5 Tdo 638/2007 — Nejvyšší soud

5 Tdo 638/2007 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:18. 7. 2007 Spisová značka:5 Tdo 638/2007 ECLI:ECLI:CZ:NS:2007:5.TDO.638.2007.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 638/2007 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. července 2007 o dovolání, které podal obviněný JUDr. K. J., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 12. 2006, sp. zn. 3 To 40/2006, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 4 T 11/2004, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného JUDr. K. J. o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Obviněný JUDr. K. J. byl rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. 2. 2006, sp. zn. 4 T 11/2004, uznán vinným trestným činem porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 odst. 1, 3 tr. zák. a odsouzen podle § 255 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody na 2 roky. Podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zák. mu byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 roky. Současně byl obviněnému uložen podle § 49 odst. 1 a § 50 odst. 1 tr. zák. trest zákazu činnosti spočívající v zákazu vykonávat činnost ve statutárních a kontrolních orgánech u všech forem obchodních společností ve smyslu obchodního a živnostenského zákona, a to na dobu 3 roky. Trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 odst. 1, 3 tr. zák. se obviněný JUDr. K. J. podle skutkových zjištění popsaných ve výroku citovaného rozsudku dopustil tím, že jako člen představenstva Ž. d. z. se sídlem ve D. K. n. L. v období od 24. 5. 1999 do 3. 8. 1999 spolupodepsal, a tím i uzavřel 16 smluv o postoupení pohledávek od obchodní společnosti F., s. r. o., zastoupené spoluobviněným M. K., za obchodní společností A. m. d., a. s., v celkové výši 36 300 000,- Kč, ovšem tyto pohledávky byly uhrazeny jen částečně do výše 25 347 000,- Kč a neuhrazena zůstala částka 8 160 071,- Kč, přičemž obviněný svým jednáním porušil ustanovení § 3 odst. 2 písm. d) zákona č. 87/1995 Sb., o spořitelních a úvěrních družstvech, v tehdy platném znění, neboť tato činnost, tj. postupování pohledávek, nebyla družstevním záložnám povolena, naopak taxativním výčtem povolených činností byla přímo zakázána, když takto odkoupené pohledávky nelze považovat za nabytý majetek, který slouží k výkonu činnosti družstevní záložny, a nebyl ani nabyt v souvislosti se zajištěním jiné pohledávky Ž. d. z., čímž obviněný způsobil Ž. d. z. škodu ve výši 8 160 071,- Kč. Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný JUDr. K. J. odvoláním, které Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 5. 12. 2006, sp. zn. 3 To 40/2006, podle § 256 tr. řádu zamítl. Proti citovanému usnesení Vrchního soudu v Praze podal obviněný JUDr. K. J. dne 26. 3. 2007 prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Obviněný spatřuje pochybení v právní kvalifikaci primárně v tom, že trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 tr. zák. může spáchat jen ten, kdo má podle zákona uloženou nebo smluvně převzatou povinnost opatrovat nebo spravovat cizí majetek, přičemž obviněný nebyl takovým speciálním subjektem, jelikož mu v době spáchání skutku nebyla zákonem výslovně uložena povinnost opatrovat nebo spravovat majetek poškozené Ž. d. z. a takovou povinnost ani nepřevzal smluvně. Jestliže soudy nižších stupňů dospěly k závěru, podle něhož tato povinnost vyplývala pro obviněného z ustanovení § 3 zákona č. 87/1995 Sb., o spořitelních a úvěrních družstvech, v tehdy platném znění, pak obviněný považuje jejich výklad zákona za extenzivní, který nahrazuje tehdy nedokonalou a nedostatečnou právní úpravu. Uvedené ustanovení ve znění účinném v době spáchaní posuzovaného činu totiž obsahovalo jen výčet činností, které smí družstevní záložny vykonávat. Povinnost postupovat při výkonu těchto činností obezřetně a s náležitou péčí byla do zmíněného zákona zakotvena až s účinností ode dne 1. 5. 2000 novelou provedenou zákonem č. 100/2000 Sb. Podle názoru obviněného z tehdy platného znění ustanovení § 6 zákona č. 87/1995 Sb., o spořitelních a úvěrních družstvech, nevyplývala pro představenstvo družstevní záložny a pro jeho členy žádná povinnost, kterou by bylo možné podřadit pod povinnost opatrovat nebo spravovat cizí majetek předpokládanou ustanovením § 255 tr. zák. Jak dále obviněný zdůrazňuje, tuto povinnost nelze dovozovat ani ze smyslu, poslání či předmětu činnosti družstevní záložny, přičemž podle obviněného soudy nižších stupňů zaměnily zákonnou povinnost opatrovat a spravovat cizí majetek za povinnost dodržovat zákon č. 87/1995 Sb., o spořitelních a úvěrních družstvech, v tehdy platném znění. V této souvislosti dovolatel poukázal na dvě rozhodnutí Nejvyššího soudu, a to na rozsudek ze dne 21. 4. 2004, sp. zn. 11 Tdo 869/2003, a na usnesení ze dne 13. 4. 2005, sp. zn. 3 Tdo 1397/2004, jež se zabývají touto problematikou. Další výtku obviněný JUDr. K. J. zaměřil proti závěru soudů nižších stupňů o naplnění subjektivní stránky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Podle jeho názoru z popisu skutku ve výroku odsuzujícího rozsudku ani z dalších skutkových zjištění není zřejmé, že v okamžiku podpisu smluv věděl o tom, že v budoucnu dojde pouze k částečnému uhrazení postoupených pohledávek a částka ve výši 8 160 071,- Kč zůstane nezaplacena, a pro ten případ s tím byl srozuměn. V návaznosti na námitku týkající se subjektivní stránky dovolatel připouští, že posuzovaný skutek by mohl být právně kvalifikován nanejvýš jako nedbalostní trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255a tr. zák. Obviněný s poukazem na ustanovení § 16 odst. 1 tr. zák. pokládá za chybný názor soudu prvního stupně, podle něhož neexistence tohoto trestného činu v době spáchání skutku vylučuje uvedenou právní kvalifikaci. Další právní námitka, kterou obviněný JUDr. K. J. vznesl, se týká údajně nesprávné aplikace ustanovení § 88 odst. 1 tr. zák. Podle názoru obviněného výše způsobené škody vzhledem k okolnostem případu nezvyšovala stupeň společenské nebezpečnosti jeho jednání natolik, aby bylo nutné k ní přihlédnout jako k okolnosti, která podmiňuje použití vyšší trestní sazby podle § 255 odst. 3 tr. zák. Obviněný JUDr. K. J. závěrem svého dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) zrušil napadené usnesení Vrchního soudu v Praze ve výroku, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání, a aby věc vrátil odvolacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí, popřípadě aby sám dovolací soud rozhodl rozsudkem tak, že podle § 226 písm. b) tr. řádu obviněného zprostí obžaloby pro skutek, kterým byl uznán vinným a jenž byl právně posouzen jako trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 odst. 1, 3 tr. zák. Nejvyšší státní zástupkyně se vyjádřila k dovolání obviněného JUDr. K. J. prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jeho názoru námitky obviněného odpovídají uplatněnému dovolacímu důvodu ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu a jsou důvodné. Státní zástupce se ztotožnil s názorem dovolatele, že v době spáchání skutku nebyla obviněnému jako členovi představenstva Ž. d. z. zákonem uložena povinnost vykonávat svoji činnost s odbornou péčí tak, aby nebyla ohrožena návratnost vkladů členů družstevních záložen, jejich bezpečnost a stabilita (tedy povinnost opatrovat nebo spravovat cizí majetek ve smyslu § 255 tr. zák.). Takto formulovaná povinnost byla do zákona č. 87/1995 Sb., o spořitelních a úvěrních družstvech (konkrétně do jeho ustanovení § 6 odst. 10), vtělena s účinností ode dne 1. 5. 2000 novelou provedenou zákonem č. 100/2000 Sb., tedy až po spáchání žalovaného skutku. Jelikož skutková zjištění podle státního zástupce nevypovídají o tom, že by obviněný JUDr. K. J. převzal povinnost opatrovat či spravovat cizí majetek alespoň smluvně, nelze jeho jednání právně posoudit jako trestný čin porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 odst. 1, 3 tr. zák. Státní zástupce souhlasí i s další námitkou uplatněnou dovolatelem, která zpochybňuje naplnění subjektivní stránky trestného činu. Podle názoru státního zástupce žádná konkrétní skutková zjištění neprokazují existenci úmyslného zavinění obviněného, ačkoli právě tato forma zavinění je nezbytnou součástí skutkové podstaty trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 tr. zák. Závěrem svého vyjádření státní zástupce uvádí, že s ohledem na možnou provázanost jednán