5 Tdo 391/2024 — Nejvyšší soud

5 Tdo 391/2024 citace  Právní věta:Soud rozhodující o dalších dílčích útocích pokračujícího trestného činu spáchaného pachatelem, který již byl dřívějším rozsudkem pro některé dílčí útoky shledán vinným a odsouzen, za situace, kdy v mezidobí došlo (např. v důsledku zvýšení hranice výše škod podle § 138 odst. 1 tr. zákoníku) ke zmírnění trestní represe, a proto by podle pozdější právní úpravy bylo namístě pokračující trestný čin posoudit mírněji než v dřívějším odsuzujícím rozsudku (podle mírněji trestné kvalifikované skutkové podstaty téhož trestného činu nebo jen podle jeho základní skutkové podstaty), zváží zastavení trestního stíhání pachatele pro neúčelnost za užití § 172 odst. 2 písm. a) tr. ř. Pokud soud v takovém případě rozhodne postupem podle § 45 odst. 1 tr. zákoníku o celém pokračujícím trestném činu a o společném trestu odnětí svobody tak, že tento trest není mírnější než trest uložený dřívějším rozsudkem (§ 45 odst. 1 věta první in fine tr. zákoníku) a současně je tento trest odnětí svobody i v rámci trestní sazby podle pozdější právní úpravy (protože trestní sazby podle dřívější i pozdější právní úpravy se překrývají), nejde o trest nespravedlivý jen proto, že je podle pozdější právní úpravy vyměřen při horní hranici trestní sazby, ačkoli podle dřívější trestní sazby byl ukládán při dolní hranici trestní sazby. Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. i) tr.ř. Datum rozhodnutí:22. 5. 2024 Spisová značka:5 Tdo 391/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:5.TDO.391.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Společný trest za pokračování v trestném činu Dotčené předpisy:§ 45 odst. 1 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:A Zveřejněno na webu:4. 9. 2024 Publikováno ve sbírce pod číslem:6 / 2025 Anotace:rozsudkem příslušného krajského soudu coby nalézacího byl obviněný V. T. uznán vinným zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku. Tímto rozsudkem mu byl uložen podle § 240 odst. 2 tr. zákoníku za užití § 45 odst. 1 a § 43 odst. 2 tr. zákoníku společný a souhrnný trest odnětí svobody, rovněž tak i trest zákazu činnosti. Svým rozsudkem soud prvního stupně zároveň zrušil jednak podle § 45 odst. 1 tr. zákoníku výrok o vině a trestu, jakož i dalších výroky, které měly svůj podklad ve výroku o vině, obsažené v rozsudku příslušného krajského soudu (přičemž výrok o vině převzal z uvedeného rozsudku), jednak podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku výroky o trestu z trestního příkazu příslušného okresního soudu a z rozsudku dalšího příslušného okresního soudu, ve znění rozsudku příslušného krajského soudu, jakož i všechna další rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Obviněný byl v nyní projednávané věci vedené u soudu prvního stupně stíhán spolu s obviněnou právnickou osobou E. D. pro část (dílčí útoky) rozsáhlejší pokračující trestné činnosti, jejíž jiné dílčí útoky byly předtím projednány ve věci vedené u téhož soudu (rozhodnuto o nich bylo shora označeným rozsudkem). V nyní projednávané věci navíc byl obviněný původně stíhán a odsouzen jako uprchlý, k jeho návrhu však byl usnesením soudu prvního stupně zrušen jeho původní rozsudek, a proto došlo k novému projednání této věci. Obviněný pak v nařízeném hlavním líčení po zrušení původního rozsudku vydaného v řízení proti uprchlému učinil ohledně projednávaných skutků (dílčích útoků) prohlášení viny podle § 206c tr. ř., a to v rozsahu obžaloby přednesené státním zástupcem, který změnil právní kvalifikaci skutku s ohledem na změnu právní úpravy. Soud prvního stupně toto prohlášení viny přijal. Dokazování se tak týkalo jen výroku o trestu. Proti rozsudku krajského soudu jako soudu prvního stupně, a to proti jeho výroku o trestu, podal obviněný odvolání, které podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl příslušný vrchní soud. Proti tomuto usnesení vrchního soudu podal obviněný V. T. prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. Nejvyšší soud se ve svém rozhodnutí zabýval několika poměrně složitými otázkami. Předně tou, zda soud rozhodující o dalších dílčích útocích pokračujícího trestného činu spáchaného pachatelem, který již byl dřívějším rozsudkem pro některé dílčí útoky shledán vinným a odsouzen, za situace, kdy v mezidobí došlo (např. v důsledku zvýšení hranice výše škod podle § 138 odst. 1 tr. zákoníku) ke zmírnění trestní represe, a proto by podle pozdější právní úpravy bylo namístě pokračující trestný čin posoudit mírněji než v dřívějším odsuzujícím rozsudku (podle mírněji trestné kvalifikované skutkové podstaty téhož trestného činu nebo jen podle jeho základní skutkové podstaty), má zvážit zastavení trestního stíhání pachatele pro neúčelnost za užití § 172 odst. 2 písm. a) tr. ř. Na ni odpověděl kladně, tj., že úvaha soudu o takovém zastavení trestního stíhání je namístě. Dále se ptal, pokud soud v takovém případě rozhodne postupem podle § 45 odst. 1 tr. zákoníku o celém pokračujícím trestném činu a o společném trestu odnětí svobody tak, že tento trest uloží jako nikoli mírnější než byl trest uložený dřívějším rozsudkem (§ 45 odst. 1 věta první in fine tr. zákoníku) a současně se tento trest odnětí svobody nachází i v rámci trestní sazby podle pozdější právní úpravy (protože trestní sazby podle dřívější i pozdější právní úpravy se překrývají), zda nejde o trest nespravedlivý jen proto, že je podle pozdější právní úpravy vyměřen při horní hranici trestní sazby, ačkoli podle dřívější trestní sazby byl ukládán při dolní hranici trestní sazby. V tomto případě dovolací soud uzavřel, že se o trest nespravedlivý nejedná. Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 391/2024-2259 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. 5. 2024 o dovolání, které podal obviněný Vasyl Tofeliuk, trvale bytem nábřeží T. G. Masaryka 543, Rakovník II, nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Oráčov, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 1. 2024, sp. zn. 5 To 77/2023, jenž rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 2 T 65/2016, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného Vasyla Tofeliuka odmítá. Odůvodnění: I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 20. 10. 2023, sp. zn. 2 T 65/2016, byl obviněný Vasyl Tofeliuk uznán vinným zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, 2 písm. c) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zákoník“). Tímto rozsudkem mu byl uložen podle § 240 odst. 2 tr. zákoníku za užití § 45 odst. 1 a § 43 odst. 2 tr. zákoníku společný a souhrnný trest odnětí svobody v trvání 6 let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl uložen rovněž trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu v obchodních společnostech a družstvech v trvání 6 let a trest zákazu řízení všech motorových vozidel v trvání 3 let. Tímto rozsudkem soud prvního stupně zároveň zrušil jednak podle § 45 odst. 1 tr. zákoníku výrok o vině a trestu, jakož i dalších výroky, které měly svůj podklad ve výroku o vině, obsažené v rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2016, sp. zn. 7 T 63/2015 (přičemž výrok o vině převzal z uvedeného rozsudku), jednak podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku výroky o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Rakovníku ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 2 T 3/2015, a z rozsudku Okresního soudu v Rakovníku ze dne 3. 7. 2015, sp. zn. 2 T 76/2015, ve znění rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 2. 9. 2015, sp. zn. 12 To 389/2015, jakož i všechna další rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. 2. Obviněný byl v nyní projednávané věci vedené u soudu prvního stupně pod sp. zn. 2 T 65/2016 stíhán spolu s obviněnou právnickou osobou Euro Družba, s. r. o., se sídlem Kuštova 313, Rakovník II, IČ: 27108201 (dále jen „Euro Družba“), pro část (dílčí útoky) rozsáhlejší pokračující trestné činnosti, jejíž jiné dílčí útoky byly předtím projednány ve věci vedené u téhož soudu pod sp. zn. 7 T 63/2015 (rozhodnuto o nich bylo shora označeným rozsudkem). V nyní projednávané věci navíc byl obviněný původně stíhán a odsouzen jako uprchlý, k jeho návrhu však byl usnesením soudu prvního stupně ze dne 31. 8. 2023 podle § 306a odst. 2 tr. ř. zrušen jeho původní rozsudek z 24. 1. 2018, sp. zn. 2 T 65/2017, který nabyl právní moci dne 13. 7. 2018 ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze, sp. z