5 Tdo 3/2025 — Nejvyšší soud

5 Tdo 3/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:29. 1. 2025 Spisová značka:5 Tdo 3/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:5.TDO.3.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Daňové řízení Daňové trestné činy Zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby Dotčené předpisy:§ 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:28. 2. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 3/2025-2097 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. 1. 2025 o dovolání, které podal obviněný Ing. arch. Martin Kulštejn, trvale bytem Nový Knín – Sudovice 121, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 27. 6. 2023, sp. zn. 13 To 107/2023, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 3 T 121/2022, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Ing. arch. Martina Kulštejna odmítá. Odůvodnění:I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Obviněný Ing. arch. Martin Kulštejn byl rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 14. 2. 2023, sp. zn. 3 T 121/2022, uznán vinným zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, 2 písm. c) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zákoník“). Za tento trestný čin mu byl podle § 240 odst. 2 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody v trvání 3 let, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 4 let. Podle § 82 odst. 2 tr. zákoníku byla obviněnému uložena povinnost v této zkušební době podle jeho sil uhradit škodu způsobenou trestným činem. Podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen peněžitý trest v počtu 200 denních sazeb s výší jedné denní sazby 500 Kč, celkem ve výši 100 000 Kč. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit škodu poškozené České republice zastoupené Finančním úřadem pro Středočeský kraj, Územním pracovištěm v Příbrami ve výši 1 755 786 Kč s tím, že jeho povinnost k náhradě škody zaniká v té části, kterou uhradí obchodní společnost JBNT_consulting, s. r. o. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená Česká republika zastoupená Finančním úřadem pro Středočeský kraj odkázána se zbytkem nároku na náhradu škody ve výši 483 740 Kč na řízení ve věcech občanskoprávních. 2. Krajský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl o odvolání obviněného Ing. arch. Martina Kulštejna proti rozsudku soudu prvního stupně usnesením ze dne 27. 6. 2023, sp. zn. 13 To 107/2023, tak, že je podle § 256 tr. ř. zamítl. 3. Skutku, kterým byl obviněný uznán vinným, se ve stručnosti dopustil tím, že jako jednatel obchodní společnosti JBNT_consulting, s. r. o., odpovědný za její finanční a daňové záležitosti v přiznáních k dani z příjmů právnických osob (dále jen „DPPO“) za zdaňovací období 2014, 2015 a 2016 neuvedl reálnou výši daňové povinnosti této společnosti, neboť nezahrnul v rozsudku soudu prvního stupně konkretizované příjmy (hotovostní či bezhotovostní) od smluvních partnerů, případně zahrnul do nákladů tohoto daňového subjektu výdaje, které ve skutečnosti byly jeho osobními výdaji (fyzické osoby) v rámci jeho podnikání jako osoby samostatně výdělečně činné (dále jen „OSVČ“). Dále se tohoto skutku dopustil i tím, že rovněž úmyslně vylákal nadměrný odpočet, případně zkrátil daň z přidané hodnoty (dále jen „DPH“), když do daňových přiznání k této dani vědomě nezařadil hotovostní či bezhotovostní platby (na výstupu) přijaté obchodní společností JBNT_consulting, s. r. o., případně do nákladů (na vstupu) zahrnul faktury přijaté jím jako OSVČ od jeho dodavatelů, přičemž tyto náklady a příjmy jsou konkretizovány ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, přičemž takto v rámci daňových přiznání této obchodní společnosti k DPPO za zdaňovací období 2014 až 2016 a k DPH za zdaňovací období od II. čtvrtletí roku 2014 do III. čtvrtletí 2016 zkrátil tyto daně (případně i vylákal nadměrný odpočet DPH) celkem ve výši 1 755 786 Kč. II. Dovolání obviněného 4. Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť podle jeho názoru jsou rozhodná skutková zjištění určující pro naplnění znaků trestného činu ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech, případně nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. 5. Obviněný ve shodě se svojí dosavadní obhajobou znovu v podaném dovolání namítl, že mu nebylo prokázáno úmyslné zavinění, že v rozporu s daňovými zákony neovlivňoval daňovou povinnost obchodní společnosti JBNT_consulting, s. r. o., nefalšoval ani nezkreslil výši daňové povinnosti k DPPO či k DPH v rozhodných obdobích. Podle dovolatele soudy nižších stupňů dostatečně přesvědčivě nevyhodnotily provedené důkazy a neprokázaly jeho úmyslné zavinění. Za nesprávný označil závěr soudu prvního stupně, že měl rozhodující vliv na řízení daňového subjektu, že právě on zajišťoval veškeré obchodní a finanční operace, že klientům obchodní společnosti vystavoval faktury a jako jediný měl přístup k bankovním účtům této obchodní společnosti a rozhodoval o finančních tocích v ní. 6. Obviněný uvedl, že jím vydávané faktury byly zálohové a jejich vyúčtování mohlo proběhnout až v následujícím roce, neboť řada zakázek nebyla dokončena, konečné doúčtování bylo komplikované, byly prováděny i zápočty plateb vůči prostavěnosti. Z těchto důvodů obchodní společnost neměla na zaplacení DPH i DPPO. Podle dovolatele se trestný čin, který je mu kladen za vinu, nestal, všechny platby a faktury podle něj měly být evidovány a zahrnuty do příslušných daňových přiznání. 7. Dovolatel zdůraznil, že účetnictví obchodní společnosti v letech 2014 a 2015 zpracovávala účetní svědkyně L. F. (dříve B.), následně od posledního čtvrtletí roku 2015 až do roku 2018 J. B. (dříve K.), které podle něj nesou odpovědnost za to, že se nepodařilo dohledat, zda byly platby uvedené v rozsudku soudu prvního stupně zahrnuty do příslušných daňových přiznání. Podle obviněného případné nezahrnutí těchto plateb do účetnictví a v důsledku toho i do daňových přiznání bylo nedopatřením a jeho úmyslné zavinění na tomto stavu nelze prokázat. Domníval se totiž, že veškeré platby byly řádně do účetnictví zahrnuty a zdaněny. Dovolatel připustil, že účetnictví společnosti nekontroloval, neboť účetnictví nerozumí, důvěřoval svým účetním. Daňová přiznání sice za společnost správci daně odesílal, ale jejich správnost nekontroloval. Přehled o zálohových fakturách a přijatých platbách měl pouze rámcový, o jejich samotném zaúčtování přehled neměl. Ve vztahu ke skutečnosti, že některé platby od zákazníků obchodní společnosti byly zasílány na jeho soukromý účet, sdělil, že si myslel, že se jedná o účet podnikatelský, evidovaný na něj jako fyzickou osobu. Nevěděl, zda tyto platby byla zahrnuty do výnosů obchodní společnosti, zda byly řádně zaúčtovány a zahrnuty do daňových přiznání k DPH a DPPO. Účetnictví totiž nerozuměl, pouze tiskl faktury a předával je účetní. 8. Obviněný dále namítl, že pro stanovení rozsahu zkrácení daně ve smyslu § 240 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku nelze přímo použít výkladové pravidlo § 138 tr. zákoníku. Podle obviněného nebyl dostatečně zjištěn skutkový stav v rozsahu, který byl nezbytný pro rozhodnutí ve věci. Způsob a výše zkrácení daně jsou podle něj závislé na výši daňové povinnosti, která je odvozena od výše příjmu, hodnoty majetku či jiného plnění nebo druhu zpoplatněného úkonu. Při krácení daně dochází k různým manipulacím, které ovlivňují výši daně, avšak on se žádného takového jednání nedopustil. Rozsah konkrétního zkrácení daně je nutno v trestním řízení prokázat a nelze vycházet pouze z tvrzení správce daně a závěrů učiněných v daňovém řízení příslušným finančním úřadem. Podle dovolatele soudy nižších stupňů provedly dokazování ohledně tvrzení správce daně o rozsahu zkrácení daní jen formálně a spokojily se s tvrzeními příslušného finančního úřadu. Současně ovšem dovolatel poukázal na všechny další důkazní prostředky, z nichž tyto soudy při svých závěrech vycházely a z nichž svá skutková zjištění učinily. 9. Dovolatel rovněž poukázal na závěry znaleckého posudku z oboru ekonomiky, odvětví účetních evidencí znalce Mgr. Ing. Pavla Švarce, který dovodil zkrácení DPH a DPPO v rozsudku stanovených zdaňovacích obdobích ve výši 1 755 786 Kč, tedy v nižší částce, než stanovil správce daně (2 200 635 Kč), který nezohlednil náklady daňového subjektu. Podle dovolatele tak vzniká pochybnost o výši zkrácení daňových povinností, které měl zav