5 Tdo 102/2025 – Nejvyšší soud

5 Tdo 102/2025-224 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání konaném dne 19. 3. 2025 v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Bc. Jiřího Říhy, Ph.D., a soudců JUDr. Blanky Roušalové a JUDr. Bohuslava Horkého, dovolání, které podal nejvyšší státní zástupce v neprospěch obviněného S. G., nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Oráčov, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 4. 2024, sp. zn. 9 To 117/2024, jenž rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 14 T 134/2023, takto: Podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. se z podnětu dovolání nejvyššího státního zástupce podaného v neprospěch obviněného S. G. částečně zrušuje rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 30. 4. 2024, sp. zn. 9 To 117/2024, a to ve výroku, jímž byl obviněnému uložen trest. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí obsahově navazující na zrušenou část rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265m odst. 1 tr. ř. se rozhoduje tak, že obviněný S. G. se odsuzuje podle § 146 odst. 2 a § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody ve výměře 1 (jednoho) roku. Podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku se pro výkon tohoto trestu zařazuje do věznice s ostrahou. Ve zbývajícím rozsahu zůstává rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 30. 4. 2024, sp. zn. 9 To 117/2024, nezměněn. Odůvodnění: I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 13. 2. 2024, sp. zn. 14 T 134/2023, byl obviněný S. G. uznán vinným jednak přečinem ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1, 2 písm. b) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zákoník“), jednak přečinem výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku, ze něž mu byl podle § 146 odst. 2 a § 43 odst. 1 tr. zákoníku uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání 1 roku, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 roků. Podle § 82 odst. 3 tr. zákoníku mu byla uložena přiměřená povinnost, aby ve zkušební době podle svých sil a možností uhradil poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR způsobenou škodu. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost uhradit této poškozené škodu ve výši 6 555 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně od právní moci rozsudku do zaplacení. 2. Uvedených přečinů se obviněný dopustil (zjednodušeně uvedeno) tak, že dne 7. 5. 2023 v době kolem 10:00 hod. na autobusové zastávce XY v ulici XY v Praze XY přistoupil k poškozenému nezletilému AAAAA (pseudonym) a jeho matce s dotazem, zda mají cigaretu. Když mu odpověděli, že nekouří a cigaretu nemají, zcela bezdůvodně fyzicky napadl nezletilého poškozeného tak, že ho minimálně jednou udeřil velkou silou hlavou do oblasti nosu, čímž mu způsobil zlomeninu nosních kůstek s vyhnutím osy nosu směrem doprava, s lehkým propadnutím hřbetu nosu na levé straně a s podkožním krevním výronem na hřbetě nosu. Toto zranění si vyžádalo lékařské ošetření a následné léčení po dobu delší jednoho týdne. Poškozený byl omezen v obvyklém způsobu života po dobu dvou týdnů. 3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala státní zástupkyně v neprospěch obviněného S. G. odvolání, o němž rozhodl Městský soud v Praze svým rozsudkem ze dne 30. 4. 2024, sp. zn. 9 To 117/2024, tak, že při nezměněném výroku o vině a povinnosti k náhradě škody zrušil výrok o trestu a sám podle § 146 odst. 2, § 43 odst. 1 a § 58 odst. 1 tr. zákoníku uložil obviněnému úhrnný trest odnětí svobody v trvání 6 měsíců, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. II. Dovolání nejvyššího státního zástupce 4. Proti shora uvedenému rozsudku odvolacího soudu podal nejvyšší státní zástupce dovolání v neprospěch obviněného S. G., a to z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., neboť obviněnému byl uložen trest mimo zákonnou trestní sazbu trestu odnětí svobody. 5. Nejvyšší státní zástupce svým dovoláním namítal, že nebyly splněny podmínky pro mimořádné snížení trestu odnětí svobody podle § 58 odst. 1 tr. zákoníku, uložený trest tak je mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně v § 146 odst. 2 tr. zákoníku, podle kterého byl obviněnému ukládán trest. Užití § 58 odst. 1 tr. zákoníku je podle dovolatele možné pouze v případě, když jsou kumulativně splněny tři zákonem stanovené podmínky, a to že a) jsou zde takové okolnosti případu nebo poměry pachatele, které by způsobily, že b) použití nesnížené sazby trestu odnětí svobody by bylo pro pachatele nepřiměřeně přísné a že c) nápravy pachatele lze dosáhnout i trestem odnětí svobody kratšího trvání. Podle nejvyššího státního zástupce má být ustanovení o mimořádném snížení trestu odnětí svobody užito pouze ve výjimečných případech, ve kterých nastaly mimořádné okolnosti, které se v dané kvalitě či kvantitě u konkrétního trestného činu běžně nevyskytují, a tím výrazně snižují jeho závažnost. Dále zdůraznil, že již ze samotného názvu zmíněného ustanovení („mimořádné snížení trestu odnětí svobody“) je zřejmé, že se má jednat o ojedinělý postup soudů, který musí být pečlivě odůvodněn, a že okolnosti, které tento postup odůvodňují, musí být natolik neobvyklé a výjimečné, že ani trest vyměřený na samé spodní hranici zákonné trestní sazby by nebyl způsobilý vyjádřit jejich význam. Soudy také musí pečlivě a v úplnosti vyložit, který z alternativních znaků byl prokázán a jak se v projednávaném případě tyto mimořádné okolnosti nebo poměry pachatele projevily. 6. Podle nejvyššího státního zástupce však odvolací soud v odůvodnění svého rozsudku neuvedl, jaké výjimečné okolnosti případu nebo poměry obviněného měly být naplněny pro aplikaci § 58 odst. 1 tr. zákoníku, když pouze uvedl, že uložení trestu v trestní sazbě podle § 146 odst. 2 tr. zákoníku by bylo pro obviněného nepřiměřeně přísné. Takové odůvodnění však nejvyšší státní zástupce považuje za nedostatečné vyhodnocení zákonem stanovených podmínek. Nadto je podle něj odůvodnění rozsudku odvolacího soudu vnitřně rozporné, neboť odvolací soud shledal přitěžující okolnosti jako důvod pro uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody, avšak nezhodnotil je při úvaze o užití § 58 odst. 1 tr. zákoníku. 7. Soudy nižších stupňů neshledaly žádné specifické polehčující okolnosti, které by byly natolik výjimečné a odůvodnily tak mimořádné snížení trestu odnětí svobody. Obviněný pouze vyjádřil lítost a k trestnému činu se doznal, byť šlo spíše o formální doznání v přípravném řízení, které nelze přeceňovat, protože navazovalo na jeho zadržení strážníkem městské policie bezprostředně po spáchání trestné činnosti. Naopak bylo zjištěno naplnění více přitěžujících okolností, neboť se obviněný svým jednáním dopustil dvou trestných činů a zároveň již byl pro trestný čin odsouzen, činu se dopustil ve zkušební době podmíněného odsouzení k trestu odnětí svobody, navíc pravidelně páchá méně závažnou protiprávní činnost, o čemž svědčí 39 záznamů v opisu z evidence přestupků. Poškozený a ani jeho matka nezavdali k útoku žádnou příčinu, pouze nevyhověli žádosti obviněného o cigaretu, kterou ani neměli u sebe. 8. Ze všech uvedených důvodů nejvyšší státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek ve výroku o trestu, neboť v daném případě měl být uložen obviněnému úhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody vyměřený v rámci zákonem stanovené trestní sazby uvedené v § 146 odst. 2 tr. zákoníku. Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání zrušil napadený rozsudek ve výroku o trestu, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozhodnutí obsahově navazující, pokud ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a přikázal odvolacímu soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Zároveň vyslovil souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání i pro případ jiných rozhodnutí [§ 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.]. III. Vyjádření obviněného k dovolání 9. Dovolání nejvyššího státního zástupce bylo zasláno obviněnému, který se k němu vyjádřil prostřednictvím své obhájkyně. Obviněný nejprve uznal, že soudy nižších stupňů správně dospěly k závěru o jeho vině, neboť svým jednáním naplnil všechny znaky skutkové podstaty ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku (i výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku), k čemuž se v přípravném řízení doznal a svého jednání litoval. Dále doplnil, že nevěděl, že poškozený byl nezletilý, neboť vypadal daleko starší. Kdyby věděl, že poškozený je dítě mladší patnácti let, nikdy by se nezeptal, zda má cigaretu. Podle obviněného ho sice nezletilý poškozený slovně napadnul a urazil, avšak nyní ví, že uvedeným způsobem neměl reagovat, přičemž opět vyjádřil lítost nad jeho jednáním. 10. Obviněný vyslovil souhlas s trestem uloženým odvolacím soudem, který správně uvážil, že trest uložený v rámci zákonné trestní sazby uvedené v § 146 odst. 2 tr. zákoníku by byl nepřiměřeně přísný, proto důvodně uložil sice již nepodmíněný trest odnětí svobody, avšak při současné