5 Tdo 1470/2010 — Nejvyšší soud

5 Tdo 1470/2010 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:265b/1g Datum rozhodnutí:15. 12. 2010 Spisová značka:5 Tdo 1470/2010 ECLI:ECLI:CZ:NS:2010:5.TDO.1470.2010.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Dotčené předpisy:§ 270 odst. 1 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:4. 1. 2011 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 4.3.2011II.ÚS 664/11JUDr. Dagmar Lastovecká-- Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 1470/2010-19 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. prosince 2010 o dovolání, které podal obviněný A. P. N. proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 23. 8. 2010, sp. zn. 6 To 406/2010, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Domažlicích pod sp. zn. 1 T 85/2010, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm.b) tr. ř. se dovolání o d m í t á . O d ů v o d n ě n í Obviněný A. P. N. byl rozsudkem Okresního soudu v Domažlicích ze dne 29. 6. 2010, sp. zn. 1 T 85/2010, uznán vinným přečinem porušení autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi podle § 270 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění zákona č. 306/2009 Sb. (dále jen „trestní zákoník“), jehož se měl dopustit v podstatě tím, že dne 24. 1. 2010 kolem 14.00 hodin na tržnici „F. K. II“ v obci F., okres D., v plechovém prodejním stánku C3, kde byly vystaveny a k prodeji určeny CD a DVD nosiče včetně obalů, a to celkem 8.613 kusů, tyto nabízel v zadní místnosti stánku nejméně čtyřem blíže nezjištěným osobám německé národnosti, přičemž se jednalo o pirátské kopie pořízené z originálů a obaly, které byly vyrobeny ofocením z originálních obalů, vše bez udělení oprávnění k užití výrobcem zvukového a zvukově obrazového záznamu v rozporu s ustanoveními § 75 a násl. a § 79 a násl. zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským, autorský zákon, ve znění pozdějších předpisů. Za tuto trestnou činnost byl obviněný odsouzen podle § 270 odst. 1 trestního zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání sedmi měsíců, jehož výkon soud podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 trestního zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání patnácti měsíců. Současně okresní soud podle § 229 odst. 1 tr. ř. odkázal společnosti Českou protipirátskou unii, Sokolovská 37/24, Praha 8 – Karlín (nejedná se však o subjekt, který by mohl vykonávat procesní postavení poškozeného v tomto trestním řízení), a Českou národní skupinu Mezinárodní federace hudebního průmyslu, Na Kozačce 7, Praha 2, s jejich nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Citovaný rozsudek Okresního soudu v Domažlicích napadl obviněný A. P. N. odvoláním, které Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 23. 8. 2010, sp. zn. 6 To 406/2010, zamítl jako nedůvodné podle § 256 tr. ř. Obviněný podal prostřednictvím svého obhájce proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 23. 8. 2010, sp. zn. 6 To 406/2010, dovolání, které opřel o důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V úvodu svého podání, jež směřovalo proti výroku o vině i o trestu, obviněný předeslal, že „se dovolává přezkoumání skutkových zjištění výhradně z toho hlediska, zda rozhodnutí spočívá na jiném nesprávném hmotně právním posouzení“. Dovolatel vyslovil názor, že právní posouzení skutku vychází z neúplných skutkových zjištění, neboť ve věci provedené důkazy byly hodnoceny vadně a některé důkazy nebyly provedeny vůbec. Okresní soud nevyhověl návrhům obhajoby na výslech poškozených, resp. zpracovatelů odborných vyjádření, čímž došlo podle přesvědčení obviněného k porušení jeho práva na spravedlivý proces. Dále obviněný A. P. N. zpochybnil svědeckou výpověď M. K. a reprodukoval svědectví dalších celníků tak, že žádný z nich neviděl obviněného prodávat nebo nabízet padělané CD nebo DVD nosiče. V souvislosti s tím dovolatel naznačil, že v postupu soudů nižších stupňů by bylo možno spatřovat i svévoli. Závěrem svého mimořádného opravného prostředku obviněný A. P. N. navrhl, aby Nejvyšší soud v dovolacím řízení přezkoumal napadená rozhodnutí soudu prvního i druhého stupně a aby rozhodnutí těchto soudů zrušil a poté přikázal věc soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. Nejvyšší státní zástupkyně se k dovolání obviněného vyjádřila prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Ten konstatoval, že dovolatel neuplatnil žádnou námitku, jež by zakládala některý z taxativně stanovených důvodů dovolání zakotvených v ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř., včetně dovolacího důvodu pod písmenem g) citovaného ustanovení. Proto státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství Nejvyššímu soudu navrhl dovolání odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. s odůvodněním, že bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v § 265b tr. ř. Nejvyšší soud shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. b) tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Pokud jde o dovolací důvody, obviněný A. P. N. opírá jejich existenci o ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., podle něhož lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Tento dovolací důvod je tedy možné aplikovat na případy, kdy skutek, pro který byl obviněný odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jakým byl uznán vinným, případně nemůže být posouzen vůbec jako trestný čin, neboť nenaplňuje znaky žádné ze skutkových podstat uvedených v trestním zákoně. Jiné nesprávné hmotně právní posouzení lze pak dovodit tam, kde soudy určitou skutkovou okolnost posoudily podle jiného ustanovení hmotného práva, než jaké na ni dopadalo. Pro existenci tohoto dovolacího důvodu jsou proto nezbytné takové námitky, které směřují proti aplikaci hmotného práva, tj. trestního zákona na ten skutkový stav, jaký soudy zjistily. Tvrzení dovolatele pak musí být podloženo konkrétními argumenty, jimiž bude podporovat svůj právní názor na vadné právní posouzení skutku soudem. Vytýkaná pochybení proto nemohou spočívat v nedodržení procesních ustanovení, tj. především ustanovení trestního řádu, včetně ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Uvedený výklad pro použití důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. však obviněný A. P. N. nerespektoval a jeho dovolací námitky tak deklarovanému dovolacímu důvodu neodpovídají. Z obsahu dovolání je zřejmé, že obviněný A. P. N. nesouhlasil zejména se skutkovými zjištěními, která ve věci učinily soudy nižších stupňů, dokazování nebylo podle jeho přesvědčení provedeno v dostatečném rozsahu a především výpověď svědkyně M. K. soudy řádně nezohlednily. Vyslovil názor, že v trestním řízení nebylo prokázáno, že by nabízel k prodeji později zajištěné nosiče, hlavní svědkyně jej nebyla schopna u hlavního líčení označit jako osobu, která by tak činila, rovněž nebyli ztotožněni německy hovořící občané, kterým měl podle tvrzení jmenované svědkyně CD a DVD nabízet. Obviněný tak vytýká soudům skutková zjištění, nikoli právní závěry, které z nich soudy vyvodily, a především vznáší připomínky proti způsobu, jakým soudy hodnotily jednotlivé důkazy. Rovněž se ohrazuje proti tomu, že soudy nevyhověly jeho návrhům doplnit dokazování o výslech zpracovatelů odborných vyjádření ohledně původu a charakteru zajištěných zvukových a zvukově obrazových nosičů. Obecně lze konstatovat, že zásada volného hodnocení důkazů (§ 2 odst. 6 tr. ř.) patří k hlavním zásadám trestního řízení. Orgány činné v trestním řízení podle ní mohou hodnotit důkazy podle svého vnitřního přesvědčení, založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu. Za situace, kdy je třeba vyhodnotit věrohodnost protichůdných výpovědí, je třeba důkazní postup vyčerpávajícím způsobem popsat a logicky i věcně přesvědčivým způsobem odůvodnit, jak vyplývá z ustanovení § 125 odst. 1 tr. ř. Jak je patrné z napadených rozhodnutí, soud prvního stupně uvedeným požadavkům na odůvodnění soudního rozhodnutí vyhověl (výpověď svědkyně M. K. zcela zapadala do kontextu ostatních svědeckých výpovědí, odborných vyjádření a souvisejících okolností jako ukrytí padělaných CD a DVD nosičů v utajené místnosti, pronájem stánku C3 na osobu G. V. T., který již několik let nepobýval na území České republiky apod., viz str. 2-5 rozsudku okresního soudu).