5 Tdo 1473/2012 — Nejvyšší soud

5 Tdo 1473/2012 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. l) tr.ř. Datum rozhodnutí:23. 1. 2013 Spisová značka:5 Tdo 1473/2012 ECLI:ECLI:CZ:NS:2013:5.TDO.1473.2012.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Škoda Dotčené předpisy:§ 125 odst. 1 tr. zák. § 125 odst. 3 tr. zák. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:25. 2. 2013 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 1473/2012-19 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. ledna 2013 o dovolání, které podal obviněný M. P., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 2. 2012, sp. zn. 67 To 32/2012, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 25 T 25/2009, t a k t o : Podle § 265k odst. 1 tr. řádu se zrušují rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 29. 2. 2012, sp. zn. 67 To 32/2012, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 31. 10. 2011, sp. zn. 25 T 25/2009. Podle § 265k odst. 2 tr. řádu se zrušují také další rozhodnutí na zrušené rozsudky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. řádu se Obvodnímu soudu pro Prahu 7 přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. O d ů v o d n ě n í Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 31. 10. 2011, sp. zn. 25 T 25/2009, byl obviněný M. P. uznán vinným trestným činem zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 125 odst. 1 alinea první, odst. 3 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů, účinný do 31. 12. 2009, (dále jen tr. zákon). Tento trestný čin spáchal tím, že nejméně v letech 2005 až 2006, v P, v sídle společnosti PVS, s. r. o., jako jednatel nevedl žádné účetní doklady tak, jak mu ukládá zákon o účetnictví č. 563/91 Sb., ve znění pozdějších předpisů, provozoval podnikatelskou činnost, nepodával daňová přiznání Finančnímu úřadu pro Prahu 6 k dani z příjmů právnických osob ani k dani z přidané hodnoty přesto, že byl registrován jako plátce daně z přidané hodnoty, vystavoval faktury včetně daně z přidané hodnoty společnosti ANES Consulting, s. r. o., se sídlem Příkop 6, Brno, Finančnímu úřadu pro Prahu 6 na základě těchto faktur neodvedl daň z přidané hodnoty ve výši nejméně 531.939,- Kč, přičemž v důsledku neexistence účetnictví nemohl finanční úřad vyměřit daň z příjmů právnických osob. Za tento trestný čin byl obviněný M. P. odsouzen podle § 125 odst. 3 tr. zákona za použití § 35 odst. 2 tr. zákona k souhrnnému trestu odnětí svobody ve výměře 20 měsíců. Podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zákona mu byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let. Současně byly podle § 35 odst. 2 tr. zákona zrušeny výroky o trestech uložené jednak trestním příkazem Městského soudu v Brně ze dne 28. 12. 2007, sp. zn. 95 T 307/2007, jednak rozsudkem téhož soudu ze dne 21. 8. 2008, sp. zn. 9 T 143/2008, včetně obsahově navazujících rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Obviněný M. P. a státní zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 7 podali proti rozsudku soudu prvního stupně odvolání, o němž rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 29. 2. 2012, sp. zn. 67 To 32/2012. Podle § 258 odst. 1 písm. d), e), odst. 2 tr. řádu zrušil napadený rozsudek ve výroku o trestu. Podle § 259 odst. 3 tr. řádu znovu rozhodl tak, že obviněný M. P. byl podle § 125 odst. 3 a § „43 odst. 2 tr. zákoníku“ (zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, správně však § 35 odst. 2 tr. zákona) odsouzen za trestný čin zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 125 odst. 1, 3 tr. zákona vyslovený napadeným rozsudkem a za sbíhající se přečin podvodu podle § 209 odst. 1 tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným rozsudkem Městského soudu v Brně sp. zn. 11 T 133/2010, ze dne 21. 12. 2010, k souhrnnému trestu odnětí svobody ve výměře jednoho roku. Podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zákona byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu osmnácti měsíců. Odvolací soud také uložil obviněnému peněžitý trest, přičemž opět nesprávně aplikoval shora označený trestní zákoník účinný od 1. 1. 2010. Podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, 2, 3, 4, 5 tr. zákoníku a to v počtu 20 denních sazeb ve výši 500,- Kč s tím, že peněžitý trest bude zaplacen v přiměřených měsíčních splátkách, a to částkami 2.500,- Kč ve čtyřech po sobě jdoucích měsících po právní moci rozsudku. Podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku byl stanoven pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, náhradní trest odnětí svobody v trvání tří měsíců. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku (opět správně podle § 35 odst. 2 tr. zák.) byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Městského soudu v Brně sp. zn. 11 T 133/2010, ze dne 21. 12. 2010, jakož i všechna další rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále městský soud zamítl podle § 256 tr. řádu odvolání státního zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 7. Proti rozsudku Městského soudu v Praze podal obviněný v zákonné lhůtě dovolání prostřednictvím svého obhájce. Napadl jím všechny výroky kromě výroku, kterým bylo zamítnuto odvolání státního zástupce. V dovolání obviněný použil dovolací důvody uvedené v § 265 odst. 1 písm. g) a písm. l) tr. řádu, tj. že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Druhý z dovolacích důvodů byl podle obviněného naplněn v jeho druhé alternativě, která směřuje na případy, kdy bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písm. a) až k), v dané věci konkrétně důvod podle písm. g). V rámci odůvodnění dovolání obviněný uvedl konkrétní výhrady proti právní kvalifikaci jednání, za něž byl odsouzen. Soudům vytkl aplikaci kvalifikované skutkové podstaty trestného činu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 125 odst. 1, 3 tr. zákona, vyslovil názor, že mohl naplnit pouze znaky základní skutkové podstaty tohoto trestného činu. V průběhu trestního stíhání totiž nebylo prokázáno způsobení značné škody na cizím majetku v souvislosti s jednáním obviněného, nedošlo tudíž k naplnění tohoto znaku odstavce 3 ustanovení § 125 tr. zákona. Z výroku o vině ani z odůvodnění rozhodnutí soudů první a druhé instance není zřejmé, v čem je škoda spatřována, natož aby se soudy vypořádaly s výslovnými a konkrétními námitkami, které byly vzneseny již v odporu proti trestnímu příkazu. Jediné místo, kde je zmiňována částka, která by hypoteticky mohla být značnou škodou, je nezaplacení daně z přidané hodnoty ve výši 531.939,- Kč, navíc je to jediná konkrétní částka v celém výroku. V popisu skutku samotném není však soudy formulována gramatická ani logická vazba této nezaplacené daně na znaky objektivní stránky skutkové podstaty, tj. nevedení účetnictví. Pokud soud prvního stupně pouze konstatoval, že daň z přidané hodnoty nebyla odvedena, pak pominul, že nezaplacení daně samo o sobě není trestné, nehledě na to, že by se soudy musely zabývat i platební neschopností společnosti PVS, s. r. o., což byla hlavní příčina nehrazení daně. Naproti tomu obvodní soud ve výroku o vině vytvořil zjevnou gramatickou i logickou vazbu mezi nemožností vyměřit daň z příjmů a nevedením účetnictví. Nikde však není uvedeno, že by se daň z příjmů – byť i jen z projednávaných transakcí – vůbec mohla blížit značné škodě. Správné právní posouzení zjištěného skutku tak podle dovolatele odpovídá výlučně základní skutkové podstatě trestného činu podle § 125 odst. 1 tr. zákona, resp. s ohledem na příznivější novou právní úpravu pak podle § 254 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud rozsudek Městského soudu v Praze v napadených výrocích zrušil a věc vrátil tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, jemuž bylo dovolání obviněného M. P. doručeno ve smyslu § 265h odst. 2 tr. řádu, se k němu vyjádřil prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství. Nejprve zdůraznila, že obviněný byl jediným jednatelem obchodní společnosti PVS, s. r. o., která se v posuzovaném období zabývala mezinárodní kamionovou dopravou a byla zaregistrována u Finančního úřadu v Praze 6 jako plátce daně z přidané hodnoty. V prvním čtvrtletí roku 2005 podal obviněný daňové přiznání s nárokem na odpočet daně z přidané hodnoty ve výši 139.1