4 Tz 47/2020 — Nejvyšší soud

4 Tz 47/2020 citace  Název judikátu:Vyloučení orgánů činných v trestním řízení Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:6. 1. 2021 Spisová značka:4 Tz 47/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:4.TZ.47.2020.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Vyloučení soudce Dotčené předpisy:§ 30 odst. 1 tr. ř. § 31 tr. ř. čl. 38 předpisu č. 23/1991 Sb. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:12. 4. 2021 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 4 Tz 47/2020- USNESENÍ Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 6. 1. 2021 v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pácala a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Marty Ondrušové stížnost pro porušení zákona, kterou podala ministryně spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněných T. V. V., nar. XY, bytem XY, D. G. V., nar. XY, bytem XY a T. S. C., nar. XY, bytem XY, proti pravomocnému usnesení Okresního soudu v Chebu ze dne 4. 5. 2020, sp. zn. 4 T 140/2018, a podle § 268 odst. 1 písm. c) tr. ř. rozhodl takto: Stížnost pro porušení zákona se zamítá. Odůvodnění: Ministryně spravedlnosti podala podle § 266 odst. 1 tr. ř. ve prospěch obviněných T. V. V., D. G. V. a T. S. C. stížnost pro porušení zákona proti usnesení Okresního soudu v Chebu ze dne 4. 5. 2020, sp. zn. 4 T 140/2018. V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona uvedla, že v předmětné věci byl JUDr. Jiří Kutílek zákonným soudcem obviněných, neboť mu věc byla podle platných právních předpisů přidělena k vyřízení. S ohledem na ústavní zakotvení práva na zákonného soudce v čl. 38 Listiny má za to, že dojde-li k tomu, že předseda České advokátní komory určí postupem podle § 27 odst. 1 zákona č. 85/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o advokacii) zástupcem advokáta zastupujícího v řízení osobu, která je osobou blízkou ve vztahu k soudci, nemůže být soudce bez dalšího automaticky vyloučen pro podjatost podle § 30 a § 31 tr. ř. Takovým postupem totiž dochází k nepřípustnému systematickému podřízení realizace ústavně zaručeného práva na zákonného soudce nahodilé okolnosti, kterou je určení konkrétního zástupce advokáta předsedou České advokátní komory. Domnívá se, že v daném případě má soud ověřit, zda ve věci nemělo dojít k odmítnutí poskytnutí právních služeb zástupcem advokáta podle § 19 odst. 1 písm. d) zákona o advokacii. V každém případě je dle ministryně spravedlnosti pak na soudu, aby požádal předsedu České advokátní komory o určení jiného zástupce, který nebude zakládat důvod podjatosti ve smyslu § 30 tr. ř. Teprve v případě, že k určení takového jiného zástupce advokáta v přiměřené lhůtě nedojde, přichází v úvahu vyloučení soudce podle § 30 a § 31 tr. ř.  S ohledem na výše uvedené má ministryně spravedlnosti za to, že v předmětné věci soud pochybil, když poté, co byla do spisu založena kopie rozhodnutí předsedy České advokátní komory, jímž byl zástupcem JUDr. Libora Janků určen Mgr. Miroslav Kutílek, bez dalšího přistoupil k vyloučení JUDr. Jiřího Kutílka z projednávané věci. V této souvislosti dodává, že rozhodnutím předsedy České advokátní komory byla jako zástupce JUDr. Libora Janků dne 19. 5. 2020 určena Mgr. Lenka Šrámková, a to právě z důvodu, aby byla vyloučena kolize v případech, kdy je vyřizujícím soudcem JUDr. Jiří Kutílek. Uzavírá, že usnesením Okresního soudu Chebu ze dne 4. 5. 2020, sp. zn. 4 T 140/2018 byl v neprospěch obviněných porušen zákon v čl. 38 Listiny a § 2 odst. 5 tr. ř., neboť obvinění byli v důsledku předčasného rozhodnutí o vyloučení soudce z vykonávání úkonů trestního řízení odňati svému zákonnému soudci. Závěrem stížnosti pro porušení zákona ministryně spravedlnosti navrhla, aby Nejvyšší soud vyslovil podle § 268 odst. 2 tr. ř., že usnesením Krajského soudu Chebu ze dne 4. 5. 2020, sp. zn. 4 T 140/2018, byl porušen zákon ve vytýkaném směru v neprospěch obviněných T. V. V., D. G. V. a T. S. C., a aby podle § 269 odst. 2 tr. ř. napadené rozhodnutí zrušil. K podané stížnosti pro porušení zákona se písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, který uvedl, že se s ní neztotožňuje a považuje ji za nedůvodnou. V této souvislosti zopakoval, že napadeným rozhodnutím dne 4. 5. 2020 pod sp. zn. 4 T 140/2018 podle § 30 odst. 1 tr. ř. rozhodl samosoudce Okresního soudu v Chebu JUDr. Jiří Kutílek tak, že je vyloučen z projednávání úkonů trestního řízení v uvedené věci. Důvodem tohoto vyloučení je skutečnost, že obviněná T. S. C. dne 29. 5. 2018 udělila plnou moc k zastupování obhájci JUDr. Liboru Janků, AK Mánesova 265/13, Cheb. Uvedený obhájce byl následně kvůli svým zdravotním problémům hospitalizován. Na základě toho byl podle § 45 odst. 2 písm. b) zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii a z důvodu podle § 27 odst. 1 zákona o advokacii rozhodnutím předsedy České advokátní komory ze dne 27. 4. 2020, č. j. 02.03-000111/20-002, určen zástupcem JUDr. Libora Janků advokát Mgr. Miroslav Kutílek se sídlem Májová 1150/32, Cheb. Posléze uvedený advokát je přitom synem samosoudce JUDr. Jiřího Kutílka, v čemž soud spatřoval existenci poměru zakládajícího vyloučení soudce podle § 30 odst. 1 tr. ř. Státní zástupce nesouhlasí s názorem ministryně spravedlnosti, že by popsaným postupem bylo zasaženo do ústavního zákazu odnětí zákonnému soudci ve smyslu § 38 Listiny základních práv a svobod, a dodává, že naprosto nic nenasvědčuje tomu, že by postup předsedy České advokátní komory byl v dané věci účelový a měl by směřovat právě k cílenému vyloučení JUDr. Jiřího Kutílka z projednávání konkrétní trestní věci. Takovou skutečnost ostatně ani podaná stížnost pro porušení zákona netvrdí. Státní zástupce uvádí, že v daném případě a za popsané poněkud specifické procesní situace bylo třeba dosáhnout v každém případě takového stavu, aby věc obviněné T. S. C. rozhodoval soudce nepodjatý. K naplnění tohoto stavu přitom vedla i právě samosoudcem JUDr. Kutílkem zvolená cesta spočívající ve vyslovení podjatosti, která přitom v daný okamžik skutečně reálně a objektivně nastala. Je sice pravdou, že obdobného stavu by teoreticky bylo možno dosáhnout i tím, že by takto určený advokát zastupování této obviněné nepřijal s odkazem na § 19 odst. 1 písm. d) zákona o advokacii (který se ve věci aplikuje obdobně ve smyslu § 27 odst. 2 zákona o advokacii), avšak takový postup by byl možný až následně, jakmile se takto určený zástupce advokáta seznámí s danou věcí a jejím procesním stavem, resp. právě se skutečností, že soudcem ve věci je advokátova osoba blízká. Za podstatné zde státní zástupce považuje rozhodnutí předsedy České advokátní komory, které má zjevně konstitutivní účinky, z čehož vyplývá, že již okamžikem tohoto určení se takto určený advokát stává zástupcem daného klienta, přičemž další změna tohoto vztahu advokáta a klienta má podle § 27 odst. 2 zákona o advokacii proběhnout až následně. Dle názoru státního zástupce se zde tedy uplatní zásada prior tempore potior iure. Bylo proto namístě, aby samosoudce, který se jako prvý bezprostředně dozvěděl o nastalé situaci své podjatosti, nevyčkávaje dalšího postupu takto určeného zástupce advokáta, rozhodl o svém vyloučení. Přitom nelze pominout, že zákaz poskytování právních služeb je primárně otázkou odpovědnosti advokáta a zároveň jde o otázku právního vztahu advokáta a jeho klienta, do níž nemůže soudce žádným způsobem vstupovat. Jde také o jinou situaci, než pokud by obviněná sama požádala o zastupování advokáta Mgr. Miroslava Kutílka, jemuž by v poskytování právních služeb, a tedy v převzetí věci, bránilo právě ustanovení § 19 odst. 1 písm. d) zákona o advokacii. Nadto nelze přehlédnout, že ani z úpravy vyloučení soudce v trestním řádu nevyplývá jakákoli nutnost vyčkávání rozhodujícího soudce na případné (a nejisté) budoucí vyjasnění či odpadnutí okolnosti objektivně zakládající jeho podjatost. Na základě uvedených skutečností proto státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání (§ 274 věta poslední tr. ř.) rozhodl podle § 268 odst. 1 písm. c) tr. ř. tak, že se stížnost pro porušení zákona zamítá, neboť není důvodná. Nejvyšší soud podle § 267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že stížnost pro porušení zákona byla podána nedůvodně. Podle článku 38 Listiny základních práv a svobod nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci. Příslušnost soudu i soudce stanoví zákon. Podle § 2 odst. 5 tr. ř. orgány činné v trestním řízení postupují v souladu se svými právy a povinnostmi uvedenými v tomto zákoně a za součinnosti stran tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci,