**Přímý úmysl (dolus directus)**: Pachatel přímo chtěl svým jednáním porušit nebo ohrozit zájem chráněný zákonem (např. chtěl někoho okrást, a proto ho okradl).
**Nepřímý úmysl (dolus eventualis)**: Pachatel sice přímo nechtěl způsobit škodu, ale věděl, že ji jeho jednání může způsobit, a pro případ, že se tak stane, byl s tím srozuměn (např. hodil kámen do davu, věděl, že může někoho zranit, a byl s tím smířen).
**Srozumění**: Neznamená, že pachatel si přál způsobit škodu, ale že se s možností jejího vzniku smířil, akceptoval ji jako možný důsledek svého jednání.
**Důkazní břemeno**: Pro prokázání úmyslu je nutné zjistit vnitřní postoj pachatele, což se obvykle odvozuje z objektivních okolností případu a jeho jednání.
Stejné téma v dalších zákonech
§ 15 Zákon o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich