5 Tdo 656/2019 — Nejvyšší soud

5 Tdo 656/2019 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. l) tr.ř. Datum rozhodnutí:25. 9. 2019 Spisová značka:5 Tdo 656/2019 ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:5.TDO.656.2019.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Poškození věřitele Dotčené předpisy:§ 222 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:21. 12. 2019 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 656/2019-609 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. 9. 2019 o dovolání, které podal obviněný P. H., nar. XY v XY, XY proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. 11. 2018, sp. zn. 12 To 232/2018, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 2 T 59/2018, takto: Podle § 265k odst. 1 tr. řádu se zrušují usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. 11. 2018, sp. zn. 12 To 232/2018, a rozsudek Okresního soudu v Trutnově ze dne 28. 6. 2018, sp. zn. 2 T 59/2018. Podle § 265k odst. 2 tr. řádu se zrušují také další rozhodnutí obsahově navazující na zrušená rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. řádu se Okresnímu soudu v Trutnově přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odůvodnění I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Okresního soudu v Trutnově ze dne 28. 6. 2018, sp. zn. 2 T 59/2018, byl obviněný P. H. uznán vinným přečinem poškození věřitele podle § 222 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Za to mu byl podle § 222 odst. 1 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody v trvání 10 měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu 2 let. Dále soud rozhodl v adhezním řízení tak, že podle § 229 odst. 1 tr. řádu odkázal poškozené s jejich nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. 2. Podle skutkových zjištění obviněný spáchal uvedený přečin ve stručnosti tím, že v období od 14. května 2014 do 12. září 2016 v XY v úmyslu zatajit své příjmy a vyhnout se tak splácení finančních závazků svým věřitelům si nechával na bankovní účet vedený u Československé obchodní banky, a. s., pobočky v Trutnově, na jméno P. M. pod č. XY, s nímž však obviněný manipuloval výhradně sám, zasílat mzdu od svých zaměstnavatelů J., IČ: XY, v celkové částce 62 174 Kč, a P., IČ: XY, v celkové částce 50 579 Kč, dále pak finanční prostředky od H., IČ: XY, v celkové výši 349 676,15 Kč, vyplácené na základě obviněným fakturovaných služeb, které vykonával jako OSVČ, rovněž si na tento bankovní účet nechával vyplácet podporu v nezaměstnanosti od úřadu práce v celkové výši 33 020 Kč, částku 4 400 Kč od správy sociálního zabezpečení a ukládal na něm další převážně hotovostní vklady v celkové výši 46 244 Kč. V celkovém součtu se tedy jednalo o příjmy ve výši 546 093,15 Kč, které zatajil svým věřitelům a použil je pro vlastní potřebu při vědomí, že nemá jiný použitelný majetek, ze kterého by bylo možné uspokojit jejich pohledávky, čímž v období od připsání první příchozí platby na uvedený bankovní účet dne 14. 5. 2014 do vydání usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, č. j. KSHK 41 INS 10597/2016-B-7/celk. 5, o způsobu oddlužení obviněného splátkovým kalendářem v rámci insolvenčního řízení dne 12. 9. 2016 způsobil svým věřitelům škodu v celkové výši 244 217 Kč. 3. Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný P. H. odvoláním, o němž Krajský soud v Hradci Králové rozhodl usnesením ze dne 28. 11. 2018, sp. zn. 12 To 232/2018, tak, že je podle § 256 tr. řádu zamítl jako nedůvodné. II. Dovolání a vyjádření k němu a) Dovolání obviněného P. H. 4. Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný P. H. dovolání prostřednictvím své obhájkyně Mgr. Martiny Procházkové, přičemž uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu. 5. Obviněný uvedl, že v průběhu trestního řízení byl dotčen na svých základních právech, jež mu garantují čl. 2, čl. 8 odst. 2, čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1, 2, čl. 38 odst. 2 a čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, čl. 11 Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech a čl. 2 odst. 3 Ústavy. Má za to, že nebyl proveden jediný důkaz, který by prokazoval jeho úmysl zatajit příjmy a vyhnout se splácení finančních závazků, které měl vůči svým věřitelům. Pro prokázání trestné činnosti, resp. jeho viny chybějí dostatečné důkazy. Soudy nepostupovaly v souladu se zásadou in dubio pro reo a nectily zásadu volného hodnocení důkazů. Usnesení odvolacího soudu nese známky přepjatého formalismu (viz nález Ústavního soudu ze dne 4. 2. 1997, sp. zn. Pl. ÚS 21/96 a stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 21. 5. 1996, sp. zn. Pl. ÚS - st. - 1/96), jeho odůvodnění je podle obviněného „formulářového typu a prakticky bylo převzato (okopírováno) z rozhodnutí soudu prvního stupně, a to včetně zjevných omylů a nesprávností“. 6. Dále obviněný vyslovil pochybnosti o správnosti vymezení rozhodného období spáchání trestné činnosti, neboť je přesvědčen, že se jí mohl dopouštět nejdéle do dne zahájení insolvenčního řízení, tj. do 4. 5. 2016. V tomto termínu však některé z pohledávek uvedených věřitelů nebyly splatné. Ode dne zahájení insolvenčního řízení pak obviněný nebyl oprávněn hradit pohledávky svých věřitelů, pokud by tak činil, dopouštěl by se nepřípustného zvýhodňování věřitelů. 7. Obviněný v další části svého dovolání upozornil, že ani jeden ze soudů nerozlišoval pojmy „životní minimum“ a „nezabavitelná část příjmu“, vzájemně je zaměňovaly, v důsledku čehož byla výše škody, kterou měl obviněný svým jednáním věřitelům způsobit, vadně vypočtena. S poukazem na nález Ústavního soudu ze dne 20. 10. 2016, sp. zn. IV. ÚS 121/16, doplnil, že exekučně nelze postihnout tzv. nezabavitelnou část příjmu dlužníka nacházejícího se na bankovním účtu. Soudy rovněž nesprávně zohlednily náklady obviněného potřebné k další podnikatelské činnosti ve výši 60 %. Tato procentuální výše dostatečně nereflektuje skutečnou částku výdajů vynaloženou na podnikání. Evidentně je v tomto směru trestní řízení stiženo vadou v podobě tzv. opomenutých důkazů. 8. Za notorietu obviněný považuje, že dlužníci, na které jsou vedeny exekuce, si běžně nechávají vyplácet příjem na bankovní účty zřízené na jména třetích osob. Podle obviněného je „zcela proti zdravému rozumu, aby takové jednání bylo sankcionováno normami trestního práva, když zde evidentně absentuje materiální stránka trestného činu“. Soudy se podle jeho mínění nevypořádaly ani s tím, že se nesnažil před svými věřiteli majetek skrývat, naopak, vždy řádně a včas podával daňová přiznání a přehledy o příjmech a výdajích OSVČ. Pozdější zjištění existence majetku obviněného je proto nutné přičítat apatii věřitelů a neschopnosti soudních exekutorů, nikoli obviněnému, a to s ohledem na zásadu subsidiarity trestní represe podle § 12 odst. 2 tr. zákoníku. Své tvrzení podpořil obviněný odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2008, sp. zn. 5 To 1577/2008, uveřejněným pod č. T 1158 ve svazku 52 Souboru trestních rozhodnutí, které vydávalo Nakladatelství C. H. Beck, Praha, 2009, a uveřejněnými rozhodnutími č. 41/1990, č. 56/2003, č. 26/2007 Sb. rozh. tr. Poznamenal, že kvůli rozhodnutí odvolacího soudu bude pravděpodobně jeho živnostenského oprávnění zrušeno, pro futuro tudíž nebude schopen plnit podmínky oddlužení. 9. Závěrem svého podání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové a aby Okresnímu soudu v Trutnově přikázal věc znovu v potřebném rozsahu projednat a rozhodnout. Požádal současně o odklad výkonu rozhodnutí. b) Vyjádření nejvyššího státního zástupce k dovolání obviněného 10. Opis dovolání obviněného byl zaslán Nejvyššímu státnímu zástupci, který se k němu vyjádřil prostřednictvím státního zástupce (dále jen „státní zástupce“), a který úvodem poznamenal, že v rámci trestního řízení nelze přezkoumávat, zda je ústavně konformní platná právní úprava občanskoprávních vztahů, resp. exekučního řízení či práva sociálního zabezpečení. Za bezpředmětné proto státní zástupce označil ty dovolací námitky, v nichž obviněný poukazoval na porušení svých práv na bydlení, na přiměřenou životní úroveň a na povinnost státu pomáhat osobám v hmotné nouzi. Shodně lze nahlížet na argumentaci, že jednání obviněného bylo jedinou možností, jak se vyhnout exekučnímu zabavení všech příjmů, stejně tak jako další odkazy na porušení ústavních práv, která obviněný ani blíže nespecifikoval. S ohledem na § 265a odst. 4 tr. řádu jsou nepřípustné výhrady obviněného proti kvalitě odůvodnění soudních rozhodnutí, rovněž jeho obecná kritika skutkových zjištění a odkazy na po