5 Tdo 1092/2024 — Nejvyšší soud

5 Tdo 1092/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:8. 1. 2025 Spisová značka:5 Tdo 1092/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:5.TDO.1092.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Dotčené předpisy:§ 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:4. 2. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 1092/2024-509 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 8. 1. 2025 o dovolání, které podal obviněný Luboš Marounek, trvale bytem Chrudimská 1, Seč, zdržující se na adrese Maleč 34, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 7. 2024, sp. zn. 9 To 224/2024, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 4 T 11/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného Luboše Marounka odmítá. Odůvodnění:I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Obviněný Luboš Marounek byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 26. 3. 2024, sp. zn. 4 T 11/2024, uznán vinným přečinem zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 254 odst. 1 alinea 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zákoník“). Za to byl obviněnému podle § 254 odst. 1 a § 73 odst. 1 tr. zákoníku uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu, člena statutárního orgánu, člena kontrolního orgánu či prokuristy v obchodních korporacích všeho druhu včetně výkonu rozhodovací činnosti statutárního orgánu, kontrolního orgánu či prokuristy v obchodních korporacích všeho druhu na základě generální plné moci na dobu 30 měsíců. Dále byl obviněnému podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku uložen i peněžitý trest v počtu 80 denních sazeb s výší jedné denní sazby 1 000 Kč, celkem ve výši 80 000 Kč. 2. Odvolání obviněného Luboše Marounka i státního zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 2 proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně Městský soud v Praze podle § 256 tr. ř. zamítl. 3. Skutek, jímž byl obviněný uznán vinným, ve stručnosti spočívá v tom, že obviněný jako jediná osoba zastupující obchodní společnost NH Tech, s. r. o., která se od 6. 9. 2019 stala novým členem představenstva obchodní společnosti Ekachon, a. s., poté, co v tento den převzal od končícího předsedy představenstva Marka Attily Janečka kompletní účetní dokumentaci obchodní společnosti Ekachon, a. s., včetně prvotních účetních dokladů i zpracovaných účetních knih, od tohoto dne do 25. 11. 2019 při výkonu funkce statutárního orgánu (představenstva) této obchodní společnosti, jako osoba odpovědná za plnění povinností stanovených této účetní jednotce, vyplývajících zejména z § 4 odst. 1, § 8 odst. 1 a § 31 odst. 1 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o účetnictví“), rezignoval na řádný výkon povinností vyplývajících z této jeho funkce, nezajistil řádné vedení a uchování těchto účetních dokladů vypovídajících o hospodaření této obchodní korporace a její účetnictví nezjištěným způsobem zašantročil, ačkoli věděl, že tím může zásadním způsobem ohrozit nejméně řádné a včasné určení jejích daňových povinností. Následně na výzvy správce daně k prokázání správné výše daňové povinnosti společnosti v rámci zahájené daňové kontroly k dani z přidané hodnoty za zdaňovací období od října 2018 do července 2019, v období od 25. 11. 2019 vůbec nereagoval, čímž včasné a řádné stanovení daňové povinnosti za uvedená zdaňovací období ohrozil. II. Dovolání obviněného 4. Proti usnesení Městského soudu v Praze podal obviněný Luboš Marounek prostřednictvím svého obhájce dovolání, v němž označil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ačkoli z obsahu dovolání je zřejmé, že vytýká napadenému rozhodnutí nesprávné právní posouzení skutku a jiné nesprávní hmotněprávní posouzení, což odpovídá dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. 5. Dovolatel obsáhle cituje výroky rozsudku soudu prvního stupně, obsah jím podaného odvolání proti tomuto rozsudku i usnesení odvolacího soudu, včetně podstatné části jeho odůvodnění. V rámci vlastní dovolací argumentace pak k svému tvrzení o nesprávném právním posouzení skutku uvedl, že došlo k nesprávnému posouzení části objektivní a subjektivní stránky skutkové podstaty trestného činu, kterým byl uznán vinným. Ve vztahu k objektivní stránce namítl, že se nedopustil žádného „zašantročení účetnictví“, pouze nereagoval na výzvu správce daně a nepředložil jím požadované doklady. V této souvislosti namítl, že pokud obchodní společnost Ekachon, a. s., před tím, než ji převzal, nerealizovala žádnou podnikatelskou činnost, nemohla jí vzniknout daňová povinnost, a to ani k dani z přidané hodnoty (dále jen „DPH“). Obviněný nesouhlasí s tvrzením odvolacího soudu, že tato obchodní společnost vyvíjela podnikatelskou činnost nejméně ve zdaňovacím období září a prosince 2019 i v období února 2020, v nichž vykázala přijetí zdanitelných plnění od plátců DPH i odpočet daně. Dovolatel zdůraznil, že kontrola správce daně se vztahovala ke zdaňovacímu období října 2018 až července 2019. 6. K nesprávnému posouzení subjektivní stránky přečinu, kterým byl uznán vinným, obviněný namítl, že při absenci daňové povinnosti obchodní společnosti nemohl ani jednat v byť i jen eventuálním úmyslu zkreslit údaje o stavu hospodaření a jmění a ohrozit tak majetková práva jiného nebo včasné a řádné vyměření daně ve smyslu § 254 odst. 1 alinea 3 tr. zákoníku. 7. K jinému nesprávnému hmotněprávnímu posouzení obviněný zdůraznil, že jeho jednání nenaplnilo znaky skutkové podstaty ani žádného jiného trestného činu, bylo pouhým ztížením postupu správce daně, které tento orgán mohl postihnout pořádkovou pokutou ve smyslu § 247 odst. 2 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“). 8. Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu a věc mu vrátil k novému projednání a rozhodnutí. III. Vyjádření k dovolání 9. K dovolání obviněného se vyjádřil nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. 10. Státní zástupce zdůraznil, že obviněný v rámci uplatněného dovolacího důvodu neuvedl žádné konkrétní námitky, které by dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. odpovídaly, pouze zpochybnil výsledky provedeného dokazování a prezentoval vlastní verzi skutkového děje. 11. Podle státního zástupce se dovolatel dále snažil bagatelizovat škodlivost svého činu, přičemž poukazoval v této souvislosti i na možnost jeho postihu podle daňového řádu, čímž se v zásadě, ač to neuvedl, dovolával ustanovení § 12 odst. 2 tr. zákoníku, tedy zásady subsidiarity trestní represe. Nicméně tuto dovolací námitku založil na nesprávném argumentu, že stíhaný skutek nenaplnil skutkovou podstatu přečinu podle § 254 odst. 1 alinea 3 tr. zákoníku. Přitom předpokladem pro aplikaci zásady subsidiarity trestní represe je skutečnost, že skutek naplňuje znaky některého trestného činu, ale nedosahuje potřebné míry společenské škodlivosti, a je proto dán důvod pro uplatnění zásady subsidiarity trestní represe a s ním souvisejícího principu „ultima ratio“. V této souvislosti poukázal státní zástupce na stanovisko trestního kolegia uveřejněné pod č. 26/2013-I., II. Sb. rozh. tr. a konstatoval, že obviněný neuvedl žádné konkrétní skutečnosti, které by zpochybnily závěr o společenské škodlivosti jím spáchaného činu. Pouhá existence mimotrestní normy umožňující jeho postih totiž ještě nezakládá nutnost postupu jen podle této normy s odkazem na zásadu subsidiarity trestní represe bez možnosti použití prostředků trestního práva (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2011, sp. zn. 6 Tdo 1508/2010). 12. Námitky dovolatele státní zástupce vyhodnotil jako neopodstatněné a závěrem svého vyjádření navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. IV. Posouzení důvodnosti dovolánía) Obecná východiska 13. Nejvyšší soud shledal, že jsou splněny všechny formální podmínky pro konání dovolacího řízení, a zabýval se otázkou povahy a opodstatněnosti uplatněných námitek ve vztahu k označenému dovolacímu důvodu. 14. Dovolání je svou povahou mimořádným opravným prostředkem, který na rozdíl od odvolání nelze podat z jakéhokoli důvodu, ale výhradně na základě některého z taxativně vymezených důvodů v § 265b odst. l písm. a) až m) tr. ř., resp. v § 265b odst. 2 tr. ř. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl v dovolání označen, ale je třeba, aby konkrétní námitky dovolatele takovému důvodu svým obsahem odpovídaly. V opačném případě, tj. pokud obsahem dovolání