5 Tdo 318/2024 — Nejvyšší soud

5 Tdo 318/2024 citace  Právní věta:Dospěje-li odvolací soud k závěru, že osoba označená soudem prvního stupně za poškozeného ve smyslu § 43 odst. 1 tr. ř. jím není, rozhodne ve veřejném zasedání podle § 206 odst. 3 tr. ř. per analogiam za užití § 238 tr. ř., že ji jako poškozeného nepřipouští, a napadený výrok rozsudku soudu prvního stupně o povinnosti obviněného k náhradě škody této osobě podle § 258 odst. 1 písm. f) tr. ř. jen zruší, aniž by následně rozhodl podle § 259 odst. 3 tr. ř. a poškozeného odkázal podle § 229 odst. 1 tr. ř. na řízení ve věcech občanskoprávních. Pokud je však tatáž osoba nesprávně označená za poškozeného i ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně v popisu skutku (na jejíž úkor měl být spáchán např. trestný čin porušení povinnosti při správě cizího majetku), ač reálně poškozeným není, je třeba takovou vadu v odvolacím řízení napravit a napadený rozsudek zrušit podle § 258 odst. 1 písm. b) nebo c) tr. ř. (a případně v návaznosti na to učinit nové rozhodnutí podle § 259 odst. 3 tr. ř.). Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. a) tr.ř. § 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:16. 10. 2024 Spisová značka:5 Tdo 318/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:5.TDO.318.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Adhezní řízení Poškozený Řízení o odvolání Dotčené předpisy:§ 43 odst. 1 tr. ř. § 43 odst. 3 tr. ř. § 206 odst. 3 tr. ř. § 258 odst. 1 písm. f) tr. ř. § 259 odst. 3 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:A Zveřejněno na webu:23. 1. 2025 Publikováno ve sbírce pod číslem:43 / 2025 Anotace:Rozsudkem příslušného obvodního soudu byl obviněný uznán vinným přečinem porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku. Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, o němž rozhodl příslušný městský soud svým rozsudkem tak, že napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. zrušil pouze ve výroku o náhradě škody. Sám pak podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl a obchodní společnost D. I. podle § 229 odst. 1 tr. ř. odkázal s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Proti uvedenému rozsudku městského soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. a), g) a h) tr. ř. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí hledal odpovědi na dvě otázky. Předně, pokud dospěje odvolací soud k závěru, že osoba označená soudem prvního stupně za poškozeného ve smyslu § 43 odst. 1 tr. ř. jím není, zda rozhodne ve veřejném zasedání podle § 206 odst. 3 tr. ř. per analogiam za užití § 238 tr. ř., že ji jako poškozeného nepřipouští, a napadený výrok rozsudku soudu prvního stupně o povinnosti obviněného k náhradě škody této osobě podle § 258 odst. 1 písm. f) tr. ř. jen zruší, aniž by následně rozhodl podle § 259 odst. 3 tr. ř. a poškozeného odkázal podle § 229 odst. 1 tr. ř. na řízení ve věcech občanskoprávních. Tu dal odpověď kladnou v tom smyslu, že výrok rozsudku soudu prvního stupně o povinnosti obviněného k náhradě škody jen zruší, bez toho, že by následně rozhodl podle § 259 odst. 3 tr. ř. a poškozeného odkázal na pořad práva civilního. K tomu však následně dodal, že pokud je tatáž osoba nesprávně označená za poškozeného i ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně v popisu skutku (na jejíž úkor měl být spáchán např. trestný čin porušení povinnosti při správě cizího majetku), ač reálně poškozeným není, je třeba takovou vadu v odvolacím řízení napravit a napadený rozsudek zrušit podle § 258 odst. 1 písm. b) nebo c) tr. ř. (a případně v návaznosti na to učinit nové rozhodnutí podle § 259 odst. 3 tr. ř.). Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 318/2024-2216 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. 10. 2024 o dovolání, které podal obviněný T. K. proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 12. 2023, sp. zn. 7 To 409/2023, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 3 T 4/2023, takto: Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 13. 12. 2023, sp. zn. 7 To 409/2023. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí obsahově navazující na zrušené rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Městskému soudu v Praze přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odůvodnění:I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 25. 9. 2023, sp. zn. 3 T 4/2023, byl obviněný T. K. uznán vinným přečinem porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odst. 1, 2 písm. b) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zákoník“), za který mu byl podle § 220 odst. 2 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody v trvání 1 roku, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 let. Podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku byl obviněnému uložen též peněžitý trest ve výměře 100 denních sazeb po 1 000 Kč, tedy celkem ve výměře 100 000 Kč, jehož splácení bylo povoleno podle § 68 odst. 5 tr. zákoníku v pravidelných 20 měsíčních splátkách po 5 000 Kč pod ztrátou výhody splátek, nezaplatí-li dílčí splátku včas (do 20. dne v měsíci). Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena rovněž povinnost nahradit poškozené obchodní společnosti D. I., s. r. o., v konkursu, škodu ve výši 3 800 000 Kč. 2. Uvedeného přečinu se obviněný (zjednodušeně uvedeno) dopustil tím, že jako jediný člen představenstva již zaniklé obchodní společnosti J. R., a. s. (dále jen J. R.) nevymáhal po obchodní společnosti Q. I., s. r. o. (dále jen Q. I.) pohledávku ve výši 3 800 000 Kč. Tato pohledávka obchodní společnosti J. R. vznikla tak, že obchodní společnost Q. I. jakožto prodávající uzavřela smlouvu o smlouvě budoucí kupní se společností T. R. E. L. S.a.r.l. (dále jen T. R. E.) jakožto kupující, jejímž předmětem byl nejprve převod akcií obchodní společnosti J. R. (později ovšem byla tato smlouva zrušena a byl dojednán prodej pozemků ve vlastnictví obchodní společnosti J. R.). Obchodní společnost T. R. E. přitom na základě uvedené budoucí smlouvy kupní složila na účet obchodní společnosti Q. I. zálohu na kupní cenu ve výši 3 800 000 Kč, kterou obchodní společnost Q. I. byla povinna vrátit (resp. vyrovnat při následné dohodě tří zainteresovaných subjektů). Následně dne 15. 3. 2012 došlo mezi obchodními společnostmi Q. I. a J. R. k uzavření smlouvy o převodu práv a povinností, na základě které přešla práva a povinnosti z uvedené budoucí kupní smlouvy na obchodní společnost J. R., přešla tedy i povinnost vrátit (resp. vypořádat) zálohu na kupní cenu, kterou obchodní společnost Q. I. před postoupením práv a povinností ze smlouvy budoucí kupní obdržela na svůj účet. Tato částka byla obchodní společností J. R. v souladu s kupní smlouvou vrácena obchodní společnosti T. R. E. Obviněný částku ve výši 3 800 000 Kč jakožto bezdůvodné obohacení po obchodní společnosti Q. I. nijak nevymáhal a ani nepřijal žádné protiplnění. Tímto porušil povinnost stanovenou v § 194 odst. 5 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, v tehdejším znění (dále jen „obchodní zákoník“ nebo ve zkratce jen „obch. zák.“), neboť nejednal s péčí řádného hospodáře. Následně se podle závěrů soudu prvního stupně obviněný zjevně účelovým jednáním snažil prokázat, že došlo k zániku této pohledávky započtením, neboť obchodní společnost J. R. údajně dlužila obchodní společnosti Q. I. částku 3 097 884,11 Kč z titulu vratné kauce z nájemní smlouvy. Obchodní společnost J. R. jakožto pronajímatel totiž uzavřela nájemní smlouvu s obchodní společností D. I., s. r. o. (dále jen D. I.) jakožto nájemcem, přičemž nájemce složil pronajímateli vratnou kauci ve výši 5 000 000 Kč. Následně došlo k uzavření dohody o narovnání, ve které byla nájemní smlouva zrušena a jako jediný přetrvávající závazek zůstala povinnost obchodní společnosti J. R. vrátit vratnou kauci v upravené výši 3 097 884,11 Kč. Obchodní společnost D. I. pak postoupila tuto pohledávku obchodní společnosti Q. I., která se tím měla stát věřitelem obchodní společnosti J. R. Dohoda o narovnání, smlouva o postoupení pohledávky, jakož i dohoda o vzájemném zápočtu pohledávek, však byly obviněným účelově ex post vytvořeny, aby došlo k umělému vyrovnání všech závazků mezi těmito vzájemně propojenými obchodními společnostmi. Tímto obviněný zmenšil jmění zaniklé obchodní společnosti J. R., jejímž jediným akcionářem byla obchodní společnost D. I., které tak způsobil škodu ve výši 3 800 000 Kč, a to ku prospěchu obchodní společnosti Q. I. 3. Proti