5 Tdo 1253/2019 — Nejvyšší soud

5 Tdo 1253/2019 citace  Název judikátu:Cizí věc a zajišťovací převod práva v insolvenčním řízení Právní věta:Cizí věcí ve smyslu § 206 tr. zákoníku o trestném činu zpronevěry je i taková movitá věc, kterou dlužník (pachatel) předal věřiteli k zajištění svého dluhu podle § 2040 a násl. o. z. (zajišťovací převod práva), a to až do splnění rozvazovací podmínky ve smyslu § 2040 odst. 2 o. z. spočívající v tom, že splní svůj dluh. Taková věc zůstává pro dlužníka (pachatele) cizí věcí i v případě, že věřitel nerealizuje své právo vyplývající ze zajišťovacího převodu práva prodejem této věci dříve, než dojde ke zveřejnění vyhlášky, kterou se oznamuje zahájení insolvenčního řízení, v insolvenčním rejstříku (§ 109 odst. 4 insolvenčního zákona), a insolvenční správce pak v rámci insolvenčního řízení věc sepíše do majetkové podstaty dlužníka, aby mohl z výtěžku prodeje věci v insolvenčním řízení uspokojit zajištěného věřitele a případně z tzv. hyperochy i další (nezajištěné) věřitele. Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:30. 10. 2019 Spisová značka:5 Tdo 1253/2019 ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:5.TDO.1253.2019.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Cizí věc Zpronevěra Dotčené předpisy:§ 206 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:A Zveřejněno na webu:17. 2. 2020 Publikováno ve sbírce pod číslem:49 / 2020 Anotace:Rozsudkem soudu I. stupně byla obviněná uznána vinnou zločinem zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku. Proti rozsudku soudu I. stupně podala obviněná odvolání, na jehož základě odvolací soud napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. b), d) tr. řádu zrušil v celém rozsahu a znovu podle § 259 odst. 3 písm. a) tr. řádu rozhodl tak, že obviněnou uznal vinnou přečinem porušení povinnosti v insolvenčním řízení podle § 225 tr. zákoníku. Nejvyšší soud se ve svém rozhodnutí zabýval otázkou cizí věci ve vztahu k tr. činu zpronevěry ve smyslu § 206 tr. zákoníku v případě movité věci, kterou dlužník (pachatel) předal věřiteli k zajištění svého dluhu. Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 02.03.2020II.ÚS 648/20 JUDr. David Uhlíř zastaveno30. 6. 2020 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 1253/2019-576 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 10. 2019 o dovolání, které podala obviněná J. S., nar. XY, bytem XY, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. 3. 2019, sp. zn. 44 To 581/2018, jenž rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soud u pro Prahu 3 pod sp. zn. 14 T 54/2017, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné J. S. odmítá. Odůvodnění: I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 9. 10. 2018, sp. zn. 14 T 54/2017, byla obviněná J. S. uznána vinnou zločinem zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst. 4 písm. d) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále ve zkratce jen „tr. zákoník“). Za to jí byl podle § 206 odst. 4 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody v trvání 2 let, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 let. Podle § 229 odst. 1 tr. řádu byla poškozená obchodní společnost ŠkoFIN, s. r. o., IČ: 458 05 369, se sídlem Pekařská 6, Praha 5 (dále jen „ŠkoFIN“), odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. 2. Proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně podala obviněná odvolání, o němž rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 21. 3. 2019, sp. zn. 44 To 581/2018, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. b), d) tr. řádu zrušil napadený rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu a znovu podle § 259 odst. 3 písm. a) tr. řádu rozhodl tak, že obviněnou J. S. uznal vinnou přečinem porušení povinnosti v insolvenčním řízení podle § 225 tr. zákoníku, přičemž jí podle § 225 tr. zákoníku uložil trest odnětí svobody v trvání 10 měsíců, jehož výkon podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 12 měsíců. Poškozená obchodní společnost ŠkoFIN byla podle § 229 odst. 1 tr. řádu odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. 3. Podle rozsudku odvolacího soudu se obviněná trestné činnosti (zjednodušeně uvedeno) dopustila následovně. Poté, co na majetek obviněné byl rozhodnutím Městského soudu v Praze ze dne 3. 11. 2015 prohlášen konkurs, obviněná přes svůj slib ze dne 26. 11. 2015 a v rozporu s ustanovením § 210 odst. 1 a § 212 odst. 1, 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále ve zkratce jen „IZ“), odmítla předat vozidlo Volkswagen Touareg 7P, RZ: XY, insolvenční správkyni JUDr. Haně Záveské, která jej zapsala do majetkové podstaty dlužnice (obviněné). Obviněná, ačkoliv byla vyzývána k vydání vozidla, jej insolvenční správkyni nepředala a sama se svým synem je užívala až do 9. 2. 2017, kdy bylo vozidlo zajištěno Policií České republiky. Obviněná tak činila v úmyslu ztížit insolvenční správkyni postižení svého vozidla v předmětném insolvenčním řízení, ve prospěch jejích věřitelů, přičemž byla srozuměna s tím, že tímto svým jednáním ohrožuje účel insolvenčního řízení v podobě rychlého a co nejvyššího poměrného uspokojení věřitelů. Toto vozidlo předtím obviněná získala na základě kupní smlouvy ze dne 6. 11. 2014 uzavřené s obchodní společností Auto Jarov, s. r. o., na úhradu kupní ceny získala úvěr ve výši 1 147 879 Kč od obchodní společnosti ŠkoFIN, jejíž pohledávka byla zajištěna zajišťovacím převodem vlastnického práva k předmětnému vozidlu ve prospěch obchodní společnosti ŠkoFIN po dobu splácení úvěru. II. Dovolání obviněné 4. Proti citovanému rozsudku odvolacího soudu podala obviněná prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opřela o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť měla za to, že došlo k nesprávnému hmotněprávnímu posouzení skutkového děje. Konkrétně podle ní absentuje existence subjektivní stránky trestného činu, jímž byla uznána vinnou či jakéhokoliv jiného trestného činu. 5. Dovolatelka namítla, že odůvodnění odvolacího soudu neobsahuje jakoukoliv zmínku o subjektivní stránce stíhaného trestného činu, což činí rozsudek nepřezkoumatelným a nezákonným. Odvolací soud se podle obviněné nevypořádal s její obhajobou, že dne 26. 11. 2015 nemohla vozidlo předat insolvenční správkyni, protože jej zadržovala obchodní společnost Euro Trade Agency s. r. o., která na něj uplatnila své zadržovací právo za účelem zajištění své vlastní pohledávky ve výši 730 000 Kč a která pak vozidlo odmítla vydat. Názor, že doklady o uplatnění zadržovacího práva ze dne 14. 11. 2014 byly obviněnou a svědkem J. P. vytvořeny až dodatečně, aby obviněná nemusela vozidlo uvádět jako svůj majetek v insolvenčním řízení, považovala za neodůvodněnou spekulaci v extrémním rozporu s provedenými důkazy. 6. Obviněná připomněla, že při veřejném zasedání dne 14. 3. 2018, kdy došlo ke zrušení prvního rozsudku soudu prvního stupně, zaujal odvolací soud názor, že nemá pochyb o tom, že ke zpronevěře došlo a že je potřeba ještě doplnit dokazování. Tento názor odvolací soud vyjádřil i přesto, že obhájce shodně s intervenující státní zástupkyní navrhovali zprostit obviněnou obžaloby podle § 226 písm. b) tr. řádu. Dovolatelka upozornila, že stále probíhá občanskoprávní spor mezi ní a obchodní společností Euro Trade Agency s. r. o. a že závěr odvolacího soudu o dodatečném vytvoření dokladů k uplatnění zadržovacího práva k předmětnému vozidlu nemá žádnou oporu v provedeném dokazování. 7. Obviněná byla přesvědčena, že v trestním řízení nebyla prokázána subjektivní stránka trestného činu a skutková zjištění jsou v extrémním nesouladu s provedeným dokazováním. V žádném případě důkazy neprokázaly její úmysl hrubě ztížit výkon funkce insolvenční správkyně, a tím ohrozit účel insolvenčního řízení. Závěrem zmínila, že byla porušena zásada trestního práva jako ultima ratio zakotvená v § 12 odst. 2 tr. zákoníku, která stanoví, že trestní odpovědnost pachatele a trestně právní důsledky s ní spojené lze uplatňovat jen v případech společensky škodlivých, ve kterých nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu. 8. S ohledem na výše uvedené dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k novému projednání a rozhodnutí, příp. aby sám Nejvyšší soud rozhodl tak, že zprostí obviněnou obžaloby podle § 226 písm. b) tr. řádu. III. Vyjádření k dovolání 9. K dovolání obviněné se vyjádřil nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státního zástupce Nejvyššího s