5 Tdo 381/2012 — Nejvyšší soud

5 Tdo 381/2012 citace  Název judikátu:Objektivní stránka trestného činu Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:18. 4. 2012 Spisová značka:5 Tdo 381/2012 ECLI:ECLI:CZ:NS:2012:5.TDO.381.2012.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění Zpronevěra Dotčené předpisy:§ 248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák. § 254 odst. 1, 2 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:24. 7. 2012 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 381/2012-28 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. 4. 2012 o dovolání, které podal obviněný D. H. , proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 24. 11. 2011, sp. zn. 9 To 507/2011, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 21 T 118/2010, t a k t o : Z podnětu dovolání obviněného D. H. se podle § 265k odst. 1 tr. řádu ohledně tohoto obviněného a podle § 265k odst. 1 tr. řádu s přiměřeným použitím ustanovení § 261 tr. řádu ohledně obviněného Š. H., z r u š u j í usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 24. 11. 2011, sp. zn. 9 To 507/2011, a jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Břeclavi ze dne 30. 6. 2011, sp. zn. 21 T 118/2010. Podle § 265k odst. 2 tr. řádu se zrušují také další rozhodnutí obsahově navazující na zrušená rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo jejich zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. řádu s e p ř i k a z u j e Okresnímu soudu v Břeclavi, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. O d ů v o d n ě n í : Obviněný D. H. byl rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi ze dne 30. 6. 2011, sp. zn. 21 T 118/2010, uznán vinným trestným činem zpronevěry podle § 248 odst. 1, odst. 3 písm. c) zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, ve znění účinném do 31. 12. 2009 (dále ve zkratce „tr. zák.“), a přečiny zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 254 odst. 1 alinea 1 a § 254 odst. 1, 2 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále ve zkratce „tr. zákoník“), kterých se měl dopustit skutky blíže popsanými pod body 1. až 3. ve výroku o vině v citovaném rozhodnutí. Za tyto trestné činy byl obviněnému D. H. uložen podle § 248 odst. 3 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. úhrnný trest odnětí svobody v trvání 2 roků a 6 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 39 odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Postupem podle § 228 odst. 1 tr. řádu bylo rozhodnuto o povinnosti obviněného k náhradě škody. Soud prvního stupně rozhodl též o vině a trestu spoluobviněného Š. H.. Proti zmíněnému rozsudku soudu prvního stupně podali obviněný D. H. a v jeho neprospěch státní zástupce odvolání, o kterých rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 24. 11. 2011, sp. zn. 9 To 507/2011, tak, že je podle § 256 tr. řádu zamítl jako nedůvodná. Obviněný D. H. podal dne 17. 2. 2012 prostřednictvím své obhájkyně proti tomuto usnesení odvolacího soudu dovolání, které opřel o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Pokud jde o právní kvalifikaci skutku popsaného pod bodem 1. ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, obviněný je přesvědčen, že nenaplnil všechny formální znaky skutkové podstaty trestného činu zpronevěry podle § 248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák., protože nebylo prokázáno, že by si přisvojil peněžní prostředky či jinak s nimi disponoval ve svůj prospěch. Podle názoru obviněného totiž pouze neodevzdal související účetní doklady, což však nutně neznamená naložení s penězi jinak než ve prospěch obchodní společnosti PATRIOT, s. r. o. Jak dále obviněný vytkl, soudy nižších stupňů neučinily správné právní posouzení jeho zavinění, když navíc forma zavinění nevyplývá ani ze související skutkové věty ve výroku o vině. Z popisu skutku obsaženého pod bodem 2. ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně pak podle obviněného není zřejmé naplnění všech znaků skutkové podstaty přečinu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění ve smyslu § 254 odst. 1 tr. zákoníku. Obviněný má za to, že se jedná o ohrožovací delikt, jehož znakem je ohrožení majetkových práv jiného, které musí být prokázáno zjištěním konkrétních věřitelů a rozsahem jejich ohrožení. Podle přesvědčení obviněného však popis skutkového děje neobsahuje takové skutečnosti. Závěrem svého dovolání proto obviněný D. H. navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Brně a jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Břeclavi, a to ve výrocích o vině pod body 1. a 2., dále ve výrocích o trestu a o náhradě škody, a aby Nejvyšší soud přikázal věc soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. Nejvyšší státní zástupce se vyjádřil k dovolání obviněného D. H. prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jeho názoru skutečnosti popsané pod bodem 1. ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně odůvodňují použitou právní kvalifikaci, neboť obviněný si přisvojil cizí věc. Státní zástupce nepovažuje za rozhodné, jakým způsobem obviněný naložil s penězi či na jaký účel je použil, neboť je podstatné, že je nepředal jejich oprávněnému vlastníkovi. Jak dále státní zástupce zdůraznil, obviněný si byl vědom všech rozhodných okolností, přičemž čin spáchal přinejmenším v nepřímém úmyslu ve smyslu § 4 písm. b) tr. zák. Pokud jde o právní kvalifikaci skutku popsaného pod bodem 2. ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, obviněný podle státního zástupce zjevně uvedl v účetních dokladech nepravdivé údaje a současně svým jednáním porušil majetková práva věřitelů obchodní společnosti PATRIOT, s. r. o. V této souvislosti sice státní zástupce připouští, že konkretizace věřitelů mohla být nepochybně i podrobnější, avšak pro závěr o naplnění všech znaků skutkové podstaty přečinu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 254 odst. 1 tr. zákoníku je popis skutkových zjištění dostačující. Jak dále státní zástupce upozornil, soud prvního stupně kvalifikoval skutky spáchané obviněným a popsané pod body 2. a 3. ve výroku o vině podle písemného vyhotovení rozsudku soudu prvního stupně i podle protokolu o hlavním líčení jako zmíněný přečin ve smyslu § 254 odst. 1, 2 tr. zákoníku, byť v odůvodnění rozsudku se uvádí jen ustanovení § 254 odst. 1 tr. zákoníku, kterému odpovídá i právní věta obsažená ve výroku o vině. Státní zástupce považuje tento výrok o vině za vadný, přičemž jde o vadu, kterou nelze odstranit postupem ve smyslu § 131 tr. řádu. Podle názoru státního zástupce náprava zmíněné vady v dovolacím řízení nemůže mít žádný zásadní vliv na postavení obviněného, neboť přečiny podle § 254 odst. 1 tr. zákoníku a podle § 254 odst. 2 tr. zákoníku jsou shodně závažné a za jejich spáchání je stanovena shodná trestní sazba, když navíc trest byl obviněnému uložen jako úhrnný podle přísnějšího ustanovení § 248 odst. 3 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. Zároveň nejde ani o otázku po právní stránce zásadního významu. Závěrem svého vyjádření proto státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. f) tr. řádu odmítl dovolání obviněného. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že obviněný D. H. podal dovolání jako oprávněná osoba [§ 265d odst. 1 písm. b) tr. řádu], učinil tak prostřednictvím své obhájkyně (§ 265d odst. 2 tr. řádu), včas a na správném místě (§ 265e tr. řádu), jeho dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je dovolání obecně přípustné [§ 265a odst. 2 písm. h) tr. řádu], a podané dovolání obsahuje stanovené náležitosti (§ 265f odst. 1 tr. řádu). Pokud jde o dovolací důvod, obviněný opírá jeho existenci o ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Protože dovolací námitky obviněného D. H. odpovídají uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, Nejvyšší soud v rozsahu uvedeném v ustanoveních § 265i odst. 3 a 4 tr. řádu přezkoumal zákonnost a odůvodněnost napadeného usnesení Krajského soudu v Brně, jakož i řízení, které mu předcházelo. Po přezkoumání dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání obviněného je důvodné. K výkladu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, který uplatnil obviněný ve svém dovolání, Nejvyšší soud připomíná, že je naplněn tehdy, jestliže skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nevykazuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku může spočívat i v okolnosti, že rozhodná skutková zjištění neposkytují dostatečný podklad k záv