5 Tdo 1369/2009 — Nejvyšší soud

5 Tdo 1369/2009 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:9. 12. 2009 Spisová značka:5 Tdo 1369/2009 ECLI:ECLI:CZ:NS:2009:5.TDO.1369.2009.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 1369/2009 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. prosince 2009 o dovolání, které podal obviněný W. W. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19. 3. 2009, sp. zn. 7 To 64/2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 12 T 17/2008, t a k t o : Z podnětu dovolání obviněného W. W. se podle § 265k odst. 1 tr. řádu z r u š u j e usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19. 3. 2009, sp. zn. 7 To 64/2009, a jemu předcházející rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 14. 7. 2008, sp. zn. 12 T 17/2008. Podle § 265k odst. 2 tr. řádu se zrušují také další rozhodnutí obsahově navazující na zrušená rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo jejich zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. řádu s e p ř i k a z u j e Městskému soudu v Brně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. O d ů v o d n ě n í : Obviněný W. W. byl rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 14. 7. 2008, sp. zn. 12 T 17/2008, uznán vinným trestným činem zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 125 odst. 2 tr. zák., kterého se dopustil skutkem popsaným ve výroku o vině v citovaném rozsudku soudu prvního stupně. Za to byl obviněný W. W. odsouzen podle § 125 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 7 měsíců, jehož výkon mu byl podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 roků. Podle § 49 odst. 1 a § 50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen i trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce člena statutárního orgánu právnických osob na dobu 2 roků. Proti citovanému rozsudku Městského soudu v Brně podal obviněný W. W. odvolání, které Krajský soud v Brně usnesením ze dne 19. 3. 2009, sp. zn. 7 To 64/2009, podle § 256 tr. řádu zamítl jako nedůvodné. Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Brně podal obviněný W. W. dne 17. 7. 2009 prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opřel o důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu. Podle názoru obviněného se odvolací soud nevypořádal s novou skutečností, kterou obviněný uvedl ve svém odvolání a která spočívala v tom, že dnem 31. 3. 2001 zanikla jeho funkce předsedy představenstva obchodní společnosti A. h., a. s. Jak dále obviněný zdůraznil, jako akcionáři jmenované obchodní společnosti mu od okamžiku zániku funkce statutárního orgánu neukládal žádný právní předpis povinnost podat návrh příslušnému rejstříkovému soudu. Odvolací soud se však touto okolností nezabýval a z provedeného dokazování podle obviněného vyplývá, že nejednal úmyslně. Obviněný navíc považuje rozhodnutí odvolacího soudu za nepřezkoumatelné, neboť neobsahuje řádné odůvodnění. Závěrem podaného dovolání obviněný W. W. navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19. 3. 2009, sp. zn. 7 To 64/2009, a aby přikázal tomuto soudu věc znovu projednat a rozhodnout. Nejvyšší státní zástupkyně se vyjádřila k podanému dovolání obviněného W. W. prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jeho názoru obviněný již ve svém odvolání upozorňoval na svou funkci ve statutárním orgánu jiné právnické osoby (tedy obchodní společnosti A., s. r. o.), přičemž jeho námitky týkající se zániku funkce předsedy představenstva v obchodní společnosti A. h., a. s., je nutno považovat za částečně důvodné. Jak totiž státní zástupce v této souvislosti poznamenává, v době před spácháním posuzovaného trestného činu platil zákon č. 501/2001 Sb., kterým bylo v ustanovení čl. I pod bodem 17. s účinností od 31. 12. 2001 vloženo do obchodního zákoníku ustanovení § 31a odst. 6, přičemž týž zákon rovněž obsahoval přechodné ustanovení v čl. II pod bodem 13., podle něhož osoby, které ke dni účinnosti tohoto zákona nesplňovaly podmínky pro výkon funkce podle čl. I bodu 17. téhož zákona, musí být potvrzeny ve funkci podle § 31a odst. 6 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obch. zák.“) do 8 měsíců ode dne účinnosti citovaného zákona, jinak jejich funkce zaniká. S ohledem na zmíněná ustanovení tak nelze podle názoru státního zástupce jednoznačně konstatovat, že na jaře roku 2004, kdy mělo dojít ke spáchání posuzovaného trestného činu, byl obviněný stále předsedou představenstva obchodní společnosti A. h., a. s. Proto není možné vyloučit, že v důsledku nezpůsobilosti obviněného podle § 31a obch. zák. ve znění účinném od 31. 12. 2001 u něho došlo již v průběhu roku 2002 ze zákona k zániku výkonu uvedené funkce. Podle přesvědčení státního zástupce tedy v takovém případě by obviněný nebyl osobou povinnou na podkladě zákona nebo smlouvy k podání návrhu na zápis zákonem stanovených údajů do obchodního rejstříku. Jestliže za popsaného stavu není zřejmé, zda obviněný vůbec mohl být subjektem stíhaného trestného činu, je zatím předčasné zabývat se jeho námitkami vytýkajícími nesprávné posouzení úmyslného zavinění. Státní zástupce proto závěrem svého vyjádření navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. řádu zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19. 3. 2009, sp. zn. 7 To 64/2009, a aby podle § 265l odst. 1 tr. řádu tomuto soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že obviněný W. W. podal dovolání jako oprávněná osoba [§ 265d odst. 1 písm. b) tr. řádu], učinil tak prostřednictvím obhájce (§ 265d odst. 2 tr. řádu), včas a na správném místě (§ 265e tr. řádu), jeho dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je dovolání obecně přípustné [§ 265a odst. 2 písm. h) tr. řádu], a podané dovolání obsahuje stanovené náležitosti (§ 265f odst. 1 tr. řádu). Pokud jde o dovolací důvody, obviněný W. W. opírá jejich existenci o ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu, tedy že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení a že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozhodnutí uvedenému v § 265a odst. 1 písm. a) až g) tr. řádu, ačkoli v řízení mu předcházejícím byl dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Protože dovolací námitky obviněného W. W. zčásti odpovídají dovolacím důvodům podle § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu, Nejvyšší soud v rozsahu uvedeném v § 265i odst. 3 a 4 tr. řádu přezkoumal zákonnost a odůvodněnost napadeného usnesení Krajského soudu v Brně, jakož i řízení předcházející tomuto rozhodnutí. Po přezkoumání dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání obviněného je částečně důvodné. Nejvyšší soud především považuje za nutné zdůraznit, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, který uplatnil obviněný W. W. ve svém dovolání, je naplněn tehdy, pokud skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku může spočívat i v tom, že rozhodná skutková zjištění neposkytují dostatečný podklad k závěru, zda je stíhaný skutek vůbec trestným činem, popřípadě o jaký trestný čin se jedná. Podobně to platí o jiném nesprávném hmotně právním posouzení, které lze dovodit pouze za situace, jestliže byla určitá skutková okolnost posouzena podle jiného ustanovení hmotného práva, než jaké na ni dopadalo. Citovaný dovolací důvod tudíž může být naplněn jen právní (nikoli skutkovou) vadou, a to takovou, která má hmotně právní (nikoli procesní) charakter. Tomuto dovolacímu důvodu (ani žádnému z ostatních dovolacích důvodů podle § 265b tr. řádu) však neodpovídají především ty námitky obviněného W. W., jimiž zpochybňuje skutková zjištění a správnost provedeného dokazování, zejména pokud své výhrady zaměřil i proti rozsahu dokazování ve vztahu k subjektivní stránce trestného činu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 125 odst. 2 alinea 3 tr. zák. Ostatní dovolací námitky obviněného W. W. ovšem už Nejvyšší soud shledal důvodnými. Takovou je zejména námitka obviněného, kterou zpochybňuje správnost posouzení okolnosti namítané již v jeho odvolání (viz č. l. 244 trestního spisu) a spočívající v neexistenci povinnosti obviněného podat příslušnému rejstříkovému soudu návrh na zápis změny, resp. zániku sídla obchodní společnosti A. h., a. s. Jak totiž v této souvislosti obviněný zdůraznil, dnem 31. 3. 2001 došlo v