5 Tdo 1484/2007 — Nejvyšší soud

5 Tdo 1484/2007 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:3. 1. 2008 Spisová značka:5 Tdo 1484/2007 ECLI:ECLI:CZ:NS:2008:5.TDO.1484.2007.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 1484/2007 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 3. 1. 2008 o dovolání obviněných T. K., a V. B., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 23. 8. 2007, sp. zn. 11 To 216/2007, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 1 T 42/2006, t a k t o : Podle § 265k odst. 1 tr. ř. s e z r u š u j e usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 23. 8. 2007, sp. zn. 11 To 216/2007. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. s e Krajskému soudu v Praze p ř i k a z u j e , aby věc obviněných T. K. a V. B. v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odůvodnění: Rozsudkem Okresního soudu Praha-západ ze dne 15. 3. 2007, sp. zn. 1 T 42/2006, byl obviněný T. K. uznán vinným jednak trestným činem pojistného podvodu podle § 250a odst. 1, 3 tr. zák. a jednak trestným činem poškozování cizích práv podle § 209 odst. 1 písm. a) tr. zák. v jednočinném souběhu, V. B. pak byl uznán vinným jednak pomocí k trestnému činu pojistného podvodu podle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zák. k § 250a odst. 1, 3 tr. zák. a jednak trestným činem poškozování cizích práv podle § 209 odst. 1 písm. a) tr. zák., kterých se dopustili tím, že společně dne 27. 11. 2004 v katastru obce M. p. B., na silnici zinscenovali dopravní nehodu osobních vozidel tov. zn. OPEL Vectra, a OPEL Kadet, jíž měli být jako řidiči uvedených vozidel účastni, přičemž přivolaný policejní orgán musel zcela marně činit úkony spojené s šetřením této fingované dopravní nehody, ač mohl konat jiné potřebné úkony k ochraně společnosti a státu, přičemž následně tuto V. B. u pojišťovny K., a. s., oznámil a T. K. prostřednictvím vyplněného a podepsaného formuláře ze dne 8. 12. 2004 u uvedené pojišťovny uplatnil jako pojistnou událost, za niž mu bylo posléze vyplaceno pojistné plnění ve výši 306.917,- Kč. Za tyto trestné činy byli oba obvinění shodně odsouzeni podle § 250a odst. 3 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon jim byl oběma podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou roků. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byli oba obvinění povinni společně a nerozdílně uhradit poškozené K. p., a. s., P., škodu způsobenou trestným činem v částce 306.917,- Kč. Proti rozsudku Okresního soudu Praha-západ ze dne 15. 3. 2007, sp. zn. 1 T 42/2006, podali oba obvinění T. K. a V. B. odvolání, která Krajský soud v Praze usnesením ze dne 23. 8. 2007, sp. zn. 11 To 216/2007, zamítl podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné. Proti uvedenému usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 23. 8. 2007, sp. zn. 11 To 216/2007, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu Praha-západ ze dne 15. 3. 2007, sp. zn. 1 T 42/2006, podali oba obvinění T. K. a V. B. prostřednictvím společné obhájkyně JUDr. M. Š. dovolání z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť jsou přesvědčeni, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Konkrétně dovolatelé namítli, že se nedopustili žádného protiprávního jednání. Znalecké posudky, které měly soudy k dispozici, nejsou shodné, Ing. S. na místě nehody nebyl, a přesto v závěru svého znaleckého posudku uvedl, že na místě k nehodě nedošlo. Znalec T. na místě nehody byl a dospěl k závěru opačnému, tedy že tak, jak oba obvinění nehodu popsali, mohlo vzniknout i poškození obou vozidel, jak bylo zachyceno fotodokumentací. Soudy však vzaly jako stěžejní znalecký posudek Doc. Š., který bohužel nepochopil energetickou náročnost EES střetu vozidel, kterou je definován rozsah a způsob poškození vozidel, přičemž nezhodnotil správně ani další důležité momenty předmětné dopravní nehody, a proto s ním oba obvinění nesouhlasí. Z těchto důvodů tento znalecký posudek předložil k vyjádření znalci Ing. T.a jeho stanovisko je přiloženo k dovolání a také začleněno do jeho obsahu. Originál tohoto stanoviska předložili dovolatelé již odvolacímu soudu, avšak ten se jím vůbec nezabýval. Rovněž se nezabýval stanoviskem firmy O., která se vyjadřovala k otázce airbagu, jakož i k chování a deformaci hliníkové kapoty Opelu Vectra, přičemž odvolací soud nevzal v úvahu, že hliníková a plechová kapota se chovají odlišně. Ani jeden z rozhodujících soudů neobjasnil, proč neuvěřil znalci Ing. T., nezaobíral se ani řádně EES střetu vozidel, kterým je definován rozsah a způsob poškození vozidel. V další části svých dovolání dovolatelé namítli, že z jejich strany už vůbec nedošlo k naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu poškozování cizích práv podle § 209 odst. 1 písm. a) tr. zák., přičemž poukázali také na názor státního zástupce, který v řízení odvolacím polemizoval s tím, zda vůbec k naplnění skutkové podstaty tohoto trestného činu z jejich strany došlo. Oba obvinění se tedy domnívají, že závěry soudů obou stupňů jsou nepřesvědčivé a nesprávné, neboť řádně nepřihlédly ke všem zákonným hlediskům určujícím naplnění znaků skutkových podstat daných trestných činů, a to jak po stránce formální, tak i po stránce materiální. V závěru dovolání obvinění T. K. a V. B. navrhli, aby dovolací soud shledal dovolání důvodným a vydal rozhodnutí, že podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. za použití § 261 tr. ř. se zrušují usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 23. 8. 2007, sp. zn. 11 To 216/2007, a rozsudek Okresního soudu Praha-západ ze dne 15. 3. 2007, sp. zn. 1 T 42/2006, a podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu Praha-západ přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, jemuž bylo dovolání obviněných T. K. a V. B. doručeno ve smyslu § 265h odst. 2 tr. ř., se k němu do doby rozhodnutí nevyjádřil. Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve v souladu se zákonem zkoumal, zda není dán některý z důvodů pro odmítnutí dovolání podle § 265i odst. 1 tr. ř., a na základě tohoto postupu shledal, že dovolání ve smyslu § 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. je přípustné, bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], řádně a včas (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.) a splňuje náležitosti dovolání. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vymezených v § 265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněnými vznesené námitky naplňují jimi tvrzený dovolací důvod, a shledal, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. byl uplatněn v souladu se zákonem vymezenými podmínkami. Obvinění T. K. a V. B. shodně uplatnili dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v němž je stanoveno, že tento důvod dovolání je naplněn tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat buď nesprávnost právního posouzení skutku, tj. mylnou právní kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, anebo vadnost jiného hmotně právního posouzení. Z uvedeného dovolacího důvodu vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být samotné nesprávné skutkové zjištění, a to přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazují na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. V rámci dovolání podaného z důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možné na skutkový stav poukázat pouze z hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Z těchto důvodů nemohl Nejvyšší soud přihlížet k samotným skutkovým námitkám obviněných týkajícím se odlišného hodnocení důkazů, a to zejména k námitkám, které zpochybňují skutková zjištění ohledně technických a jiných skutečností, k nimž dospěly oba znalecké posudky vyžádané soudem. Z odůvodnění zejména soudu první instance jasně vyplynulo, že se hodnocením znaleckých posudků zabýval velmi důkladně, když situace byla taková, že po vypracování znaleckého posudku znalcem, ustanoveným soudem, si také obhajoba nechala vypra