5 Tdo 1253/2019 – Nejvyšší soud

5 Tdo 1253/2019-576 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 10. 2019 o dovolání, které podala obviněná J. S., nar. XY, bytem XY, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 3. 2019, sp. zn. 44 To 581/2018, jenž rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soud u pro Prahu 3 pod sp. zn. 14 T 54/2017, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné J. S. odmítá. Odůvodnění: I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 9. 10. 2018, sp. zn. 14 T 54/2017, byla obviněná J. S. uznána vinnou zločinem zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst. 4 písm. d) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále ve zkratce jen „tr. zákoník“). Za to jí byl podle § 206 odst. 4 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody v trvání 2 let, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 let. Podle § 229 odst. 1 tr. řádu byla poškozená obchodní společnost ŠkoFIN, s. r. o., IČ: 458 05 369, se sídlem Pekařská 6, Praha 5 (dále jen „ŠkoFIN“), odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. 2. Proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně podala obviněná odvolání, o němž rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 21. 3. 2019, sp. zn. 44 To 581/2018, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. b), d) tr. řádu zrušil napadený rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu a znovu podle § 259 odst. 3 písm. a) tr. řádu rozhodl tak, že obviněnou J. S. uznal vinnou přečinem porušení povinnosti v insolvenčním řízení podle § 225 tr. zákoníku, přičemž jí podle § 225 tr. zákoníku uložil trest odnětí svobody v trvání 10 měsíců, jehož výkon podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 12 měsíců. Poškozená obchodní společnost ŠkoFIN byla podle § 229 odst. 1 tr. řádu odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. 3. Podle rozsudku odvolacího soudu se obviněná trestné činnosti (zjednodušeně uvedeno) dopustila následovně. Poté, co na majetek obviněné byl rozhodnutím Městského soudu v Praze ze dne 3. 11. 2015 prohlášen konkurs, obviněná přes svůj slib ze dne 26. 11. 2015 a v rozporu s ustanovením § 210 odst. 1 a § 212 odst. 1, 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále ve zkratce jen „IZ“), odmítla předat vozidlo Volkswagen Touareg 7P, RZ: XY, insolvenční správkyni JUDr. Haně Záveské, která jej zapsala do majetkové podstaty dlužnice (obviněné). Obviněná, ačkoliv byla vyzývána k vydání vozidla, jej insolvenční správkyni nepředala a sama se svým synem je užívala až do 9. 2. 2017, kdy bylo vozidlo zajištěno Policií České republiky. Obviněná tak činila v úmyslu ztížit insolvenční správkyni postižení svého vozidla v předmětném insolvenčním řízení, ve prospěch jejích věřitelů, přičemž byla srozuměna s tím, že tímto svým jednáním ohrožuje účel insolvenčního řízení v podobě rychlého a co nejvyššího poměrného uspokojení věřitelů. Toto vozidlo předtím obviněná získala na základě kupní smlouvy ze dne 6. 11. 2014 uzavřené s obchodní společností Auto Jarov, s. r. o., na úhradu kupní ceny získala úvěr ve výši 1 147 879 Kč od obchodní společnosti ŠkoFIN, jejíž pohledávka byla zajištěna zajišťovacím převodem vlastnického práva k předmětnému vozidlu ve prospěch obchodní společnosti ŠkoFIN po dobu splácení úvěru. II. Dovolání obviněné 4. Proti citovanému rozsudku odvolacího soudu podala obviněná prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opřela o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť měla za to, že došlo k nesprávnému hmotněprávnímu posouzení skutkového děje. Konkrétně podle ní absentuje existence subjektivní stránky trestného činu, jímž byla uznána vinnou či jakéhokoliv jiného trestného činu. 5. Dovolatelka namítla, že odůvodnění odvolacího soudu neobsahuje jakoukoliv zmínku o subjektivní stránce stíhaného trestného činu, což činí rozsudek nepřezkoumatelným a nezákonným. Odvolací soud se podle obviněné nevypořádal s její obhajobou, že dne 26. 11. 2015 nemohla vozidlo předat insolvenční správkyni, protože jej zadržovala obchodní společnost Euro Trade Agency s. r. o., která na něj uplatnila své zadržovací právo za účelem zajištění své vlastní pohledávky ve výši 730 000 Kč a která pak vozidlo odmítla vydat. Názor, že doklady o uplatnění zadržovacího práva ze dne 14. 11. 2014 byly obviněnou a svědkem J. P. vytvořeny až dodatečně, aby obviněná nemusela vozidlo uvádět jako svůj majetek v insolvenčním řízení, považovala za neodůvodněnou spekulaci v extrémním rozporu s provedenými důkazy. 6. Obviněná připomněla, že při veřejném zasedání dne 14. 3. 2018, kdy došlo ke zrušení prvního rozsudku soudu prvního stupně, zaujal odvolací soud názor, že nemá pochyb o tom, že ke zpronevěře došlo a že je potřeba ještě doplnit dokazování. Tento názor odvolací soud vyjádřil i přesto, že obhájce shodně s intervenující státní zástupkyní navrhovali zprostit obviněnou obžaloby podle § 226 písm. b) tr. řádu. Dovolatelka upozornila, že stále probíhá občanskoprávní spor mezi ní a obchodní společností Euro Trade Agency s. r. o. a že závěr odvolacího soudu o dodatečném vytvoření dokladů k uplatnění zadržovacího práva k předmětnému vozidlu nemá žádnou oporu v provedeném dokazování. 7. Obviněná byla přesvědčena, že v trestním řízení nebyla prokázána subjektivní stránka trestného činu a skutková zjištění jsou v extrémním nesouladu s provedeným dokazováním. V žádném případě důkazy neprokázaly její úmysl hrubě ztížit výkon funkce insolvenční správkyně, a tím ohrozit účel insolvenčního řízení. Závěrem zmínila, že byla porušena zásada trestního práva jako ultima ratio zakotvená v § 12 odst. 2 tr. zákoníku, která stanoví, že trestní odpovědnost pachatele a trestně právní důsledky s ní spojené lze uplatňovat jen v případech společensky škodlivých, ve kterých nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu. 8. S ohledem na výše uvedené dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k novému projednání a rozhodnutí, příp. aby sám Nejvyšší soud rozhodl tak, že zprostí obviněnou obžaloby podle § 226 písm. b) tr. řádu. III. Vyjádření k dovolání 9. K dovolání obviněné se vyjádřil nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Po shrnutí dosavadního průběhu řízení a obsahu dovolání státní zástupce nejprve obecně uvedl, že dovolání podané z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu nemůže spočívat na námitkách proti tomu, jak soudy postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování, jak hodnotily provedené důkazy, jaká skutková zjištění z nich vyvodily apod. Připomněl, že námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod., nemají v dovolacím řízení povahu právně relevantních námitek. 10. Státní zástupce připustil výjimečný zásah do skutkových zjištění i v dovolacím řízení, a to při existenci tzv. extrémního nesouladu, tedy pokud skutkové závěry soudů nemají oporu ve výsledcích provedeného dokazování. Takový extrémní nesoulad v trestní věci obviněné podle názoru státního zástupce však nebylo možno dovodit. Názor odvolacího soudu (a to ve shodě se soudem prvního stupně), že doklady o uplatnění údajného zadržovacího práva k vozidlu byly vytvořeny až dodatečně, aby obviněná nemusela vyhovět výzvě insolvenční správkyně, nelze považovat za čistě spekulativní prohlášení. Státní zástupce s ním souhlasil s ohledem na řadu skutečností vyplývajících z několika důkazů umožňujících přijmout závěr o úmyslném obstrukčním jednání obviněné vůči insolvenční správkyni. K tomu odkázal na odůvodnění jak napadeného rozsudku soudu druhého stupně (v bodě 19.), tak i rozsudku soudu prvního stupně (v bodě 29.). Na tom nemohlo nic změnit ani to, že v občanskoprávních řízeních nebylo dosud o těchto sporných otázkách rozhodnuto (k tomu odkázal na § 9 tr. řádu). 11. Dále se státní zástupce vyjádřil k námitkám ohledně chybného posouzení zavinění a nesprávné aplikace zásady subsidiarity trestní represe, které podle jeho názoru sice formálně odpovídají uplatněnému dovolacímu důvodu, avšak byly zjevně neopodstatněné. 12. Státní zástupce byl přesvědčen, že z vyjádření popisu skutku ve výroku rozsudku soudu druhého stupně ve spojení s jeho odůvodněním, v němž se soud druhého stupně věnoval povaze a okolnostem jednání obviněné v kontextu ohrožovacího následku, lze dospět k závěru, že obviněná jednala v úmyslu přímém podle § 15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Státní zástupce k tomu připomněl zjištěný skutkový stav, který spočíval v tom, že obviněná poté, co byla vyzvána insolvenční správkyní k vydání vozidla, toto přislíbila, avšak posléze svůj slib odmítla splnit s odůvodněním později posouzeným jako nelogickým a časově a věcně rozporným s dalšími zjištěnými skutečnostmi. Vozidlo pak sama spolu se svý