ECLI: ECLI:CZ:NS:2025:5.TDO.378.2025.1 Datum: 2025-05-28 Zneužití pravomoci úřední osoby
Z rozhodnutí: Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz.…
5 Tdo 378/2025
citace
Soud:Nejvyšší soud
Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř.
Datum rozhodnutí:28. 5. 2025
Spisová značka:5 Tdo 378/2025
ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:5.TDO.378.2025.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Zneužití pravomoci úřední osoby
Doprava
Dotčené předpisy:§ 329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku
§ 265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
Kategorie rozhodnutí:D
Zveřejněno na webu:21. 7. 2025
Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz.
5 Tdo 378/2025-370
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. 5. 2025 o dovolání, které podal obviněný V. H. proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 24. 10. 2024, sp. zn. 8 To 216/2024, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 3 T 74/2023, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
Odůvodnění: I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů
1. Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 16. 5. 2024, sp. zn. 3 T 74/2023, byl obviněný V. H. uznán vinným přečinem zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Podstata trestného činu obviněného spočívala ve stručnosti v tom, že obviněný v době výkonu služby při řešení dopravní nehody ve třech případech podrobně popsaných ve výroku rozsudku soudu prvního stupně vypsal blok na pokutu zaplacenou na místě vždy na částku 500 Kč, ačkoli pokutovanému řidiči u dopravní nehody sdělil vyšší částku pokuty, kterou v hotovosti přijal. Rozdíl těchto finančních částek si ponechal pro svoji potřebu a jednal při tom s cílem opatřit si majetkový prospěch. Konkrétně obviněný dne 28. 6. 2023 v době kolem 08:20 hodin v Plzni na XY poblíž čerpací stanice pohonných hmot F1 GAS vypsal řidičce K. V. M., nar. XY, blok na pokutu zaplacenou na místě, část A, číslo S 3248266, na částku 500 Kč, ačkoli jí slovně sdělil částku pokuty ve výši 2 000 Kč. Pokutované řidičce předal část B tohoto bloku, do které ale nevypsal částku uložené pokuty číslem ani slovem. Dne 30. 6. 2023 v době kolem 15:00 hodin v Plzni v XY ulici vypsal řidiči P. E., nar. XY, blok na pokutu zaplacenou na místě, část A, číslo S 3248268, na částku 500 Kč, ačkoli mu slovně sdělil částku pokuty ve výši 2 000 Kč. Pokutovanému řidiči předal část B tohoto bloku, kde do položky číslo 8 – „Celková výše uložené pokuty“ propsal pouze dvě nuly z uložené částky a do položky „slovy“ propsal pouze nulu se škrtem uprostřed. Dne 4. 7. 2023 v době kolem 12:35 hodin v Plzni v ulici XY vypsal řidiči V. L., nar. XY, blok na pokutu zaplacenou na místě, část A, číslo S 3248271, na částku 500 Kč, ačkoli mu slovně sdělil částku pokuty ve výši 2 500 Kč. Pokutovanému řidiči předal část B tohoto bloku, kde v položce číslo 8 – „Celková výše uložené pokuty“ provedl opakované škrty přes číslice, aby výše uložené pokuty byla nečitelná, a do položky „slovy“ provedl škrty přes slovní vyjádření tak, že je čitelná pouze část „pět set“. Obviněný tak jednal v rozporu s ustanovením § 92 odst. 2 písm. g) zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, dále čl. 4 odst. 3, 6, 8 a čl. 10 odst. 1, 2 a 4 pokynu policejního prezidenta č. 161/2017 a čl. 17 odst. 3 závazného pokynu policejního prezidenta č. 221/2011 a s ustanoveními § 45 odst. 1 písm. a) a § 46 odst. 1 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů.
2. Za uvedený trestný čin byl obviněnému uložen podle § 329 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 67 odst. 1, § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku peněžitý trest v počtu 100 denních sazeb s výší jedné denní sazby 300 Kč, tedy v celkové výměře 30 000 Kč. Tento trest byl obviněnému stanoven podle § 68 odst. 5 tr. zákoníku v měsíčních splátkách po 3 000 Kč splatných nejpozději 25. dne v měsíci, přičemž výhoda splátek peněžitého trestu odpadá, pokud obviněný včas nezaplatí dílčí splátku.
3. Proti citovanému rozsudku podal obviněný odvolání, na základě kterého Krajský soud v Plzni jako soud odvolací rozsudkem ze dne 24. 10. 2024, sp. zn. 8 To 216/2024, podle § 258 odst. 1 písm. d) tr. ř. zrušil napadený rozsudek a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že uznal obviněného vinným jednáním popsaným výše, užil stejnou právní kvalifikaci a uložil stejný trest. Upravil toliko popis skutku, který jinak převzal z rozsudku soudu prvního stupně, a to tak, že u obviněného dovodil jen porušení ustanovení § 45 odst. 1 písm. a) a § 46 odst. 1 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, a čl. 10 odst. 2 pokynu policejního prezidenta ze dne 28. 6. 2017 č. 161/2017.
II. Dovolání obviněného
4. Obviněný V. H. podal proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Plzni prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.
5. Obviněný postavil svou dovolací argumentaci na tvrzení o zjevném rozporu mezi rozhodnými skutkovými zjištěními a obsahem provedených důkazů, k nimž navíc nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Skutková zjištění soudů nižších stupňů jsou podle obviněného založena téměř výhradně na výpovědích svědků V. L., P. E. a K. V. M., přičemž tito svědci jsou v očích soudu věrohodní a nemají důvod přitěžovat obviněnému v trestním řízení. Nicméně obviněný shledává právě výpovědi uvedených svědků v rozporu s dalšími provedenými důkazy, zejména s tím, že dosud nebyl objasněn mechanismus vzniku odlišností v částech A a B bloků na pokutu uhrazenou na místě. Nadto byli vyslechnuti jako svědci i policisté D. B., D. Š. a P. F., kteří nepotvrdili průběh skutkového děje tak, jak ho uváděli svědci V. L., P. E. a K. V. M. Zmínění policisté si nevšimli, že by obviněný jednal v rozporu s právními předpisy, pokyny policejního prezidenta nebo že by manipuloval s finanční hotovostí. Pokud jde o věrohodnost svědeckých výpovědí pokutovaných řidičů, podle názoru obviněného lze stěží uvěřit, že by si všichni do nejmenšího detailu vybavili průběh uložení pokuty, včetně finančních nesrovnalostí, přestože od spáchání skutku do podání výpovědí svědků uplynula poměrně dlouhá doba. Tito svědci navíc byli ve stresové situaci, neboť byli viníky dopravních nehod s poškozením vozidel. Provedené dokazování nepovažuje obviněný za dostatečné k prokázání jakékoliv jeho nepoctivé manipulace s pokutovými bloky, protože pouze jednotlivé viníky dopravních nehod vždy vyrozuměl o maximální výši pokuty, kterou je možné uložit na místě. Dále obviněný upozornil na bod 17. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu, v němž se soud zabýval námitkou neprovedení podstatných důkazů navržených obviněným, které spočívají ve zpracování znaleckého posudku z oboru písmoznalectví a výslechu svědků J. M. a A. P. Odvolací soud podle obviněného bagatelizoval postup při vyplňování pokutových bloků, přestože objasnění tohoto postupu by mohlo vyloučit následnou manipulaci s pokutovými bloky ze strany jiných osob. Nepřipuštěním zmíněného důkazu došlo k porušení procesních práv obviněného. Jelikož podle jeho názoru nelze vyloučit, že s pokutovými bloky manipulovali pokutovaní řidiči, jde o důkazní situaci „tvrzení proti tvrzení“, v níž je podle judikatury Ústavního soudu (viz nález Ústavního soudu ze dne 22. 6. 2016, sp. zn. I. ÚS 520/16) nutné postupovat obzvláště pečlivě a důkladně posuzovat věrohodnost jednotlivých protichůdných výpovědí, a to za přísného respektování zásady presumpce neviny. Tato povinnost je zvýrazněna v případech, kdy svědecké výpovědi představují jediný přímý důkaz, jímž má být prokázána vina obviněného.
6. Jak dále obviněný zdůraznil, jestliže soud v trestním řízení dospěje na základě provedeného dokazování k několika rovnocenným skutkovým verzím, má povinnost přiklonit se k té, která je pro obviněného příznivější. V tomto případě měl soud zprostit obviněného obžaloby ve smyslu § 226 písm. a), c) tr. ř., přičemž nedodržení této povinnosti ze strany soudu znamená porušení principu in dubio pro reo a zásady presumpce neviny ve smyslu čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (viz nález Ústavního soudu ze dne 26. 11. 2009, sp. zn. III. ÚS 2042/08).
7. Současně je obviněný přesvědčen, že jeho jednání bylo nesprávně právně posouzeno jako trestný čin, neboť mělo být projednáno v disciplinárním řízení.
8. Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Okresního soudu Plzeň-město ze dne 16. 5. 2024, sp. zn. 3 T 74/2023, a rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 24. 10. 2024, sp. zn. 8 To 216/2024, aniž navrhl další postup.
a) III. Vyjádření státního zástupce k dovolání
9. Nejvyšší státní zástupce se vyjádřil k dovolání obviněného prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“)
Provozuje Eucalypt 4 s.r.o., IČO 22103741, Jičínská 226/17, Praha 3 (kontakt). Zdroj dat: e-Sbírka / justice.cz (oficiální). Výklady generovány AI z textu zákona, orientační — nenahrazují radu advokáta.