5 Tdo 101/2014 — Nejvyšší soud

5 Tdo 101/2014 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:23. 4. 2014 Spisová značka:5 Tdo 101/2014 ECLI:ECLI:CZ:NS:2014:5.TDO.101.2014.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Daňové trestné činy Objektivní stránka trestného činu Dotčené předpisy:§ 240 odst. 1 tr. zákoníku § 240 odst. 3 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:30. 6. 2014 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 12.8.2014III.ÚS 2695/14JUDr. Vladimír Kůrkaodmítnuto16.10.2014 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 101/2014-68 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. 4. 2014 o dovolání obviněné M. U., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 10. 2012, sp. zn. 3 To 56/2012, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích, sp. zn. 17 T 8/2009, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Obviněná M. U. byla rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. 4. 2012, sp. zn. 17 T 8/2009, uznána vinnou zvlášť závažným zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ve zkratce „tr. zákoník“) a odsouzena podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 8 let, pro jehož výkon byla podle § 56 odst. 2 písm. b) , odst. 3 tr. zákoníku zařazena do věznice s dozorem. Podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku jí byl dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu obchodních společností s předmětem podnikání realitní činnost, zprostředkování služeb, poskytování služeb pro rodinu a domácnost, výuka jazyků, pořádání odborných kurzů, školení a jiných vzdělávacích akcí včetně lektorské činnosti, výchova a mimoškolní vzdělání, poskytování služeb osobního charakteru na 7 let. Byla rovněž odsouzena podle § 67 odst. 1, § 68 odst. 1, 2, 3, 4 tr. zákoníku k peněžitému trestu ve výměře 280 denních sazeb, přičemž výše denní sazby byla stanovena na 18 000 Kč. Pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, byl jí podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 1 roku. Dále byl obviněné uložen podle § 70 odst. 1 písm. c), d), odst. 2 tr. zákoníku trest propadnutí věci, a to věcí zajištěných při domovní prohlídce dne 31. 10. 2006 v objektu V. majitelky K. U., které byly ve výroku rozsudku konkretizovány jako obálky s různou výší finanční hotovosti, a také podle § 71 odst. 1 tr. zákoníku trest propadnutí náhradní hodnoty v podobě finančních prostředků na dvou účtech ve výroku specifikovaných číslem i výší pohledávky ke dni 30. 3. 2012. Vrchní soud v Praze, který rozhodoval jako soud odvolací, rozsudkem dne 5. 10. 2012, sp. zn. 3 To 56/2012, podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. řádu z podnětu odvolání obviněné zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o uloženém trestu odnětí svobody a způsobu jeho výkonu. Podle § 259 odst. 3 tr. řádu odvolací soud nově odsoudil obviněnou M. U. podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 6,5 roku a pro výkon tohoto trestu ji podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařadil do věznice s dozorem. Skutková zjištění soudu prvního stupně popsaná ve výrokové části shora citovaného rozsudku lze shrnout následovně. Obviněná M. U. jako jednatelka obchodní společnosti „DAS etwas ANDERE“ „Das Beste“ Privat s. r. o., IČO 260 37 521, se sídlem v Českých Budějovicích, s předmětem činnosti zaměřeným zejména na zprostředkování a poskytování služeb pro rodinu a domácnost, jakož i služeb osobního charakteru a služeb edukačních, prostřednictvím daňového poradce podala za tuto obchodní společnost ve dnech 30. 6. 2003, 29. 3. 2004, 30. 6. 2005 a 14. 6. 2006 přiznání k dani z příjmu právnických osob za zdaňovací období od 1. 1. 2002 do 31. 12. 2002, od 1. 1. 2003 do 31. 12. 2003, od 1. 1. 2004 do 31. 12. 2004 a od 1. 1. 2005 do 31. 12. 2005, ve kterých záměrně zatajila a do základu daně nezahrnula část zdanitelných příjmů, jejichž výše je jednotlivě specifikovaná v popisu skutku ve výrokové části rozsudku, které obchodní společnost obdržela jako zprostředkovatelské poplatky na základě Smluv o oboustranné dohodě uzavřených mezi touto společností a zahraničními subjekty a na základě Smluv o obstarání pobytu uzavřených se zdravotními sestrami a pečovatelkami, čímž zkrátila daňovou povinnost odvodu daně z příjmu právnických osob za uvedené období v celkové výši nejméně o 35 466 840 Kč. Obdobně postupovala jednajíc za tentýž daňový subjekt i při plnění daňové povinnosti u daně z přidané hodnoty a pravidelně v době od ledna 2004 do října 2006 podávala přiznání k dani z přidané hodnoty, ve kterých pokaždé uvedla nižší vlastní daňovou povinnost, neboť do základu daně opět úmyslně nezahrnula část uskutečněných zdanitelných plnění v podobě výše uvedených zprostředkovatelských poplatků, čímž zkrátila za uvedená zdaňovací období daň z přidané hodnoty celkem o 15 536 445 Kč. Svým jednáním způsobila daňový únik v celkové výši 51 003 285 Kč. Pro přehlednost s ohledem na obsah uplatněných dovolacích námitek je namístě ozřejmit i podnikatelskou činnost obviněné M. U. a obchodní společnosti „DAS etwas ANDERE“ „Das Beste“ Privat s. r. o., které je společnicí a byla od 25. 7. 2001 do 27. 12. 2012 i jedinou jednatelkou. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně plynoucích z odůvodnění rozsudku obviněná M. U. dne 15. 12. 1998 založila Nadaci Jihočeská lidová pomoc (dále jen Nadace), jejímž deklarovaným účelem bylo ve zestručněné podobě poskytování příspěvků osobám, které pečují o seniory, postižené a nemocné nebo jim zajišťují ošetřující personál pro takovou péči, a osobám, o které je takto pečováno. Nadace získávala finanční prostředky od zájemců o zprostředkování ošetřovatelské péče. Sama Nadace ovšem ošetřovatelskou péči neposkytovala, zajištění této péče zprostředkovávala za účelem zisku obviněná, a to nejprve jako fyzická osoba a posléze od 25. 7. 2001 jako jednatelka a společnice obchodní společnosti „DAS etwas ANDERE“ „Das Beste“ Privat s. r. o., kterou založila a jejímž předmětem činnosti zapsaným v obchodním rejstříku mimo jiné bylo zprostředkování služeb, poskytování služeb pro rodinu a domácnost, poskytování služeb osobního charakteru. Podstata činnosti jmenované obchodní společnosti spočívala v tom, že zprostředkovávala pro zájemce z Rakouska a Spolkové republiky Německo do jejich domácností dobrovolné ošetřovatelky, zpravidla zdravotní sestry z České a Slovenské republiky, které v rámci charitativní činnosti Nadace poskytovaly potřebnou péči seniorům nebo nemocným osobám v hostitelské rodině. Nebyl jim poskytován plat, ale byly jim hostitelskou rodinou uhrazeny náklady na cestu, ubytování i stravu a poskytnuto kapesné. Zisk pro obviněnou M. U. a ode dne 25. 7. 2001 pro obchodní společnost „DAS etwas ANDERE“ „Das Beste“ Privat s. r. o. plynul z poplatků za zprostředkování ošetřovatelské péče, které jí hradili na jedné straně zájemci o nabízené služby na základě Smlouvy o oboustranné dohodě v eurech a na straně druhé ošetřovatelky z titulu uzavřené Smlouvy o obstarání pobytu v českých korunách. Výše poplatku stanovená zájemcům o služby činila 1 100 euro v Rakousku a 1 300 euro ve Spolkové republice Německo (platilo se nadvakrát) a vyjma toho zájemci zaplatili 350 euro jako příspěvek Nadaci. Ošetřovatelky rovněž zaplatily příspěvek Nadaci, a to ve výši 2 000 Kč, a obchodní společnosti, která zprostředkovala jejich umístění do konkrétních rodin, pak hradily cca 18 000 až 20 000 Kč. Rozhodnutí odvolacího soudu napadla obviněná zastoupená obhájcem Mgr. Janem Cimbůrkem dovoláním, které podřadila pod dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu s tvrzením, že rozhodnutí spočívá na nesprávném hmotně právním posouzení skutku. Zásadní dovolací námitka obviněné spočívala v tom, že příjmy, které obchodní společnost „DAS etwas ANDERE“ Das Beste“ Privat s. r. o., v daňovém řízení zatajila, v podstatě plynuly z nelegálního zprostředkovávání zaměstnání, takže trestní stíhání mělo být vedeno pro trestný čin neoprávněného podnikání podle § 251 tr. zákoníku a nikoli pro daňový delikt, protože nelze pachatele prvně jmenovaného trestného činu nutit k tomu, aby se k trestné činnosti doznal tím, že zdaní příjem z ní pocházející. Obviněná v obsáhle komponovaném dovolání s poukazem na konkrétní znění smluv o oboustranné dohodě uzavíraných mezi obchodní společností a zájemci z Rakouska a Německa o nabízenou péči o seniory a smluv o obstarání poby