5 To 58/2022 – Nejvyšší soud

Vrchní soud v Olomouci ke stížnosti státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Ostravě – pobočky v Olomouci zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 23. 9. 2022, č. j. 81 T 11/2022-1466, a Krajskému soudu v Ostravě – pobočce v Olomouci uložil, aby o věci znovu jednal a rozhodl. Odůvodnění: 1. Napadeným usnesením Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci, ze dne 23. 9. 2022, č. j. 81 T 11/2022-1466, byla podle § 314c odst. 1 písm. a) tr. ř. za použití § 188 odst. 1 písm. e) tr. ř. trestní věc vedená proti obviněnému T. V. pro skutek popsaný v obžalobě Krajského státního zastupitelství v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 31. 8. 2022, sp. zn. 2 KZV 22/2021, právně kvalifikovaný jednak jako přečin neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací podle § 230 odst. 2 písm. a), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku ve znění zákona č. 333/2020 Sb., jednak jako přečin porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže podle § 248 odst. 1 písm. h), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku ve znění zákona č. 333/2020 Sb., dílem dokonaný a dílem nedokonaný ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, vrácena státnímu zástupci k došetření. 2. Krajský soud poukázal na zjevné vady či nejasnosti ve vztahu k obžalobou užité právní kvalifikaci obviněnému vytýkaného jednání. Vrácení věci státnímu zástupci k došetření odůvodnil tím, že ve věci nejsou v potřebném rozsahu objasněny základní skutkové okolnosti, bez kterých není možné v hlavním líčení ve věci rozhodnout a v řízení před soudem by bylo takové došetření spojeno s výraznými obtížemi v porovnání s možnostmi opatřit takový důkaz v přípravném řízení nebo by zřejmě bylo na újmu rychlosti řízení. Krajský soud rekapituloval, že podstata stíhané věci spočívá zejména v nekalosoutežním jednání obviněného, od čehož se následně odvíjí právní kvalifikace podle § 248 tr. zákoníku a rovněž i věcná příslušnost krajského soudu v prvním stupni. Podle skutkového tvrzení obžaloby obviněný T. V. neoprávněně zkopíroval na vlastní nosič konstrukční dokumentaci ve vlastnictví poškozené G. S., s.r.o., konkrétně konstrukční výkresy obsahující řešení výrobků a strojů týkající se projektů (které jsou v obžalobě vymezeny čtyřmi konkrétními případy pod body a) až d), na kterých pracoval u poškozené jako zaměstnanec na pozici hlavního konstruktéra, a že jejich obsah neoprávněně poskytl J. J., jednateli konkurenční firmy J. Tím měl vyzradit konstrukční řešení čtyř specifikovaných výrobků a strojů. Konkrétní pochybení shledal krajský soud v tom, že za situace, kdy obviněný podle soudu jednoznačně popírá vytýkané jednání, ani z dalších dosud shromážděných důkazů nevyplývá, že by obviněný ve vztahu k projektům popsaným v obžalobě pod body a) až d) zkopíroval konstrukční výkresy, a že by celé konstrukční výkresy poskytl společnosti J. Je toliko zřejmé, že obviněný zkopíroval na vlastní flashdisk z interních dat poškozené společnosti obrázky projektů (de facto vizualizaci již hotových výrobků), a tyto pak poskytl společnosti J. U těchto obrázků má soud však vážné pochybnosti o tom, zda je lze bez jakýchkoliv kót podřadit pod pojmy konstrukční výkresy a konstrukční dokumentace; a za situace, kdy přímo jeden z těchto obrázků finální vizualizace sama poškozená společnost veřejně prezentuje v rámci vlastní propagace, zda lze tedy pouze na podkladě těchto obrázků vůbec vyzradit konstrukční řešení konkurenční firmě. Podle krajského soudu je nutno doplnit dokazování minimálně odborným vyjádřením, aby tato okolnost byla postavena zcela najisto. Pro zjištění, zda došlo ke kopírování celých složek projektů, je možno vyžádat od poškozené společnosti bývalý pracovní notebook obviněného a tento podrobit znaleckému zkoumání. Druhou podstatnou okolností pro vrácení věci k došetření je v žalobním návrhu tvrzená skutečnost, že neochráněním utajení shora označených konstrukčních dokumentací před třetími osobami reálně hrozilo uplatnění smluvních pokut od dvou bývalých zákazníků v celkové výši 1 200 000 Kč. Pokud právě toto zakládá u obviněného jeho stíhání pro přečin porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže v kvalifikované skutkové podstatě podle § 248 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, tak to není nijak a ničím podloženo. Dosud nevyplynulo, že by některá z těchto společností o uplatnění smluvních pokut vůbec uvažovala, natož aby činila v tomto směru jakékoliv faktické kroky. I k této okolnosti je podle krajského soudu nutno doplnit dokazování. A pokud nebude prokázáno takové konkrétní jednání zástupců společností, musí pak být zkoumáno, zda obviněný způsobil ve větším rozsahu újmu jiným soutěžitelům nebo opatřil jinému či sobě ve větším rozsahu neoprávněné výhody, což souvisí se zjištěním případného ocenění předmětných užitých konečných vizualizací opět minimálně za využití odborného vyjádření. 3. Proti tomuto usnesení podal stížnost státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Ostravě, pobočka v Olomouci. Na úvahy krajského soudu ohledně právní kvalifikace obviněnému vytýkaného jednání reagoval tak, že ta zvolená v obžalobě je názorem státního zástupce, soud jí není vázán, a proto nemůže být důvodem pro vrácení věci k došetření. Dále namítl, že v řízení před krajským soudem je sporné užití § 314a a násl. tr. ř., ve věci neměl rozhodovat samosoudce, nýbrž senát. Vedle toho poukázal na to, že je zcela zřejmé, že obviněný neoprávněně zkopíroval konstrukční řešení výrobků z počítače poškozené společnosti, a i tato finální konstrukce, respektive její fotografie, je kryta obchodním tajemstvím. Způsobená škoda byla jednoznačně postavena na nedokonaném trestném činu. Vyzrazením finálního výsledku konstrukčního řešení poškozené společnosti prezentací s.r.o. J. mohla být způsobena poškozené škoda v plném rozsahu zaplacené práce. Stejně tak hrozba pokuty za vyzrazení obchodního tajemství byla zakotvena ve smlouvě a záleželo pouze na rozhodnutí jednotlivých společností, zda tuto uplatní. Má tedy za to, že důvody pro vrácení věci státnímu zástupci k došetření dány nejsou. Navrhl, aby Vrchní soud v Olomouci napadené usnesení zrušil a Krajskému soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, uložil, aby o věci znovu jednal a rozhodl. 4. Vrchnímu soudu v Olomouci byla věc předložena jako soudu stížnostnímu ve smyslu § 146 odst. 2 písm. d) tr. ř. Z obsahu spisového materiálu bylo zjištěno, že opravný prostředek byl podán osobou oprávněnou podle § 142 odst. 1 tr. ř. Opravný prostředek ve formě stížnosti proti tomuto typu rozhodnutí zákon v ustanovení § 188 odst. 3 tr. ř. připouští a tato byla podána ve lhůtě uvedené v § 143 odst. 1 tr. ř. 5. Z podnětu podané stížnosti Vrchní soud v Olomouci podle § 147 odst. 1 tr. ř. přezkoumal správnost výroku napadeného usnesení, jakož i řízení jemu předcházející, a dospěl k závěru, že stížnost státního zástupce je částečně důvodná. 6. Je skutečností, že obviněný T. V. je trestně stíhán pro dva trestné činy, u kterých dolní hranice trestní sazby trestu odnětí svobody nepřevyšuje 5 let. Ale s ohledem na to, že jedním z nich je trestný čin porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže podle § 248 tr. zákoníku, je určena věcná příslušnost krajského soudu k rozhodování v prvním stupni podle ustanovení § 17 odst. 1 písm. c) tr. ř. Pokud krajský soud v napadeném rozhodnutí pouze stručně uvedl, že ve věci rozhoduje soudce tohoto soudu v postavení samosoudce, pak již dále nezmínil, o co tento svůj procesní postup opřel. Ani státní zástupce, který ve své stížnosti proti napadenému rozhodnutí sporoval, že krajský soud rozhodl samosoudcem, to blíže žádným způsobem nerozvedl. Jelikož podmínkou spravedlivého procesu je nepochybně i to, že soud rozhodující ve věci je správně obsazen, musel se tedy vrchní soud nejprve zabývat otázkou, zda lze připustit, aby krajský soud jako soud prvního stupně v trestní věci jednal a rozhodl samosoudcem. 7. Obecně platí, že v soudním řízení rozhoduje senát nebo samosoudce. Podle čl. 94 odst. 1 Ústavy totiž zákon stanoví případy, kdy soudci rozhodují v senátu a jaké je jeho složení. V ostatních případech rozhodují jako samosoudci. Tímto zákonem je zákon č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudech a soudcích“), který v hlavních zásadách činnosti soudů v ustanovení § 3 odst. 1 znovu obecně určuje, že v řízení před soudem rozhoduje senát nebo samosoudce; obsazení soudu stanoví zákony o řízení před soudy. Tento odkaz na procesní předpisy je pro „obsazení“ krajského soudu ještě blíže upraven v § 31 odst. 1 zákona o soudech a soudcích tak, že krajský soud rozhoduje v senátech. Samosoudci rozhodují v případech stanovených zákony o řízení před soudy. Odkazuje se tedy na jednotlivé procesní předpisy, kterými jsou občanský soudní řád, soudní řád správní a trestní řád. Občanský soudní řád v § 36a odst. 3 přímo určuje, že v řízení před krajským soudem jako soudem prvního stupně jedná a rozhoduje