5 Tdo 1225/2021 — Nejvyšší soud

5 Tdo 1225/2021 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:26. 1. 2022 Spisová značka:5 Tdo 1225/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:5.TDO.1225.2021.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Provedení zahraničního obchodu s vojenským materiálem bez povolení nebo licence Vojenský materiál Dotčené předpisy:§ 265 odst. 1 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:30. 5. 2022 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 1225/2021 12 11 5 Tdo 1225/2021-534 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 1. 2022 o dovolání, které podal obviněný L. L., nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 4 To 6/2021, jenž rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 54 T 9/2016, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného L. L. odmítá. Odůvodnění: I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 8. 2019, sp. zn. 54 T 9/2016, pod bodem 1. jeho výroku o vině, byl obviněný L. L. uznán vinným zločinem provedení zahraničního obchodu s vojenským materiálem bez povolení nebo licence podle § 265 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále ve zkratce jen „tr. zákoník), za který mu byl podle § 265 odst. 1 a § 67 odst. 1, 3 tr. zákoníku uložen peněžitý trest ve výši 50 000 Kč (vyměřený ve 100 denních sazbách po 500 Kč) s náhradním trestem odnětí svobody v trvání 5 měsíců uloženým podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku pro případ, že by nebyl peněžitý trest vykonán ve stanovené lhůtě. Tímto rozsudkem byli odsouzeni i obvinění M. M. a M. Š. 2. Uvedené trestné činnosti se podle tohoto rozsudku obviněný (zjednodušeně uvedeno) dopustil tím, že společně s M. S. (odsouzeným v samostatném řízení), jednajícím prostřednictvím obchodní společnosti M., IČ XY, se sídlem XY (dále jen „M.“), jejíž byl jednatelem, v období od března do listopadu 2011 obchodoval s vojenským materiálem, konkrétně s náhradními díly do tanků T-72, T-54 a bojových vozidel pěchoty (BVP) konkretizovaných v popisu skutku. Obviněný L. L. jednak obchodování s vojenským materiálem s obchodní společností M. sám aktivně realizoval, jednak se podílel na obchodování obchodní společnosti M. s vojenským materiálem tím, že za vzájemné součinnosti s M. S. při obchodech s vojenským materiálem prováděl převozy tohoto materiálu v rámci jednotlivých zakázek realizovaných obchodní společností M. Obviněný si přitom byl dobře vědom prováděných obchodů a charakteristiky přepravovaného materiálu, v obchodech se aktivně angažoval, nebyl pouhým (nevědoucím a nezainteresovaným) přepravcem. Obviněný takto prováděl i převozy vojenského materiálu mimo území České republiky při obchodech obchodní společnosti M. se zahraničními partnery, aniž pro konkrétní obchody a převozy bylo dokladováno splnění zákonných podmínek podle zákona č. 38/1994 Sb., o zahraničním obchodu s vojenským materiálem, ve znění pozdějších předpisů (dále ve zkratce též jen „ ZZOVM“). Stalo se tak ve třech podrobněji popsaných případech uvedených pod bodem 1. v písmenech a) až c) výroku rozsudku soud prvního stupně. 3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podali všichni obvinění a státní zástupce v neprospěch obviněných odvolání k Vrchnímu soudu v Olomouci. Odvolací soud ze společného řízení vyloučil k samostatnému projednání odvolání týkající se obviněného L. L., o nichž rozhodl rozsudkem ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 4 To 6/2021, tak, že ohledně uvedeného obviněného podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. řádu z podnětu odvolání státního zástupce napadený rozsudek částečně zrušil ve výroku o trestu a sám mu podle § 259 odst. 3 tr. řádu uložil podle § 265 odst. 1, § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku peněžitý trest ve výši 60 000 Kč, vyměřený v 60 denních sazbách po 1 000 Kč. Odvolání obviněného L. L. podle § 256 tr. řádu zamítl. II. Dovolání obviněného 4. Proti uvedenému rozsudku soudu druhého stupně podal obviněný L. L. prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu (ve znění účinném do 31. 12. 2021, dále jen „tr. řád“), neboť napadené rozhodnutí podle něj spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, konkrétně chybném posouzení pojmu „vojenský materiál“. 5. Obviněný nesprávné právní posouzení spatřoval především v tom, že znění skutkové věty bylo neurčité a nesrozumitelné a jasně nepopisovalo jednání, které mu bylo kladeno za vinu. Proti zákonnosti skutkové věty vznesl obviněný námitky již ve svém odvolání, avšak odvolací soud se k těmto námitkám nevyjádřil. Skutek podle jeho názoru měl být formulován jasně, stručně a výstižně tak, aby nemohl být zaměněn s jiným, a to uvedením místa, času a způsobu jeho spáchání, popřípadě i uvedením jiných konkrétních skutečností. Základem skutku je popis jednání obžalovaného. Skutková věta musí zahrnovat vyjádření všech znaků skutkové podstaty trestného činu, který je ve skutku spatřován a současně nemá obsahovat okolnosti trestněprávně irelevantní. Podle odvolatele skutková věta napadeného rozsudku nebyla ani jasná, ani stručná, ani výstižná, naopak je nepřehledná, nesrozumitelná a v některých významných pasážích neurčitá. 6. Obviněný namítl, že jeho trestné jednání mělo spočívat v tom, že převzal od M. S. součástky, které jsou specifikovány odkazem na výkresové číslo. Jeho jednání mělo spočívat v tom, že zboží přepravil z České republiky do Polska. Závěr o tom, že neměl k dispozici doklad osvědčující legálnost vývozu a ani jej nevyžadoval od prodávajícího, byl neurčitý, nadbytečný a nelogický. Z rozsudku nebylo jasné, který doklad měl soud na mysli. Obviněný podnikal jako dopravce a popis jeho jednání ve skutkové větě odpovídal pouze jednání dopravce. Ve skutkové větě nebylo popsáno jeho jednání, které by mohlo být podřaditelné pod skutkovou podstatu zločinu provedení zahraničního obchodu s vojenským materiálem bez povolení nebo licence podle § 265 odst. 1 tr. zákoníku. S vojenským materiálem obchodovaly obchodní společnosti M., ATOS-VOP a BIWAR, proto by postiženy za trestný čin podle § 265 tr. zákoníku měly být tyto obchodní společnosti nebo osoby, které za ně jednaly. Obchodní společnost ATOS-VOP na rozdíl od obchodní společnosti M. měla povolení k zahraničnímu obchodu s vojenským materiálem. Fyzické převzetí materiálu není určující pro řešení otázky převodu vlastnictví, pokud soudy dovodily, že obchodní společnost ATOS-VOP nikdy vojenský materiál nepřevzala. Vývozcem byla obchodní společnost ATOS-VOP, tedy společnost, od které polská společnost BIWAR zboží nabyla. Ze skutkové věty nevyplývá, že by obviněný jednal za některého účastníka obchodu, obviněný neobchodoval, proto nemohl být postihován jako spolupachatel provedení zahraničního obchodu bez povolení nebo licence. 7. Nesprávně byl posouzen i pojem „vojenský materiál“, soudy nižších stupňů se ani nijak nezabývaly tím, zda součástky, které obviněný přepravoval, byly vojenským materiálem. Za vadu podřaditelnou pod uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu považoval též neústavnost spočívající v tom, že skutečný obsah pojmu „vojenský materiál“, tedy znak skutkové podstaty daného trestného činu, byl vymezen v podzákonné úpravě, tedy fakticky vyplýval z poznámek pod čarou přílohy č. 1 k prováděcí vyhlášce č. 332/2009 Sb. 8. Nesprávně byla posouzena hmotněprávní otázka, kdo byl v případě skutku pod bodem 1. písm. a) a b) výrokové části rozsudku soudu prvního stupně prodávajícím do zahraničí, tedy dodavatelem do Polska, zda to byla obchodní společnost M. nebo obchodní společnost ATOS-VOP. Obviněný uplatnil také námitku, že nebyl dodržen princip ultima ratio vzhledem k tomu, že se jednalo o přepravu zboží z České republiky do Polska, tedy mezi státy EU, které jsou členy NATO. Namítl také extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními, které se týkaly se jeho údajné vědomosti o nelegálnosti obchodů mezi obchodními společnostmi M, ATOS-VOP a BIWAR. Při převozu zboží byl několikrát kontrolován celníky, kteří neshledali žádnou nesrovnalost. 9. S ohledem na výše uvedené obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů nižších stupňů a aby přikázal soudu prvního stupně věc znovu projednat a rozhodnout. III. Vyjádření k dovolání 10. K dovolání obviněného se vyjádřil nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Konstatoval, že obviněný uplatnil v podstatě stejné námitky již v předchozích stadiích trestního řízení v rámci své obhajoby před soudy nižších stupňů, tyto námitky tak byly sou