5 Tdo 799/2025 – Nejvyšší soud

5 Tdo 799/2025-394 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 10. 9. 2025 o dovolání, které podal obviněný E. M. D. E. I., v současné době ve výkonu trestu odnětí svobody ve věznici Všehrdy, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. 11. 2023, sp. zn. 9 To 365/2023, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 2 T 32/2023, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného E. M. D. E. I. odmítá. Odůvodnění: I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Obviněný E. M. D. E. I. byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 29. 6. 2023, sp. zn. 2 T 32/2023, uznán vinným pokusem zločinu znásilnění podle § 21 odst. 1 a § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zákoník“). Za to mu byl podle § 185 odst. 2 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody v trvání 30 měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu 40 měsíců. Poškozená K. H. byla se zbytkem nároku na náhradu škody podle § 229 odst. 2 tr. ř. odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. 2. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala v neprospěch obviněného odvolání státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 10, které zaměřila do výroku o uloženém trestu. Z podnětu tohoto odvolání (nikoli odvolání obviněného, jak nesprávně uvedl odvolací soud) Městský soud v Praze podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek soudu prvního stupně zrušil ve výroku o trestu a při nezměněném výroku o vině z rozsudku soudu prvního stupně podle § 259 odst. 3 tr. ř. sám rozhodl a uložil obviněnému podle § 185 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 58 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 15 měsíců, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn (v adhezním výroku). 3. Skutku, jímž byl obviněný uznán vinným, se ve stručnosti dopustil tím, že dne 19. 3. 2022 kolem 4:40 v Praze XY, v ulici XY, na chodbě před svým suterénním bytem poté, co z něj poškozená K. H. odešla, neboť jí obviněný činil sexuální nabídky a projevil zájem s ní mít pohlavní styk, což odmítla, ji dostihl, přimáčkl zády ke zdi, přitiskl se k ní, osahával ji po těle, líbal ji na krku, poté si sundal kalhoty a začal masturbovat, následně uchopil ruce poškozené a pokládal je na svůj ztopořený penis, chtěl, aby jej poškozená uspokojovala rukama, přitom jí opakovaně stahoval kalhoty a dotýkal se jí v rozkroku, sahal jí na prsa. Takto jednal přes skutečnost, že se poškozená bránila, odstrkovala ho a anglicky mu opakovala, ať přestane, že s ním nechce nic mít, křičela a plakala, načež se jí podařilo obviněnému vytrhnout a utéci po schodech do vyšších pater domu. Obviněný ji pronásledoval po schodech nahoru a snažil se jí strhnout k sobě a zabránit jí v útěku, až do chvíle, než svým křikem přivolala obyvatele domu, kteří vyšli na chodbu. II. Dovolání obviněného 4. Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný dovolání, které opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. 5. Napadený rozsudek je podle obviněného založen na nesprávném hmotněprávním posouzení odvolacího soudu, který dospěl k závěru, že je na něj třeba působit nepodmíněným trestem odnětí svobody, ačkoliv to neodůvodňují skutečnosti uvedené v rozsudku soudu prvního stupně ani soudu odvolacího. Trest byl dovolateli podle jeho přesvědčení uložen v rozporu s kritérii pro ukládání trestů vymezenými v trestním zákoníku, navíc zcela svévolně a bez odůvodnění, což zakládá porušení jeho práva na soudní ochranu ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. 6. Obviněný namítl, že je osobou dosud netrestanou, v hlavním líčení prohlásil svoji vinu a již před hlavním líčení nahradil poškozené škodu, kterou požadovala. Navíc je odsuzován pouze za pokus trestného činu podle § 185 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku. Ačkoliv je zločin znásilnění typově velmi závažný trestný čin, jednání, jehož se dopustil, je na samé spodní hranici toho, jak skutek podle § 185 odst. 2 tr. zákoníku může teoreticky vypadat. Uložením nepodmíněného trestu došlo navíc i k zásahu do jeho rodinného života, nebude schopen plnit vyživovací povinnost a po skončení výkonu trestu mu bude Ministerstvem vnitra ukončeno pobytové oprávnění, které může znovu získat až po uplynutí 5 let. Jeho rodinný život a vztah k nezletilému synovi tak bude dlouhodobě narušen bez jakékoliv zjevné příčiny. 7. Navíc nepodmíněný trest odnětí svobody není ve skutkově obdobných věcech zpravidla ukládán. Odvolací soud vycházel z aktuálního společenského tlaku, aby za znásilnění nebyly ukládány podmíněně odložené tresty, avšak k takové změně je třeba změny zákona bez retroaktivních účinků. 8. Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 3 tr. ř. ve spojení s § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. napadený rozsudek zrušil, a věc přikázal odvolacímu soudu k novému projednání. III. Vyjádření k dovolání a replika obviněného 9. K dovolání obviněného se vyjádřila nejvyšší státní zástupkyně prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). 10. Státní zástupce zdůraznil, že dovolání neslouží k přezkumu vhodnosti či přiměřenosti uloženého trestu. Námitky směřující proti druhu a výměře trestu lze uplatnit pouze v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., a to pokud byl uložen trest, který zákon nepřipouští, nebo byla překročena zákonná trestní sazba. O takový případ se však v projednávané věci nejedná, neboť obviněnému byl dokonce uložen trest pod dolní hranicí trestní sazby. Argumentace obviněného, jejímž cílem je dosažení mírnějšího trestu odnětí svobody, nemůže naplnit ani dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., neboť v rámci výroku o trestu lze pod tento dovolací důvod podřadit pouze námitky spočívající v porušení hmotného práva, jako je např. nesprávné posouzení, zda měl být uložen úhrnný, nebo souhrnný trest. Námitky obviněného tak nelze podřadit pod žádný z dovolacích důvodů. 11. Trest uložený obviněnému nelze považovat ani za nepřiměřeně přísný a exemplární vykazující ústavněprávní deficity, který by vyžadoval zásah Nejvyššího soudu. Odvolací soud se otázkou individualizace trestu řádně zabýval, vzal v úvahu všechny polehčující okolnosti, na něž obviněný ve svém dovolání poukazoval, a obviněnému uložil trest pod dolní hranicí trestní sazby. Ani námitku obviněného o mírnějším trestání skutkově srovnatelné trestné činnosti nepovažoval státní zástupce za relevantní. Připomenul, že statistické údaje o rozhodovací praxi soudů mohou sloužit při individualizaci trestu pouze jako podpůrné hledisko, nikoliv určující kritérium. Nadto z dostupných dat na platformě www.jaktrestame.cz vyplývá, že nepodmíněný trest odnětí svobody byl uložen ve 40 % sledovaných případů kvalifikovaných jako trestný čin znásilnění podle § 185 tr. zákoníku, trest uložený obviněnému tedy nelze považovat za nijak výjimečný. 12. Závěrem svého vyjádření státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. 13. Na vyjádření státního zástupce reagoval obviněný replikou, v níž zopakoval stěžejní argumentaci uplatněnou v jeho dovolání. K polehčujícím okolnostem doplnil, že jeho jednání pramenilo z chybného vyhodnocení situace, neboť nejprve k intimnímu chování mezi ním a poškozenou došlo dobrovolně, avšak poté její chování nesprávně vyhodnotil, což bylo ovlivněno i jazykovou bariérou. Rozsudek odvolacího soudu vykazuje podle něj závažné ústavněprávní deficity, neboť byl zbaven osobní svobody za jednání, pro které zpravidla jiní pachatelé osobní svobody zbavováni nejsou, čímž došlo k porušení jeho práva na rovné zacházení bez diskriminace. Znovu zdůraznil, že jde o jeho první protiprávní jednání, že prohlásil svoji vinu, nahradil poškozené požadovanou škodu, jeho jednání nebylo spojeno s intenzivním násilím, proto nepodmíněný trest odnětí svobody má za nepřiměřený těmto skutečnostem. Současně navrhl vyžádat statistiku trestání pachatelů nepodmíněným trestem za jednání obdobné tomu, jehož se dopustil. IV. Posouzení důvodnosti dovolánía) Obecná východiska 14. Nejvyšší soud shledal, že jsou splněny všechny formální podmínky pro konání dovolacího řízení, a zabýval se otázkou povahy a opodstatněnosti uplatněných námitek ve vztahu k označenému dovolacímu důvodu. 15. Dovolání je svou povahou mimořádným opravným prostředkem, který na rozdíl od odvolání nelze podat z jakéhokoli důvodu, ale výhradně na základě některého z taxativně vymezených důvodů v § 265b odst. l písm. a) až m) tr. ř., resp. v § 265b odst. 2 tr. ř. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl v dovolání označen, ale je třeba, aby konkrétní námitky dovolatele takovému důvodu svým obsahem odpovídaly. V opačném případě, tj. pokud obsahem dov