5 Tdo 906/2015 — Nejvyšší soud

5 Tdo 906/2015 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. b) tr.ř. § 265b odst.1 písm. d) tr.ř. § 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. § 265b odst.1 písm. k) tr.ř. Datum rozhodnutí:23. 9. 2015 Spisová značka:5 Tdo 906/2015 ECLI:ECLI:CZ:NS:2015:5.TDO.906.2015.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Padělání a pozměnění (pozměňování) peněz Dotčené předpisy:§ 209 tr. zákoník § 209 odst. 4 písm. d) tr. zákoník § 234 odst. 3 tr. zákoník § 234 odst. 4 písm. b) tr. zákoník Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:17. 12. 2015 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 23.12.2015III.ÚS 3805/15prof. JUDr. Josef Fiala, CSc.odmítnuto17.5.2016 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 906/2015-64 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. září 2015 o dovoláních, která podali obvinění P. N., a J. S., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 9. 2014, sp. zn. 4 To 52/2014, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 56 T 2/2014, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného P. N. o d m í t á . Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného J. S. o d m í t á .O d ů v o d n ě n í Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 27. 5. 2014, sp. zn. 56 T 2/2014, byl obviněný P. N. uznán vinným pod body I. – VIII. výroku o vině zvlášť závažným zločinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 3, 4 písm. b) tr. zákoníku dílem dokonaným, dílem pod bodem VIII. ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, v bodech I. – VII. v jednočinném souběhu se zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku, jichž se dopustil dílem samostatně dílem pod body I. a III. ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku. Za tyto trestné činy byl obviněný P. N. odsouzen podle § 234 odst. 4 tr. zákoníku a § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání sedmi let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu byl podle § 80 odst. 1, 2 tr. zákoníku uložen trest vyhoštění na dobu neurčitou a podle § 70 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, který se vztahoval na věci přesně specifikované ve výrokové části citovaného rozsudku. Obviněný J. S. byl uznán vinným pod body I., III., IX., X. výroku o vině zvlášť závažným zločinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 3, 4 písm. b) tr. zákoníku v jednočinném souběhu s pokusem zločinu podvodu podle § 21 odst. 1 a § 209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku a to ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku. Pod bodem XI. výroku o vině byl uznán vinným přečinem výroby a držení padělatelského náčiní podle § 236 odst. 1 tr. zákoníku spáchaným ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku. Podle § 234 odst. 4 a § 43 odst. 1 tr. zákoníku byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmi let a podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. řádu byl zařazen k výkonu tohoto trestu do věznice s ostrahou. Vedle toho mu byl podle § 70 odst. 1 písm. a), b) tr. zákoníku uložen trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty týkající se věcí popsaných ve výroku citovaného rozsudku a podle § 71 odst. 1 tr. zákoníku trest propadnutí náhradní hodnoty, a to konkrétních finančních částek, které vydal orgánům činným v trestním řízení dne 11. 5. 2013. Stejným rozsudkem bylo rozhodnuto také o vině a trestu obviněného Z. A. N. Obvinění P. N., J. S., (též spoluobviněný Z. A. N.), napadli citovaný rozsudek odvoláním. Zatímco obviněný P. N. svůj řádný opravný prostředek směřoval jen proti výroku o trestu, obviněný J. S. napadl i výrok o vině. Vrchní soud v Praze podle § 256 tr. řádu odvolání všech obviněných zamítl jako nedůvodná podle § 256 tr. řádu usnesením ze dne 11. 9. 2014, sp. zn. 4 To 52/2014. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podali dovolání pouze obvinění P. N. a J. S. prostřednictvím svých obhájců Mgr. Václava Zelenky a JUDr. Josefa Aujezdského. Obviněný P. N. svůj mimořádný opravný prostředek opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. řádu. Argumentoval tím, že napadené rozhodnutí trpí vadou v právním posouzení skutku a uložený trest je nepřiměřeně přísný, vymykající se zásadám pro ukládání trestních sankcí. Konkrétně obviněný namítl nedostatek zavinění ve vztahu k okolnostem podmiňujícím použití vyšší trestní sazby, (tedy značný rozsah u trestného činu neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku a značnou škodu u trestného činu podvodu). Uvedl, že až do okamžiku, kdy mu bylo sděleno obvinění, ani netušil, na jak závažném jednání se podílel a jak přísně může být takový skutek sankcionován. Podle obviněného za rozsah vzniklého následku nesou trestní odpovědnost jen ty osoby, které nakládaly s daty, jež on získal instalací skimmovacího zařízení na peněžních bankomatech. Tyto osoby, které se orgánům činným v trestním řízení nepodařilo zatím ztotožnit, obviněný nezná, nebyl s nimi osobně ve spojení, o úspěšnosti jejich počínání neměl žádných informací a nemohl proto tušit, že se pokusí získat z dotčených účtů finanční prostředky v tak značném rozsahu. Za těchto okolností podle mínění obviněného nejsou znaky kvalifikovaných skutkových podstat trestných činů, jimiž byl uznán vinným, kryty jeho zaviněním, a to ani ve formě nevědomé nedbalosti. Proti uloženému trestu obviněný namítl, že byl ukládán v rámci kvalifikované trestní sazby, ačkoli on sám nemohl ovlivnit rozsah škodlivého následku, který byl závislý na konání jiných osob. Soudům rovněž vytkl, že nezohlednily dostatečně všechny polehčující okolnosti případu, tedy, že se k trestné činnosti doznal, jeho motivem byla snaha získat peníze na převoz těla svého zesnulého bratra z Německa do Bulharska, od počátku spolupracoval s orgány činnými v trestním řízení, sám trestnou činnost neosnoval ani neorganizoval a při jejím páchání sehrál podružnou roli. Nejvyššímu soudu proto obviněný navrhl, aby podle 265k odst. 1 tr. řádu napadené rozhodnutí zrušil a podle § 265l odst. 1 tr. řádu věc vrátil soudu k novému projednání, aniž by však označil soudu kterého stupně. Obviněný J. S. uplatnil důvody dovolání podle § 265b odst. 1 písm. b), d), g) a k) tr. řádu. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. řádu uvedl, že ve věci rozhodoval předseda senátu Mgr. Stanislav Králík, jenž byl podle § 30 tr. řádu vyloučen z úkonů v trestním řízení pro svou podjatost. Tu lze podle obviněného spatřovat v tom, že mezi předsedou senátu Mgr. Stanislavem Králíkem a advokátem JUDr. Jaromírem Adamcem, jenž obviněného zastupuje v jiném trestním řízení týkajícím se křivého obvinění policisty Bc. P. H., došlo ke konfliktu v souvislosti s žádostí obhájce o nahlédnutí do trestního spisu sp. zn. 56 T 2/2014, který vyústil v rozhodnutí, jímž předseda senátu dne 16. 4. 2014 podle § 66 odst. 3 tr. řádu rozhodl o předání jmenovaného advokáta ke kárnému postihu České advokátní komoře. Tento podnět ale nebyl úspěšný a proto předseda senátu promítl svůj negativní vztah ke jmenovanému obhájci do svého chování vůči obviněnému, jehož omezoval při provádění důkazů i v dalších obhajovacích právech. O zaujatosti předsedy senátu podle obviněného svědčí i to, že přes jeho opakované námitky akceptoval výsledky zmanipulovaného přípravného řízení, které je zatíženo nezákonně pořízenými odposlechy a záznamy telekomunikačního provozu, jež byly zneužity k protiprávnímu zadržení obviněného. Podle obviněného se předseda senátu dopustil i řady dalších procesních chyb, např. nepřibral do řízení zúčastněnou osobu a nerozhodl v hlavním líčení o zajištěných finančních prostředcích. S odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. řádu obviněný namítl také to, že řadu vyšetřovacích úkonů v přípravném řízení konal vrchní inspektor nprap. Bc. P. H., který byl pro svůj poměr k obviněnému zjevně z těchto úkonů vyloučen. Podal totiž dne 30. 10. 2013 trestní oznámení na obviněného pro zločin křivého obvinění a v rámci tohoto trestního stíhání uplatnil vůči obviněnému nárok na náhradu nemateriální újmy. Všechny úkony, které tento policista ve věci činil nebo se jich účastnil, jsou proto procesně nepoužitelné a neúčinné, což ovšem soudy obou stupňů ignorovaly. V rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. řádu obviněný J. S. brojil proti tomu, že hlavní líčení proběhlo ve dnech 26. 5. 2014 a 27. 5. 2014 bez přítomnosti spoluobviněného Z. A. N., aniž by byly dodrženy podmínky ustanovení § 202 odst. 5 tr. řádu