5 Tdo 1023/2022 – Nejvyšší soud

5 Tdo 1023/2022-1755 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. 5. 2023 o dovolání, které podal obviněný M. K., nar. XY, trvale bytem XY č. XY, XY, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. 4. 2022, sp. zn. 1 To 123/2021, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 32 T 1/2021, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá. Odůvodnění:I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 10. 2021, sp. zn. 32 T 1/2021, byli obviněný M. K. a právnická osoba – obchodní společnost B. & P., uznáni vinnými přípravou zločinu podvodu podle § 20 odst. 1 a § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku. Za to byl obviněnému M. K., uložen podle § 209 odst. 5 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku souhrnný trest odnětí svobody v trvání 5 let a 9 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku mu byl uložen i trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 3 roků. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl zrušen výrok o souhrnném trestu v rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 18. 9. 2020, sp. zn. 74 T 104/2020, a výrok o trestu v trestním příkaze Okresního soudu v Ostravě ze dne 2. 4. 2020, sp. zn. 7 T 57/2020; zároveň byla zrušena všechna další rozhodnutí obsahově navazující na tyto zrušené výroky, pokud jejich zrušením pozbyla podkladu. Obviněné právnické osobě – obchodní společnosti B. & P. byl podle § 16 odst. 1 zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, ve znění pozdějších předpisů, uložen trest zrušení právnické osoby. 2. Skutek, který byl kvalifikován jako příprava zločinu podvodu podle § 20 odst. 1 a § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, spočíval ve stručnosti v tom, že obviněný M. K. v době od 5. 4. 2018 jako jediný jednatel obchodní společnosti B. & P., oprávněný zastupovat tuto společnost samostatně, a obviněná právnická osoba – obchodní společnost B. & P. na základě jednání svého jediného jednatele M. K., vedeného v jejím zájmu, se záměrem ke škodě předem nezjištěných upisovatelů dluhopisů, jež měly být údajně emitovány obchodní společností SILEDA COMPANY, s. r. o., a obchodní společností Právo a daně, s. r. o., získat finanční prostředky v celkové výši 50 milionů Kč, přestože jim bylo známo, že obchodní společnost SILEDA COMPANY, s. r. o., ani obchodní společnost Právo a daně, s. r. o., nerozhodly o žádné emisi dluhopisů a nerealizují žádnou emisi dluhopisů, v blíže nezjištěné době nejméně od 5. 4. 2018 do 18. 8. 2019 v Ostravě a z dalších přesně nezjištěných míst zajistili, aby na veřejně přístupných internetových stránkách www.dluhopisyfirem.cz byla v záložce EMITENTI nejméně v období od 18. 8. 2018 do 18. 8. 2019 uveřejněna nepravdivá oznámení o tom, že výše uvedené společnosti nabízí emisi dluhopisů za účelem financování jejich podnikatelských aktivit. V důsledku zjištění takto nepravdivě uveřejněných oznámení o emisích dluhopisů ze strany oprávněných zástupců obchodní společnosti SILEDA COMPANY, s. r. o., a učinění oznámení o nich na Policii České republiky dal obviněný M. K. pokyn k deaktivaci uvedených nabídek, přičemž vzhledem k tomu, že během doby, kdy byla nabídka uveřejněna, se nepřihlásil žádný zájemce o emisi těchto dluhopisů a že obvinění již neučinili žádné další kroky bezprostředně směřující k vylákání peněžních prostředků od potenciálních upisovatelů, nedošlo ke vzniku zamýšlené škody ve výši 50 milionů Kč. 3. Proti uvedenému rozsudku podal obviněný odvolání, o němž rozhodl Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 14. 4. 2022, sp. zn. 1 To 123/2021, tak, že ho podle § 256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné. II. Dovolání obviněného a jeho doplnění 4. Proti citovanému usnesení Vrchního soudu v Olomouci podal obviněný M. K., prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Obviněný v podaném dovolání především zopakoval své námitky, které uplatnil již v odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně. 5. V dovolání obviněný po shrnutí dosavadního průběhu řízení namítl, že zjištěný skutkový děj nenaplňuje znaky trestného činu, protože zde chybí zejména prvek protiprávnosti a nebyla naplněna objektivní ani subjektivní stránka skutkové podstaty přípravy trestného činu podvodu podle § 20 odst. 1 a § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku. 6. Obviněný ve svém dovolání argumentuje tím, že škoda vyčíslená soudy nemohla být způsobena ani osobám, které byly označeny jako „předem nezjištění upisovatelé korporátních dluhopisů“, ani obchodním společnostem SILEDA COMPANY, s. r. o., a Právo a daně, s. r. o., které byly označeny za poškozené a které nemohly být zavázány k jakémukoliv plnění na základě informací uveřejněných na internetových stránkách a nemohlo po nich být ani nic vymáháno. 7. Soud prvního stupně měl podle názoru obviněného rozhodnout podle § 226 písm. b) tr. ř. a učinit zprošťující výrok, namísto toho však v rozporu s principem in dubio pro reo vyslovil odsuzující výrok. Pochybení odvolacího soudu pak spočívalo v tom, že ve svém rozhodnutí nenapravil tuto vadu, v důsledku čehož došlo k porušení práva obviněného na spravedlivý proces, přičemž porušení tohoto práva je subsumovatelné pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. 8. Ve svém dovolání poté obviněný opětovně a podrobně poukázal na to, že emise korporátních dluhopisů je velmi složitým a striktním procesem s obligatorními náležitostmi. V daném případě však nebyly splněny tyto obligatorní podmínky pro uskutečnění emise, proto z pozice obviněného nebylo možné zajistit prodej dluhopisů výše uvedených společností. Jak dále obviněný zdůraznil, na internetových stránkách byly v emisních podmínkách uvedeny velmi kusé informace, na jejichž základě by žádný, byť amatérský investor nepřistoupil k uzavření smlouvy o prodeji a koupi korporátního dluhopisu. Tyto informace byly navíc vnitřně rozporné, a to např. v datech, takže nemohly být způsobilé uvést kohokoliv v omyl a přilákat jej k uzavření smlouvy o prodeji a koupi korporátních dluhopisů. 9. Dále obviněný vytkl chybný a nedostatečný postup orgánů činných v trestním řízení, které měly zjistit, zda nějaký potenciální zájemce o koupi korporátního dluhopisu navštívil internetové stránky, aby se mohl seznámit s emisními podmínkami, a následně, pokud by taková osoba existovala, mohly ji vyslechnout a dotázat se, z jakého důvodu nedošlo k uzavření smlouvy o prodeji korporátního dluhopisu. Podle obviněného tedy měly postavit tyto skutečnosti najisto, proto zmíněný nedostatek nelze klást k jeho tíži. Naopak, pokud nebyla prokázána existence zájemců o koupi dluhopisů, měly soudy dojít k závěru, že žádní takoví potenciální zájemci neexistovali, přičemž tento nedostatek nebyl zhojen i proto, že nebyl opatřen znalecký posudek z oblasti kybernetiky, jehož pořízení obviněný navrhoval a který by dosvědčil, že žádní potenciální zájemci nemohli navštívit zmíněné internetové stránky. Jak navíc obviněný zdůraznil, policejní orgán měl možnost využít při svém postupu také institut předstíraného převodu podle § 158c tr. ř., avšak neučinil tak, proto ve věci byly vysloveny pouze spekulativní úvahy o tom, že vzniku škody zabránila jen obezřetnost neidentifikovaných potenciálních upisovatelů dluhopisů. Podle obviněného je skutečnost taková, že nebyl schopen prodat žádné dluhopisy ani zprostředkovat jejich prodej či koupi, a tedy nebyl schopen ani vylákat jakékoliv peněžní prostředky od případných kupujících. 10. Celý skutkový děj byl podle názoru obviněného založen na nepravdivých tvrzeních svědkyň L. V. a S. J., k nimž došlo z důvodu rozporů a napjatých vztahů mezi obviněným a těmito svědkyněmi. Obviněný zpochybnil jejich tvrzení o nalezení internetových stránek „náhodně“, protože téměř naprostou nemožnost vyhledat internetové stránky potvrdil svědek P. G. a také svědek M. T., odborník na informační technologie, který popsal, co bylo nezbytné provést, aby zájemci mohli navštívit příslušné internetové stránky. Na tyto stránky nebyly nainstalovány žádné algoritmy, které by je jakkoliv preferovaly v internetových vyhledávačích, což by mohlo být potvrzeno ve prospěch obviněného, kdyby byl proveden důkaz znaleckým posudkem z oblasti kybernetiky. Proto tvrzení soudů nižších stupňů o tom, že internetové stránky byly dostupné široké veřejnosti, považuje obviněný za zavádějící a nepravdivá. 11. Poté obviněný opět poukázal na to, že měl v úmyslu prostřednictvím jím ovládané obchodní společnosti B. & P. v budoucnu nabízet služby podnikajícím právnickým osobám, které by měly zájem na zajištění celého procesu v souvislosti s emisí korporátních dluhopisů sloužících k získání externích finančních zdrojů pro další rozvoj jejich podnikatelské činnosti, což potvrzuje i kontakt s obchodní společností MIRELINA COMPANY, s. r. o., která projevila zájem o tuto službu. Internetové stránky tedy sloužily pou