5 Tz 29/2016 – Nejvyšší soud

5 Tz 29/2016-30 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání konaném dne 20. 7. 2016 v senátě složeném z předsedy prof. JUDr. Pavla Šámala, Ph. D., a soudců JUDr. Blanky Roušalové a JUDr. Bc. Jiřího Říhy, Ph.D., stížnost pro porušení zákona, podanou ministrem spravedlnosti České republiky v neprospěch obviněného S. M., proti usnesení Okresního soudu v Chomutově ze dne 21. 1. 2015, č. j. 25 T 9/2014-437, jímž byla podle § 188 odst. 1 písm. b) tr. ř. za použití § 171 odst. 1 tr. ř. věc obviněného S. M. stíhaného pro přečin porušení práv k ochranné známce a jiným označením podle § 268 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, postoupena Celnímu úřadu pro Ústecký kraj, a rozhodl podle § 268 odst. 2 tr. ř.  t a k t o : Usnesením Okresního soudu v Chomutově ze dne 21. 1. 2015, č. j. 25 T 9/2014-437, b y l   p o r u š e n   z á k o n v ustanovení § 188 odst. 1 písm. b) tr. ř. ve spojení s ustanoveními § 171 odst. 1, § 2 odst. 5, 6 a § 89 odst. 2 tr. ř. ve prospěch obviněného S. M. O d ů v o d n ě n í : I. Dosavadní průběh řízení 1. Státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Chomutově podal dne 13. 1. 2014 obžalobu na obviněného S. M. pro přečin porušení práv k ochranné známce a jiným označením podle § 268 odst. 1, odst. 3 písm. b) trestního zákoníku (zák. č. 40/2009 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen „tr. zákoník“), jehož se měl dopustit tím, že v přesně nezjištěné době, nejméně pak v období od 9. 1. 2012 do 24. 1. 2012 ve své prodejně s označením „S. M., velkoobchod – maloobchod VODA – TOPENÍ – PLYN“, v obci Ú., D., v rozporu s § 8 zák. č. 441/2003 Sb. o ochranných známkách, v prostorách uvedené prodejny skladoval a dále nabízel k prodeji nejméně 28 680 ks svěrného šroubení na měděná potrubí, která byla vyhotovena v Číně a neoprávněně označena ochrannou známkou IVAR, ke které přísluší výhradní právo společnosti I.V.A.R. S.p.A., se sídlem Via IV Novembre 181, 25080 Prevalle (Brescia), Itálie, a tím uváděl do oběhu výrobky neoprávněně označené ochrannou známkou, k níž přísluší výhradní právo jinému, a takového činu se dopustil ve značném rozsahu. 2. Okresní soud v Chomutově usnesením ze dne 21. 1. 2015, č. j. 25 T 9/2014-437, v rámci předběžného projednání obžaloby podle § 188 odst. 1 písm. b) tr. ř. za použití § 171 odst. 1 tr. ř. postoupil věc obviněného S. M. stíhaného pro shora uvedený skutek, který byl původně kvalifikován jako přečin porušení práv k ochranné známce a jiným označením podle § 268 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, Celnímu úřadu pro Ústecký kraj. V odůvodnění tohoto usnesení soud prvního stupně uvedl, že všechny zajištěné důkazy vycházejí zejména z kontroly Celního úřadu Chomutov v provozovně obviněného ze dne 24. 1. 2012, kterou je třeba hodnotit jako prohlídku jiných prostor ve smyslu § 83a tr. ř., k níž však neměli pracovníci celního dohledu příslušná zákonná oprávnění. Kontrola proběhla na základě žádosti společnosti IVAR CS, spol. s. r. o., IČ: 45276935 (dále jen „IVAR CS“), ze dne 17. 1. 2012 o provedení dozoru na vnitřním trhu, ve které byly popsány rozdíly mezi originálními výrobky a padělky a z níž vyplývalo, že společnost IVAR CS již vzorky padělků zajistila. Celní orgán tak měl k dispozici podklady zakládající podezření ze spáchání trestného činu alespoň podle § 268 odst. 1 tr. zákoníku, a proto si měl v souladu s trestním řádem vyžádat souhlas s provedením prohlídky nebytových prostor směřující k zajištění předmětných padělků. Z těchto důvodů Okresní soud v Chomutově dospěl k závěru, že na základě důkazů ve věci zajištěných nelze rozhodnout o vině obviněného, předmětný skutek by však mohl být posouzen jako správní delikt. 3. Proti tomuto usnesení podal státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Chomutově stížnost, kterou však vzal zpět svým podáním ze dne 4. 2. 2015, č. j. 1 ZT 443/2012-47. Stížnost proti usnesení soudu prvního stupně podala i poškozená společnost I.V.A.R. S.p.A., o níž rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem tak, že podle § 148 odst. 1 písm. b) tr. ř. ji usnesením ze dne 2. 4. 2015, č. j. 5 To 101/2015-461, zamítl, neboť byla podána osobou neoprávněnou. II. Stížnost pro porušení zákona 4. Proti usnesení Okresního soudu v Chomutově ze dne 21. 1. 2015, č. j. 25 T 9/2014-437, podal dne 5. 5. 2016 ministr spravedlnosti v neprospěch obviněného stížnost pro porušení zákona, která byla Nejvyššímu soudu doručena dne 11. 5. 2016. Podle ministra spravedlnosti je nesporné, že kontrola provozovny v obci Ú., provedená pracovníky Celního úřadu v Chomutově dne 24. 1. 2012 podle § 30a odst. 2 zákona č. 191/1999 Sb., o opatřeních týkajících se dovozu, vývozu a zpětného vývozu zboží porušujícího některá práva duševního vlastnictví a o změně některých dalších zákonů, v tehdy účinném znění, byla iniciována podáním společnosti IVAR CS ze dne 17. 1. 2012. To ovšem na druhé straně neznamená, že by celní orgány, jež disponovaly pouze informacemi obsaženými v žádosti společnosti IVAR CS ze dne 17. 1. 2012, musely bez dalšího vycházet z toho, že podání je důvodné a že tvrzení v něm obsažená odpovídají skutečnosti. Zásadně bez ověření těchto informací tedy nemusely nutně považovat toto podání za důvodné, a proto pouze na jeho základě nelze požadovat, aby vždy iniciovaly podání návrhu na nařízení prohlídky jiných prostor a pozemků podle § 83a tr. ř. státním zástupcem, nehledě k tomu, že i soudce, pokud by byl takový návrh státním zástupcem podán, by o takovém nařízení prohlídky jiných prostor a pozemků musel rozhodovat pouze na základě podání poškozeného subjektu. 5. Ministr spravedlnosti ve své stížnosti dále uvedl, že Okresní soud v Chomutově zřejmě vycházel, byť to v odůvodnění usnesení výslovně nezmiňuje, z argumentace obsažené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 11. 2013, sp. zn. 5 Tdo 1010/2013, v němž Nejvyšší soud dovodil, že neprovedení prohlídky jiných prostor celními orgány za splnění zákonných podmínek představovalo nepřípustné obcházení § 83a tr. ř. V této věci – na rozdíl od projednávaného případu – měly však celní orgány o páchání trestné činnosti vlastní poznatky, které vyplývaly z jejich předchozí služební činnosti. Závěr Okresního soudu v Chomutově, že výsledky kontroly provedené Celním úřadem v Chomutově v provozovně obviněného nejsou použitelné jako důkaz v trestním řízení, neboť došlo postupem celních orgánů k obejití zákona, proto není správný. 6. V závěru podané stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil, že usnesením Okresního soudu v Chomutově ze dne 21. 1. 2015, č. j. 25 T 9/2014-437, byl porušen zákon v ustanovení § 188 odst. 1 písm. b) tr. ř. ve spojení s ustanoveními § 171 odst. 1, § 2 odst. 5, 6 a § 89 odst. 2 tr. ř., a to ve prospěch obviněného S. M. III. Důvodnost stížnosti pro porušení zákona 7. Nejvyšší soud podle § 267 odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost výroku napadeného rozhodnutí, proti němuž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených. Zároveň považuje Nejvyšší soud za nutné zdůraznit, že zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí se v řízení o stížnosti pro porušení zákona podle ustálené judikatury (srov. č. 2/1996 Sb. rozh. tr.) posuzuje podle skutkového i právního stavu platného v době, kdy bylo rozhodnutí učiněno, popřípadě kdy bylo konáno řízení, jež mu předcházelo (ex tunc). 8. Nejvyššímu soudu byl předložen spisový materiál Okresního soudu v Chomutově vedený pod sp. zn. 25 T 9/2014. Nejvyšší soud si rovněž vyžádal spisový materiál Celního úřadu pro Ústecký kraj, vedený pod sp. zn. 3976/2012-086300-021. Z předestřených listinných materiálů se podávají následující skutečnosti. 9. Společnost IVAR CS podala dne 17. 1. 2012 Celnímu úřadu Chomutov žádost o provedení dozoru na vnitřním trhu (č. l. 263 – 264 trestního spisu). V žádosti uvedla, že dováží a prodává zboží společnosti IVAR S.p.A., jejíž majitelé jsou zároveň společníky společnosti IVAR CS. Poté, co obchodní zástupci společnosti IVAR CS na trhu zachytili padělky zboží (svěrné šroubení) této společnosti, byly podniknuty kroky k jejich zajištění. Prostřednictvím umělého prodejního řetězce byly zakoupeny vzorky padělků od S. M. Padělky následně dne 9. 1. 2012 osobně zakoupil v prodejně S. M. i zaměstnanec společnosti IVAR CS. Padělané výrobky podle žádosti porušovaly ochrannou známku zapsanou ve prospěch společnosti IVAR CS, čímž došlo k porušení zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů (dále též „ZOS“). K žádosti byla přiložena příloha, obsahující fotografie originálních i padělaných výrobků a jejich balení včetně znázorněných rozdílů. 10. Celní úřad pro Ústecký kraj dne 24. 1. 2012 vydal rozkaz ke službě č. 0863UL-13/2012. Na základě tohoto rozkazu byla v prodejně „S. M., velkoobchod – maloobchod VODA – TOPENÍ – PLYN“, D., Ú., provedena kontrola. Podle protokolu o kontrole ze dne 24. 1. 2012, č. j. 1824/2012-086300-033, se kontrola uskutečnila podle § 30a odst. 2 zákona č. 191/1999 Sb., o opatřeních týkajících se d