5 Tdo 378/2013 — Nejvyšší soud

5 Tdo 378/2013 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. f) tr.ř. Datum rozhodnutí:20. 11. 2013 Spisová značka:5 Tdo 378/2013 ECLI:ECLI:CZ:NS:2013:5.TDO.378.2013.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Abolice Dotčené předpisy:§ 257 odst. 2 tr. ř. § 265k odst. 1 tr. ř. § 265k odst. 2 tr. ř. § 265l odst. 1 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:6. 1. 2014 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 378/2013-207 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. listopadu 2013 o dovolání, které podal nejvyšší státní zástupce v neprospěch obviněného Ing. M. V., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 1. 2013, sp. zn. 12 To 33/2010, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 6 T 5/2005, t a k t o : Podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. se částečně z r u š u j e usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. ledna 2013, sp. zn. 12 To 33/2010 ohledně obviněného Ing. M. V. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se z r u š u j í také další rozhodnutí na zrušenou část obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Vrchnímu soudu v Praze p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. O d ů v o d n ě n í Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. 12. 2009, sp. zn. 6 T 5/2005, v bodech IX. a X. výroku o vině, byl obviněný Ing. M. V. uznán vinným pokračujícím trestným činem porušování závazných pravidel hospodářského styku podle § 127 odst. 1, 2 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zákon“), ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zákona, a také pokračujícím trestným činem porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákona ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zákona. Za to byl obviněný Ing. M. V. odsouzen podle § 255 odst. 2 tr. zákona za použití § 35 odst. 1 tr. zákona k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem. Zároveň mu byl podle § 49 odst. 1 a § 50 odst. 1 tr. zákona uložen trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu vykonávat činnost ve statutárním orgánu u všech forem obchodních společností ve smyslu zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, na dobu pěti let. Dále soud zavázal obviněného Ing. M. V. povinností uhradit škodu označeným poškozeným podle § 228 odst. 1 tr. ř. Tímto rozsudkem byl zároveň obviněný Ing. M. V. podle § 226 písm. b) tr. ř. zproštěn obžaloby pro dílčí skutky pokračujícího trestného činu porušování závazných pravidel hospodářského styku podle § 127 odst. 1, 2 tr. zákona a dílčí skutky pokračujícího trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákona. Současně bylo výše uvedeným rozsudkem rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněných Ing. M. H., Ing. J. Ch., Ing. P. Š., Ing. L. Š., L. P., PaedDr. V. D. a Ing. P. K. Krajský soud také rozhodl o zproštění obžaloby podle § 226 písm. b) tr. ř. a to jednak ohledně dovolatele Ing. M. V. a dále zprostil části obžaloby též spoluobviněné Ing. J. T., CSc., M. P., Ing. M. H., Ing. J. Ch. a L. P. Proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové podala odvolání v neprospěch všech obviněných státní zástupkyně Vrchního státního zastupitelství v Praze a také shora jmenovaní obvinění. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 25. 8. 2010, sp. zn. 12 To 33/2010 rozhodl podle § 23 odst. 1 tr. ř. a vyloučil ze společného řízení vedeného u tohoto soudu pod sp. zn. 12 To 33/2010 tu jeho část, v níž byli obvinění uznáni vinnými a uložen jim trest. Tato věc byla dále vedena pod sp. zn. 12 To 70/2010. Poté Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 25. 8. 2010, sp. zn. 12 To 70/2010, zrušil napadený rozsudek v jeho odsuzující části ohledně všech obviněných a věc vrátil Krajskému soudu v Hradci Králové, aby ji znovu projednal a rozhodl. U Vrchního soudu v Praze bylo nadále vedeno odvolací řízení o trestných činech obviněných, ohledně nichž rozhodl soud prvního stupně zprošťujícím výrokem, přičemž věc byla vedena pod původní spisovou značkou 12 To 33/2010. O této části rozsudku nalézacího soudu napadeného odvoláními obviněných i státní zástupkyně Vrchního státního zastupitelství rozhodl Vrchní soud v Praze až dne 13. 1. 2013 usnesením sp. zn. 12 To 33/2010, a to tak, že podle § 257 odst. 2 tr. ř. z důvodu § 11 odst. 1 písm. a) tr. ř. a s přihlédnutím k čl. II amnestie prezidenta republiky ze dne 1. 1. 2013 zastavil trestní stíhání obviněných Ing. M. H., Ing. J. Ch., M. P., Ing. M. V., L. P. a Ing. J. T., CSc. Citované usnesení odvolacího soudu o použití amnestie ohledně obviněného Ing. M. V. napadl dovoláním nejvyšší státní zástupce a to v neprospěch tohoto obviněného. Odkázal přitom na dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. f) tr. ř., tedy že bylo rozhodnuto o zastavení trestního stíhání, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí. Nejvyšší státní zástupce ve svém dovolání vyslovil názor, že na obviněného Ing. M. V. nedopadá podmínka abolice obsažená v čl. II rozhodnutí prezidenta republiky o amnestii, a to z důvodu, že doba, po kterou proti jeho osobě bylo vedeno „standardní“ trestní řízení, nepřesáhla osm roků. V době od 29. 11. 2004 do 17. 12. 2012 byl totiž obviněný Ing. M. V. stíhán jako uprchlý podle ustanovení § 302 a násl. tr. řádu. Podle nejvyššího státního zástupce je třeba vyložit uvedený čl. II rozhodnutí prezidenta republiky o amnestii odlišným způsobem, než jak učinil Vrchní soud v Praze. Při řešení otázky, zda se na konkrétní osobu vztahuje čl. II, který nařizuje zastavit pravomocně neskončené trestní stíhání, s výjimkou trestního stíhání proti uprchlému, od jehož zahájení k 1. lednu 2013 uplynulo více než 8 let, pro trestné činy, za něž trestní zákoník stanoví trest odnětí svobody nepřevyšující deset let, je nezbytné vycházet z celkové doby, po kterou se konalo trestní stíhání podle obecné právní úpravy. To znamená, že od této celkové doby je nutné odečíst období konání řízení proti uprchlému a teprve pak je možné zkoumat splnění podmínky trvání řízení delší osmi roků. Podle dovolatele pouze takový výklad odpovídá skutečnému záměru prezidenta republiky, tj. zastavit trestní stíhání osob, u nichž na délku řízení nemělo žádný vliv chování obviněného, tzn. v případech, kdy byl obviněný stále k dispozici orgánům činným v trestním řízení a nevyhýbal se trestnímu stíhání pobytem v cizině nebo tím, že se skrýval. V případě obviněného Ing. M. V. bylo standardní trestní řízení konáno po dobu sedmi let, sedmi měsíců a osmi dnů do okamžiku vyhlášení rozhodnutí prezidenta republiky o amnestii dne 1. 1. 2013. Z tohoto důvodu proto nemůže být podle nejvyššího státního zástupce obviněný Ing. M. V. účasten této amnestie. Pokud tedy Vrchní soud v Praze rozhodl o zastavení trestního stíhání obviněného Ing. M. V., jde o vadné rozhodnutí, k jehož nápravě je určen dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. f) tr. ř. Nejvyšší státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 1. 2013, sp. zn. 12 To 33/2010, v části, jež se týká obviněného Ing. M. V., jakož i případná rozhodnutí na tuto část obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby Vrchnímu soudu v Praze přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. K dovolání nejvyšší státního zástupce se obviněný vyjádřil prostřednictvím svého obhájce Mgr. Lukáše Slaniny. Nejprve poukázal na to, že podle § 265p odst. 2 písm. b) tr. ř. je dovolání v neprospěch obviněného vyloučeno, jestliže se na čin vztahuje rozhodnutí prezidenta republiky, kterým nařídil, aby se v trestním stíhání nepokračovalo. S ohledem na čl. II rozhodnutí prezidenta republiky o amnestii ze dne 1. 1. 2013 je tak podle názoru obviněného dovolání nejvyššího státního zástupce v jeho neprospěch zcela zjevně nepřípustné a mělo by být odmítnuto podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. Pokud by Nejvyšší soud ale přesto důvodnost dovolání zkoumal, neměl by přijmout výklad předmětného článku rozhodnutí o amnestii, který podává nejvyšší státní zástupce v dovolání, neboť jde o výklad extenzivní. Obviněný upozornil, že před odjezdem do zahraničí, který orgánům činným v trestním řízení avizoval, byl k dispozici po dobu sedmi roků a nelze mu klást k tíži skutečnost, že po dobu šestnácti roků nedošlo ke skončení trestního stíhání. Svou nepřítomností v České republice evidentně nezpůsobil žádné průtahy a neovlivnil tak neúměrně dlouhou dobu konání trestního řízení v této trestní věci. Dovolání nejvyššího státního zás