5 Tdo 1301/2005 — Nejvyšší soud

5 Tdo 1301/2005 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:23. 11. 2005 Spisová značka:5 Tdo 1301/2005 ECLI:ECLI:CZ:NS:2005:5.TDO.1301.2005.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 1301/2005 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. listopadu 2005 o dovolání podaném nejvyšší státní zástupkyní v neprospěch obviněných Ing. V. Z., a Ing. J.. V., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích ze dne 15. 6. 2005, sp. zn. 14 To 135/2005, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. 3 T 135/2004, t a k t o : Podle § 265k odst. 1 tr. ř. s e z r u š u j e rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích ze dne 15. 6. 2005, sp. zn. 14 To 135/2005. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. s e z r u š u j í také další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. s e Krajskému soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. O d ů v o d n ě n í Rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 25. 3. 2005, sp. zn. 3 T 135/2004, byli obvinění Ing. V. Z. a Ing. J. V. uznáni vinnými trestným činem porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 odst. 1 tr. zák. a oběma byl podle § 255 odst. 1 tr. zák. a § 53 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. uložen peněžitý trest ve výměře 30.000,- Kč, přičemž podle § 54 odst. 3 tr. zák. byl pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců. Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích, jako soud druhého stupně k odvolání obou obviněných rozhodl rozsudkem ze dne 15. 6. 2005, sp. zn. 14 To 135/2005, kterým k odvolání obou obviněných napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. b), d) zrušil v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněné Ing. J. Z. a Ing. J. V. podle § 226 písm. b) tr. ř. zprostil obžaloby pro skutky, v nichž byl obžalobou spatřován trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 odst. 1 tr. zák., neboť neshledal v žalobním návrhu označené skutky trestným činem. Shora citované usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích, napadla ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. nejvyšší státní zástupkyně dovoláním podaným v neprospěch obviněných Ing. J. Z. a Ing. J. V. z důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Podle názoru dovolatelky napadené rozhodnutí vychází z jiného, „extrémního“ hodnocení důkazů a z jiných skutkových zjištění, než k jakým dospěl soud prvního stupně. V řízení u odvolacího soudu přitom nebylo prováděno jakékoli dokazování. Okresní soud důvodně stabilizoval skutkový stav věci a specifikoval nezákonnost postupu obou obviněných ve smyslu zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, jakož i zákona č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí, v platném znění. Obvinění byli odpovědní za realizaci povinnosti orgánu státní správy zpřístupňovat veřejnosti informace získané odbornou činností. Takové informace však kniha „L. b. H.“ neobsahovala. Obvinění nejevili zájem o informační hodnotu tohoto díla, které neobsahovalo informace týkající se dokumentace stavu a vývoje přírodního prostředí podle § 72 odst. 1 písm. f) zák. č. 114/1992 Sb. Na přípravě textové části se nepodíleli a jeho skutečným účelem byla osobní prezentace díla profesionálního fotografa a výsledkem publikace na téma myslivosti s několika obrázky krajiny. Oběma obviněným bylo jasné, že fotograf L. U. nemůže mít potřebné informace o stavu a vývoji přírodního prostředí daného okresu, a museli být srozuměni s nenaplněním předmětu a obsahu smlouvy uzavřené s fotografem. Krajský soud přitom v rámci výhrady k nedostatku citace zákonného ustanovení, které obvinění měli porušit, sám tato zákonná ustanovení citoval, a to § 14 odst. 1 a § 47 odst. 1 zák. č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, v platném znění. Z těchto důvodů nejvyšší státní zástupkyně navrhla, aby dovolací soud podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek jakož i další výroky na toto rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Obvinění využili svého práva vyjádřit se písemně k dovolání. Podle názoru Ing. J. V. napadené rozhodnutí spočívá na správném posouzení skutku a na správném, byť odlišném hodnocení důkazů krajským soudem. Obviněný Ing. V. Z. taktéž napadené rozhodnutí považoval za správné po věcné i právní stránce. Dovolatelka podle jeho názoru nahrazuje jednoznačné závěry subjektivními úvahami a nepřihlíží k zásadě „in dubio pro reo“. Úmysl obviněných nesměřoval k porušení povinnosti ani ke způsobení následku, a pokud škoda vznikla, bylo na místě situaci řešit cestou pracovněprávní odpovědnosti. Odborná úroveň, cena ani kvalita zhotovených fotografií přitom nebyla v průběhu trestního řízení zpochybněna. K úhradě ceny přitom obviněný přistoupil až po kontrole provedené skupinou referátu životního prostředí. Publikace vznikla na základě řádných smluv a byla tematicky zaměřena na chráněné a běžné druhy obratlovců. Z těchto důvodů obviněný Ing. V. Z. navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání nejvyšší státní zástupkyně jako nedůvodné zamítl. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání nejvyšší státní zástupkyně je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. b) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. a) tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., proto je existence zákonem předvídaného důvodu dovolání podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem. Jako další se proto Nejvyšší soud zabýval otázkou, zda uplatněné námitky obsahově odpovídají formálně citovanému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a následně posuzoval jejich důvodnost. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Předpokladem jeho uplatnění je námitka nesprávné aplikace ustanovení hmotného práva, tedy hmotně právního posouzení skutku nebo hmotně právního posouzení jiné skutkové okolnosti. Podle námitek dovolatelky soud prvního stupně správně posoudil nezákonnost postupu obou obviněných, neboť skutky, kterými byli oba uznáni vinnými soudem prvního stupně, naplňují zákonné znaky trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku. Tyto námitky zpochybňují učiněné právní posouzení skutku a obsahově odpovídají citovanému dovolacímu důvodu. Nejvyšší soud proto přezkoumal napadené rozhodnutí na podkladě podaného dovolání (§ 265i odst. 3 tr. ř.) a dospěl k závěru, že bylo podáno důvodně. Trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 odst. 1 tr. zák. se dopustí, kdo jinému způsobí nikoli malou škodu tím, že poruší podle zákona mu uloženou nebo smluvně převzatou povinnost opatrovat nebo spravovat cizí majetek. Podstatou tohoto trestného činu je jednání, kterým vzniká škoda na cizím majetku, přičemž se nevyžaduje, aby se pachatel obohatil nebo získal jinou výhodu. Povinnost opatrovat nebo spravovat cizí majetek mají osoby, které jsou povinny spravovat (zařizovat) záležitosti jiných osob, pokud v tom je zahrnuta i povinnost péče o jejich majetek nebo nakládání s ním. Taková povinnost může být uložena některým ustanovením zákona nebo určitou smlouvou. Přitom nemusí být výslovně nazvána či označena jako povinnost opatrovat nebo spravovat cizí majetek, může být formulována též jako péče, obhospodařování, nakládání, hospodaření, právo činit úkony s majetkem, převádět ho, obchodovat s ním atd. Ze zákona má povinnost opatrovat nebo spravovat cizí majetek řada osob podle různých právních předpisů, mimo jiné též osoby oprávněné činit jménem státu právní úkony při hospodaření s majetkem státu podle zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen maj. zák.). V tomto případě je vztah osob