5 Tdo 4/2024 — Nejvyšší soud

5 Tdo 4/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. d) tr.ř. § 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. m) tr.ř. Datum rozhodnutí:17. 1. 2024 Spisová značka:5 Tdo 4/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:5.TDO.4.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Dotčené předpisy:§ 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:21. 3. 2024 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí III.ÚS 1138/24 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 4/2024-1682 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. 1. 2024 o dovolání, které podal obviněný R. M. proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 6. 9. 2023, sp. zn. 14 To 159/2023, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. 2 T 45/2022, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného R. M. odmítá.   Odůvodnění: I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Obviněný R. M. byl rozsudkem Okresního soudu ve Svitavách ze dne 3. 3. 2023, sp. zn. 2 T 45/2022, uznán vinným pod body 1), 2) přečinem kuplířství podle § 189 odst. 1 alinea 1 a 2 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zákoník“) a pod body 3), 4) rovněž přečinem kuplířství podle § 189 odst. 1 alinea 1 a 2 tr. zákoníku. Za to byl obviněnému podle § 189 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání 1 roku, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu 2 let. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému rovněž uložen trest propadnutí věci, jak je specifikován v rozsudku soudu prvního stupně. 2. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný R. M. odvolání, které Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích podle § 256 tr. ř. zamítl. 3. Prvního skutku pod body 1) a 2) se obviněný ve stručnosti dopustil tím, že v období od 9. 12. 2018 do 30. 10. 2019, poté co si od AAAAA (pseudonym) a V. Š. vyžádal zaslání jejich fotografií, na kterých byly ve spodním prádle nebo nahé, jim za účelem dosažení zisku nabízel zprostředkování klientů, kterým by poskytovaly sexuální služby za úplatu, za což v případě akceptace nabídky mu tyto následně zasílaly dohodnutou provizi z odměny za poskytnuté sexuální služby. V případě AAAAA se jednalo o období od 20. 5. 2019 do 30. 10. 2019 a výše provize činila 30 % z odměny od nejméně 5 klientů, kterou v té době ještě nezletilá posílala obviněnému způsobem konkretizovaným ve výroku rozsudku soudu prvního stupně. Celková výše obviněnému zaslané částky činila 13 703 Kč. V případě V. Š. se jednalo o období od 9. 12. 2018 do 21. 6. 2019, výše provize činila 15-30 % z odměny od nejméně 10 klientů, kterou zasílala obviněnému způsobem konkretizovaným v rozsudku soudu prvního stupně. Celková výše zaslané částky činila 32 700 Kč. Druhého skutku popsaného pod body 3) a 4) se obviněný dopustil v období od dubna 2021 do července 2021 v zásadě obdobným jednáním, když po získání obdobných fotografií od Š. V. a S. K. jim rovněž nabízel zprostředkování klientů, jimž by za úplatu poskytovaly sexuální služby. V případě Š. V. k tomuto jednání došlo v červnu 2021, výše odměny obviněného měla činit 20-30 %, došlo ke zprostředkování jednoho klienta a provize obviněného činila 1 500 Kč, částka byla zaslána z účtu Š. V. na účet matky obviněného. V případě S. K. šlo o období od dubna 2021 do července 2021, dohodnutá provize obviněného činila 20-30 % z částky odměny za sexuální služby, obviněný jí zprostředkoval dva klienty a provize obviněného činila celkem 4 100 Kč, kterou mu S. K. zaslala ze svého účtu na účet jeho matky.   II. Dovolání obviněného 4. Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný R. M. dovolání, které opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. d), g) a m) tr. ř. 5. Podle obviněného došlo k nesprávnému provedení výslechů svědkyň, od nichž měl získávat odměnu za zprostředkování sexuálních služeb, přitom tyto výpovědi byly stěžejními důkazy, neboť pouze ony měly prokazovat, že obviněný pro ně sjednával schůzky, na nichž mělo docházet k prostituci. Z ostatních provedených důkazů vyplývalo pouze to, že obviněný s dívkami domlouval schůzky a následně od nich obdržel různé finanční částky. Z těchto dalších důkazů však nevyplývalo, co bylo obsahem těchto schůzek. Obviněný v této souvislosti poukázal na svoji obhajobu, že dívkám domlouval pouze fotografování. Tato jeho obhajoba nebyla žádným důkazem vyvrácena. 6. Obviněný namítl, že soudy nižších stupňů nesprávně aplikovaly ustanovení § 209 odst. 1 tr. ř., podle něhož soud má učinit jakékoliv opatření vhodné k zajištění bezpečnosti nebo utajení totožnosti svědka, případně vykázat obviněného po dobu výslechu svědka z jednací síně a následně jej seznámit s obsahem výpovědi svědka a umožnit mu klást otázky prostřednictvím předsedy senátu. Toto ustanovení je podle něj nutné vykládat tak, že vykázání je nejzazším řešením. Dané ustanovení nelze vykládat tak, že má soud na výběr, které vhodné opatření učiní a může zvolit cokoliv, případně i vykázat obviněného na dobu nezbytně nutnou z jednací síně. Pakliže měl soud prvního stupně obavu, že svědkyně v přítomnosti obviněného nevypoví pravdu a pokud soud chtěl vést výslech svědkyň pro ně co nejšetrnějším způsobem, měl jejich výslech vést za současného vykázání obviněného, následně jej s obsahem výpovědi svědkyň seznámit a umožnit mu klást svědkyním otázky prostřednictvím předsedy senátu. Obviněný s poukazem na ustanovení § 52a tr. ř. namítl, že výslech svědkyň nebyl proveden přenosem obrazu a zvuku, svědkyně byly podle něj v rozporu se zákonem vyslýchány pouze za přenosu zvuku. Podle dovolatele ustanovení § 209 odst. 1 tr. ř. soudu neumožňuje volit způsob, jakým bude výslech svědka proveden, a pokud dospěje k závěru, že v soudní síni nemůže být přítomen obviněný současně se svědkem, měl jej po dobu výslechu svědkyň vykázat z jednací síně. 7. Na výše uvedeném závěru podle obviněného nic nemění ani ustanovení § 52 a § 52a tr. ř., neboť ani s odkazem na tato ustanovení není možné porušovat procesní předpisy. Stejné procesní úkony lze provádět šetrněji, avšak stále v souladu se zákonem. Postupem soudu nebyla respektována zásada bezprostřednosti a na ni navazující zásada volného hodnocení důkazů, jelikož soud nemohl hodnotit věrohodnost sdělení svědkyň, když neměl možnost sledovat jejich mimoslovní projevy. Přitom hodnocení věrohodnosti svědků je zásadním úkolem soudu provádějícího důkaz. Zákon hovoří o „přenosu obrazu a zvuku“ a v ustanovení § 209 tr. ř. uvádí jako jedno z opatření vykázání obviněného, tedy umožňuje citelné oslabení práv obviněného výměnou za možnost osobního kontaktu soudu se svědkem. 8. Podle názoru obviněného však ani nebyly splněny zákonné podmínky pro aplikaci ustanovení § 209 odst. 1 tr. ř. a provedení výslechu svědkyň v jeho nepřítomnosti. Podle soudního spisu požádala o výslech v jeho nepřítomnosti pouze svědkyně AAAAA, a to z důvodu obav z obviněného, avšak nesdělila, v čem by měly tyto obavy spočívat. I z jejího výslechu vyplynulo, že se k ní nikdy nechoval agresivně, ani jí nevyhrožoval. Ke zvukovému záznamu výslechu dalších svědkyň soud pouze stručně uvedl, že o výslech v jeho nepřítomnosti požádaly a soud jim vyhověl. Žádné důvody svých obav vypovídat v přítomnosti obviněného neuvedly. Soud prvního stupně následně ve snaze zhojit svůj nezákonný postup sám dohledával skutečnosti, které by měly k takovým obavám vést. Přitom pokud soud dostatečně nezdůvodní postup podle § 209 odst. 1 tr. ř., jeví se nepřezkoumatelný. 9. Obviněný tak má za to, že tímto postupem soudu prvního stupně byla porušena pravidla o jeho přítomnosti v hlavním líčení (a contrario) a rozhodná skutková zjištění určující pro naplnění znaku trestného činu jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech, neboť výslechy svědkyň nebyly provedeny v souladu s právními předpisy a nebýt těchto výpovědí, vina obviněného by nebyla prokázána bez důvodných pochybností. 10. Závěrem svého dovolání obviněný R. M. navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil napadené usnesení odvolacího soudu i jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně, stejně jako všechna rozhodnutí na ně obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal soudu prvního stupně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. III. Vyjádření k dovolání 11. K dovolání obviněného se vyjádřil nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státního