5 Tdo 242/2016 — Nejvyšší soud

5 Tdo 242/2016 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. l) tr.ř. Datum rozhodnutí:23. 3. 2016 Spisová značka:5 Tdo 242/2016 ECLI:ECLI:CZ:NS:2016:5.TDO.242.2016.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Poškození věřitele Dotčené předpisy:§ 222 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku § 222 odst. 4 písm. a) tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:2. 6. 2016 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 25.5.2016III.ÚS 1688/16prof. JUDr. Josef Fiala, CSc.odmítnuto30.6.2016 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 242/2016-35 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. 3. 2016 o dovolání, které podal obviněný Ing. R. Č. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 9. 2015, sp. zn. 61 To 285/2015, jenž rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 4 T 127/2014, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného Ing. R. Č. odmítá. O d ů v o d n ě n í I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 28. 5. 2015, sp. zn. 4 T 127/2014, byl obviněný Ing. R. Č. uznán vinným zločinem poškození věřitele podle § 222 odst. 1 písm. a), odst. 4 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zákoník“), za nějž byl odsouzen podle § 222 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 3 roků s podmíněným odkladem podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku na zkušební dobu v trvání 4 roků. Obviněnému byla podle § 228 odst. 1 tr. řádu uložena povinnost zaplatit poškozené obchodní společnosti STAPECOM, s. r. o., náhradu škody ve výši 10 000 000 Kč, se zbytkem svého nároku byla tato obchodní společnost podle § 229 odst. 1 tr. řádu odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. 2. Uvedeného trestného činu se obviněný Ing. R. Č. (zjednodušeně uvedeno) dopustil tím, že v období od 16. 5. 2008 do 25. 5. 2012 v Praze 10 jako dlužník obchodní společnosti Česká spořitelna, a. s., IČ: 452 44 782, se sídlem Olbrachtova 1929/62, Praha 4 (dále jen „ČS“), resp. po postoupení pohledávky dne 8. 7. 2008 jako dlužník obchodní společnosti STAPECOM, s. r. o., IČ: 271 92 156, se sídlem Revoluční 1712/20, Bruntál (dnes STAPECOM, s. r. o. „v likvidaci“, dále jen „STAPECOM“), v úmyslu vyhnout se splnění svého závazku v celkové výši 10 000 000 Kč z důvodu ručení uvedeným věřitelům za dluh obchodní společnosti Moravia Foundry a. s., IČ: 254 59 201, se sídlem Olomouc, Řepčínská 35/86 (dále jen „MF“), se záměrně zbavil svého veškerého majetku, a to především darováním nemovitostí v celkové hodnotě 3 555 000 Kč, převedením akcií v hodnotě 21 705 830 Kč a výběrem či převodem finančních prostředků ze svých bankovních účtů v celkovém objemu 28 231 100,64 Kč, přičemž i po splatnosti vlastních pohledávek ke dni 16. 5. 2008 disponoval částkou nejméně 6 800 000 Kč. Jednotlivé kroky při vyvádění vlastního majetku jsou popsány v bodech 1) až 10) výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně. Obviněný svým ručením přitom zajišťoval závazek obchodní společnosti MF původně vůči ČS, později vůči STAPECOM, v celkové výši 35 000 000 Kč na základě smluv o úvěru č. ... (na částku 15 mil. Kč), č. ... (6 mil. Kč) a č. ... (14 mil. Kč), a to jako avalista tří blankosměnek na řad ČS s doložkou bez protestu, na základě nichž se zavázal za dlužníka MF zaplatit celkem 10 000 000 Kč (smlouvy o vyplňovacím právu směnečném č. S/1031/05/LCD a S/1033/05/LCD po 4 mil. Kč a S/1032/05/LCD na 2 mil. Kč). 3. Proti shora uvedenému odsuzujícímu rozsudku podal obviněný Ing. R. Č. odvolání, o němž rozhodl Městský soud v Praze ve veřejném zasedání konaném dne 22. 9. 2015 usnesením pod sp. zn. 61 To 285/2015 tak, že podle § 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. řádu zrušil rozsudek pouze ve výroku o náhradě škody. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti usnesení Městského soudu v Praze podal obviněný Ing. R. Č. prostřednictvím svého obhájce dovolání, a to z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu. 5. V úvodu svého dovolání obviněný tvrdil, že napadené rozhodnutí vychází z nesprávných skutkových zjištění ve vztahu k jeho osobě, přičemž odkázal na svou obhajobu v předešlém průběhu řízení a na odůvodnění jím podaného odvolání. Byl si vědom, že Nejvyšší soud není povolán k úplnému přezkumu napadeného rozhodnutí jako soud třetího stupně, že skutkové výhrady nejsou dovolacím důvodem, nicméně v daném případě byla podle jeho názoru dána výjimka, kdy bylo možno pod dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu podřadit i výhrady ke skutkovým zjištěním, neboť skutkové závěry soudů prvního a druhého stupně jsou v extrémním nesouladu s provedenými důkazy a odporují zásadám formální logiky. Obviněný zopakoval svou dosavadní obhajobu týkající se subjektivní stránky zločinu kladeného mu za vinu, protože on byl v dobré víře, že jeho závazky vůči věřiteli jsou splněny. Dále namítal, že nebyla jednoznačně prokázána výše škody, kterou měl svým jednáním způsobit, jasno v tom neměla ani poškozená obchodní společnost STAPECOM, navíc zajišťované závazky zanikly, jak podle obviněného plyne ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 1, sp. zn. EXE 1635/2010. Obviněný rovněž zpochybnil zjištění hodnoty převáděných akcií a obratů na bankovních účtech, neboť šlo o tytéž částky, byly mu tudíž vytýkány dvakrát. Znovu pak zdůraznil, že se nemohl dopustit protiprávního jednání, neboť dlužná pohledávka byla věřiteli uhrazena ve výši přesahující jeho ručení. Jeho právní úkony tak byly v souladu s právním řádem a nesměřovaly ke zmaření možnosti věřitele domoci se svého právního nároku na zaplacení pohledávky. Podle názoru obviněného soudy nesprávně interpretovaly ustanovení § 307 odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obch. zák.“), především opomenuly skutečnost, že šlo o tři různé smlouvy o úvěru, které byly zajištěny třemi různými směnkami, navíc podepisoval směnky na nižší částky, než na které byl sjednán úvěr, proto jakékoliv plnění na příslušný dluh „pokrývalo“ podle obviněného též jeho ručitelský závazek, což muselo být zřejmé i bance v době podpisu smluv. Vyřešení otázky, zda existoval tvrzený dluh či nikoli, je podle obviněného rozhodující pro závěr o naplnění znaků trestného činu kladeného mu za vinu včetně jeho subjektivní stránky. Obviněný považoval za nepřesný popis skutku ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, neboť pomíjí skutečnost, že část jednání spočívající v převodu vlastního majetku obviněný provedl ještě před splatností pohledávek. Protože odvolací soud tvrzená pochybení soudu prvního stupně nenapravil, je dán podle obviněného i dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu. Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil podle § 265k odst. 1, 2 tr. řádu napadené usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 9. 2015, sp. zn. 61 To 285/2015, i rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 28. 5. 2015, sp. zn. 4 T 127/2014 a aby podle § 265l odst. 1 tr. řádu přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 10 věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout, popř. aby sám Nejvyšší soud rozhodl tak, že se obviněný podle § 226 písm. b) tr. řádu zprošťuje obžaloby. 6. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání obviněného nejprve shrnul dosavadní průběh trestního řízení. K důvodům, jež obviněný uplatnil ve svém dovolání, státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství připomněl, že dovoláním zásadně nelze brojit proti vadám skutkových zjištění, ledaže by šlo o výjimečná pochybení v důkazním řízení, jež by byla v rozporu s principy spravedlivého procesu a pod něž by bylo možné podřadit tzv. opomenuté důkazy, užití důkazů nezákonných či učiněná zjištění v extrémním rozporu s provedenými důkazy. Podle státního zástupce nejsou takové námitky obviněného důvodné, neboť rozhodnutí soudů obou stupňů tvrzenými nedostatky netrpí, soud prvního stupně provedl všechny relevantní důkazy zákonným způsobem, řádně a logicky je vyhodnotil, proces dokazování nebyl svévolný. Státní zástupce nepřisvědčil ani zpochybnění naplnění subjektivní stránky, byť takový případný nedostatek jinak lze podřadit pod dovolací důvod § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Ze strany obviněného se jedná o opakování obhajoby, s níž se soudy obou stupňů náležitě vypořádaly. Dále státní zástupce vyložil zákonné znaky trestného činu poškození věřitele, které aplikoval na daný případ s tím, že obviněný po splatnosti směnek dne 16. 5. 2008 zcizil svůj dosavadní majetek, čímž „dosáhl“ toho, že žádný majetek nemá. Státní zást