5 Tdo 1108/2010 — Nejvyšší soud

5 Tdo 1108/2010 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:265b/1g Datum rozhodnutí:27. 10. 2010 Spisová značka:5 Tdo 1108/2010 ECLI:ECLI:CZ:NS:2010:5.TDO.1108.2010.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Dotčené předpisy:§ 220 odst. 1, 3 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:27. 12. 2010 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 1108/2010 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. října 2010 o dovolání, které podal obviněný Ing. P. T. proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 1. 3. 2010, sp. zn. 4 To 231/2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 2 T 289/2007, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Obviněný Ing. P. T. byl rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 6. 8. 2008, sp. zn. 2 T 289/2007, uznán vinným trestným činem porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 odst. 1, 3 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, účinného do 31. 12. 2009 (dále jen „tr. zák.“), za který byl odsouzen podle § 255 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody na tři roky, jehož výkon soud podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 60a odst. 1, 2 tr. zák. podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání pěti roků za současného vyslovení dohledu nad obviněným. Současně bylo obviněnému uloženo podle § 60a odst. 3 tr. zák., aby podle svých sil nahradil škodu, kterou trestným činem způsobil. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. soud odkázal poškozenou společnost UNION IPR, a. s., IČ 44222874, s jejím nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Z podnětu odvolání obviněného a poškozené společnosti UNION IPR, a. s., proti citovanému rozsudku Okresního soudu v Teplicích rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 1. 3. 2010, sp. zn. 4 To 231/2009, tak, že napadený rozsudek v celém rozsahu zrušil podle § 258 odst. 1 písm. d) tr. ř. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. krajský soud uznal obviněného Ing. P. T. vinným dílem dokonaným a dílem nedokonaným zločinem porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odst. 1, 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění zákona č. 306/2009 Sb., (dále jen „trestní zákoník“), § 21 odst. 1 trestního zákoníku a § 220 odst. 1, 3 trestního zákoníku. Za to byl obviněnému uložen podle § 220 odst. 3 trestního zákoníku trest odnětí svobody v trvání tří roků a výkon tohoto trestu soud podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1, 2 trestního zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání pěti roků. Současně bylo obviněnému podle § 82 odst. 2 trestního zákoníku uloženo, aby podle svých sil nahradil zločinem způsobenou škodu. O nároku poškozeného krajský soud rozhodl podle § 228 odst. 1 tr. ř. tak, že obviněný je povinen zaplatit společnosti UNION IPR, a. s., na náhradě škody částku 12.473.191,- Kč. Obviněný podal prostřednictvím svého obhájce proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem dovolání, které opřel o důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Ve svém podání vyslovil obviněný názor, že jednání popsané ve výroku o vině rozsudku krajského soudu není trestným činem. Poukázal přitom na to, že ze skutkové věty ani odůvodnění odsuzujícího rozsudku odvolacího soudu není patrné porušení povinnosti související se správou cizího majetku. Dále zpochybnil naplnění subjektivní stránky daného zločinu. Uvedl, že o nečinnosti společnosti Tecton International AG v zahraničí neměl ani tušení, vycházel ze vzrůstajícího objemu tržeb a dovodil, že k němu došlo právě zásluhou aktivity jmenované společnosti. Dovolatel opakovaně zdůraznil, že jeho obhajoba nebyla v trestním řízení vyvrácena. Obžaloba vycházela pouze z výpovědi svědkyně E. K. učiněné před sdělením obvinění, proto nemohla být v trestním řízení procesně použita. Závěrem zopakoval, že skutkový stav byl v dané věci nesprávně právně posouzen a jednání, jímž byl uznán vinným, nenaplňuje znaky zločinu porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odst. 1, 3 trestního zákoníku. Obviněný Ing. P. T. proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu včetně obsahově navazujících rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby Krajskému soudu v Ústí nad Labem přikázal věc znovu projednat a rozhodnout. K dovolání obviněného Ing. P. T. se vyjádřila nejvyšší státní zástupkyně prostřednictvím státního zástupce Mgr. Vladimíra Krejčíře činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jeho názoru dovolatel prakticky pouze polemizoval se skutkovými zjištěními soudů obou stupňů, jež provedly dokazování v dostatečném rozsahu, správně zjištěný skutkový stav podřadily odpovídající právní kvalifikaci, a proto navrhl dovolání odmítnout jako zjevně neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. b) tr. ř.], v zákonné lhůtě, na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.) a obsahuje zákonem stanovené náležitosti (§ 265f odst. 1 tr. ř.). Pokud jde o dovolací důvody, obviněný Ing. P. T. opírá jejich existenci o ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle něhož lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení a jeho podstatou je tak podřazení skutkových zjištění soudu pod ustanovení hmotného práva, typicky pod ustanovení trestního zákona. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je naplněn zejména tehdy, pokud skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Pod uvedený důvod dovolání nespadají námitky vytýkající nedodržení procesních ustanovení, včetně § 2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Stejně tak není možné za hmotně právní vadu považovat rozsah provedeného dokazování, který není kritériem dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle zjištění Nejvyššího soudu naprostá většina dovolacích námitek obviněného neodpovídá zákonnému vymezení uplatněného důvodu dovolání a má výlučně skutkový charakter. Pokud obviněný v části svého dovolání uplatnil námitky, které by mohly spadat pod uplatněný dovolací důvod, nepodpořil je takovými argumenty, které by mohly vést ke změně právního posouzení skutku. Odvolací soud ve výroku o vině svého rozsudku popsal skutek tak, jak byl správně zjištěn již soudem prvního stupně, pouze provedl jeho zestručnění a upřesnění v rozsahu, jaký mu dovoluje trestní řád. Protiprávní jednání obviněného tak spočívalo v podstatě v tom, že obviněný jako předseda představenstva společnosti KERAUNION, a. s., se sídlem Dubí 3, okres Teplice (právním nástupcem se stala společnost UNION IPR, a. s.), uzavřel dne 18. 12. 2002 exkluzivní smlouvu o zprostředkování se společností Tecton International Aktiengesellschaft se sídlem Austrassde 15, FL – 9490, Vaduz, Lichtenštejnsko, zastoupenou E. H. K., kdy předmětem smlouvy byl závazek zprostředkovatele opatřovat pro společnost KERAUNION, a. s., příležitosti k uzavírání smluv na prodej izolačních látek s povinností vyplatit smluvní provizi ve výši 10% z hodnoty každé uzavřené smlouvy, a přestože věděl, že zprostředkovatel nevykonal žádnou smluvenou činnost, v rozporu s touto skutečností a s povinnostmi uloženými mu zákonem č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „obchodní zákoník“), v období od 3. 12. 2003 do 31. 12. 2004 poskytl zprostředkovateli potřebné údaje pro vystavení celkem čtrnácti faktur na celkovou částku provize 405.911,20 Eur a po jejich doručení společnosti KERAUNION, a. s., faktury podepsal a nařídil jejich proplacení, přičemž poslední faktura ze dne 31. 12. 2004 na částku 14.989,18 Eur nebyla z důvodu jeho odvolání z funkce proplacena, tímto jednáním způsobil škodu společnosti KERAUNION, a. s., ve výši 390.922,02 Eur, tj. 12.473.191,- Kč. Zločinu porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odst. 1, 3 trestního zákoníku se dopustí ten, kdo poruší podle zákona mu uloženou nebo smluvně převzatou povinnost opatrovat nebo spravovat cizí majetek, čímž jinému způsobí škodu velkého rozsahu, tj. ve smyslu § 138 trestního zákoníku škodu dosahující nejméně částky 5.000.000,- Kč. Podstatou protiprávního jednání, jež m