6 Tdo 1042/2025 — Nejvyšší soud

6 Tdo 1042/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. i) tr.ř. Datum rozhodnutí:26. 11. 2025 Spisová značka:6 Tdo 1042/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:6.TDO.1042.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Souhrnný trest Upuštění od uložení souhrnného trestu Dotčené předpisy:§ 265k odst. 1,2 tr. ř. § 265l odst. 1 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:28. 1. 2026 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tdo 1042/2025-193 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 11. 2025 o dovolání nejvyšší státní zástupkyně podaném v neprospěch obviněného V. S. proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 6. 2025, č. j. 7 To 122/2025-160, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 25 T 90/2024, takto: I. Podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. se zrušují - rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 18. 6. 2025, č. j. 7 To 122/2025-160, ve výroku, jímž byl zrušen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 3. 3. 2025, č. j. 25 T 90/2024-142, pouze ve výroku o trestu, a dále ve výroku, jímž bylo znovu rozhodnuto tak, že se u obviněného V. S. podle § 44 tr. zákoníku upouští od uložení souhrnného trestu, - všechna další rozhodnutí na zrušené výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. II. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Městskému soudu v Praze přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 3. 3. 2025, č. j. 25 T 90/2024-142 (dále jen „rozsudek soudu prvního stupně“), byl obviněný V. S. (dále jen „obviněný“) uznán vinným zločinem vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, kterých se podle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustil tak, že: dne 7. 8. 2023 v Praze XY, na XY náměstí XY, hrubě vulgárními výrazy urážel poškozenou T. D., nar. XY, fyzicky ji napadal a pod pohrůžkou krátké střelné zbraně, u níž natáhl závěr, poškozenou nutil, aby odpovídala na otázky ohledně jejího vztahu k M. M., nar. XY, přičemž jí hrozil zastřelením, pokud odpoví špatně, poté přinesl nůžky a řekl poškozené, že by se mohla ostříhat, přičemž ji stále hrubě verbálně urážel a vyhrožoval bodnutím a zastřelením, a poškozená se ze strachu z obžalovaného sama ostříhala. 2. Za to byl obviněný odsouzen podle § 175 odst. 2 tr. zákoníku za užití § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Zároveň byl podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku zrušen výrok o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 4. 3. 2024, sp. zn. 30 T 16/2024, a výrok o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 18. 12. 2023, sp. zn. 1 T 110/2023, jakož i všechna další rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu. 3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, o němž Městský soud v Praze rozhodl rozsudkem ze dne 18. 6. 2025, č. j. 7 To 122/2025-160. Podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu, a dále podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že při nezměněném výroku o vině zločinem vydírání podle § 175 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku u obviněného podle § 44 tr. zákoníku upustil od uložení souhrnného trestu, a to ve vztahu k trestům z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 4. 3. 2024, sp. zn. 30 T 16/2024, a z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 18. 12. 2023, sp. zn. 1 T 110/2023. Jinak zůstal napadený rozsudek soudu prvního stupně nezměněn. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 18. 6. 2025, č. j. 7 To 122/2025-160 (dále také „napadený rozsudek“), napadla nejvyšší státní zástupkyně dovoláním, jež opřela o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. s tím, že obviněnému byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jimž byl uznán vinným. 5. Poté, co zrekapitulovala dosavadní průběh řízení, shrnula argumentaci odvolacího soudu a uvedla, že s jeho právním závěrem se ve vztahu k výroku o trestu nelze ztotožnit. Odvolací soud postupoval v rozporu se zákonnými ustanoveními upravujícími trestání vícečinného souběhu a v konečném důsledku nastolil stav, že obviněnému byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Dále nastínila pravidla pro ukládání souhrnného trestu (§ 43 odst. 2 ve spojení s § 43 odst. 1 tr. zákoníku), z nichž je důležité připomenout zejména to, že soud uloží souhrnný trest podle ustanovení, které se vztahuje na trestný čin, který je ze sbíhajících se trestných činů nejpřísněji trestný (k tomu, a to s odkazem na relevantní judikaturu, popsala také postup při posuzování toho, který trestný čin je nejpřísněji trestný). 6. Pokud jde o samotné upuštění od uložení souhrnného trestu, nejvyšší státní zástupkyně uvedla, že podle § 44 tr. zákoníku může soud od uložení souhrnného trestu upustit, má-li za to, že trest uložený dřívějším rozsudkem za sbíhající se trestný čin je dostatečný. Jde o výjimku z pravidel pro ukládání souhrnného trestu s tím, že takovým postupem soud fakticky rozšiřuje dosah dřívějšího výroku o trestu tak, že je třeba jej chápat jako trest uložený i za později projednávaný sbíhající se trestný čin. Výrok o uložení souhrnného trestu se proto považuje za výrok o trestu ve smyslu § 122 odst. 1 tr. ř., a jako s takovým s ním má být zacházeno i při rozhodování o opravných prostředcích či ukládání dalšího souhrnného nebo společného trestu (ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 911–912). 7. Upuštění od uložení souhrnného trestu přichází v úvahu zejména tehdy, považuje-li soud dřívější trest za přiměřený ve vztahu k povaze a závažnosti trestné činnosti, včetně části, o níž se rozhoduje později, nebo má-li za to, že by souhrnný trest měl být dokonce mírnější než dříve uložený trest (např. prokázal-li pachatel po předešlém odsouzení velmi dobré možnosti nápravy nebo došlo-li k významné změně jeho poměrů) (ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 911). Uplatní se zde obecné zásady pro ukládání trestu podle § 39 tr. zákoníku a soud proto posoudí především povahu a závažnost projednávaného i sbíhajícího se trestného činu či trestných činů, poměry pachatele, jeho dosavadní způsob života a možnosti nápravy, chování po činu, postoj k trestnému činu a účinky a důsledky, které lze očekávat od trestu pro jeho další život. Vezme přitom v úvahu i to, jak plní výkon dřívějšího trestu svůj účel, jde-li o nápravu pachatele a ochranu společnosti (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSR ze dne 26. 11. 1970, sp. zn. 6 Tz 35/70, publikované pod č. 39/1971 Sb. rozh. tr.). Soud dále přihlédne k přitěžujícím a polehčujícím okolnostem a k době, která uplynula od spáchání trestného činu, případné změně situace a délce trestního řízení. 8. Při rozhodování o upuštění od uložení souhrnného trestu je však třeba mít na paměti pravidla pro ukládání souhrnného trestu podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku, zejména to, zda není později souzený trestný čin přísněji trestný než dřívější sbíhající se trestné činy. Podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 5 Tdo 855/2018, publikovaného pod č. 6/2019 Sb. rozh. tr., jehož závěry převzala rozhodovací praxe (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2024, sp. zn. 6 Tdo 152/2024, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2022, sp. zn. 6 Tdo 884/2022, publikované pod č. 3/2023 Sb. rozh. tr.) i komentářová literatura [ŠÁMAL, P. a kol. Trestní zákoník. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023 nebo ŠČERBA, F. a kol. Trestní zákoník. 1. vydání (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2025] je zásadně porušením pravidel o trestání vícečinného souběhu, dojde-li k upuštění od uložení souhrnného trestu, pokud se později projednávaná trestná činnost posuzuje podle přísnějšího ustanovení trestního zákoníku a dříve uložený trest, který byl ukládán podle mírnějšího ustanovení trestního zákoníku, byl vyměřen pod dolní hranicí trestní sazby trestu stanoveného za později projednávaný trestný čin přísněji trestný, nebyly-li současně splněny a zohledněny podmínky pro ukládání trestu pod dolní hranici zákonné trestní sazby. K takové situaci přitom podle nejvyšší státní zástupkyně došlo i ve věci nyní předkládané. 9. Dřívějšími rozsudky byl totiž obviněný odsouzen pro přečin nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1 tr. zákoníku a přečin nedovoleného ozbrojování podle § 279 odst. 1 tr. z