5 Tdo 492/2015 — Nejvyšší soud

5 Tdo 492/2015 citace  Název judikátu:Zavinění Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:20. 5. 2015 Spisová značka:5 Tdo 492/2015 ECLI:ECLI:CZ:NS:2015:5.TDO.492.2015.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Porušování povinnosti při správě cizího majetku úmyslné Zneužívání pravomoci veřejného činitele Zpronevěra Dotčené předpisy:§ 158 odst. 1 písm. a) tr. zák. § 158 odst. 2 písm. c) tr. zák. § 255 odst. 1,3 tr. zák. § 248 odst. 1,2 tr. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:18. 11. 2015 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 23.11.2015II.ÚS 3454/15JUDr. Jiří Zemánekodmítnuto19.1.2016 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 492/2015-40 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. 5. 2015 o dovolání, které podala obviněná Ing. Bc. M. V. , DiS., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18. 12. 2014, sp. zn. 7 To 475/2014, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 1 T 35/2012, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Obviněná Ing. Bc. M. V., DiS., byla rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 23. 9. 2014, sp. zn. 1 T 35/2012, uznána vinnou trestnými činy porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 odst. 1, odst. 3 zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, ve znění účinném do 31. 12. 2009 (dále jen ve zkratce „tr. zák.“), zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. c) tr. zák. a zpronevěry podle § 248 odst. 1, 2 tr. zák., kterých se dopustila skutky podrobně popsanými pod body 1. a 2. ve výroku o vině v citovaném rozsudku. Za tyto trestné činy a za sbíhající se trestné činy úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1, odst. 4 písm. b) tr. zák., padělání a pozměňování veřejné listiny podle § 176 odst. 1 tr. zák., dále dva přečiny zpronevěry podle § 206 odst. 1, 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále ve zkratce „tr. zákoník“), a přečin zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jejichž spácháním byla uznána vinnou rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 16. 5. 2013, sp. zn. 1 T 35/2012, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 19. 9. 2013, sp. zn. 7 To 274/2013, byla obviněná odsouzena podle § 158 odst. 2 tr. zák. za použití § 35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 5 let, pro jehož výkon byla zařazena podle § 39a odst. 2 písm. b) tr. zák. do věznice s dozorem. Podle § 49 odst. 1 a § 50 odst. 1 tr. zák. jí byl uložen i trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce starosty a člena rady územního samosprávného celku na dobu 5 let. Zároveň byl podle § 35 odst. 2 tr. zák. zrušen výrok o trestu v rozsudku Okresního soudu v Hodoníně ze dne 16. 5. 2013, sp. zn. 1 T 35/2012, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 19. 9. 2013, sp. zn. 7 To 274/2013, jakož i všechna další rozhodnutí obsahově navazující na zrušený výrok, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Postupem podle § 228 odst. 1 a § 229 odst. 2 tr. řádu bylo rozhodnuto též o povinnosti obviněné k náhradě škody. O odvolání, které podala obviněná proti rozsudku Okresního soudu v Hodoníně ze dne 23. 9. 2014, sp. zn. 1 T 35/2012, rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 18. 12. 2014, sp. zn. 7 To 475/2014, tak, že ho podle § 256 tr. řádu zamítl jako nedůvodné. Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala obviněná Ing. Bc. M. V., DiS., prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opřela o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Obviněná především namítá porušení svého práva na spravedlivý proces podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, protože podle jejího názoru soudy nižších stupňů postupovaly v rozporu s pravidlem „in dubio pro reo“ a nevyslechly svědka JUDr. K. L., a tím porušily i právo obviněné na řádnou obhajobu. Dále obviněná namítla existenci tzv. extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními. Obviněná rovněž zpochybnila naplnění subjektivní stránky trestných činů uvedených pod bodem 1. ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně a namítla, že nemohla jednat v úmyslu způsobit škodu na cizím majetku. Pokud jde o skutek popsaný pod bodem 2. ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, podle přesvědčení obviněné bylo běžné půjčování peněz, neboť se tím dotovala činnost obce. Jak dále obviněná zdůraznila, na vzniku škody se podílely i další osoby a popírá, že by jednala úmyslně. Obviněná vznesla námitky i proti způsobu hodnocení platnosti rozhodčí doložky, která podle ní neobsahovala způsob určení rozhodce. Proto závěrem svého dovolání obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Brně a jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Hodoníně a aby přikázal věc soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. Současně obviněná podle § 265h odst. 3 tr. řádu požádala odklad výkonu trestu odnětí svobody. Nejvyšší státní zástupce se vyjádřil k dovolání obviněné Ing. Bc. M. V., DiS., prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jeho názoru obviněná sice formálně uplatnila dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, avšak její námitky jsou mimo jeho rámec. Za pouhé obecné námitky považuje státní zástupce i nesouhlas obviněné s posouzením subjektivní stránky spáchaných trestných činů. Pokud jde o výhrady obviněné k otázce platnosti rozhodčí doložky, státní zástupce pokládá za nepřiléhavý její odkaz na judikát Nejvyššího soudu a uvádí, že rozhodčí doložka naopak obsahovala způsob určení rozhodce. Podle státního zástupce uplatněný dovolací důvod nenaplňují ani námitky obviněné, jimiž zpochybnila výši způsobené škody. Závěrem svého vyjádření proto státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl dovolání obviněné, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než jaké jsou uvedeny v § 265b tr. řádu. Nejvyšší soud po zjištění, že byly splněny všechny formální a obsahové podmínky k podání dovolání, dospěl k následujícím závěrům. Pokud jde o dovolací důvod, obviněná Ing. Bc. M. V., DiS., opírá své dovolání o ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. K jeho výkladu Nejvyšší soud připomíná, že tento dovolací důvod je dán zejména tehdy, jestliže skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku může spočívat i v okolnosti, že rozhodná skutková zjištění neposkytují dostatečný podklad k závěru o tom, zda je stíhaný skutek vůbec trestným činem, popřípadě o jaký trestný čin se jedná. Podobně to platí o jiném nesprávném hmotně právním posouzení, které lze dovodit pouze za situace, pokud byla určitá skutková okolnost posouzena podle jiného ustanovení hmotného práva, než jaké na ni dopadalo. Obviněná Ing. Bc. M. V., DiS., však v rámci své argumentace obsažené v dovolání nesouhlasí s některými rozhodnými skutkovými zjištěními, která ve věci učinily soudy nižších stupňů, a s důkazy, na jejichž podkladě soudy dospěly k těmto skutkovým zjištěním. Přitom vznesla i námitky proti způsobu vedení rozhodčího řízení a jeho nákladům. Tím obviněná především zpochybňuje výsledky provedeného dokazování a shledává existenci hmotně právního dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu v chybném procesním postupu soudů nižších stupňů. K tomu ovšem Nejvyšší soud zdůrazňuje, že – jak vyplývá z ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu – důvodem dovolání nemůže být sama o sobě námitka vytýkající nesprávná (odlišná, neúplná) skutková zjištění, z nichž vycházely soudy nižších stupňů, ani vady při provádění a hodnocení důkazů, neboť takový důvod zde není zahrnut. Formulace uplatněného dovolacího důvodu totiž předpokládá nesprávný výklad a použití hmotného práva, ať již jde o hmotně právní posouzení skutku nebo o hmotně právní posouzení jiné skutkové okolnosti. Provádění důkazů a vyvozování skutkových závěrů z důkazů však neupravuje hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního, zejména pak ustanovení § 2 odst. 5, 6, § 89 a násl., § 207 a násl. a § 263 odst. 6, 7 tr. řádu. Proto při posuzování otázky, zda je oprávněné tvrzení dovolatelky o naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, je Nejvy