5 Tdo 992/2019 — Nejvyšší soud

5 Tdo 992/2019 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. b) tr.ř. § 265b odst.1 písm. d) tr.ř. § 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. l) tr.ř. Datum rozhodnutí:29. 7. 2020 Spisová značka:5 Tdo 992/2019 ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:5.TDO.992.2019.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Podvod Pokus trestného činu Porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže Dotčené předpisy:§ 21 odst. 1 tr. zákoníku § 209 odst. 1,5 písm. a) tr. zákoníku § 248 odst. 2,4 písm. a),b) tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:13. 12. 2020 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 992/2019-7722 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. 7. 2020 o dovolání, které podal obviněný M. H., nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 5. 9. 2018, sp. zn. 3 To 117/2017, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 45 T 8/2014, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění: I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 2. 2017, sp. zn. 45 T 8/2014, byl obviněný M. H. uznán vinným pod body 1., 2. a 3. výroku o vině pokusem zvlášť závažného zločinu podvodu podle § 21 odst. 1 a § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ve zkratce „tr. zákoník“), a dále pod body 1. a 2. výroku o vině i pokusem zločinu porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže podle § 21 odst. 1 a § 248 odst. 2, odst. 4 písm. a), b) tr. zákoníku. Těchto trestných činů se obviněný dopustil skutky zde podrobně popsanými (viz jejich stručnou rekapitulaci pod bodem 68. tohoto usnesení). 2. Za uvedené trestné činy byl obviněný odsouzen podle § 209 odst. 5 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 6 let a 6 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku (ve znění účinném do 30. 9. 2017) zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl uložen také trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu podnikání na kapitálových trzích a zákazu výkonu „funkce člena statutárního orgánu společnosti“, a to na dobu 8 let. Podle § 229 odst. 1 tr. řádu byli poškození odkázáni s uplatněnými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. 3. Proti shora zmíněnému rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, a to proti všem jeho výrokům. O podaném odvolání rozhodl Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 5. 9. 2018, sp. zn. 3 To 117/2017, tak, že ho podle § 256 tr. řádu zamítl jako nedůvodné. II. Dovolání obviněného 4. Obviněný M. H. podal proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 5. 9. 2018, sp. zn. 3 To 117/2017, prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. b), d), g) a l) tr. řádu a napadl jím rozhodnutí odvolacího soudu v celém rozsahu. 5. Uplatněnými námitkami obviněný zpochybnil zejména svou trestní odpovědnost za trestné činy, jimiž byl uznán vinným (resp. za jejich pokus), dále vytkl nesprávnost skutkových závěrů soudů nižších stupňů a jejich způsobu hodnocení důkazů. Úvodem svého dovolání obviněný v obecné rovině vymezil uplatněné dovolací důvody, k nimž se dále podrobně vyjádřil. 6. Pokud jde o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu, obviněný zdůraznil, že jejich naplnění spatřuje ve vadách, jimiž jsou zatížena obě rozhodnutí soudů nižších stupňů. Tyto vady podle obviněného spočívají v nesprávném právním posouzení skutků, dále v opomenutých důkazech, v extrémním nesouladu mezi obsahem provedených důkazů a učiněnými skutkovými zjištěními a v porušení práva na spravedlivý proces. Konkrétně obviněný vytkl odvolacímu soudu, že nenapravil vadu, kterou je zatížen rozsudek soudu prvního stupně, spočívající v rozporu mezi skutkovou větou výroku o vině a právní větou. Podle přesvědčení obviněného z rozsudku soudu prvního stupně vyplývá, že byl uznán vinným třemi samostatnými skutky, tudíž mělo jít o vícečinný souběh, nikoliv o pokračující trestný čin. Za těchto okolností však podle obviněného výše škody v případě skutku vymezeného pod bodem 2. ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně nedosáhla škody velkého rozsahu, která je znakem právní kvalifikace použité soudem prvního stupně. 7. Obviněný vznesl řadu výhrad i ve vztahu k provedenému dokazování a vytkl soudu prvního stupně, že provedl zcela nedostatečný rozsah dokazování ve věci, provedené důkazy vyhodnotil v zásadním rozporu s jejich obsahem a učinil nesprávná skutková zjištění, která jsou rovněž v rozporu s obsahem provedených důkazů. Tyto vady pak podle obviněného naplňují znaky odmítnutých a opomenutých důkazů a znaky extrémního rozporu mezi obsahem provedených důkazů a skutkovými zjištěními. 8. Obviněný vytkl soudům nižších stupňů jejich toleranci k selektivnímu způsobu, kterým obžaloba ze všech poškozených vybrala okruh osob, jež byly vyslechnuty v přípravném řízení. V této souvislosti ve vztahu k dílčím útokům obsaženým pod body 1. a 3. ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně obviněný zdůraznil, že řadu poškozených tvořily osoby s právním vzděláním, tudíž nelze předpokládat, že by tyto osoby byly způsobilé k tomu, aby byly podvedeny způsobem, který popisuje soud prvního stupně ve skutkové větě výroku o vině ve svém rozsudku. K tomu obviněný odkázal i na ustálenou judikaturu, podle níž ten, kdo má být podveden, musí k tomu mít i způsobilost. Podle obviněného orgány přípravného řízení se důsledně vyhýbaly vyslýchání údajně poškozených osob s právním vzděláním, přičemž soudy nižších stupňů nedůvodně aprobovaly tento jejich postup, navíc odvolací soud odmítl zajistit provedení důkazů v podobě výslechů svědků, které obviněný navrhl v doplnění svého odvolání. 9. Pokud jde o jednání vymezená pod body 1. a 2. ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, obviněný vytkl odvolacímu soudu, že jednak nedůvodně odmítl provedení důkazu výslechem svědka P. N. a dále nepřipustil ani provedení důkazu listinou – vyjádřením tohoto svědka stran nesprávného pochopení jeho výpovědi soudem prvního stupně. Podle přesvědčení obviněného z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně vyplývá, že soud učinil z výslechu tohoto svědka skutková zjištění, která jsou v extrémním rozporu s obsahem jeho výpovědi před soudem, zejména pokud jde o ochotu tohoto svědka poskytnout obviněnému kapitál na realizaci nákupu akcií obchodní společnosti TŘINECKÉ ŽELEZÁRNY, a. s., a obchodní společnosti ŠTI-CZ, a. s., přičemž došlo k deformaci tohoto důkazu. Ve vztahu k týmž jednáním dále obviněný vznesl výhradu, podle které odvolací soud nedůvodně odmítl provést i jím navržené listinné důkazy (vymezené na s. 9 dovolání obviněného), a to soudními rozhodnutími, která potvrzují běžnou rozhodovací praxi v rámci soudního přezkumu procesu vytěsňování minoritních akcionářů, při níž často dochází k výraznému navyšování protiplnění poskytovaného vytěsňovaným akcionářům. Tyto listinné důkazy přitom podle názoru obviněného prokazují, že záměr občanského sdružení C. zastoupeného obviněným vycházel z jeho reálné a odůvodněné úvahy. Obdobné námitky pak obviněný vyslovil, i pokud odvolací soud ve vtahu ke skutku obsaženému pod bodem 3. ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně neprovedl důkaz znaleckým posudkem zpracovaným ústavem Moore Stephens ZNALEX, s. r. o., a to k prokázání ekonomické reálnosti projektu obviněného. Dále obviněný vytkl odvolacímu soudu chybný postup, jestliže toleroval rozhodnutí soudu prvního stupně, který nevyhověl návrhu na doplnění dokazování spisem vedeným u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 41 Cm 74/2010, týkajícím se soudního přezkumu procesu vytěsnění menšinových akcionářů obchodní společnosti ArcelorMittal Ostrava, a. s., neboť otázka vyhodnocení aktivity občanského sdružení C. v tomto civilním řízení je důležitá i pro posouzení subjektivní stránky jednání obviněného. 10. V další části svého dovolání obviněný vznesl obecné výhrady (které následně rozvedl ve vztahu k jednotlivým skutkům), podle nichž soudy nižších stupňů v odůvodnění svých rozhodnutí nijak nevysvětlily, na základě čeho dospěly k závěru o existenci tvrzeného podvodného úmyslu obviněného v případě každého ze skutků. Podle obviněného jsou z tohoto důvodu rozhodnutí soudů nižších stupňů nepřezkoumatelná a projevují se porušením práva na spravedlivý proces. Konkrétně obviněný ve vztahu k jednání vymezenému pod bodem 1. ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně zdůraznil, že svědek P. N. byl připraven profinancovat nákup akcií. Opačný závěr soudu první