CHKO Orlické hory jmenovaný neoznámil tomuto správnímu úřadu zapůjčení předmětného rysa ostrovida, ačkoliv mu tato povinnost vyplývá z podmínek výjimky, která mu byla pro chov v roce 2007 udělena. Bez významu podle stěžovatelky není ani dopis ČIŽP ze dne 23. 1. 2009 adresovaný Policii ČR, z něhož plyne, že rys ostrovid je zvláště chráněným druhem živočicha, který je podle národní legislativy považován za kriticky ohrožený a podle legislativy Evropské unie za druh přímo ohrožený vyhynutím. Pokud jde o jeho chov v zajetí, je k němu třeba výjimky vydané orgánem ochrany životního prostření, a to podle ustanovení § 56 zák. č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Na vydání výjimky není právní nárok. Rozhodnutí vydané podle tohoto ustanovení zákona o ochraně přírody a krajiny není přenositelné na nové vlastníky či držitele zvířete. Od dubna 2004 však lze v ČR držet rysa ostrovida v zajetí i bez výjimky vydané orgánem ochrany přírody, pokud je takový jedinec držen v přímé péči člověka a pochází z odchovu v zajetí, přičemž musí být nezaměnitelně označen nebo identifikován nesnímatelným způsobem a evidován orgánem ochrany přírody. Uvedený stav pak dokládá rozhodnutí o osvědčení o vzetí do evidence podle ustanovení § 54 odst. 4, odst. 5 zák. č. 114/1992 Sb. Toto osvědčení o vzetí do evidence je pak přenositelné na další vlastníky nebo držitele zvířecího jedince. Následně stěžovatelka poukázala na ustanovení § 2 odst. 5, 6 a § 314e odst. 1 tr. ř. a na ustanovení § 181f odst. 1, odst. 2 a § 3 odst. 1, odst. 2 tr. zák. s tím, že těmito ustanoveními se soud při svém rozhodování důsledně neřídil. Právní úprava ustanovení § 182f odst. 2 tr. z