5 Tdo 573/2018 — Nejvyšší soud

5 Tdo 573/2018 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:25. 7. 2018 Spisová značka:5 Tdo 573/2018 ECLI:ECLI:CZ:NS:2018:5.TDO.573.2018.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Porušování závazných pravidel hospodářského styku Zneužívání pravomoci veřejného činitele Dotčené předpisy:§ 127 odst. 1 tr. zák. § 158 odst. 1 písm. a) tr. zák. § 9 odst. 2 tr. zák. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:22. 10. 2018 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 573/2018-53 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. 7. 2018 o dovolání, které podal obviněný P. N., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 9. 2017, sp. zn. 7 To 40/2017, jenž rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 20 T 13/2016, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného P. N. odmítá. Odůvodnění I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. 3. 2017, sp. zn. 20 T 13/2016, byl obviněný P. N. uznán vinným trestnými činy porušování závazných pravidel hospodářského styku podle § 127 odst. 1 zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, účinného do 31. 12. 2009 (dále jen „tr. zákon“) a zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a) tr. zákona. Oba trestné činy spáchal ve spolupachatelství s dalšími spoluobviněnými podle § 9 odst. 2 tr. zákona a byl za ně odsouzen podle § 158 odst. 1 a § 35 odst. 1 tr. zákona k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šestnácti měsíců, jehož výkon soud podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zákona podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání dvou roků. Obviněnému byla též uložena povinnost podle § 59 odst. 2 tr. zákona, aby během zkušební doby nahradil podle svých sil způsobenou škodu. Současně krajský soud rozhodl o vině a trestech spoluobviněných J. F. a A. Č. V adhezním řízení byla všem obviněným podle § 228 odst. 1 tr. řádu uložena povinnost nahradit společně a nerozdílně poškozenému Městu Český Krumlov škodu ve výši 549 000 Kč a se zbytkem nároku na náhradu škody soud odkázal poškozeného na řízení ve věcech občanskoprávních podle § 229 odst. 2 tr. řádu. 2. Uvedených trestných činů se obviněný spolu se spoluobviněnými dopustil podle rozsudku soudu prvního stupně tím, že (zjednodušeně uvedeno) od dubna 2009 do května 2009 jako zaměstnanci Města Český Krumlov, přičemž dovolatel v postavení vedoucího odboru vnitřních věcí, vědomi si toho, že svým jednáním mohou způsobit městu škodu ve výši nejméně 500 000 Kč a zároveň obchodní společnosti TranSoft, a. s., IČ 15770281, se sídlem Vrbenská 2082, České Budějovice, umožní získat ve stejné výši neoprávněný prospěch, v souvislosti s podlimitní veřejnou zakázkou na obnovu infrastruktury namísto řádného zadávacího řízení podle § 21 a násl. zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o veřejných zakázkách“), zadali tuto zakázku bez průzkumu trhu a konání výběrového řízení přímo obchodní společnosti TranSoft, a. s., plnění ve smluvní hodnotě 4 347 000 Kč bez DPH účelově rozdělili na devět dílčích plnění (dvě smlouvy podepsal za město dovolatel), která pak vydávali za veřejné zakázky malého rozsahu, k nimž vytvořili fiktivní protokoly o zkrácených výběrových řízeních, čímž všichni obvinění porušili ustanovení § 38 odst. 1, 2 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, ve znění pozdějších předpisů, neboť majetek obce nevyužili účelně a hospodárně v souladu s jejími zájmy, jménem Města Český Krumlov zadali veřejnou zakázku v rozporu se zákonem o veřejných zakázkách, když zejména v rozporu s § 13 odst. 3 rozdělili předmět veřejné zakázky tak, aby došlo ke snížení její předpokládané hodnoty pod finanční limity stanovené v § 12, tedy podlimitní veřejnou zakázku s předpokládanou hodnotou 2 000 000 Kč bez DPH účelově rozdělili na devět dílčích veřejných zakázek malého rozsahu, u nichž předpokládaná hodnota nepřesáhla 600 000 Kč bez DPH, takto postupovali v úmyslu zadat veřejnou zakázku přímo předem zvolenému subjektu TranSoft, a. s., a poškozenému Městu Český Krumlov tak způsobili škodu ve výši nejméně 653 310 Kč a zároveň opatřili ve stejné výši neoprávněný majetkový prospěch obchodní společnosti TranSoft, a. s., neboť v případě konání řádného zadávacího řízení mohlo poškozené město stejné plnění získat za částku nejméně o 549 000 Kč bez DPH, tedy o 653 310 Kč včetně DPH levněji (všechny skutkové okolnosti byly ve výroku rozsudku soudu prvního stupně blíže popsány). 3. Proti shora uvedenému odsuzujícímu rozsudku podali odvolání jak všichni obvinění (P. N., J. F. a A. Č.), tak v jejich neprospěch též státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Českých Budějovicích, všichni pak v rozsahu výroku o vině i trestu. Z podnětu všech odvolání Vrchní soud v Praze ve veřejném zasedání rozsudkem ze dne 12. 9. 2017, sp. zn. 7 To 40/2017, částečně zrušil rozsudek krajského soudu podle § 258 odst. 1 písm. d), f), odst. 2 tr. řádu ve výroku o náhradě škody a ve výroku, jímž bylo obviněnému J. F. uloženo, aby v průběhu zkušební doby nahradil způsobenou škodu. Podle § 259 odst. 3 písm. b) tr. řádu vrchní soud znovu rozhodl tak, že podle § 228 odst. 1 tr. řádu uložil obviněným P. N. a A. Č. povinnost zaplatit poškozenému Městu Český Krumlov náhradu škody ve výši 137 250 Kč, resp. 192 150 Kč, a podle § 229 odst. 2 tr. řádu odkázal poškozené Město Český Krumlov se zbytkem jeho nároku na náhradu škody uplatněného vůči obviněným P. N. a A. Č. na řízení ve věcech občanskoprávních. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti rozsudku Vrchního soudu v Praze podal obviněný P. N. prostřednictvím svého obhájce JUDr. Pavla Marťána dovolání, kterým napadl výlučně výrok, jímž mu byla uložena povinnost k náhradě škody, a které opřel o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. 5. Dovolatel nejprve v úvodu svého mimořádného opravného prostředku připomněl, že v jeho věci bylo v adhezním řízení (stejně jako o vině a trestech obviněných) rozhodováno celkem třikrát. Nejprve bylo poškozené Město Český Krumlov odkázáno s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních, a to rozsudkem Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 14. 5. 2015, sp. zn. 10 T 126/2014. Tento rozsudek však byl v prvním odvolacím řízení zrušen z důvodu vadné věcné příslušnosti okresního soudu a další řízení konal v prvním stupni Krajský soud v Českých Budějovicích, jehož rozsudkem ze dne 16. 3. 2017, sp. zn. 20 T 13/2016 bylo mj. rozhodnuto o povinnosti obviněných společně a nerozdílně nahradit poškozenému škodu ve výši 549 000 Kč. Dovolatel již v tomto stadiu řízení uplatnil námitku promlčení nároku poškozeného na náhradu škody. Krajský soud v Českých Budějovicích se tedy zabýval subjektivní promlčecí lhůtou, která podle jeho názoru začala běžet okamžikem seznámení obviněného s výsledky vyšetření, tj. v červnu 2014. Dovolatel považuje tento názor za nesprávný, neboť poškozený svůj nárok uplatnil již v prosinci 2013 v rozsahu 1 115 110 Kč, další částku 90 000 Kč pak v květnu 2014, tj. předtím, než podle krajského soudu počala běžet subjektivní promlčecí doba. Určení počátku běhu promlčení soudem je podle dovolatele nesprávné a soud se měl zabývat tím, kdy poškozené město vědělo o skutečnostech rozhodných pro začátek běhu subjektivní promlčecí doby. Obviněný ke svému tvrzení poukázal na listinný důkazní prostředek „Právní rozbor a stanovisko dle objednávky č. 2/2011“ (dále jen „Právní rozbor“) založený na č. l. 398 a násl. tr. spisu, který poškozené Město Český Krumlov obdrželo dne 29. 3. 2011. Dovolatel byl přesvědčen, že již tento dokument obsahoval dostatečné informace o tom, kdo městu způsobil škodu a jaký je způsob zjištění její výše, a proto počátek subjektivní promlčecí lhůty bylo nutné spojit již s okamžikem seznámení se poškozeného s obsahem této listiny. Případné uplatnění nároku na náhradu škody poškozeným z prosince 2013 bylo tedy podle přesvědčení dovolatele opožděné a krajský soud tak pochybil při určení povinnosti obviněnému nahradit způsobenou škodu. V této souvislosti odkázal obviněný P. N. na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2016, sp. zn. 5 Tdo 506/2016, podle něhož jsou soudy povinny náležitě objasnit i ty okolnosti, které svědčí o existenci subjektivní promlčecí doby nároku na náhradu škody. 6. Vrchní soud se v následném odvolacím řízení vůbec nezabýval počátkem běhu subjektivní promlčecí lhůty vzneseného nároku. Svůj výrok, jímž uložil mj. obviněnému povinnost k náhradě škody, odůvodnil tak, že návrh poškozeného Města Český Krumlov ze dne 6. 12. 2013, v němž požadoval, aby soud uložil obviněným