5 Tdo 762/2010 — Nejvyšší soud

5 Tdo 762/2010 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:265b/1g Datum rozhodnutí:14. 7. 2010 Spisová značka:5 Tdo 762/2010 ECLI:ECLI:CZ:NS:2010:5.TDO.762.2010.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Dotčené předpisy:§ 148 odst. 1, 4 tr. zák. § 176 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. § 248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák. § 250 odst. 1, 4 tr. zák. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:3. 8. 2010 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 762/2010 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. července 2010 o dovolání, které podal obviněný R. P. , proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 5. 9. 2008, sp. zn. 3 To 47/2008, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 49 T 45/2002, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání o d m í t á . O d ů v o d n ě n í Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 16. 1. 2007, sp. zn. 49 T 45/2002, byl obviněný R. P. odsouzen pro trestné činy porušování předpisů o oběhu zboží ve styku s cizinou podle § 124 odst. 1, 2 písm. b) zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon (dále jen „tr. zák.“), zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 1, 4 tr. zák. [bod 1) výroku o vině], zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 1, 4 tr. zák., padělání a pozměňování veřejné listiny podle § 176 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. [bod 2) výroku o vině], zpronevěry podle § 248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák. [bod 3) výroku o vině], podvodu podle § 250 odst. 1, 4 tr. zák., dílem dokonaným dílem ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák. [body 6) a 7) výroku o vině] a padělání a pozměňování veřejné listiny podle § 176 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. [body 4), 5), 6) a 7) výroku o vině] podle § 148 odst. 4 tr. zák. a § 35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání deseti roků, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 2 písm. d) tr. zák. zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Zároveň krajský soud zrušil výrok o trestu vyslovený rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. 5. 2000, sp. zn. 2 T 84/1998, jakož i všechna obsahově navazující rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit škodu ve výši 1.020.978,- Kč poškozené společnosti Leasing České spořitelny, a. s., a poškozenou společnost EAST-PROJET, s. r. o., krajský soud podle § 229 odst. 1 tr. ř. odkázal se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, o němž rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 27. 4. 2007, sp. zn. 3 To 20/2007. Z podnětu odvolání obviněného vrchní soud částečně zrušil napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. ve výroku o trestu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněnému podle § 148 odst. 4 tr. zák. a § 35 odst. 2 tr. zák. uložil souhrnný trest odnětí svobody v trvání sedmi let a šesti měsíců se zařazením do věznice s ostrahou podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. Podle § 35 odst. 2 tr. zák. odvolací soud zrušil výrok o trestu z rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. 5. 2000, sp. zn. 2 T 84/1998, jakož i všechna další obsahově navazující rozhodnutí. Tento rozsudek Vrchního soudu v Praze napadl obviněný R. P. dovoláním, které bylo Nejvyššímu soudu předloženo dne 21. 4. 2008. Dovolací soud z jeho podnětu usnesením ze dne 11. 6. 2008, sp. zn. 5 Tdo 547/2008, zrušil rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem v rozsahu výroku o vině pod bodem 1) a v celém výroku o trestu a dále Nejvyšší soud zrušil v navazující části i rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 4. 2007, sp. zn. 3 To 20/2007, jakož i další rozhodnutí na zrušené části rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a přikázal vrchnímu soudu věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. Po vrácení věci rozhodoval tedy Vrchní soud v Praze znovu o odvolání obviněného R. P. , a to rozsudkem ze dne 5. 9. 2008, sp. zn. 3 To 47/2008, jímž z podnětu odvolání obviněného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 16. 1. 2007, sp. zn. 49 T 45/2007 (správná spisová značka napadeného rozsudku však je 49 T 45/2002), podle § 259 odst. 3 tr. ř. uložil obviněnému R. P. za trestnou činnost popsanou ve výroku o vině rozsudku krajského soudu pod body 2) – 7) podle § 148 odst. 4 tr. zák. a § 35 odst. 2 tr. zák. souhrnný trest odnětí svobody v trvání sedmi roků, pro jehož výkon zařadil obviněného podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. do věznice s ostrahou. Současně vrchní soud zrušil výrok o trestu z rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. 5. 2000, č. j. 2 T 84/98-638, který nabyl právní moci 12. 7. 2000, jakož i obsahově navazující rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 259 odst. 1 tr. ř. byla věc v rozsahu zrušení rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 16. 1. 2007, sp. zn. 49 T 45/2000 (vrchní soud opět chybně citoval spisovou značku rozsudku soudu prvního stupně, správně se jednalo o sp. zn. 49 T 45/2002), usnesením Nejvyššího soudu ze dne 11. 6. 2008, sp. zn. 5 Tdo 547/2008, vrácena soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. Proti tomuto rozsudku Vrchního soudu v Praze podal dne 7. 1. 2009 obviněný R. P. prostřednictvím obhájce Mgr. Michala Chuchúta ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. dovolání, které opřel o důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Nejvyšší soud podotýká, že trestní spis mu byl předložen k projednání dovolání až dne 21. 6. 2010. Svůj mimořádný opravný prostředek směřoval obviněný R. P. proti výrokům o vině i o trestu rozsudku odvolacího soudu ze dne 5. 9. 2008, sp. zn. 3 To 47/2008, a zároveň rovněž proti výrokům o vině a trestu rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 16. 1. 2007, sp. zn. 49 T 45/2002. Zásadní vadu spatřoval dovolatel v nesprávném zjištění osoby pachatele, zdůraznil, že na podkladě provedených důkazů jím nemohl být on sám. Tvrdil, že se za něj vydávala neznámá fyzická osoba, přičemž podle jeho přesvědčení takový úsudek vyplýval z jednotlivých svědeckých výpovědí určitých svědků, kteří obviněného během hlavního líčení nepoznali. Obviněný se rovněž ohradil proti odůvodnění rozsudků soudů obou stupňů, byl přesvědčen, že nesplňovala požadavky stanovené v ustanovení § 125 odst. 1 tr. ř. a označil je za nelogická, rozporná, a nepřesvědčivá. Z uvedených důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudky soudů nižších stupňů a věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí, aniž by však specifikoval, kterému z obou soudů. Nejvyšší státní zástupkyně využila svého práva vyjádřit se podle § 265h odst. 2 tr. ř. písemně k dovolání, což učinila prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Ten označil dovolání za nepřípustné, a to v části, v níž směřuje proti výroku o vině rozsudku vrchního soudu. Poukázal přitom na ustálenou praxi, podle níž je dovolací soud na podkladě dalšího dovolání proti novému rozhodnutí vydanému v téže věci oprávněn přezkoumávat jen ty výroky napadeného rozhodnutí a jim předcházející část řízení, které následovaly po předchozím rozhodnutí o dovolání. V dané trestní věci tedy nelze přezkoumat výrok o vině z rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 16. 1. 2007, sp. zn. 49 T 45/2002, v té části, která zůstala usnesením Nejvyššího soudu ze dne 11. 6. 2008, sp. zn. 5 Tdo 547/2008, nedotčena /tj. výroky pod body 2) až 7)/. Státní zástupce dále uvedl, že dovolání může být přípustné, pokud směřovalo proti výroku o trestu učiněného v řízení následujícím po zrušení předcházejícího rozhodnutí odvolacího soudu a jejím vrácení tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí Nejvyšším soudem. S ohledem na to, že obviněný v dovolání pouze prezentoval rozsah svého dovolání tak, že směřuje i proti výroku o trestu, nepodpořil své tvrzení žádným argumentem či konkrétní námitkou proti uloženému trestu. Státní zástupce proto podrobněji shrnul jednak zákonné vymezení dovolacích důvodů a možnost jejich uplatnění ve vztahu k výroku o trestu s tím, že pro vady tohoto výroku je v zásadě určen důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který však dovolatel neuplatnil. V určitých případech je možné i proti výroku o trestu uplatnit námitku nesprávného hmotně právního posouzení ve smyslu důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jak obviněný učinil, avšak v konkrétní věci podání obviněného neobsahuje ž