5 Tdo 501/2018 — Nejvyšší soud

5 Tdo 501/2018 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:16. 5. 2018 Spisová značka:5 Tdo 501/2018 ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:5.TDO.501.2018.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže Dotčené předpisy:§ 248 odst. 1 písm. h) tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:31. 7. 2018 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 501/2018-48 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. 5. 2018 o dovolání, které podal obviněný P. K., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. 11. 2017, sp. zn. 4 To 72/2017, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 45 T 10/2016, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného P. K. odmítá. Odůvodnění I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 7. 2017, sp. zn. 45 T 10/2016, byl obviněný P. K. uznán vinným přečinem porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže podle § 248 odst. 1 písm. h) tr. zákoníku, kterého se dopustil stručně uvedeno tím, že poté, co byl od 19. 3. 2012 do 26. 2. 2015 zaměstnán jako obchodní zástupce v obchodní společnosti TEKO TECHNOLOGY, s. r. o., IČ 25399527, kde pečoval o přidělené zákazníky v rámci pobočky Praha a okolí a měl přístup k seznamu přidělených zákazníků obsahujícímu také jejich adresy, telefonní čísla a cenové relace k odběru prodávaných produktů, tedy údaje, jež byly předmětem obchodního tajemství obchodní společnosti TEKO TECHNOLOGY, s. r. o., ve smyslu § 504 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, který nabyl účinnosti dne 1. 1. 2013 (dále jen „občanský zákoník“), a o nichž se podpisem pracovní smlouvy ze dne 19. 3. 2012 zavázal zachovávat mlčenlivost i po skončení pracovního poměru, a poté, co byla jeho pracovní činnost u obchodní společnosti TEKO TECHNOLOGY, s. r. o., ukončena ke dni 26. 2. 2015, následně dne 27. 2. 2015 a v dalších dnech až do 31. 12. 2015 kontaktoval elektronicky z emailové adresy zákazníky TEKO TECHNOLOGY, s. r. o., kterým oznámil ukončení svého působení v uvedené obchodní společnosti jako i to, že zůstává v tomto oboru činný a nabízel jim další vzájemnou spolupráci při prodeji tonerů, inkoustů a tiskových řešení, apeloval na obchodní spolupráci z minulých let, spokojenost, důvěru, vstřícnost a osobní přístup a jako první krok nabídl snížení cen, které zákazníkům umožní úsporu nákladů při zachování stejného komfortu, na který jsou zvyklí s tím, že v případě zájmu o spolupráci jej mohou kontaktovat na telefonním čísle nebo emailové adrese, tedy nabídl jim další vzájemnou spolupráci ve stejném oboru činnosti, jakou provozovala TEKO TECHNOLOGY, s. r. o., avšak již nově prostřednictvím obchodní firmy ANAPET.CZ svého syna L. K., IČ 03318214, Z. N., P., když takto v období od 27. 2. 2015 do 31. 12. 2015 zneužil interní informace o zákaznících a cenách obchodní společnosti TEKO TECHNOLOGY, s. r. o., neboť oslovil emailem nebo telefonicky celkem 162 zákazníků obchodní společnosti TEKO TECHNOLOGY, s. r. o., s cenově výhodnější nabídkou tonerů do tiskáren, inkoustů a tiskových řešení od dodavatele firmy ANAPET.CZ, přičemž od 76 takto oslovených zákazníků obchodní společnosti TEKO TECHNOLOGY, s. r. o., skutečně získal zakázky, za něž ANAPET.CZ vyfakturovala celkem 318 612,53 Kč, a obviněný toto vědomé zneužívání interních informací prováděl s úmyslem dosáhnout přechodu všech oslovených dosavadních zákazníků obchodní společnosti TEKO TECHNOLOGY, s. r. o., k firmě ANAPET.CZ a vědomě tak jednal v rozporu s ustanovením § 2976 odst. 2 písm. h) občanského zákoníku a získal tak pro firmu ANAPET.CZ neoprávněné výhody, jimiž podstatně zlepšil startovací pozici zvýhodněné firmy v oblasti prodeje tonerů, inkoustů a tiskových řešení. Za tuto trestnou činnost byl obviněnému P. K. podle § 248 odst. 1 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody v trvání deseti měsíců, jehož výkon soud podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v délce osmnácti měsíců. Podle § 229 odst. 1 tr. řádu byla poškozená obchodní společnost TEKO TECHNOLOGY, s. r. o., odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. 2. Odsuzující rozsudek Krajského soudu v Ostravě napadli odvoláním jak obviněný, tak poškozená obchodní společnost. Jejich řádné opravné prostředky Vrchní soud v Olomouci jako nedůvodné podle § 256 tr. řádu zamítl usnesením ze dne 21. 11. 2017, sp. zn. 4 To 72/2017. II. Dovolání obviněného 3. Proti uvedenému usnesení Vrchního soudu v Olomouci podal obviněný P. K. prostřednictvím svého obhájce JUDr. Richarda Pustějovského dovolání z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. 4. Dovolatel se neztotožnil s právním závěrem soudů obou stupňů, podle něhož jednáním popsaným v odsuzujícím výroku o vině rozsudku soudu I. stupně naplnil znaky skutkové podstaty přečinu podle § 248 odst. 1 písm. h) tr. zákoníku. Soudům zejména vytkl, že závěr o jeho vině dovodily z neplatného ustanovení čl. VI. pracovní smlouvy, kterou uzavřel s poškozenou TEKO TECHNOLOGY, s. r. o. Tuto část pracovní smlouvy obviněný považoval za neplatnou podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neboť neodpovídala dobrým mravům a zákonu, přesněji uvedeno obchodní společnost ve vztahu k dovolateli jako svému zaměstnanci vystupovala nekorektně a šikanozně, protože v podstatě po obviněném po skončení pracovního poměru požadovala „generální amnézii“. Chování zaměstnavatele odporující dobrým mravům se podle obviněného projevilo také v postupu jednatele TEKO TECHNOLOGY, s. r. o., R. N., který poskytl ceny poškozené obchodní společnosti jednak soudu prvního stupně a jednak svědkovi J. Č., aby je tento předal dál obviněnému, který již v té době nebyl zaměstnancem TEKO TECHNOLOGY, s. r. o. Z toho dovolatel usoudil, že poškozená obchodní společnost neposkytovala ochranu údajům o cenách ve vztahu k třetím osobám, což je jeden z pojmových znaků obchodního tajemství. Jednotlivé znaky obchodního tajemství musí být naplněny současně, v tomto případě tomu však tak nebylo, a proto byl obviněný přesvědčen, že údaje o zákaznících poškozené nebyly obchodním tajemstvím ve smyslu § 504 občanského zákoníku. K tomu připojil výhradu opomenutého důkazu, neboť za účelem prokázání skutečnosti, zda databáze klientů TEKO TECHNOLOGY, s. r. o., má určitou materiální nebo nemateriální hodnotu (další z pojmových znaků obchodního tajemství), navrhoval opatřit znalecký posudek, což soudy odmítly, ačkoli podle názoru dovolatele nejsou samy pro vyhodnocení této otázky dostatečně odborně způsobilé. 5. Protože smluvní ustanovení o povinnosti zachovávat mlčenlivost o informacích, které jsou předmětem obchodního tajemství TEKO TECHNOLOGY, s. r. o., považoval za absolutně neplatné, a také proto, že se jednalo o pracovní smlouvu sjednanou mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem, měl se vztah obviněného a poškozené řídit zákonem č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákoník práce“), který je „lex specialis ve vztahu k úpravě závazkových vztahů podle občanského zákoníku“. Tento speciální právní předpis umožňoval zaměstnavateli využít k ochraně citlivých informací tzv. konkurenční doložku, kterou by se dovolatel coby bývalý zaměstnanec zavázal po určitou dobu po skončení pracovního poměru nevykonávat konkurenční činnost a naopak zaměstnavatel by mu musel poskytnout přiměřené vyrovnání, avšak tohoto právního institutu poškozený zaměstnavatel nevyužil. 6. Zásadně tedy obviněný nesouhlasil s tím, že by ohledně databáze zákazníků TEKO TECHNOLOGY, s. r. o., byly naplněny pojmové znaky obchodního tajemství, dále namítal nesprávnou aplikaci ustanovení občanského zákoníku, když vztahy mezi ním a zaměstnavatelem měly být soudy posuzovány podle zákoníku práce. Pokud soudy nevyhověly jeho důkazním návrhům, spatřoval v tom porušení práva na spravedlivý proces a práva na soudní a jinou právní ochranu podle čl. 6 odst. 1, 3 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních lidských práva a svobod. Závěrem obviněný ještě vytkl soudům, že při hodnocení naplnění znaku „ve větším rozsahu“ vycházely ze znaleckého posudku znalce Mgr. Ing. Michala Krče, který je založený na předpokladu, jenž nebyl v trestním řízení vůbec zjišťován. 7. Závěrem svého dovolání obviněný P. K. navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci i jemu předcházející rozsudek Krajského soudu v Ostravě a aby ho podle § 226 písm. b) tr. řádu zprostil obžaloby. 8. Dovolání obviněného P. K. bylo zasláno nejvyššímu státnímu zástupci, který se k němu do doby rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku nevyjádř