6 Tdo 1042/2025 – Nejvyšší soud

6 Tdo 1042/2025-193 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 11. 2025 o dovolání nejvyšší státní zástupkyně podaném v neprospěch obviněného V. S. proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 6. 2025, č. j. 7 To 122/2025-160, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 25 T 90/2024, takto: I. Podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. se zrušují - rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 18. 6. 2025, č. j. 7 To 122/2025-160, ve výroku, jímž byl zrušen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 3. 3. 2025, č. j. 25 T 90/2024-142, pouze ve výroku o trestu, a dále ve výroku, jímž bylo znovu rozhodnuto tak, že se u obviněného V. S. podle § 44 tr. zákoníku upouští od uložení souhrnného trestu, - všechna další rozhodnutí na zrušené výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. II. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Městskému soudu v Praze přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 3. 3. 2025, č. j. 25 T 90/2024-142 (dále jen „rozsudek soudu prvního stupně“), byl obviněný V. S. (dále jen „obviněný“) uznán vinným zločinem vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, kterých se podle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustil tak, že: dne 7. 8. 2023 v Praze XY, na XY náměstí XY, hrubě vulgárními výrazy urážel poškozenou T. D., nar. XY, fyzicky ji napadal a pod pohrůžkou krátké střelné zbraně, u níž natáhl závěr, poškozenou nutil, aby odpovídala na otázky ohledně jejího vztahu k M. M., nar. XY, přičemž jí hrozil zastřelením, pokud odpoví špatně, poté přinesl nůžky a řekl poškozené, že by se mohla ostříhat, přičemž ji stále hrubě verbálně urážel a vyhrožoval bodnutím a zastřelením, a poškozená se ze strachu z obžalovaného sama ostříhala. 2. Za to byl obviněný odsouzen podle § 175 odst. 2 tr. zákoníku za užití § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Zároveň byl podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku zrušen výrok o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 4. 3. 2024, sp. zn. 30 T 16/2024, a výrok o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 18. 12. 2023, sp. zn. 1 T 110/2023, jakož i všechna další rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu. 3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, o němž Městský soud v Praze rozhodl rozsudkem ze dne 18. 6. 2025, č. j. 7 To 122/2025-160. Podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu, a dále podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že při nezměněném výroku o vině zločinem vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku u obviněného podle § 44 tr. zákoníku upustil od uložení souhrnného trestu, a to ve vztahu k trestům z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 4. 3. 2024, sp. zn. 30 T 16/2024, a z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 18. 12. 2023, sp. zn. 1 T 110/2023. Jinak zůstal napadený rozsudek soudu prvního stupně nezměněn. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 18. 6. 2025, č. j. 7 To 122/2025-160 (dále také „napadený rozsudek“), napadla nejvyšší státní zástupkyně dovoláním, jež opřela o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. s tím, že obviněnému byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jimž byl uznán vinným. 5. Poté, co zrekapitulovala dosavadní průběh řízení, shrnula argumentaci odvolacího soudu a uvedla, že s jeho právním závěrem se ve vztahu k výroku o trestu nelze ztotožnit. Odvolací soud postupoval v rozporu se zákonnými ustanoveními upravujícími trestání vícečinného souběhu a v konečném důsledku nastolil stav, že obviněnému byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Dále nastínila pravidla pro ukládání souhrnného trestu (§ 43 odst. 2 ve spojení s § 43 odst. 1 tr. zákoníku), z nichž je důležité připomenout zejména to, že soud uloží souhrnný trest podle ustanovení, které se vztahuje na trestný čin, který je ze sbíhajících se trestných činů nejpřísněji trestný (k tomu, a to s odkazem na relevantní judikaturu, popsala také postup při posuzování toho, který trestný čin je nejpřísněji trestný). 6. Pokud jde o samotné upuštění od uložení souhrnného trestu, nejvyšší státní zástupkyně uvedla, že podle § 44 tr. zákoníku může soud od uložení souhrnného trestu upustit, má-li za to, že trest uložený dřívějším rozsudkem za sbíhající se trestný čin je dostatečný. Jde o výjimku z pravidel pro ukládání souhrnného trestu s tím, že takovým postupem soud fakticky rozšiřuje dosah dřívějšího výroku o trestu tak, že je třeba jej chápat jako trest uložený i za později projednávaný sbíhající se trestný čin. Výrok o uložení souhrnného trestu se proto považuje za výrok o trestu ve smyslu § 122 odst. 1 tr. ř., a jako s takovým s ním má být zacházeno i při rozhodování o opravných prostředcích či ukládání dalšího souhrnného nebo společného trestu (ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 911–912). 7. Upuštění od uložení souhrnného trestu přichází v úvahu zejména tehdy, považuje-li soud dřívější trest za přiměřený ve vztahu k povaze a závažnosti trestné činnosti, včetně části, o níž se rozhoduje později, nebo má-li za to, že by souhrnný trest měl být dokonce mírnější než dříve uložený trest (např. prokázal-li pachatel po předešlém odsouzení velmi dobré možnosti nápravy nebo došlo-li k významné změně jeho poměrů) (ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 911). Uplatní se zde obecné zásady pro ukládání trestu podle § 39 tr. zákoníku a soud proto posoudí především povahu a závažnost projednávaného i sbíhajícího se trestného činu či trestných činů, poměry pachatele, jeho dosavadní způsob života a možnosti nápravy, chování po činu, postoj k trestnému činu a účinky a důsledky, které lze očekávat od trestu pro jeho další život. Vezme přitom v úvahu i to, jak plní výkon dřívějšího trestu svůj účel, jde-li o nápravu pachatele a ochranu společnosti (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSR ze dne 26. 11. 1970, sp. zn. 6 Tz 35/70, publikované pod č. 39/1971 Sb. rozh. tr.). Soud dále přihlédne k přitěžujícím a polehčujícím okolnostem a k době, která uplynula od spáchání trestného činu, případné změně situace a délce trestního řízení. 8. Při rozhodování o upuštění od uložení souhrnného trestu je však třeba mít na paměti pravidla pro ukládání souhrnného trestu podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku, zejména to, zda není později souzený trestný čin přísněji trestný než dřívější sbíhající se trestné činy. Podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 5 Tdo 855/2018, publikovaného pod č. 6/2019 Sb. rozh. tr., jehož závěry převzala rozhodovací praxe (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2024, sp. zn. 6 Tdo 152/2024, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2022, sp. zn. 6 Tdo 884/2022, publikované pod č. 3/2023 Sb. rozh. tr.) i komentářová literatura [ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023 nebo ŠČERBA, F. a kol. Trestní zákoník. 1. vydání (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2025] je zásadně porušením pravidel o trestání vícečinného souběhu, dojde-li k upuštění od uložení souhrnného trestu, pokud se později projednávaná trestná činnost posuzuje podle přísnějšího ustanovení trestního zákoníku a dříve uložený trest, který byl ukládán podle mírnějšího ustanovení trestního zákoníku, byl vyměřen pod dolní hranicí trestní sazby trestu stanoveného za později projednávaný trestný čin přísněji trestný, nebyly-li současně splněny a zohledněny podmínky pro ukládání trestu pod dolní hranici zákonné trestní sazby. K takové situaci přitom podle nejvyšší státní zástupkyně došlo i ve věci nyní předkládané. 9. Dřívějšími rozsudky byl totiž obviněný odsouzen pro přečin nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1 tr. zákoníku a přečin nedovoleného ozbrojování podle § 279 odst. 1 tr. zákoníku. Za prvně uvedený přečin trestní zákoník umožňuje uložit trest odnětí svobody až jeden rok nebo zákaz činnosti, za druhý uvedený přečin trest odnětí svobody až na dva roky, zákaz činnosti nebo propadnutí věci. Rozsudkem soudu prvního stupně v nyní předkládané věci byl obviněný odsouzen pro zločin vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, za který stanoví trestní zákoník trestní sazbu od dvou do osmi let. Jeho dolní hranice trestní sazby je tedy shodná jako horní hranice trestní sazby za přečin nedovoleného ozbrojování podle § 279 odst. 1 tr. zákoníku, tedy sazby, v jejímž rámci byl předchozí souhrnný trest ukládán. Podle pravidel pro ukládání souhrnného trestu ve smyslu § 43 odst. 2 tr. zákoníku ve spojení s § 43 odst. 1 tr. zákoníku tak měl být ve v