4 Tz 63/2007 — Nejvyšší soud

4 Tz 63/2007 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:29. 8. 2007 Spisová značka:4 Tz 63/2007 ECLI:ECLI:CZ:NS:2007:4.TZ.63.2007.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 4 Tz 63/2007 ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání konaném dne 29. srpna 2007 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. J. P. a soudců JUDr. F. H. a JUDr. P. Š. stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky v neprospěch obviněného R. M., proti usnesení Okresního státního zástupce v Ústí nad Orlicí ze dne 18. 9. 2006, sp. zn. 2 ZT 162/2006, a podle § 268 odst. 2 tr. ř. rozhodl takto: Pravomocným usnesením Okresního státního zástupce v Ústí nad Orlicí ze dne 18. 9. 2006, sp. zn. 2 ZT 162/2006, b y l p o r u š e n z á k o n v ustanovení § 309 odst. 1 tr. ř. a v řízení předcházejícím v ustanovení § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. ve prospěch obviněného R. M. O d ů v o d n ě n í : Státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Ústí nad Orlicí rozhodl v trestní věci obviněného R. M., stíhaného za trestný čin ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1, odst. 2 tr. zák. a trestný čin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 201 písm. d) tr. zák., usnesením ze dne 18. 9. 2006, sp. zn. 2 ZT 162/2006, které nabylo právní moci dne 13. 3. 2007, podle § 309 odst. 1 tr. ř. o schválení narovnání mezi obviněným R. M. a poškozenými J. Š., bytem H., A. Š., bytem H., J. Š., bytem T. p. O., N., A. Š., bytem H., R. Č., bytem K., R. Č., bytem K., M. Č., bytem K., I. B., bytem H. H., M. K., bytem H. H., když obviněný i všichni poškození vyslovili souhlas s případným schválením narovnání a zastavením trestního stíhání, obviněný složil na účet Okresního státního zastupitelství v Ústí nad Orlicí peněžní částku 200.000,- Kč, jejíž polovinu určil společnosti G., o.p.s., se sídlem L. a polovina byla určena fondu na peněžitou pomoc obětem trestné činnosti, a současně rozhodl podle § 311 odst. 1 tr. ř. o zastavení trestního stíhání obviněného. Trestných činů se obviněný R. M. měl dopustit tím, že dne 25. 2. 2006 kolem 01.20 hodin po požití většího množství alkoholických nápojů řídil osobní automobil zn. Škoda-Superb, z Ú. n. O. do L., okres Ú. n. O., kdy na silnici vlivem vysoké rychlosti jízdy a v důsledku snížení reakční schopnosti vlivem požitého alkoholu zezadu narazil do pomalu jedoucího vozidla zn. Fiat Tempra, dokončujícího otáčení na vozovce, přičemž došlo ke smrtelnému zranění řidiče tohoto vozidla M. Č., ke smrtelnému zranění spolujezdce z tohoto vozidla V. Š., dále ke zranění spolujezdce z tohoto vozidla M. K., který utrpěl otřes mozku, zhmoždění pravé horní končetiny a natažení krční páteře s předpokládanou dobou léčení v trvání 1 měsíce, dále poškozením vozidla zn. Škoda-Superb vznikla škoda ve výši 373.300,-Kč ke škodě ČSOB L., a.s., P. a poškozením vozidla zn. Fiat Tempra škoda ve výši 32.800,-Kč ke škodě M. Č. Proti citovanému usnesení Okresního státního zastupitelství v Ústí nad Orlicí ze dne 18. 9. 2006, sp. zn. 2 ZT 162/2006-14, podal ministr spravedlnosti podle § 266 odst. 1 tr. ř. stížnost pro porušení zákona v neprospěch obviněného R. M. Namítá v ní, že zákon byl ve prospěch tohoto obviněného porušen v ustanoveních § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. ve vztahu k § 309 a § 310a tr. ř. V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti namítl, že porušení zákona Okresním státním zastupitelstvím v Ústí nad Orlicí spočívá především v nerespektování ustanovení § 3l0a tr. ř., které aplikaci institutu narovnání podle ustanovení § 309 tr. ř. vylučuje ve vztahu k osobám, na které sice ve smyslu ustanovení § 45 odst. 3 tr. ř. jako na pozůstalé přecházejí práva poškozeného, které však újmu přímo neutrpěly. S ohledem na následek zapříčiněný trestným činem dle názoru stěžovatele tento způsob vyřízení věci není možno kvalifikovat jako dostačující v souladu materiální podmínkou uvedenou v posledním odstavci ustanovení § 309 odst. 1 tr. ř. ani ve vztahu k přímo poškozenému M. K., a to zejména vzhledem k povaze a závažnosti spáchané trestné činnosti obviněným R. M., k míře, jakou byl trestnými činy dotčen veřejný zájem, když současně došlo k přecenění osoby obviněného a jeho kladného postoje k odčinění následků nehody. Dále ministr spravedlnosti poukázal na to, že obviněný R. M. se dopustil dvou trestných činů a svým jednáním po předchozím požití alkoholických nápojů zapříčinil smrt dvou osob a zranění osob dalších. Podle dechové zkoušky, provedené u obviněného R. M. po nehodě, jeho krev obsahovala 0,85 g/kg etylalkoholu a následné lékařské vyšetření krve prokázalo obsah 1,32 g/kg etylalkoholu. Podání stížnosti pro porušení zákona v neprospěch obviněného R. M. považuje za opodstatněné rovněž z důvodů usměrnění praxe při aplikaci ustanovení § 310a tr. ř. Závěrem svého mimořádného opravného prostředku ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným rozhodnutím byl porušen zákon v namítaném rozsahu ve prospěch obviněného R. M. v ustanoveních § 2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. ve vztahu k ustanovením § 309 odst. 1 a § 310a tr. ř. Nejvyšší soud přezkoumal podle § 267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům. Podle § 309 odst. 1 tr. ř. v řízení o trestném činu, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice nepřevyšuje pět let, může se souhlasem obviněného a poškozeného soud a v přípravném řízení státní zástupce rozhodnout o schválení narovnání a zastavit trestní stíhání, jestliže a)obviněný prohlásí, že spáchal skutek, pro který je stíhán, a nejsou důvodné pochybnosti o tom, že jeho prohlášení bylo učiněno svobodně, vážně a určitě, b)uhradí poškozenému škodu způsobenou trestným činem nebo učiní potřebné úkony k její úhradě, případně jinak odčiní újmu vzniklou trestným činem a c)složí na účet soudu nebo v přípravném řízení na účet státního zastupitelství peněžní částku určenou konkrétnímu adresátovi k obecně prospěšným účelům, a tato částka není zřejmě nepřiměřená závažnosti trestného činu, a považuje-li takový způsob vyřízení věci za dostačující vzhledem k povaze a závažnosti spáchaného činu, k míře, jakou byl trestným činem dotčen veřejný zájem, k osobě obviněného a jeho osobním a majetkovým poměrům. Podle § 310 odst. 1, odst. 2 tr. ř. před rozhodnutím o schválení narovnání soud a v přípravném řízení státní zástupce vyslechne obviněného a poškozeného, zejména k způsobu a okolnostem uzavření dohody o narovnání, zda dohoda o narovnání mezi nimi byla učiněna dobrovolně a zda souhlasí se schválením narovnání. Obviněného vyslechne také k tomu, zda rozumí obsahu obvinění a zda si je vědom důsledků schválení narovnání. Součástí výslechu obviněného musí být i prohlášení, že spáchal skutek, pro který je stíhán. Před výslechem je třeba obviněného i poškozeného poučit o jejich právech a o podstatě institutu narovnání. Podle § 311 odst. 1 tr. ř. rozhodnutí o schválení narovnání a zastavení trestního stíhání musí obsahovat popis skutku, jehož se narovnání týká, jeho právní posouzení, obsah narovnání zahrnující výši uhrazené škody nebo škody, k jejíž úhradě byly provedeny potřebné úkony, případně způsob jiného odčinění újmy vzniklé trestným činem, peněžní částku určenou k obecně prospěšným účelům s uvedením jejího příjemce, včetně částky odevzdané státu na peněžitou pomoc obětem trestné činnosti, a výrok o zastavení trestního stíhání pro skutek, ve kterém je spatřován trestný čin, jehož se narovnání týká. Narovnání představuje formu odklonu v trestním řízení a má přispět k řešení konfliktu mezi pachatelem a poškozeným. Jeho podstatou je dohoda mezi státem a konkrétní obětí trestného činu na straně jedné a pachatelem na straně druhé, jejímž obsahem je ukončení trestního stíhání v případě, že pachatel splní zákonem stanovené podmínky, takže není třeba věc vyřizovat v řádném formálním veřejném procesu před soudem a přitom důsledky činu pro pachatele budou obdobné, jako kdyby rozhodl soud odsuzujícím rozsudkem. Institut narovnání byl ale do našeho trestního řádu zařazen nejen proto, že směřuje k reparaci škody a zaplacení určité částky k obecně prospěšným účelům, ale i z toho důvodu, že též plní významnou funkci restituce narušených vztahů pachatele a oběti trestného činu. Jde o to, že obviněný a poškozený se aktivně podílejí na řešení konfliktu, který mezi nim