5 Tdo 771/2010 — Nejvyšší soud

5 Tdo 771/2010 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:265b/1g Datum rozhodnutí:28. 7. 2010 Spisová značka:5 Tdo 771/2010 ECLI:ECLI:CZ:NS:2010:5.TDO.771.2010.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Podvod Porušování povinnosti při správě cizího majetku Zavinění Dotčené předpisy:§ 250 odst. 1 tr. zák. § 250 odst. 3 písm. b) tr. zák. § 255 odst. 1 tr. zák. § 255 odst. 2 písm. b) tr. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:8. 11. 2010 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 771/2010 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. července 2010 o dovolání, které podal obviněný V. W. proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 11. 2. 2009, sp. zn. 6 To 505/2008, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 33 T 109/2005, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Obviněný V. W. byl rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 27. 11. 2007, sp. zn. 33 T 109/2005, uznán vinným pokračujícími trestnými činy podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění účinném do 31. 12. 2009 (dále ve zkratce „tr. zák.“) a porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák., kterých se dopustil skutky podrobně popsanými pod body I. a II. ve výroku o vině v citovaném rozsudku. Za spáchání těchto trestných činů byl obviněný odsouzen podle § 250 odst. 3 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 3 roků a 6 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 39 odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Podle § 49 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen i trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkcí ve statutárních orgánech obchodních společností a družstev na dobu 4 roků. Týmž rozsudkem bylo rozhodnuto rovněž o vině a trestu spoluobviněného J. S. Postupem podle § 228 odst. 1 a § 229 odst. 1 tr. řádu pak soud prvního stupně rozhodl též o nárocích na náhradu škody, které uplatnili poškození uvedení ve výrocích o náhradě škody v rozsudku soudu prvního stupně. Naproti tomu byl obviněný V. W. podle § 226 písm. b) tr. řádu zproštěn obžaloby státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství Plzeň-město ze dne 10. 11. 2005, sp. zn. 1 Zt 478/2002, pro skutky, v nichž obžaloba spatřovala trestné činy porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 odst. 1, odst. 3 tr. zák. a poškozování věřitele podle § 256 odst. 1 písm. a), odst. 4 tr. zák. Současně bylo podle § 229 odst. 3 tr. řádu rozhodnuto o nárocích na náhradu škody, které uplatnili poškození vyjmenovaní v tomto výroku. O odvolání obviněného V. W., které podal proti citovanému rozsudku soudu prvního stupně, rozhodl Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 11. 2. 2009, sp. zn. 6 To 505/2008, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. řádu zrušil napadený rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o náhradě škody, jímž byla obviněnému podle § 228 odst. 1 tr. řádu uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozeným R. V. a J. V. částku ve výši 94 500,- Kč. Podle § 259 odst. 3 tr. řádu pak odvolací soud sám znovu rozhodl tak, že se tito poškození podle § 229 odst. 1 tr. řádu odkazují se svými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Dále odvolací soud rozhodl podle § 259 odst. 2 tr. řádu o doplnění rozsudku soudu prvního stupně ve vztahu k poškozenému Ing. F. A., kterého podle § 229 odst. 1 tr. řádu odkázal s jeho nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Krajský soud v Plzni rovněž rozhodl o odvolání spoluobviněného J. S. Proti zmíněnému rozsudku Krajského soudu v Plzni podal obviněný V. W. dne 9. 7. 2009 dovolání, které opřel o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Své dovolání obviněný zaměřil toliko proti výroku o vině pod bodem I. v rozsudku soudu prvního stupně, jímž byl uznán vinným pokračujícím trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák., a proti navazujícímu výroku o trestu. Podle názoru obviněného nenaplnil subjektivní stránku ani materiální stránku skutkové podstaty trestného činu podvodu, protože v době uzavírání smluv nevěděl o neschopnosti obchodní společnosti National Help Systém, spol. s r. o., dostát svým závazkům, ale naopak se snažil udržet v chodu její podnikání. Obviněný popírá, že by byl srozuměn se vznikem škody na majetku poškozených osob, a v této souvislosti nesouhlasí se závěry opatřeného znaleckého posudku. Podle obviněného soud prvního stupně v rámci hodnocení materiální stránky trestného činu podvodu neobjasnil, v čemž spočívalo uvedení jednotlivých poškozených v omyl. Za viníka přitom obviněný označil především obchodní společnost MC Credit, a. s., která nedodržela své závazky, což v konečném důsledku vedlo k zastavení realizace výstavby rodinných domů. Jak dále obviněný zdůraznil, trest mu uložený se vymyká ustanovení § 23 tr. zák., protože se dopustil posuzovaného jednání v roce 1999, přičemž od té doby vedl řádný život. Obviněný považuje uložený nepodmíněný trest odnětí svobody za nepřiměřeně přísný, neboť by jej připravil o nově založenou rodinu, na kterou je fixován. Závěrem svého dovolání proto obviněný V. W. navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu v napadené části a aby věc přikázal Okresnímu soudu Plzeň-město k novému projednání a rozhodnutí. Současně obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodl o odkladu vykonatelnosti rozhodnutí napadeného dovoláním. Nejvyšší státní zástupkyně se vyjádřila k dovolání obviněného V. W. prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jeho názoru obviněný ve svém dovolání jen opakuje argumenty, které již uplatnil v odvolacím řízení. Námitky obviněného zpochybňující správnost hodnocení důkazů a vytýkající rozpor uloženého trestu s ustanovením § 23 tr. zák. podle státního zástupce neodpovídají uplatněnému dovolacímu důvodu. Státní zástupce totiž považuje posledně citované ustanovení jen za proklamativní, neboť vyjadřuje účel trestu a zásadu humanity trestání, aniž by bylo ustanovením hmotného práva použitelným při rozhodování o trestu. Za odpovídající důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu pokládá státní zástupce jen ty námitky obviněného, jimiž zpochybnil správnost posouzení subjektivní stránky trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák. Státní zástupce však nesouhlasí s tvrzením obviněného, jímž popírá existenci svého podvodného úmyslu, neboť obviněný musel po delší dobu vědět, že obchodní společnost National Help Systém, spol. s r. o., nemá finanční prostředky na výstavbu rodinných domů. Ani poukaz obviněného na svou snahu oživit jmenovanou obchodní společnost získáním úvěru nebo finančních prostředků od nového obchodního partnera nelze podle státního zástupce akceptovat, protože v tomto ohledu obviněný spoléhal na budoucí nejisté události, k nimž nebyly dostatečné předpoklady. Státní zástupce je přesvědčen, že za uvedené situace měl obviněný ukončit podnikání, zejména když hospodaření zmíněné obchodní společnosti bylo v takovém stavu, že zde existovaly podmínky k prohlášení konkursu. Jak dále zdůraznil státní zástupce, obviněný přesto uzavíral nové smlouvy a uváděl zájemce o nové bydlení v omyl o tom, zda je obchodní společnost National Help Systém, spol. s r. o., schopna dostát svým závazkům. Státní zástupce proto závěrem svého vyjádření navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl podané dovolání, neboť je zjevně neopodstatněné. Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že obviněný V. W. je osobou oprávněnou podat dovolání [§ 265d odst. 1 písm. b) tr. řádu], že podal dovolání prostřednictvím svého obhájce (§ 265d odst. 2 tr. řádu), učinil tak včas a na správném místě (§ 265e tr. řádu), toto dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je dovolání obecně přípustné [§ 265a odst. 2 písm. a), h) tr. řádu], a podané dovolání obsahuje stanovené náležitosti (§ 265f odst. 1 tr. řádu). K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu Nejvyšší soud připomíná, že je naplněn zejména tehdy, pokud skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Podobně to platí o jiném nesprávném hmotně právním posouzení, které lze dovodit jen tehdy, jestliže byla určitá skutková okolnost posouzena podle jiného ustanovení hmotného práva, než jaké na ni dopadalo. Pokud jde o námitky obviněného V. W., jimiž s poukazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu zpo