5 Tdo 1220/2007 – Nejvyšší soud

5 Tdo 1220/2007 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. 11. 2007 o dovolání obviněného Ing. R. N., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 5. 2007, sp. zn. 3 To 175/2007, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 12 T 152/2005,  t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Ing. R. N.  o d m í t á . Odůvodnění: Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 27. 6. 2006, sp. zn. 12 T 152/2005, byl obviněný Ing. R. N. uznán vinným trestným činem zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 125 odst. 1 tr. zák., kterého se dopustil tím, že jakožto odpovědný zástupce organizace s mezinárodním prvkem I. Č., zřízené na základě zákona č. 116/1985 Sb., o podmínkách činnosti organizací s mezinárodním prvkem v ČSFR, v době od 31. 1. 2002 v O. ani jinde po ukončení svého funkčního období ve funkci národního tajemníka, nepředal novému národnímu tajemníkovi ani jiné oprávněné osobě účetnictví organizace I. Č. za období 2000 a 2001, které byl podle § 9 a násl. zákona č. 563/1991, o účetnictví, z titulu své funkce povinen vést, čímž ohrozil včasné a řádné vyměření daně z příjmů právnických osob daňového subjektu I. Č. za zdaňovací období 2000 a 2001, a tedy zatajil účetní knihy, zápisy nebo jiné doklady sloužící k přehledu o stavu hospodaření a majetku nebo k jejich kontrole a ohrozil tak včasné a řádné vyměření daně. Za tento trestný čin byl obviněný Ing. R. N. odsouzen podle § 125 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 6 měsíců, přičemž výkon tohoto trestu mu byl podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 1 roku. Podle § 49 odst. 1 a § 50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu ve všech typech obchodních společností, družstev a rovněž i v neziskových organizacích v trvání 2 let. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená organizace I. Č., odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Dále byl obviněný Ing. R. N. podle § 226 písm. b) tr. ř. zproštěn obžaloby z trestného činu zpronevěry podle § 248 odst. 1, 2 tr. zák., pro skutek, kterého se měl dopustit tím, že jakožto odpovědný zástupce organizace s mezinárodním prvkem I. Č., zřízené na základě zákona č. 116/1985 Sb., o podmínkách činnosti organizací s mezinárodním prvkem v ČSFR, měl v období od 4. 1. 2001 do 6. 11. 2001 v O. vybrat z bankovních účtů organizace I. Č. vedených u Č. o. b., a. s., hotovost v celkové výši 759.339,- Kč, část ve výši 612.520,- Kč měl použít na zajištění chodu organizace I. Č., zbytek ve výši 146.819,- Kč neměl vyúčtovat a měl si jej ponechat pro svou potřebu, čímž si měl přisvojit cizí věc, která mu byla svěřena a způsobit tak na cizím majetku škodu nikoli malou, neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem. Podle § 229 odst. 3 tr. ř. byla poškozená organizace I. Č., odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Tento rozsudek ohledně výroku, jímž byl uznán vinným trestným činem zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 125 odst. 1 tr. zák., napadl obviněný odvoláním, o němž Krajský soud v Ostravě rozhodl usnesením ze dne 28. 5. 2007, sp. zn. 3 To 175/2007, tak, že odvolání obviněného podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 27. 6. 2006, sp. zn. 12 T 152/2005, podal obviněný Ing. R. N. prostřednictvím obhájkyně JUDr. K. S. dovolání z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. Obviněný v odůvodnění svého mimořádného opravném prostředku nejprve obsáhle popsal dosavadní průběh trestního řízení, a následně vznesl několik námitek jak vůči právnímu posouzení, tak i vůči posouzení skutkových okolností. Drtivou většinu námitek dovolatel podřadil pod dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a následně jeho prostřednictvím shledal naplněný i dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v té variantě, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku soudu prvního stupně, ač byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Konkrétně uvedl, že ze skutkové věty výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně ve vztahu k trestnému činu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 125 odst. 1 tr. zák. vyplynulo jedině to, že obviněný nepředal novému národnímu tajemníkovi ani jiné oprávněné osobě účetnictví organizace I. Č. za období 2000 a 2001, avšak ani v tomto výroku ani v odůvodnění rozhodnutí není řečeno, v čem mělo spočívat ono „zatajení“ předmětných účetních podkladů, které v právní větě klade nalézací soud obviněnému za vinu, neboť sám soud učinil skutková zjištění taková, že obviněný sdělil svědkům Ing. E., Ing. L. a Ing. Š., že účetní doklady má u sebe doma a zpracovává je. Za této situace pak nelze dovodit ani úmysl dovolatele zatajit účetní knihy, zápisy nebo jiné doklady sloužící k přehledu o stavu hospodaření a majetku nebo k jejich kontrole, a ohrozit tak včasné a řádné vyměření daně, neboť tento vůbec nebyl prokázán. Z pouhého nepředání účetnictví nelze zákonný znak zatajení dovodit, pokud osoby, kterým účetnictví mělo být zatajeno, věděly, kde se nachází, a takto také vypovídaly. Dovolatel také pouhým nepředáním účetnictví nemohl ohrozit včasné a řádné vyměření daně, účetnictví bylo dostupné i bez dovolatelova chtění či nechtění, když podklady pro účetnictví vycházely nikoliv od něj, ale od osob z organizačních složek předmětné organizace. Dovolatel rozhodně nikdy nepředstíral, že určitou část nebo vše nemá nebo že tyto doklady neexistují. V jednání obviněného, popsaném ve výroku o vině, tak i s ohledem na shora uvedené nejsou přítomny všechny zákonem vyžadované zákonné znaky, a proto právní posouzení jednání obviněného spočívá na nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., když ze skutkového stavu zjištěného soudy nelze dovodit, že by skutek spáchaný obviněným byl trestným činem. Dále je dovolatel toho názoru, že byl porušen základní princip, na kterém stojí trestní právo, a to princip „ultima ratio“, v tomto směru odkázal na související rozhodnutí Ústavního soudu a rozvedl, že vzniklou situaci bylo možno řešit prostředky civilního práva. Organizace I. Č. měla možnost podat v uvedeném případě žalobu na vydání věci, což ovšem neučinila, a tím, že celá záležitost byla ihned řešena prostředky trestního práva, bylo trestní právo v tomto případě primárním a nikoli až sekundárním prostředkem řešení věci. V další části svého dovolání obviněný velmi podrobně rozebral nepřátelský vztah, který byl mezi ním a svědky Ing. arch. E. a Ing. L., a uvedl, že ve skutečnosti měli mezi sebou značné neshody, které vyvrcholily v poslední den funkce obviněného jako národního tajemníka studentské organizace I. Č. V tento den Ing. arch. F. E. a Ing. O. L. bez domluvy vnikli do kanceláře I. Č. a tuto vyklidili. Okresní soud při svém rozhodování vycházel z výpovědí svědků Ing. arch. F. E. a Ing. O. L., kteří ve shodě uvedli, že se snažili dohodnout s obviněným na způsobu a termínu předání funkce tajemníka, včetně dokladů účetnictví, přičemž po několika nesplněných slibech ze strany obviněného se rozhodli navštívit v poslední den jeho funkčního období osobně kancelář ústředí studentské organizace I. Č., přičemž s obviněným, kterého v kanceláři nezastihli, se domluvili telefonicky o tom, že se do kanceláře v dohodnutém čase dostaví, protože se však nedostavil vstup do kanceláře jim umožnil pracovník organizace Ing. J. B. Ve skutečnosti však není pravda, co uvádí tito svědkové ohledně toho, že obviněný se měl na schůzku s nimi smluvenou do své kanceláře dostavit pozdě a poté jim měl sdělit, že účetnictví má doma a zpracovává jej. Následně se dovolatel zabýval jeho povinností vést účetnictví předmětné organizace a namítl, že statut zmíněné studentské organizace neposkytuje jasná pravidla jednání ani nevymezuje jasně pravomoci jednajících vedoucích ani jiných osob. Z těchto stanov také vůbec nevyplynula obviněnému povinnost vést účetnictví. Celé trestní stíhání dovolatele pak bylo pro nově nastupující vedení zmíněné studentské organizace pouhým prostředkem k získání mocenské kontroly nad organizací, ve které mezi novým a starým vedením panovaly již delší dobu nepřekonatelné až nepřátelské rozpory. Pod tímto úhlem je také třeba posuzovat společenskou nebezpečnost jednání obviněného spočívající v onom nepředání účetnictví novému národnímu tajemníkovi ani jiné oprávněné osobě v organizaci. Dovolatel opět v této souvislosti zopakoval, že jeho úmysl rozhodně nesměřoval ke způsobení následku, tedy k ohrožení včasného a řádného vyměření daně. Jediným jeho úmyslem mohlo být pouhé vzdorování jejich mocenskému tlaku. Výše zmiňovaný trestně právně relevantní úmys