5 Tdo 415/2022 — Nejvyšší soud

5 Tdo 415/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:25. 5. 2022 Spisová značka:5 Tdo 415/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:5.TDO.415.2022.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Porušení povinnosti v insolvenčním řízení Zpronevěra Dotčené předpisy:§ 206 odst. 1, 3 tr. zákoníku § 225 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:15. 8. 2022 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí III.ÚS 2277/22 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 415/2022-326 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. 5. 2022 o dovolání, které podal obviněný J. H., nar. XY, trvale bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. 1. 2022, sp. zn. 4 To 260/2021, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 8 T 26/2021, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. H. odmítá. Odůvodnění: I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 5. 11. 2021, sp. zn. 8 T 26/2021, byl obviněný J. H. pod bodem 1. uznán vinným přečinem zpronevěry podle § 206 odst. 1, 3 tr. zákoníku a pod bodem 2. přečinem porušení povinnosti v insolvenčním řízení podle § 225 tr. zákoníku. Podle § 206 odst. 3 a § 43 odst. 1 tr. zákoníku soud obviněnému uložil úhrnný trest odnětí svobody v trvání 12 měsíců, jehož výkon podmíněně odložil podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku na zkušební dobu v trvání 30 měsíců. Podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku byl dále obviněnému uložen peněžitý trest ve výši 150 denních sazeb po 500 Kč, tedy celkem ve výši 75 000 Kč. 2. Proti uvedenému rozsudku podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Brně usnesením ze dne 25. 1. 2022, sp. zn. 4 To 260/2021 zamítl podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné. 3. Skutek pod bodem 1. výroku o vině spočíval ve stručnosti v tom, že obviněný dne 9. 7. 2013 v postavení jednatele obchodní společnosti H., se sídlem XY, IČ: XY (dále též jen „H.“), převzal a následně využíval osobní motorové vozidlo Mazda 6, RZ XY, VIN: XY, které bylo ve vlastnictví H., přičemž poté co byl ke dni 24. 5. 2017 odvolán z funkce jednatele, vozidlo nevrátil a až do dne 27. 2. 2021 je neoprávněně užíval jako vlastní, čímž způsobil obchodní společnosti H. škodu ve výši 348 200 Kč. Skutek pod bodem 2. výroku o vině obviněný spáchal ve stručnosti tím, že po podání insolvenčního návrhu na dlužníka H., po zjištění úpadku této obchodní společnosti a prohlášení konkursu na její majetek, obviněný na výzvu Krajského soudu v Brně ze dne 16. 4. 2018, č. j. KSBR 45 INS 11203/2017-B-56, k předložení seznamu majetku dlužníka včetně pohledávek neoznámil výše uvedené osobní motorové vozidlo Mazda 6, k čemuž byl povinen podle § 210 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobu jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „insolvenční zákon“), a při jednání v této insolvenční věci konaném u Krajského soudu v Brně dne 22. 1. 2019 insolvenčnímu správci Mgr. Ing. Petru Konečnému v rozporu se svou povinností podle § 213 insolvenčního zákona a skutečným stavem nesdělil, že má v držení uvedené vozidlo, a naopak prohlásil, že mu není znám žádný movitý majetek dlužníka, čímž ztížil výkon funkce insolvenčního správce při zjišťování majetkové podstaty a v konečném důsledku ohrozil majetková práva věřitelů dlužníka. II. Dovolání obviněného a vyjádření státní zástupkyně 4. Proti uvedenému usnesení Krajského soudu v Brně ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Brně podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, které směřoval proti všem výrokům obou napadených rozhodnutí. Obviněný uplatnil dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. 5. K přečinu zpronevěry obviněný zpochybnil naplnění objektivní stránky jeho skutkové podstaty s tím, že předmětné vozidlo nabyl kupní smlouvou, jeho cena byla uhrazena vzájemným zápočtem, neboť on sám jako fyzická osoba měl rovněž pohledávky vůči H. Podle obviněného tak vozidlo pro něho nemohlo představovat cizí věc, kterou by si jako pachatel přečinu zpronevěry musel přisvojit. Jak uzavření kupní smlouvy, tak vzájemné započtení pohledávek bylo učiněno ústní formou, což neodporuje zákonu. V této souvislosti obviněný polemizoval rovněž se závěrem odvolacího soudu o nemožnosti realizace přepisu vozidla u příslušného správního orgánu z důvodu neexistence prokazatelného nabývacího titulu, neboť k tomuto úkonu postačí doložit souhlasné prohlášení obou zúčastněných stran. Není navíc povinností obviněného předkládat důkazy o své nevině. Podle obviněného tím, že vozidlo bylo jeho vlastnictvím, nemohla být naplněna nejen objektivní, ale též subjektivní stránka přečinu zpronevěry. Závěrem této části dovolání obviněný vyjmenoval všechny tři alternativy naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. včetně vylučovací spojky „nebo“ a není tak zřejmé, zda se domáhá naplnění všech či jen některé z nich. Na základě shodného argumentu, tedy, že se považoval za vlastníka vozidla, obviněný zpochybnil též naplnění subjektivní stránky přečinu porušení povinnosti v insolvenčním řízení. Považoval za logicky vyloučené, aby za této situace vozidlo oznamoval jako součást majetku dlužníka H. 6. Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil jak napadené usnesení Krajského soudu v Brně, tak i odsuzující rozsudek Městského soudu v Brně, a aby přikázal městskému soudu věc znovu projednat a rozhodnout. 7. K dovolání obviněného se vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství, která odmítla, že by dotčené motorové vozidlo nepředstavovalo pro obviněného cizí věc. Soudům obou stupňů nelze ničeho vytýkat, pokud nepřisvědčily obhajobě obviněného o nabytí vozidla do jeho vlastnictví na základě kupní smlouvy, pokud existence tohoto právního jednání nevyplynula z žádného důkazu a nenasvědčují mu ani další okolnosti, například splnění povinnosti přepisu vozidla u příslušného správního orgánu, či sjednání povinného ručení na osobu obviněného. Stejně tak nelze akceptovat obhajobu obviněného ohledně vzájemného započtení kupní ceny a pohledávek obviněného vůči H., neboť tento úkon nelze prokázat na základě obviněným předloženého seznamu přijatých a vydaných finančních prostředků nebo z výpisu z účtu této obchodní společnosti. Jestliže se soudy ve svých závěrech přiklonily ke skutkovému zjištění, že vozidlo mělo ve vztahu k obviněnému povahu věci cizí, lze podle státní zástupkyně takový postoj plně akceptovat jak ve vztahu k přečinu zpronevěry, tak i k přečinu porušení povinnosti v insolvenčním řízení. 8. Závěrem svého vyjádření státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. III. Posouzení důvodnosti dovolání 9. Nejvyšší soud nejprve zjistil, že jsou splněny všechny formální podmínky pro konání dovolacího řízení a zabýval se otázkou povahy a opodstatněnosti uplatněných námitek ve vztahu k uplatněným dovolacím důvodům. 10. Nejvyšší soud považuje za potřebné v první řadě připomenout některé otázky související s povahou dovolacího řízení. Dovolání představuje mimořádný opravný prostředek, který směřuje proti již pravomocnému soudnímu rozhodnutí. Nelze je proto uplatnit v takové šíři, jako řádný opravný prostředek, nýbrž jen ze zákonem taxativně vyjmenovaných důvodů. Konkrétní námitky dovolatele přitom vždy musí obsahově odpovídat jejich zákonnému vymezení, nestačí pouhé označení určitého důvodu dovolání, aniž by mu bylo možné podřadit vytýkaná pochybení. Teprve poté, co Nejvyšší soud posoudí předložené dovolací námitky jako odpovídající označenému dovolacímu důvodu, zkoumá, zda jim lze přiznat oprávněnost. 11. Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Přestože byl předmětný dovolací důvod doplněn do § 265b odst. 1 tr. ř. s účinností od 1. 1. 2022, nutno poznamenat, že byl v podstatě formulován na základě ustálené rozhodovací praxe Ústavního soudu, který v okruhu tří vymezených skupin vad ve vztahu k dokazování i doposud výjimečně zasahoval do pravomocných rozhodnutí soudů, pokud tak neučinil Nejvyšší soud v dovolacím řízení za podmínky, že soudy nerespektovaly důsledné dodržování práva obviněných na spravedlivý proces (blíže např. usnesení Ústavního